(zatím nehodnoceno)

Loading...

ZUZANA KRONEROVÁ:

„FILM JE SYMBIÓZA PRÁCE HERCE A REŽISÉRA, OBA SI TO VZÁJEMNĚ MŮŽOU POKAZIT.“

Popište režiséra Martina Šulíka třemi slovy.

Myslela jsem si, že je to mla­dý, nevy­cvá­la­ný puber­ťák. Což on asi v duši je, ale vypa­dá jako kmet, nevím, zda to hra­je. Pamatuju ješ­tě jeho otce, s kte­rým jsme spo­lu hrá­va­li. Byl to dob­rý herec a dob­rý člo­věk. No a Martin se mu začí­ná vel­mi podo­bat.

Popište dvěma slovy herce Miroslava Krobota.

Vážný smí­šek.

Čím vás zaujal scénář k filmu?

Velmi mě zau­jal. Nejdřív jsem nevě­dě­la, co si o něm mám mys­let. Líbilo se mi, že je v něm hod­ně tajem­ství, líbi­lo se mi, že jsem nevě­dě­la, co si mám mys­let o hlav­ní posta­vě. Nebyla jsem si jis­tá, zda je to skvě­lý chla­pík a výbor­ný spi­so­va­tel nebo – s dovo­le­ním – malý hajz­lík. Tohle už říkám i tak tro­chu za mojí posta­vu, pro­to­že hra­ju jeho býva­lou man­žel­ku. Scénář je zvlášt­ně ulít­lý, a to se mi na něm líbí.

Představte svou roli v tomto filmu.

Dobrá, vel­mi dob­rá. Velmi pro­blé­mo­vá. Charakterizovala bych ji jako inte­lek­tu­ál­ní bor­de­lář­ku nebo bor­de­lář­skou inte­lek­tu­ál­ku. Nemůže své­mu man­že­lo­vi odpus­tit, i když se tvá­ří, že je nad věcí. Že je jí lhos­tej­ný a nezá­le­ží jí na něm. Ale ty rány jsou v její duši vry­té hlu­bo­ko, neza­po­mně­la, neod­pus­ti­la.

Chtěla byste mít zaječí uši, abyste slyšela, co si lidé myslí?

Radši ne.

Co na natáčení milujete?

To, že se všich­ni sna­ží­me a dělá­me vše, co se dá, i za cenu pro­bdě­lých nocí a všich­ni smě­řu­je­me ke spo­leč­né­mu cíli. Tu mra­ven­čí prá­ci všech slo­žek – té si u fil­mu vážím. Vždy se uká­že, kdo je fil­mař a kdo u fil­mu jen pra­cu­je.

Slyšela jsem už i smut­né pří­pa­dy, i když já sama jsem měla na tvůr­čí štá­by štěs­tí. I tady jsme měli skvě­lý štáb.

Co na natáčení nemáte ráda?

Jako pro původ­ně diva­del­ní hereč­ku je pro mě dost nároč­né, když musím nejdřív natá­čet konec a tepr­ve potom začá­tek fil­mu. Mám ráda, když postu­pu­je­me chro­no­lo­gic­ky.

Co Vám při natáčení obvykle režiséři vyčítají?

To bylo v mém mlá­dí, už jsem se tro­chu pou­či­la, ale říká­va­li mi, abych nekou­le­la oči­ma. No a jeden nejme­no­va­ný reži­sér z posled­ní doby mi řekl, abych neby­la tak dra­ma­tic­ká. Je to dob­ře, člo­věk se pak uklid­ní.

Může pro Vás být natáčení ještě adrenalin?

Samozřejmě. Asi nej­hor­ší, co se nám her­cům může stát je, když si pomys­lí­me, že je to jed­no­du­ché, že to dáme levou zad­ní. To je ces­ta do pek­la.

Film nebo divadlo?

Obojí. Každé má své kouz­lo. Film je kou­zel­ný svět, ve kte­rém všich­ni smě­řu­je­me k jed­no­mu cíli, kte­rý nako­nec vede k výsled­ku. Nevýhodou fil­mu je, že ho tvo­ří reži­sér. Herec může zahrát famóz­ně, ale když to reži­sér ve střiž­ně nevhod­ně sestří­há, ten výkon se může ztra­tit. Divadlo mám ráda pro­to, že v něm exis­tu­je mag­ne­tis­mus, že v jed­nu chví­li dýchá divák s her­cem a herec s divá­kem. Je mezi nimi tako­vý pomy­sl­ný mědě­ný drát, cítí­me se, vní­má­me. Když před­sta­ve­ní skon­čí a divá­ci jsou spo­ko­je­ní, vel­mi mě to nabí­jí ener­gií.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře