Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Domacírady
Kritiky.cz > Filmy > Retro filmové recenze > Mys hrůzy - další vynikající film od Martina Scorseseho

Mys hrůzy - další vynikající film od Martina Scorseseho

Mys

Max Cady (Robert De Niro) opouš­tí věze­ní, kam byl před čtr­nác­ti lety odsou­zen za zná­sil­ně­ní. Je odhod­lán pomstít se své­mu teh­dej­ší­mu obháj­ci Samu Bowdenovi (Nick Nolte), kte­rý ve sna­ze potrestat zlo­čin, zata­jil sou­du důle­ži­tý důkaz svěd­čí­cí v Maxův pro­spěch. Jeho plán je nelí­tost­ný a pro­myš­le­ný. Nejprve Samovi, jeho ženě Leigh (Jessica Lange) a pat­nác­ti­le­té dce­ři Danielle (Juliette Lewis) zne­pří­jem­ní návště­vu kina, potom za ně zapla­tí v cuk­rár­ně... a tepr­ve na dru­hý den Sama oslo­ví a při­po­me­ne mu minu­lost. S kaž­dým dal­ším Maxovým obje­ve­ním atmo­sfé­ra nejis­to­ty stá­le více pře­růs­tá v napě­tí a strach.....

Každý den se nena­jde rema­ke, kte­rý by dle něko­li­ka lidí str­čil původ­ní film do kapsy, vět­ši­na názo­ru se ale sho­du­je, že jest­li něja­ký film str­ká do kapsy svou původ­ní před­lo­hu tak je to Mys hrů­zy z roku 1991, rema­ke Mys hrů­zy z roku 1962. Mys hrů­zy z roku 1991 je navíc geni­ál­ní ukáz­kou dvo­ji­ce reži­sé­ra Martina Scorseseho a herec­ké hvězdy Roberta De Nira obou v plné síle a pře­de­vším je jeden z nejmra­zi­věj­ších a nej­lep­ších thrille­rů všech dob.

Původně moh­lo být vše jinak a zatím­co Schindlerův seznam mohl reží­ro­vat Scorsese a Mys hrů­zy zase Steven Spielberg. Spielberg se ale poz­dě­ji roz­ho­dl, že je pro něj Mys hrů­zy pří­liš bru­tál­ní a záro­veň, že nemů­že nechat Scorseseho Schindlerův seznam reží­ro­vat, pro­to­že by tak při­šel o šan­ci své rodi­ně a přá­te­lům vysvět­lit důle­ži­tost udá­los­tí spo­je­né s holo­kaus­tem. Nakonec si tak dvo­ji­ce fil­my pro­ho­di­la a Scorsese si tak do fil­mo­gra­fie může při­psat jeden ze svých nej­vý­raz­něj­ších záře­zů, kte­rý má per­fekt­ní atmo­sfé­ru, gra­da­ci a pře­de­vším tu nej­lep­ší mož­nou ukáz­ku fil­mo­vé řeči.

Scorsese se u toho­to thrille­ru sil­ně inspi­ro­val tvor­bou Alfreda Hitchocka, své­ho oblí­be­né­ho reži­sé­ra dle jehož pozná­mek k nere­a­li­zo­va­né­mu fil­mu The Key to Reserva nato­čil 10-minutový krát­ký film. Zároveň oslo­vil své­ho dvor­ní­ho her­ce Roberta De Nira, při­čemž se jed­na­lo o jejich 7. spo­leč­nou spo­lu­prá­ci a také opět Scorsese pou­žil pro film hud­bu dáv­no zesnu­lé­ho skla­da­te­le Bernarda Hermanna, kte­rou pro film adap­to­val Elmer Bernstein. I ten­to soun­d­track poz­dě­ji parád­ně pomá­há bra­vur­ní atmo­sfé­ře fil­mu a těž­ko si už výsled­ný film před­sta­vit bez ní.

Mys hrů­zy je per­fekt­ním pří­kla­dem herec­ké­ho talen­tu Roberta De Nira. Jeho chlad­no­krev­ný psy­cho­pat Max Cady jde po svém býva­lém práv­ní­ko­vi Bodwenovi v podá­ní Nicka Nolteho poma­lu a bra­vur­ně se s ním hra­je jako kočka s myší. De Niro zde navíc před­ve­de jako Cady něko­lik poloh od klid­né­ho a vlast­ně šar­mant­ní­ho muže po napros­té­ho psy­cho­pa­ta, kte­ré­mu jde jen o tu nej­hor­ší mož­nou pomstu. De Niro si zde prá­vem došel pro nomi­na­ci na Oscara a i přes počet­nou šká­lu legen­dár­ních rolí je výkon v roli Maxe Cadyho snad i jeden z těch nej­pa­měti­hod­něj­ších.

Krom De Nira se za svůj výkon ve fil­mu dočka­la nomi­na­ce na Oscara i teh­dy 19-letá Juliette Lewis, kte­rá se jako Bowenova dce­ra Danielle sta­ne důle­ži­tým nástro­jem Cadyho jak zni­čit Bowena co nej­víc to jde. Danielle je typic­ká puber­ťač­ka, kte­rá těž­ko sná­ší své rodi­če, jejich kri­zi a do toho jí jako na zavo­la­nou pad­ne šar­mant­ní Max Cady u kte­ré­ho bohu­žel nezná její pra­vý tvář. Především ústřed­ní dia­lo­go­vá scé­na mezi těmi­to dvě­ma před­sta­vi­te­li je napros­to geni­ál­ním herec­kým kon­cer­tem obou zúčast­ně­ných a až pře­kva­pí jak moc je Lewis schop­ná držet krok s De Nirem.

Nick Nolte a Jessica Lange jsou tak ve finá­le o ždi­bec méně výraz­něj­ší her­ci, přes­to i oni jsou ale ve svých rolích parád­ní a pře­de­vším mezi Noltem a De Nirem sku­teč­ně fun­gu­je jaká­si vzá­jem­ná nená­vist a riva­li­ta. Bowenova man­žel­ka v podá­ní Jessica Lange poté díky­bo­hu není zby­teč­ně navíc ale i ona je nako­nec funkč­ní sou­čás­tí děje. Čtyři pro­ta­go­nis­té se tak nepře­krý­va­jí a pře­de­vším jejich vzá­jem­ná závě­reč­ná kon­fron­ta­ce na kon­ci sním­ku je sku­teč­ně tak osu­do­vá jak to taky celou dobu bylo postup­ně budo­vá­no a závěr fil­mu je tak napros­to bra­vur­ní vyvr­cho­le­ní dvou­ho­di­no­vé­ho psy­chic­ké­ho tero­ru jed­né ame­ric­ké rodin­ky.

Scorsese se toho fil­mu ujmul v 90. letech, v době kdy byl sku­teč­ně v napros­to plné síle a jeho napros­to živý režij­ní styl u kte­ré­ho je vidět napros­tá radost z mož­nos­ti něco fil­mo­vě vyprá­vět je vidět i zde. Scorseseho režie vždy měla náboj a ener­gii a ten­to psy­cho­lo­gic­ký thriller mu sedí napros­to výbor­ně. Už jen v detai­lech je sku­teč­ně vidět, že je Scorsese fanou­šek Hitchocka a pra­cu­je tak bra­vur­ně s atmo­sfé­rou jako prá­vě kdy­si on. Střih Jiřiny Péčové a Thelmy Schoonmakerové je poté bra­vur­ní a fun­gu­je pře­de­vším s postup­ným budo­vá­ním čím dál tím zou­fa­lej­ší atmo­sfé­ry, kte­rou divák s ústřed­ní rodin­kou pro­ží­vá a kon­krét­ně ze scé­ny se zamy­ká­ním zám­ků pros­tě sku­teč­ně mra­zí pře­de­vším s vyu­ži­tím parád­ní Herrmannovy hud­by.

Za kame­rou stal čas­tý spo­lu­pra­cov­ník Davida Lynche Freddie Francis a jeho pra­co­vá­ní s detai­ly je jen špič­kou ledov­ce geni­ál­ní­ho obra­zu s geni­ál­ně vyu­ži­tý­mi zábě­ry. Právě spo­je­ní Francisovo kame­ry, Herrmannovou soun­d­trac­ku, Scorseseho ener­ge­tic­ké režie a výbor­ně obsa­ze­ných her­ců dává ve finá­le sku­teč­ně vrchol thrille­ro­vé­ho žán­ru 90. let a neprá­vem tro­chu zapad­lý thriller na kte­rý se tak troš­ku mož­ná prá­ší kvů­li paměti­hod­něj­ším Scorseseho pec­kám a paměti­hod­něj­ším výko­nům De Nira. Přesto je to ale ško­da.

Mys hrů­zy je pros­tě geni­ál­ní psy­cho­lo­gic­ký thriller kde se sešel ten nej­lep­ší spo­leč­ný tým a stvo­řil něco sku­teč­ně legen­dár­ní­ho. Bravurní budo­vá­ní napě­tí, sku­teč­ně stís­ně­ná atmo­sfé­ra z poci­tu, že je psy­cho­pat De Niro za rohem a pře­de­vším parád­ně vyvr­cho­le­né finá­le tak nabíd­ne sku­teč­nou špič­ku své­ho žán­ru a jeden z těch fil­mů, kte­rý léty neztra­til nic ze své­ho už teh­dy bra­vur­ní­ho kouz­la. Především Scorseseho hrát­ky s pra­vi­dly žán­ru, bra­vur­ní budo­vá­ní napě­tí mezi posta­va­mi a De Nirova fyzic­ká pro­mě­na dáva­jí dohro­ma­dy něco na co by bylo hřích zapo­me­nout. Už pro­to, že moc podob­ně bra­vur­ně budo­va­ných thrille­rů (mini­mál­ně) v brz­ké době roz­hod­ně nevznik­ne.....

Trailer:

Verdikt: 5 z 5


Foto: Universal Home Video

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Stránka načtena za 1,51334 s | počet dotazů: 231 | paměť: 53437 KB. | 19.09.2021 - 20:07:20