Kritiky.cz > Filmy > Retro filmové recenze > Muži v naději jsou lacině neoriginální, ale jako televizní film by ušli.

Muži v naději jsou lacině neoriginální, ale jako televizní film by ušli.

Muzi

Jiří Vejdělek půso­bil jako naděj­ný čes­ký fil­mo­vý tvůr­ce. Jeho Ženy v poku­še­ní navíc doká­za­ly do kina při­táh­nout rekord­ní počet divá­ků a tak se před­po­klá­da­lo, že jeho dal­ší sní­mek Muži v nadě­ji před­loň­ské Ženy před­čí, nebo budou mini­mál­ně stej­ně zábav­né jako ony. Leč nesta­lo se ani jed­no. Muži v nadě­ji jsou neu­vě­ři­tel­ně neu­vě­ři­tel­ní, posta­vy jsou umě­lé, scé­nář pito­mý a pro­stře­dí ste­ril­ní. 
Herecké obsa­ze­ní situ­a­ci nijak nevy­lep­šu­je, pro­to­že v pod­sta­tě nedo­stá­vá pří­le­ži­tost něja­ké herec­tví vůbec před­vést. Jediné, čemu lze v Mužích v nadě­ji uvě­řit jsou tak ňad­ra Vicy Kerekes. Ty jsou zaru­če­né pří­rod­ní­ho půvo­du.

Muži v nadě­ji roz­hod­ně nemu­se­li vzni­kat jako celo­ve­čer­ní film urče­ný divá­kům kin. Bohatě by posta­či­lo, kdy­by Vejdělek nato­čil tele­viz­ní film. Ten by se tak dostal přes­ně ke své cílo­vé sku­pi­ně. Tedy k pápr­dům, kte­ří s miskou sole­ných bram­bo­ro­vých lupín­ků po veče­rech slin­ta­jí nad krás­ka­mi z obra­zov­ky.

Milujte se, ale hlav­ně pod­vá­děj­te

Jiří Vejdělek se zřej­mě sna­ží svý­mi fil­my doká­zat, že jeho umě­lec­ký duch je svo­bod­ný. Stejně tak svo­bod­ní by měli být i divá­ci. Dopřát si také tro­chu toho luxu­su v podo­bě zále­tů, flir­tů a vše­mož­né­ho nezá­vaz­né­ho řádě­ní. Základní pod­mín­kou pro tako­vé dob­ro­druž­ství je nicmé­ně nor­mál­ní, fun­gu­jí­cí vztah. Pokud mož­no man­žel­ský sva­zek.
V tako­vé situ­a­ci je nej­lep­ší (při­ro­ze­ně pro oba part­ne­ry), aby jeden (nebo klid­ně oba) měli k dis­po­zi­ci občas­ný špás. Tím se totiž původ­ní vztah náram­ně utu­ží. No a to je vlast­ně hlav­ní teze celé­ho sním­ku.

Přirozeně nelze film tak­to pitvat, ale když nemá kro­mě této plyt­ké sto­krát vidě­né šab­lo­ny co nabíd­nout, je těž­ké se do něj tro­chu nepus­tit. Amorálnost sním­ku je až zará­že­jí­cí. Naprostou absen­ci svě­do­mí se sice Vejdělek sna­ží tro­chu napra­vit. Dělá to ale nemož­ným a neu­vě­ři­tel­ným způ­so­bem. Film má nesmy­sl­ně pře­ta­že­nou sto­páž. Navíc jeho pře­váž­nou část vypl­ňu­jí prá­vě zábě­ry na buj­né poprsí, lad­né nož­ky nebo kula­té zadeč­ky.

Český main­stre­am jak ho máme rádi?

Český divák se tak musí nut­ně cítit poně­kud ura­žen. Je-li film tvo­řen pri­már­ně pro něj (jako­že se dá před­po­klá­dat, že sto­pro­cent­ně), pak je na mís­tě se ptát, jest­li je na tom oprav­du tak špat­ně, že musí cho­dit do kina na fil­my bez myš­len­ky, nápa­du, sviž­né­ho tem­pa a nápa­di­té­ho scé­ná­ře? Je tře­ba roz­li­šit hlav­ní proud od laci­né tele­viz­ní zába­vy na páteč­ní večer, kte­rá do kinosá­lů (snad) nepat­ří. Snímek totiž oprav­du víc než coko­li jiné­ho při­po­mí­ná tele­viz­ní gro­tes­ku. Bez jedi­né­ho nové­ho pohle­du, bez jaké­ko­li ino­va­ce. Pouze věr­ně násle­du­je všech­na klišé. A ješ­tě se zdá, že je na to hrdý.

Uražen a tro­chu potu­pen se může cítit kaž­dý. Nehledě na pohla­ví. Ženy jsou zde vylí­če­ny jako bytos­ti, kte­ré slou­ží pri­már­ně k tomu, aby muže obla­žo­va­ly pohle­dem na jejich vyvi­nu­tá ňad­ra, pěk­ně tva­ro­va­né nohy a poza­dí. Ani muži z toho­to kolo­to­če nevy­váz­nou. Pokud nejsou vylí­če­ni jako psí­ci, kte­ří ženám musí plnit jejich přá­ní, tak jsou uká­zá­ni jako tvo­ro­vé, za kte­ré pře­mýš­lí niko­li mozek, nýbrž penis. (Výrok o „kom­pa­su mezi noha­ma, kte­rý uka­zu­je směr“ je toho jas­ným důka­zem. Kdyby to aspoň bylo ori­gi­nál­ní.)
Originalita je vůbec fak­tor, kte­rý Muži v nadě­ji ve vel­kém postrá­da­jí. Tam, kde byly Ženy v poku­še­ní vtip­né a svě­ží, jsou Muži v nadě­ji vyčich­lí a prázd­ní.

Vážná lin­ka v gro­tes­ce

Zarážející je taky nesou­ro­dost sním­ku. První část se tvá­ří jako čis­tá kome­die, kdy se od divá­ka neče­ká nic jiné­ho než huron­ský smích, napro­ti tomu dru­há půl­ka začí­ná být váž­něj­ší. Jenže tako­vá náh­lá změ­na je divá­ko­vi dost pro­ti srs­ti a těž­ko se na tuto hru při­stu­pu­je. Mezi gro­tesk­ní­mi prv­ky pros­tě dra­ma nefun­gu­je a vtip tím ztrá­cí své (zpo­čát­ku cel­kem vyda­ře­né) tem­po.
Obzvlášť jed­nu věc lze Vejdělkovi jako scé­náris­to­vi odpus­tit jen těž­ko. A to prá­vě zvrat a náh­lé zváž­ně­ní.  A v pod­sta­tě vět­ši­nu násle­du­jí­cích scén. Od dru­hé polo­vi­ny je film spí­še jakousi lepe­ni­cí. Hromadí na sebe čím dál více nesmy­sl­né záplet­ky, kte­ré na kon­ci nejen­že nevy­ús­tí v pře­kva­pi­vé vyvr­cho­le­ní, ony pros­tě nevy­ús­tí vůbec v nic.

K obsa­ze­ní nelze mít vět­ší výhra­dy. Jiří Macháček svou roli zvlá­dá a sna­ží se udě­lat z Ondřeje živo­ta­schop­nou bytost. Ani Bolek Polívka nemů­že svým zje­vem divá­ka ura­zit. To je sáz­ka na jis­to­tu. Slabinou jsou pře­de­vším dia­lo­gy, kte­ré Jiří Vejdělek vklá­dá do úst svým hlav­ním hrdi­nů.  O něco lépe jsou na tom žen­ské posta­vy. Ty jsou ale­spoň po celou dobu v jed­né laj­ně a nesna­ží se z ní vystou­pit. Jen posta­va Šarloty se z fáze okouz­lu­jí­cí mla­dé milen­ky dosta­ne do role šíle­né uzur­po­vač­ky práv na žena­té­ho muže, a skoč­ní opět ve své původ­ní roli. Naštěstí doká­za­la Vica Kerekes ten­to „slo­ži­tý pro­ces“ pěk­ně ztvár­nit. (A zase se nabí­zí naráž­ka na její dekolt. Těžko se tomu lze ubrá­nit, když ho máte před oči­ma téměř dvě hodi­ny.)

Sterilita pro­stře­dí, ve kte­rém se pří­běh ode­hrá­vá je ale mno­hem zna­tel­něj­ší než v Ženách v poku­še­ní, kte­rým se prá­vě ten­to neduh hod­ně vytý­kal. Navíc si film všech­ny svo­je hlav­ní trum­fy vyplá­cal v trai­le­ru. Takže prv­ní půl­ku divák v pod­sta­tě celou zná. Už ale pod­le samot­né medi­ál­ní kam­pa­ně se dá cel­kem snad­no zjis­tit, jaká je cílo­vá sku­pi­na fil­mu.
Patříte-li mezi ty návštěv­ní­ky kina, kte­ré okouz­li­ly Ženy v poku­še­ní a rádi bys­te dosta­li něco podob­né­ho, věz­te, že to nedo­sta­ne­te. Nicméně občas­ný návštěv­ník kina, kte­rý je odko­jen tele­viz­ní­mi estrá­da­mi Muže v nadě­ji uví­tá jako pří­jem­nou podí­va­nou. Neupírám sním­ku pár svět­lých chvil, skvě­lé her­ce, kte­ří hra­jí (doslo­va) jako o život, aby tím prázd­né­mu fil­mu ale­spoň vypo­moh­li, jen­že tohle k tvor­bě plno­hod­not­né­mu díla pros­tě nesta­čí.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,45132 s | počet dotazů: 216 | paměť: 51587 KB. | 16.05.2021 - 07:27:47
X