Mýty 3: Láska jako z pohádky - 90 %

Jako kdy­by se mno­ha fanouškům spl­nil se. A mož­ná je to slo­víč­ko „jako“ nad­by­teč­né. Fanouškům komik­su se v České repub­li­ce spl­nil sku­teč­ně jeden men­ší sen. Dostal se k nim tře­tí díl skvě­lé série „Mýty“. V roce 2009 vyšel dopo­sud posled­ní díl, kte­rý nesl název „Mýty 2: Farma zví­řat“. Od té doby to vypa­da­lo, že na sérii padl sou­mrak, ale pře­ce jen, o čty­ři roky poz­dě­ji, došlo k její­mu oži­ve­ní. Nemůžeme jinak, než že musí­me podě­ko­vat nakla­da­tel­ství Crew, kte­ré se o zno­vuvy­dá­vá­ní série posta­ra­lo, pro­to­že Netopejr sám by v tom prav­dě­po­dob­ně nemohl pokra­čo­vat. Důvody jsou asi logic­ké, finanč­ní strán­ka, ale tím nemá smy­sl se zabý­vat. Hlavně, že „Mýty“ sku­teč­ně vyšly a my se pod­le vše­ho může­me v roce 2013 těšit i na čtvr­tý díl nazva­ný „Mýty: Pochod dřev­ných vojáč­ků“. Vypadá to, že se sku­teč­ně blýská na lep­ší časy!

„Mýty: Láska jako z pohád­ky“ je komik­sem, kte­rý nám krás­ně nava­zu­je na to, co se ve svě­tě Mýtů sta­lo dopo­sud. Na začát­ku je navíc shr­nu­tí těch hlav­ních udá­los­tí a při­po­me­nu­tí všech důle­ži­tých postav. Protože věz­te, že pro pří­běh jsou důle­ži­té a navíc se s někte­rý­mi setká­vá­te napo­sle­dy, tak­že je lépe si oži­vit vzpo­mín­ky. Nejlépe by asi bylo zno­vu se k před­cho­zím komik­sům vrá­tit, aby si člo­věk při­po­mněl zají­ma­vou a vskut­ku pohád­ko­vou kresbu Marka Buckinghama, kte­rá nás dopro­vá­ze­la ve dru­hém dílu. Přesto neče­kej­te, že bude­te svěd­ky pou­ze jed­né kres­by. Hned prv­ní, jed­no­díl­ný pří­běh „Pytel kos­tí“ je kres­le­ný naším sta­rým zná­mým Bryanem Talbotem a hned se vra­cí k milo­va­né a nená­vi­dě­né posta­vě Jacka, kte­rý má nej­ví­ce pro­sto­ru prá­vě v tom­to úvo­du. Další děj se k němu vra­cí jen okra­jo­vě.

V pří­bě­hu „Pytel kos­tí“ potká­vá­me Jacka za ame­ric­ké občan­ské vál­ky, i když tak jí říka­jí jenom méně vzdě­la­ní. Je to kla­sic­ký pří­běh, kte­rý vel­mi dob­ře zná­me i z naše­ho pro­stře­dí. Tak tro­chu je to pří­běh o zapro­dá­ní duše Ďáblu, kte­rý nekon­čí úpl­ně kla­sic­ky, ale mís­to toho se mění v něco, co je zají­ma­vou kom­bi­na­cí našich kla­sic­kých fil­mo­vých pohá­dek „Obušku, z pyt­le ven!“ a „Dařbuján a Pandrhola“. BUM! Najednou si uvě­do­mí­te, že jste sku­teč­ně zpát­ky, že tohle je Willingham, jak si ho pama­tu­je­te a že je to opět ten svět, kte­rý ve vás pro­bu­dí sta­rou lás­ku k pohád­kám, ane­bo vám pros­tě už nic neřek­ne, pro­to­že vás tohle neba­ví. „Mýty“ jsou roz­hod­ně něco, co vás bavit nemu­sí, ale Willingham podá­vá pří­běhy tako­vým způ­so­bem, že se sku­teč­ně nejed­ná o pou­hé pohád­ky, ale o moder­ní náhled do svě­ta pohád­ko­vých postav, což je mís­ty nejen napí­na­vé, zábav­né, ale sem tam je to sku­teč­ný thriller a drs­ná spor­tov­ní podí­va­ná.

Tak, abych byl asi tro­chu kon­krét­ní. Druhý pří­běh je roz­dě­len do dvou čás­tí, kte­ré nesou název „Ostrá ope­ra­ce“ a „Špinavá prá­ce“. Na scé­ně se obje­vu­je novi­nář. Dostává se do kon­tak­tu s Wolfim a sdě­lí mu, že ví všech­no. Ví všech­no o tom, co za podiv­nou komu­ni­tu žije v New Yorku a je poměr­ně pře­svěd­či­vý, když tvr­dí, že hod­lá všech­no zve­řej­nit. Wolfi se mu sice vysmě­je, mys­lím, že se po žur­na­lis­to­vě odha­le­ní zasmě­je­te i vy, ale samo­zřej­mě to musí řešit. I když by novi­nář za své odha­le­ní nedo­stal Pulitzerovu cenu, o kte­ré sní, stá­le by se našli lidé, kte­ří by zku­si­li Mýty najít. Společenství tohle nesmí dovo­lit, a tak dochá­zí na doslo­va špi­o­náž­ní akci ve sty­lu „Mission: Impossible“, kte­rá ale kon­čí spíš v duchu něja­ké­ho poli­tic­ké­ho thrille­ru. Bill Willingham doka­zu­je, že pohád­ko­vé pří­běhy v sobě mají napros­to skvě­lý poten­ci­ál nejen pro pohád­ky samot­né, ale i pro dal­ší žán­ry. To je potvr­ze­no i tře­tím, nejdel­ším a titul­ním pří­bě­hem „Láska jako z pohád­ky“.

Modrovous uka­zu­je, že je pořád­ným par­chan­tem a spřá­dá plán na smrt milo­va­ných postav Wolfiho a Sněhurky. Nepomáhá mu nikdo men­ší než Zlatovláska. Ano, nej­vět­ší rebel­ka pohád­ko­vé říše, Che Guevara v suk­ních (někdy jen v pod­prsen­ce), se vra­cí na scé­nu, aby se sta­la vlast­ně tako­vým nájem­ným zabi­já­kem. Z vel­ké čás­ti se ode­hrá­vá „Láska jako z pohád­ky“ v lese, ale je to jen jed­na část pří­bě­hu. Nesmíme zapo­me­nout na jeden sou­boj o čas a také na jeden téměř olym­pij­ský šer­míř­ský sou­boj, kde se však pod­le vše­ho nehra­je do prv­ní krve, ale do krve posled­ní. Jedna posta­va se nám nově vybar­vu­je a Bill dává tušit, že nám ješ­tě uká­že vel­ké věci. Stejně jako malé, což doka­zu­je posled­ní kapi­to­la, pří­běh „Ječmínkové nevěs­ty“, kte­rý je vari­a­cí na pohád­ku o Palečkovi a na „Gulliverovy ces­ty“.

Bill Willingham nám uka­zu­je nesku­teč­nou sečtě­lost, kte­rou pod­tr­há­vá tím, že doká­že vzít sta­rý zná­mý pří­běh, ale dá mu napros­to nový háv, nové poje­tí, změ­ní vyzně­ní a tím i konec a vy máte pocit, že sle­du­je­te něco napros­to nové­ho. Všechno už bylo napsá­no a my už může­me jen to, co bylo napsá­no vzít a upra­vit to, dát do toho něco nové­ho, tro­chu sebe. Bill tohle dělá a daří se mu to napros­to úžas­ně. Pořád si trvám na tom, že si k tomuhle komik­su nena­jde ces­tu kaž­dý, ale pokud ano, bude muset i ten, kdo podob­né hrát­ky s pohád­ka­mi neže­re, uznat, že sce­náris­tic­ky je to kva­lit­ní.

Hlavní pacha­tel - Bill Willingham

Neplatí to však pou­ze pro scé­nář, pla­tí to i pro kresbu, kde se vystří­da­li zají­ma­ví tvůr­ci. Bryana Talbota asi před­sta­vo­vat nemu­sím, jeho kres­ba je přes­ná a skvě­lá, detail­ní a záro­veň má skvě­lý smy­sl pro nad­sáz­ku. Hned v prv­ní kapi­to­le totiž nara­zí­te na panel, kte­rý se vám urči­tě vry­je do pamě­ti. A Bryan ho zvlá­dl skvě­le. Trochu v kon­tras­tu je to pak s méně detail­ní, někdy mi až při­jde, že zby­teč­ně prázd­nou kresbou pří­bě­hu posled­ní­ho, kte­rý má na svě­do­mí Linda Medley. Oproti Talbotovi nebo Buckinghamovi je to najed­nou tako­vé odby­té. Buckingham navíc skvě­le spo­lu­pra­cu­je se Stevem Leialohou, kte­rý vyta­hu­je jeho kresbu tuž­kou. Leialohova tuš je v tom­to smě­ru přes­ná a doko­na­le doká­že vystih­nout atmo­sfé­ru i poin­tu pane­lu. Hlavně Wolfi v lese, to jsou téměř orgie z hle­dis­ka atmo­sfé­ry a výra­zů. Příběh „Láska jako z pohád­ky“ tak vyzní­vá jako nej­lep­ší nejen sce­náris­tic­ky, ale i kre­seb­ně.

Původní obál­ka komik­su „Fables 15“

Co říct závě­rem? Buďme rádi, že se „Mýty“ vrá­ti­ly, pro­to­že je to jeden z komik­sů, kte­ré si čte­nář zaslou­ží. Podobně je to i s komik­sem „Zámek a klíč“, i na jeho pokra­čo­vá­ní čeká­me doce­la dlou­ho. „Mýty: Láska jako z pohád­ky“ vás pře­svěd­čí o tom, že pohád­ky jsou sku­teč­ně drs­né a nejsou to ty líbi­vé báchor­ky, co na nás chr­lí tele­viz­ní pro­duk­ce. Správná pohád­ka má být horor a Willinghamovi se to daří. Krásná, barev­ná kres­ba, ale v ní je tolik krve, až se bude­te sami divit, kde se všech­na vza­la. Jenže ono to vůbec není jen o krvi. Je to o intri­kách, o tom, že lidi jsou pros­tě zlí, ale pořád tam někde jsou ti, kte­ří vás při­mě­jí věřit, že to zas tak špat­né není. Rozhodně ale neče­kej­te, že je zde někdo jen dob­rý, že nemá žád­nou chy­bič­ku. Takoví lidé nejsou ani kolem nás.

---

Knihu si může­te kou­pit u naše­ho part­ne­ra Crew.cz sle­vou za 440 Kč.

---