Mocná Afrodité

(zdroj fot­ky: novinky.cz)

Woody Allen je samo­zřej­mě vel­ký borec, kte­ré­mu vět­ši­na sou­čas­ných tvůr­ců nesa­há ani pod vyta­že­né noha­vi­ce. Nápady z Woodyho trys­ka­jí s pra­vi­del­nos­tí ne nepo­dob­né eja­ku­la­ci sovět­ské­ho sta­cha­nov­ce.

Prostě a jed­no­du­še, Woodyho Allena mám rád.

V padle jsem až dosud ale na žád­né jeho hře nebyl. Když se naskyt­la mož­nost shléd­nout „moc­nou Afrodité“ na Vinohradech, tak bych byl jis­tě hlu­pá­kem, kdy­bych tako­vou mož­nost odmí­tl.

Allenův sní­mek pochá­zí z roku 1995 a obsa­hu­je vše to, co my fan­do­vé máme na mis­tro­vi rádi. padel­ní hra ale pocho­pi­tel­ně není film. Ta totál­ní Allenovská poe­ti­ka mi tam během hry moc na mysl nepři­šla, ale mož­ná to bylo pro­to, že po jeviš­ti nepo­bí­hal židov­ský obrý­le­ný neu­ro­tik z „big apple“.

Herci nejsou špat­ní, i když posta­va jed­né věč­ně se chech­ta­jí­cí ženy ve mně pro­bou­ze­la tou­hu udě­lat ji cosi nepěk­né­ho. Vydra, jak­ko­liv jej nemám moc rád, cel­kem ušel. Stryková zahrá­la doko­na­lou ambi­ci­oz­ní potvo­ru. Velmi dob­rý byl Lukáš Příkazký v roli syna Maxe a zejmé­na Bára Poláková jako Linda.

Příběh samot­ný je tako­vá kla­sic­ká věc od Allena, kom­pli­ko­va­né vzta­hy, čas­té změ­ny děje, kte­rý se ode­hrá­vá na pome­zí „váž­na“ a „komič­na“ a osu­do­vá setká­ní.

Celkový dojem - dob­rý.

Ale Woody Allen na fil­mo­vém plát­ně je ješ­tě o stu­pí­nek lep­ší.