Naděje umírá poslední...

„Naděje“ je věc s peřím - kte­rá se usa­di­la v duši - a zpí­vá melo­dii beze slov - a nikdy nepře­sta­ne - vůbec - . (Emily Dickinson)

Naděje nás uzdra­vu­je. To, v co kaž­dý z nás dou­fá, se bude časem odli­šo­vat a měnit. Věřím, že potře­bu­je­me nadě­ji, abychom moh­li žít dál. Naděje nás inspi­ru­je, abychom lépe ucho­pi­li budouc­nost. Dává nám něco, na co se může­me těšit a o co může­me na naší ces­tě usi­lo­vat.

Kdybychom nemě­li žád­nou nadě­ji - na vylé­če­ní, na výhru v lote­rii, na zami­lo­va­nost, na konec vál­ky, na osvo­bo­ze­ní ze zne­u­ží­vá­ní nebo na stra­vu, tep­lo, oble­če­ní a pří­stře­ší - nemě­li bychom důvod pokra­čo­vat v živo­tě dál. Nezáleží na tom, v co dou­fá­te, ale spíš na pod­sta­tě nadě­je samot­né.

Vídám lidi, kte­ří umí­ra­jí něko­lik minut poté, co jim lékař řek­ne, že není nadě­je na vylé­če­ní. Vzdávají se a odchá­ze­jí. Jiní se zlo­bí a nachá­ze­jí potě­še­ní v doka­zo­vá­ní léka­ři, že se zmý­lil. Něco v nich je vyzý­va­vé a naděj­né. Naděje totiž umí­rá jako posled­ní....

Dovolte, aby se pták nadě­je usa­dil na vět­vi stro­mu vaše­ho živo­ta a nikdy nepře­stal zpí­vat...

Zdroj: Převzato z kni­hy 365 recep­tů pro duši od Dr. Bernie S. Siegela, vyda­lo Nakladatelství Pragma v roce 2010

Zdroj Foto: Pixabay