Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Můžeme být hrdinové - Další mega-blbost od Roberta Rodrigueze

Můžeme být hrdinové - Další mega-blbost od Roberta Rodrigueze

MuzemBytHrdinove

Vetřelci z vesmíru unesou pozemské superhrdiny a jejich děti se musí naučit táhnout za jeden provaz, aby zachránily svoje rodiče i celou planetu...

Robert Rodriguez- Vášnivý filmař a tak trochu magor, který se svým celovečerním debutem El Mariachi dostal i na prestižní festival Sundance a obdržel zde Cenu diváků za nejlepší film. Rodriguezovi tento úspěch otevřel dveře do Hollywoodu a dostal tak od studia Sony 7 milionů dolarů (což bylo zhruba o 6 milionů a 993 tisíc než kolik stálo natáčení El Mariachiho), aby natočil volné pokračování Desperado. I to se stalo enormním hitem a jeho kamarádství s Quentinem Tarantinem nakonec následně vedlo k realizaci jeho třetího celovečerního filmu Od soumraku do úsvitu. Rodriguez od té doby ušel velký kus cesty, kdy mu spousta velkých příležitostí (Nové zpracování Zorra) a zároveň se Rodriguez začal čím dál tím více utrhávat ze řetězu. Především je to ale člověk, který má rád své děti. A to hodně. Tak hodně, že mu většinou pomáhali se scénářem k jeho filmu, což má za následek následně to, že jsou ty filmy pochopitelně hodně infantilní. To se dá říct právě například o trilogii (čtyřku, kde jste si mohli pomocí speciální 4D kartičky v kině přičichnout k prdům ignorujme!) Spy Kids, která má ovšem dodnes své speciální kouzlo a přece jen je kombinace té dětské infantility, šílených nápadů a zároveň Rodriguezova stylu tak speficiká, že je vlastně svým způsobem strhující (Spy Kids 3D je můj osobní guilty pleasure a celkem mě mrzí, že jsem ztratil jeho původní DVD verzi, kde to tupé 3D skutečně působilo). Vrchol dna, který spolupráce Rodrigueze a jeho dětí ztělesňuje je poté až snímek Dobrodružství Žraločáka a Lávovky, který vznikl těsně poté co Rodriguez natočil adaptaci komiksu Sin City a je dodnes nejhorším Rodriguezovým filmem, který je nejen vizuálně ošklivý, ale vyloženě příšerný po všech ostatních stránkách. A je tam mladý Taylor Lautner! Především ale šlo o totální propadák, který plány na jakékoliv pokračování zabalil. Na nějakou dobu!

Rodriguez sice od té doby natočil dva díly Machety, Sin City 2 a pod dozorem Jamese Camerona velmi povedenou Alitu, která je jeho nejlepším filmem právě od dob Od soumraku do úsvitu, Netflix mu ale přece jen umožnil, aby natočil volné pokračování ke svému nejhoršímu filmu všech dob. Ano, Můžeme být hrdinové AKA We Can Be Heroes je volné pokračování Žraločáka a Lávovky, kde se dokonce vrací i stejnojmenní hrdinové původního filmu (Ovšem bez Taylora Lautnera!). Vrátil se tedy Rodriguez na práh své snesitelnosti, natočil svůj nejlepší film cílený na děti od dob původní trilogie Spy Kids a natočil tedy alespoň lepší film než Dobrodružství Žraločáka a Lávovky? Na tu poslední ukázku můžu odpovědět kladně, protože shit velikosti původního Rodriguezova filmu naštěstí nedorazil (ono to ani nejde moc překonávat) a Rodriguezova novinka má na rozdíl od svého předchůdce alespoň celkem hezké barvy. Pak už to ale jde trochu z kopce.

Pokud bude Rodriguez nadále sypat filmy jako We Can Be Heroes, jde o velmi jasnou ukázku toho, že by možná bylo lepší, kdyby šel Rodriguez do předčasného důchodu. Jistého vrcholu dosáhl už v době Desperada a Od soumraku do úsvitu a od té doby to s ním víceméně jede na horské dráze. Rodriguez alespoň pořád ve svých filmech nezapře sám sebe a je vám jasné, že koukáte na něco, co mohl natočit jenom tenhle magor z Texasu. Zároveň ale pochybuju, že se Rodriguez zrovna u We Can Be Heroes snažil natočit něco, co by ho jako filmaře posunulo a jednoduše tvrdím, že se pravděpodobně pokusil natočit film pro své děti. Jenomže pochybuju, že se výsledný produkt může vůbec líbit alespoň jeho dětem, protože je We Can Be Heroes prostě něco strašného.

Rodriguez sice na rozdíl od Dobrodružství Žraločáka a Lávovky servíruje alespoň film, který má barvy, zároveň je to ale vyložené digitální peklo a vyloženě není z toho filmu poznat, že je Rodriguez člověk, který se už delší dobu specializuje na vizuální efekty. V době Spy Kids 3 kdy efekty nebyli na vysoké úrovni se ještě dalo pochopit, že efekty v tomto filmu nejsou kdovíjak povedené a vypadají jak z počítačové hry. Jak je ale do prdele možný, že v roce 2020 Rodriguez natočí něco co vypadá ještě hůř, navíc po všech těch letech zkušeností, kdy ještě pracoval s Cameronem a zároveň točil jednu epizodu Mandaloriana (která mimochodem servíruje nejlepší akční scény, které Rodriguez od dob Od soumraku do úsvitu zvládl natočit a ukazuje se, že Rodriguez pod dozorem je hodný Rodriguez)?

Rád bych žil v domnění, že samotného Rodrigueze realizace tohohle filmu strašně bavila, šílené nápady, které (snad) vzešli z hlavy jeho dětí využil s grácií šílenosti Roberta Rodrigueze a ten digitální hnusný vizuál mu vlastně přišel v pohodě. Ale takový magor snad nemůže být ani Rodriguez. Tomu se sice podařilo do své novinky získat též několik dobrých herců (Pedro Pascal, Boyd Holbrook, Christian Slater, Sung Kang), kteří zároveň vyloženě nepůsobí, že zde hrajou jenom proto, aby je následně Rodriguez pozval na grilovačku k sobě (takhle to údajně většinou u Rodrigueze funguje). Pořád je ale i v tomhle ohledu vidět lehká topornost a přitom to například není ta roztomilá topornost, kterou například v téměř každém Rodriguezově filmu předvádí Danny Trejo. Je to prostě jen toporné a zamrzí to právě i u Pedra Pascala, který jinak srší charizmatem všude, kde to jen jde.

Hlavní zápletka je přitom zcela jasná: Děti superhrdinů, kteří žijí ve stínu svých slavných rodičů nakonec musí spasit svět ve chvíli, kdy jsou jejich rodiče po invazi uneseni a nakonec se ukáže, že jsou možná ještě lepší než jejich rodiče. Jenomže i v tomhle ohledu jsou We Can Be Heroes tak nepřesvědčivě mimo a především to celé skončí rádoby velkolepým zvratem, který možná není snadné předpovědět.... zároveň ale totálně nedává smysl a působí jakoby ho snad Rodriguez skutečně vymyslel až v průběhu psaní scénáře (zcela určitě se svými ratolestmi). Celé to poselství o síle rodiny jinak prvoplánově působí jako ideální vánoční film o rodinných hodnotách, ty jsou ale prodané tak zcela mimo mísu, že to je vlastně vyloženě krkolomné. A samotní dětští herci té krkolomnosti ještě příkládají pod kotlem.

Rodriguez si vzal na starost režii, scénář, kameru i soundtrack a pořád je zde vidět ten kreativní Rodriguez, jenž by klidně mohl natočit skutečně zábavný film. Takový Machete zabíjí například také není dobrý film a přesto je z pohledu diváka velmi snadné si z jistého důvodu tento film užít a bavit se tím jak je skutečně v mnoha ohledech směšný. Jenomže u We Can Be Heroes je jenom spousta důvodu k pláči, zvláště z toho pohledu, že to pořád dělá člověk, který pod kreativním dohledem (Cameron u Ality, Jon Favreau u Mandaloriana) nedělá úplné nesmysly. Netflix ale v tomhle ohledu dal klasicky tvůrci absolutní kreativní svobodu a proto to dopadlo takhle.

Rodriguez si v době, kdy jsou komiksové filmy (především Marvel Cinematic Universe) nejúspěšnější natočil svůj vlastní superhrdinský film, který je vyloženou pěstí na oko. Dá se sice namítat, že dětem to bude jedno a užijí si to, především proto, že je to barevné, furt se tam něco děje a je to veskrze infantilní. Jenomže jít do toho s tím, že se na to děti stejně podívají mi zrovna na Rodrigueze dvakrát nesedí a pořád žiju v domnění, že právě on svému projektu věřil nebo ho natočil pro své děti. A furt nechápu, jak se ten výsledný produkt vlastně fakt může líbit byť jen jim. Je tam hodně aspektů, proč se to malým dětem vlastně líbit bude a jsem s přimhouřeným okem schopný to pochopit. Ale celé je totálně mimo mísu, vyloženě nepřitažlivé a veskrze je to prostě bolestivá podívaná.

Je to lepší film než Dobrodružství Žraločáka a Lávovky? Ano. Je to 2. nejhorší Rodriguezův film? Ano. Je to ztělesnění čirého zla? Má to k tomu vlastně hodně blízko. Nechci být vyloženě zlý, ale žiju v domnění, že tohle je film snad jenom pro lidi, kteří jsou se svým IQ schopni jen přijímat potravu a reagovat na světlo. Pokud je někomu více než 5 a tohle bere jako vyloženě dobrý film, pravděpodobně by nepoznal rozdíl, kdyby mu místo sledování filmu někdo vylil ředidlo do očí. V Rodrigueze jsem přitom pořád vyloženou důvěru neztratil a věřím, že u takového seriálu Book of Boba Fett bude při přítomnosti někoho, kdo mu bude opět držet záchrannou brzdu se bude moc celkem vyřádit a zároveň na míru snesitelnosti. Tenhle film je ale totálně mimo a přesto se bojím, že při případném úspěchu snad Rodriguez fakt realizuje (už naznačený) sequel. To už snad radši i Spy Kids 5 a to i přesto, že tuhle sérii příšerná čtyřka pravděpodobně pohřbila. Je to jako volit mezi kapavkou a syfilis, jakákoliv pravděpodobnost, že se dočkáme již třetího filmu ze světa Žraločáka a Lávovky mě ale naplňuje totální husinou......

Trailer:

Verdikt: 1 z 5


Photo © Netflix

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,37614 s | počet dotazů: 206 | paměť: 50267 KB. | 11.04.2021 - 00:04:29