Můžeme být hrdinové - Další mega-blbost od Roberta Rodrigueze

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Vetřelci z vesmí­ru une­sou pozem­ské super­hr­di­ny a jejich děti se musí nau­čit táh­nout za jeden pro­vaz, aby zachrá­ni­ly svo­je rodi­če i celou pla­ne­tu...

Robert Rodriguez- Vášnivý fil­mař a tak tro­chu magor, kte­rý se svým celo­ve­čer­ním debu­tem El Mariachi dostal i na pres­tiž­ní fes­ti­val Sundance a obdr­žel zde Cenu divá­ků za nej­lep­ší film. Rodriguezovi ten­to úspěch ote­vřel dve­ře do Hollywoodu a dostal tak od stu­dia Sony 7 mili­o­nů dola­rů (což bylo zhru­ba o 6 mili­o­nů a 993 tisíc než kolik stá­lo natá­če­ní El Mariachiho), aby nato­čil vol­né pokra­čo­vá­ní Desperado. I to se sta­lo enorm­ním hitem a jeho kama­rád­ství s Quentinem Tarantinem nako­nec násled­ně ved­lo k rea­li­za­ci jeho tře­tí­ho celo­ve­čer­ní­ho fil­mu Od sou­mra­ku do úsvi­tu. Rodriguez od té doby ušel vel­ký kus ces­ty, kdy mu spous­ta vel­kých pří­le­ži­tos­tí (Nové zpra­co­vá­ní Zorra) a záro­veň se Rodriguez začal čím dál tím více utr­há­vat ze řetě­zu. Především je to ale člo­věk, kte­rý má rád své děti. A to hod­ně. Tak hod­ně, že mu vět­ši­nou pomá­ha­li se scé­ná­řem k jeho fil­mu, což má za násle­dek násled­ně to, že jsou ty fil­my pocho­pi­tel­ně hod­ně infan­til­ní. To se dá říct prá­vě napří­klad o tri­lo­gii (čtyř­ku, kde jste si moh­li pomo­cí spe­ci­ál­ní 4D kar­tič­ky v kině při­čich­nout k prdům igno­ruj­me!) Spy Kids, kte­rá má ovšem dodnes své spe­ci­ál­ní kouz­lo a pře­ce jen je kom­bi­na­ce té dět­ské infan­ti­li­ty, šíle­ných nápa­dů a záro­veň Rodriguezova sty­lu tak spe­fi­ci­ká, že je vlast­ně svým způ­so­bem str­hu­jí­cí (Spy Kids 3D je můj osob­ní guil­ty ple­a­su­re a cel­kem mě mrzí, že jsem ztra­til jeho původ­ní DVD ver­zi, kde to tupé 3D sku­teč­ně půso­bi­lo). Vrchol dna, kte­rý spo­lu­prá­ce Rodrigueze a jeho dětí ztě­les­ňu­je je poté až sní­mek Dobrodružství Žraločáka a Lávovky, kte­rý vzni­kl těs­ně poté co Rodriguez nato­čil adap­ta­ci komik­su Sin City a je dodnes nej­hor­ším Rodriguezovým fil­mem, kte­rý je nejen vizu­ál­ně ošk­li­vý, ale vylo­že­ně pří­šer­ný po všech ostat­ních strán­kách. A je tam mla­dý Taylor Lautner! Především ale šlo o totál­ní pro­pa­dák, kte­rý plá­ny na jaké­ko­liv pokra­čo­vá­ní zaba­lil. Na něja­kou dobu!

Rodriguez sice od té doby nato­čil dva díly Machety, Sin City 2 a pod dozo­rem Jamese Camerona vel­mi pove­de­nou Alitu, kte­rá je jeho nej­lep­ším fil­mem prá­vě od dob Od sou­mra­ku do úsvi­tu, Netflix mu ale pře­ce jen umož­nil, aby nato­čil vol­né pokra­čo­vá­ní ke své­mu nej­hor­ší­mu fil­mu všech dob. Ano, Můžeme být hrdi­no­vé AKA We Can Be Heroes je vol­né pokra­čo­vá­ní Žraločáka a Lávovky, kde se dokon­ce vra­cí i stej­no­jmen­ní hrdi­no­vé původ­ní­ho fil­mu (Ovšem bez Taylora Lautnera!). Vrátil se tedy Rodriguez na práh své sne­si­tel­nos­ti, nato­čil svůj nej­lep­ší film cíle­ný na děti od dob původ­ní tri­lo­gie Spy Kids a nato­čil tedy ale­spoň lep­ší film než Dobrodružství Žraločáka a Lávovky? Na tu posled­ní ukáz­ku můžu odpo­vě­dět klad­ně, pro­to­že shit veli­kos­ti původ­ní­ho Rodriguezova fil­mu naštěs­tí nedo­ra­zil (ono to ani nejde moc pře­ko­ná­vat) a Rodriguezova novin­ka má na roz­díl od své­ho před­chůd­ce ale­spoň cel­kem hez­ké bar­vy. Pak už to ale jde tro­chu z kop­ce.

Pokud bude Rodriguez nadá­le sypat fil­my jako We Can Be Heroes, jde o vel­mi jas­nou ukáz­ku toho, že by mož­ná bylo lep­ší, kdy­by šel Rodriguez do před­čas­né­ho důcho­du. Jistého vrcho­lu dosá­hl už v době Desperada a Od sou­mra­ku do úsvi­tu a od té doby to s ním více­mé­ně jede na hor­ské drá­ze. Rodriguez ale­spoň pořád ve svých fil­mech neza­pře sám sebe a je vám jas­né, že kou­ká­te na něco, co mohl nato­čit jenom tenhle magor z Texasu. Zároveň ale pochy­bu­ju, že se Rodriguez zrov­na u We Can Be Heroes sna­žil nato­čit něco, co by ho jako fil­ma­ře posu­nu­lo a jed­no­du­še tvr­dím, že se prav­dě­po­dob­ně poku­sil nato­čit film pro své děti. Jenomže pochy­bu­ju, že se výsled­ný pro­dukt může vůbec líbit ale­spoň jeho dětem, pro­to­že je We Can Be Heroes pros­tě něco straš­né­ho.

Rodriguez sice na roz­díl od Dobrodružství Žraločáka a Lávovky ser­ví­ru­je ale­spoň film, kte­rý má bar­vy, záro­veň je to ale vylo­že­né digi­tál­ní peklo a vylo­že­ně není z toho fil­mu poznat, že je Rodriguez člo­věk, kte­rý se už del­ší dobu spe­ci­a­li­zu­je na vizu­ál­ní efek­ty. V době Spy Kids 3 kdy efek­ty neby­li na vyso­ké úrov­ni se ješ­tě dalo pocho­pit, že efek­ty v tom­to fil­mu nejsou kdo­ví­jak pove­de­né a vypa­da­jí jak z počí­ta­čo­vé hry. Jak je ale do prde­le mož­ný, že v roce 2020 Rodriguez nato­čí něco co vypa­dá ješ­tě hůř, navíc po všech těch letech zku­še­nos­tí, kdy ješ­tě pra­co­val s Cameronem a záro­veň točil jed­nu epi­zo­du Mandaloriana (kte­rá mimo­cho­dem ser­ví­ru­je nej­lep­ší akč­ní scé­ny, kte­ré Rodriguez od dob Od sou­mra­ku do úsvi­tu zvlá­dl nato­čit a uka­zu­je se, že Rodriguez pod dozo­rem je hod­ný Rodriguez)?

Rád bych žil v domně­ní, že samot­né­ho Rodrigueze rea­li­za­ce toho­hle fil­mu straš­ně bavi­la, šíle­né nápa­dy, kte­ré (snad) vze­šli z hla­vy jeho dětí vyu­žil s grá­cií šíle­nos­ti Roberta Rodrigueze a ten digi­tál­ní hnus­ný vizu­ál mu vlast­ně při­šel v poho­dě. Ale tako­vý magor snad nemů­že být ani Rodriguez. Tomu se sice poda­ři­lo do své novin­ky zís­kat též něko­lik dob­rých her­ců (Pedro Pascal, Boyd Holbrook, Christian Slater, Sung Kang), kte­ří záro­veň vylo­že­ně nepů­so­bí, že zde hra­jou jenom pro­to, aby je násled­ně Rodriguez pozval na gri­lo­vač­ku k sobě (takhle to údaj­ně vět­ši­nou u Rodrigueze fun­gu­je). Pořád je ale i v tomhle ohle­du vidět leh­ká topor­nost a při­tom to napří­klad není ta roz­to­mi­lá topor­nost, kte­rou napří­klad v téměř kaž­dém Rodriguezově fil­mu před­vá­dí Danny Trejo. Je to pros­tě jen topor­né a zamr­zí to prá­vě i u Pedra Pascala, kte­rý jinak srší cha­rizma­tem všu­de, kde to jen jde.

Hlavní záplet­ka je při­tom zce­la jas­ná: Děti super­hr­di­nů, kte­ří žijí ve stí­nu svých slav­ných rodi­čů nako­nec musí spa­sit svět ve chví­li, kdy jsou jejich rodi­če po inva­zi une­se­ni a nako­nec se uká­že, že jsou mož­ná ješ­tě lep­ší než jejich rodi­če. Jenomže i v tomhle ohle­du jsou We Can Be Heroes tak nepře­svěd­či­vě mimo a pře­de­vším to celé skon­čí rádo­by vel­ko­le­pým zvra­tem, kte­rý mož­ná není snad­né před­po­vě­dět.... záro­veň ale totál­ně nedá­vá smy­sl a půso­bí jako­by ho snad Rodriguez sku­teč­ně vymys­lel až v prů­bě­hu psa­ní scé­ná­ře (zce­la urči­tě se svý­mi rato­lest­mi). Celé to posel­ství o síle rodi­ny jinak prvo­plá­no­vě půso­bí jako ide­ál­ní vánoč­ní film o rodin­ných hod­no­tách, ty jsou ale pro­da­né tak zce­la mimo mísu, že to je vlast­ně vylo­že­ně krko­lom­né. A samot­ní dět­ští her­ci té krko­lom­nos­ti ješ­tě pří­klá­da­jí pod kot­lem.

Rodriguez si vzal na sta­rost režii, scé­nář, kame­ru i soun­d­track a pořád je zde vidět ten kre­a­tiv­ní Rodriguez, jenž by klid­ně mohl nato­čit sku­teč­ně zábav­ný film. Takový Machete zabí­jí napří­klad také není dob­rý film a přes­to je z pohle­du divá­ka vel­mi snad­né si z jis­té­ho důvo­du ten­to film užít a bavit se tím jak je sku­teč­ně v mno­ha ohle­dech směš­ný. Jenomže u We Can Be Heroes je jenom spous­ta důvo­du k plá­či, zvláš­tě z toho pohle­du, že to pořád dělá člo­věk, kte­rý pod kre­a­tiv­ním dohle­dem (Cameron u Ality, Jon Favreau u Mandaloriana) nedě­lá úpl­né nesmys­ly. Netflix ale v tomhle ohle­du dal kla­sic­ky tvůr­ci abso­lut­ní kre­a­tiv­ní svo­bo­du a pro­to to dopadlo takhle.

Rodriguez si v době, kdy jsou komik­so­vé fil­my (pře­de­vším Marvel Cinematic Universe) nej­ú­spěš­něj­ší nato­čil svůj vlast­ní super­hr­din­ský film, kte­rý je vylo­že­nou pěs­tí na oko. Dá se sice namí­tat, že dětem to bude jed­no a uži­jí si to, pře­de­vším pro­to, že je to barev­né, furt se tam něco děje a je to veskr­ze infan­til­ní. Jenomže jít do toho s tím, že se na to děti stej­ně podí­va­jí mi zrov­na na Rodrigueze dva­krát nese­dí a pořád žiju v domně­ní, že prá­vě on své­mu pro­jek­tu věřil nebo ho nato­čil pro své děti. A furt nechá­pu, jak se ten výsled­ný pro­dukt vlast­ně fakt může líbit byť jen jim. Je tam hod­ně aspek­tů, proč se to malým dětem vlast­ně líbit bude a jsem s při­mhou­ře­ným okem schop­ný to pocho­pit. Ale celé je totál­ně mimo mísu, vylo­že­ně nepři­taž­li­vé a veskr­ze je to pros­tě boles­ti­vá podí­va­ná.

Je to lep­ší film než Dobrodružství Žraločáka a Lávovky? Ano. Je to 2. nej­hor­ší Rodriguezův film? Ano. Je to ztě­les­ně­ní čiré­ho zla? Má to k tomu vlast­ně hod­ně blíz­ko. Nechci být vylo­že­ně zlý, ale žiju v domně­ní, že tohle je film snad jenom pro lidi, kte­ří jsou se svým IQ schop­ni jen při­jí­mat potra­vu a rea­go­vat na svět­lo. Pokud je něko­mu více než 5 a tohle bere jako vylo­že­ně dob­rý film, prav­dě­po­dob­ně by nepo­znal roz­díl, kdy­by mu mís­to sle­do­vá­ní fil­mu někdo vylil ředi­dlo do očí. V Rodrigueze jsem při­tom pořád vylo­že­nou důvě­ru neztra­til a věřím, že u tako­vé­ho seri­á­lu Book of Boba Fett bude při pří­tom­nos­ti něko­ho, kdo mu bude opět držet záchran­nou brz­du se bude moc cel­kem vyřá­dit a záro­veň na míru sne­si­tel­nos­ti. Tenhle film je ale totál­ně mimo a přes­to se bojím, že při pří­pad­ném úspě­chu snad Rodriguez fakt rea­li­zu­je (už nazna­če­ný) sequel. To už snad rad­ši i Spy Kids 5 a to i přes­to, že tuhle sérii pří­šer­ná čtyř­ka prav­dě­po­dob­ně pohřbi­la. Je to jako volit mezi kapav­kou a syfi­lis, jaká­ko­liv prav­dě­po­dob­nost, že se dočká­me již tře­tí­ho fil­mu ze svě­ta Žraločáka a Lávovky mě ale napl­ňu­je totál­ní husi­nou......

Trailer:

Verdikt: 1 z 5

Photo © Netflix

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře