Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Domacírady
Kritiky.cz > Recenze knih > Mrazivý ostrov plný tučňáků: Náhle sami. Proti přírodě, i proti sobě...

Mrazivý ostrov plný tučňáků: Náhle sami. Proti přírodě, i proti sobě...

IMG 20171004 111905

Představte si, že zůsta­ne­te na chlad­ném, větr­ném ost­ro­vě náh­le sami. Vhodný leda tak pro tuč­ňá­ky a oko roman­ti­ka by tu vidě­lo i nepo­sk­vr­ně­nou panen­skou pří­ro­du. Ta má ovšem v této chlad­né podo­bě jed­nu vel­kou nevý­ho­du – není tady toho mno­ho k sněd­ku. Zatímco Robinson měl pro­stře­ný stůl, tady Louisa a Ludovic musí napůl zdi­vo­čet, aby zvlád­li jíst ptá­ky, zapácha­jí­cí maso z tuč­ňá­ků a vyva­ře­né kůže a kos­ti v hor­ké vodě.

Náhle sami není nic pro vege­ta­ri­á­ny a trouf­nu si říci, že i otr­lé­mu člo­vě­ku tohle zahý­be žalud­kem.

„Oškubat ptá­ky je dob­ro­druž­ství samo o sobě. Nejde je pono­řit do vrou­cí vody, jak to Louisa zná z babič­či­na vyprá­vě­ní. Jak se sna­ží peří vyrvat, trhá se kůže a zbyt­ky per se jim pak při jíd­le lepí na patro. Nakonec se je nau­čí z kůže sta­ho­vat, ale litu­jí, že při tom při­chá­ze­jí o tuk, kte­rý k ní při­lí­ná. Ale ani tuč­ňák krá­lov­ský navzdo­ry své veli­kos­ti neský­tá úžas­nou hos­ti­nu. Jakmile ho stáh­nou, zůsta­nou z kaž­dé stra­ny prs­ní kos­ti dva úpo­ny kří­del, kte­ré se podo­ba­jí rybi­nou sil­ně pách­nou­cím kuře­cím prsům. Aby maso oso­li­li, uva­ří ho napůl ve slad­ké a napůl v moř­ské vodě a před­stí­ra­jí, že je baví dávat této stra­vě vzne­še­ná jmé­na: Jemné plát­ky kuře­cí­ho bez omáč­ky, Vývar z kost­ry se zbyt­ky masa.“

Sami pro­ti pří­ro­dě, sami pro­ti sobě

Tento podti­tul je přes­ným vyjá­d­ře­ním dvou dějo­vých a psy­cho­lo­gic­kých linií, kte­ré bude­te neu­stá­le vní­mat. Louisa a Ludovic jsou vysta­ve­ni drs­né pří­ro­dě, nad­chá­ze­jí­cí zimě a vědo­mí, že nej­spíš nikdo nepři­je­de dřív než na jaře, kdy se na ost­rov vra­cí věd­ci na základ­nu pro výzkum tuč­ňá­ků a míst­ních zví­řat. Jenže i ta základ­na je za hora­mi, přes kte­ré se nyní, v tom­to poča­sí, nema­jí šan­ci dostat. A navíc, kdo­ví, jest­li tam ta základ­na oprav­du je.

Až drs­né mra­zi­vé dny uká­ží, jakou roli tato základ­na bude hrát. Ale vět­ší polo­vi­na kni­hy je věno­vá­na téma­tu, ve kte­rém den za dnem bude­te una­ve­ni věč­nou zimou, hla­dem a jíd­lem, kte­ré by za nor­mál­ních okol­nos­tí žalu­dek nestrá­vil. Budete pro­ti pří­ro­dě. A také pro­ti sobě, pro­to­že tako­vá situ­a­ce vel­mi ovliv­ní i do té doby bez­sta­rost­ný vztah dvou mla­dých lidí zvyk­lých na tep­lo kan­ce­lá­ře a prá­ci u počí­ta­če. Kreativci bez zna­los­tí pře­ži­tí v drs­né pří­ro­dě. Za pení­ze si tady nic nekou­pí­te… Na dřeň pozná­vá­te víc a víc tu vyhublou kost­ru toho dru­hé­ho, a v hla­vě se honí otáz­ky o tom, jest­li tohle je sku­teč­ně on, nebo je to už jen kari­ka­tu­ra vyhna­ná do extré­mu prá­vě pod­mín­ka­mi, ve kte­rých jste nuce­ni žít.

Čtenář má nad čím pře­mýš­let. Stále. A dru­há, men­ší polo­vi­na kni­hy je o tom, jak se Louisa vyrov­ná­va­la se záchra­nou, jak najed­nou všech­no bylo jiné… Vzhledem k závě­ru jejich poby­tu na ost­ro­vě se dají vel­mi dob­ře pocho­pit i její důvo­dy proč věci vní­ma­la tím­to způ­so­bem.

To dělá z této kni­hy uvě­ři­tel­ný pří­běh, kte­rý by se prav­dě­po­dob­ně stal prá­vě tak, jak Isabelle Autissierová napsa­la. Mimo jiné vychá­ze­la i z vlast­ních zku­še­nos­tí se ztros­ko­tá­ním, tak­že tu bez­na­děj zná vel­mi dob­ře na vlast­ní kůži.

O autor­ce:

Isabelle Autissierová je fran­couz­ská moře­plav­ky­ně a spi­so­va­tel­ka. Vyrůstala poblíž Paříže, ale jejím živo­tem je moře a měs­to La Rochelle. Vystudovala země­děl­ské inže­nýr­ství, obor rybář­ství, v roce 1991 jako prv­ní žena obe­plu­la svět. O tři roky poz­dě­ji během sólo­vé plav­by ztros­ko­ta­la a od té doby závo­di­la už jen jako člen posád­ky. V 90. letech 20. sto­le­tí své moře­pla­vec­ké zážit­ky popi­so­va­la v krat­ších repor­tá­žích, poz­dě­ji zača­la psát romá­ny. Její kni­hy jsou úspěš­né u čte­ná­řů, zís­ka­ly i lite­rár­ní ceny. Tento román Náhle sami byl v šir­ší nomi­na­ci na pres­tiž­ní fran­couz­skou lite­rár­ní cenu – Prix Goncourt. Je před­sed­ky­ní fran­couz­ské poboč­ky Světového fon­du na ochra­nu pří­ro­dy (WWF).

Vydalo nakla­da­tel­ství Argo, 2017, www.argo.cz

Knižní milovnice, která knihy ráda čte, upravuje k dokonalosti, ba i píše. Redaktorka časopisová, webová i knižní, copywriterka i spisovatelka. Vše pěkné ve svém životě předávám dál....
Redaktorka webu Tvojechvilka.cz

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Stránka načtena za 1,52069 s | počet dotazů: 231 | paměť: 53320 KB. | 21.09.2021 - 15:37:22