Muž z Toronta

Vlatně tu není moc, co komen­to­vat. Klasická béč­ko­vá kome­die kde Kevin Hart hra­je Kevina Harta a sna­ží se vytě­žit co nej­víc co nej­ví­ce dola­rů ze vti­pů o své výš­ce, kte­ré ovšem pře­sta­nou po pěti minu­tách bavit. A i když se zde občas obje­ví něja­ký ten náznak chyt­ré­ho dia­lo­gy či inte­li­gent­ní­ho humo­ru, v dal­ší vte­ři­ně tu Kevin prdí a zvra­cí a vše se zase vra­cí do nor­mál­ních, nezá­bav­ných kole­jí. Ale to už je vlast­ně Kevin Hart jakož­to fil­mo­vá hvězda v kost­ce - poten­ci­ál tam je, ale sám si to vždyc­ky zka­zí.

Skoro se až divím, že se v roli drs­né­ho zabi­já­ka neob­je­vil Dwayne Johnson, ale jsem za to rád, pro­to­že Woody Harrelson má ale­spoň něja­ké to cha­risma a umí hrát (tedy ne že by tato role nut­ně potře­bo­va­la Oscarového her­ce, to oprav­du ne). Příběh je nesku­teč­ně před­ví­da­tel­ný a bru­tál­ně okou­ka­ný - napros­tý ňou­ma a drs­ný ranař jsou náho­dou sve­de­ni dohro­ma­dy a spo­lu musí čelit za vla­sy při­ta­že­ným nepřá­te­lům i sami sobě,  tím, že na konec ňou­ma v sobě najde odva­hu a drs­ňák nao­pak pro­cit­ne a uká­že, že pře­ce jenom má kou­sek srd­ce. Viděl jsem to mili­on­krát, něko­li­krát dokon­ce snad i s Kevinem Hartem.

Nějaké body navíc dávám za bit­ku v tělo­cvič­ně s kame­rou a cho­re­o­gra­fií ve sty­lu Kingsman, kte­rá sice už nijak neo­hro­mí, ale ale­spoň potě­ší že se o to fil­ma­ři poku­si­li, i když zda­le­ka nedo­sa­hu­je tako­vé kva­li­ty (ty skry­té stři­hy byly tak vidi­tel­né, až bijí do očí). Patrick Hughes mě utvr­zu­je v názo­ru, že kva­lit­ní The Hitman’s Bodyguard se mu asi pove­dl jen náho­dou, pro­to­že po loň­ském zkla­má­ní v podo­bě seque­lu ono­ho fil­mu při­šel s boles­ti­vě prů­měr­ným béč­kem, kte­rá nena­bí­zí vůbec nic zají­ma­vé­ho. Kdybych na Muže z Toronta šel do kina, asi bych lito­val vyho­ze­ných peněz, ale jako odpo­led­ní oddychov­ka na Netflixu se to dá pře­žít.

50 %.