Místo zločinu Ostrava

Seriál před­sta­ví dvo­ji­ci zdán­li­vě vel­mi odliš­ných kri­mi­na­lis­tů – Emu a Honzu. Ona je pří­mo­ča­rá a raci­o­nál­ní, pro­to­že ženám se v této pro­fe­si vyčí­tá, že všech­no řeší emo­ce­mi, on ve služ­bě bere vše osob­ně, neú­spě­chy pova­žu­je za své osob­ní selhá­ní. Ema je sou­tě­ži­vá, Honza výbuš­ný a nála­do­vý. Ema je při­zvá­na, aby jako spe­ci­a­lis­ta na komu­ni­ka­ci s nezle­ti­lou mlá­de­ží pomoh­la s vyšet­řo­vá­ním zmi­ze­ní dív­ky. I za její­ho vel­ké­ho při­spě­ní je pří­pad úspěš­ně vyře­šen. Ředitel kraj­ské kri­mi­nál­ky ji ale odmít­ne při­jmout. Ema se roz­hod­ne zúčast­nit výbě­ro­vé­ho říze­ní na šéfa mor­d­par­ty a k vel­ké­mu údi­vu svých budou­cích kole­gů výbě­ro­vé říze­ní vyhra­je. Jediný váž­ný kan­di­dát Honza totiž začí­ná být vyšet­řo­ván za postře­le­ní únos­ce. Obtížná role mat­ky a prá­ce v oddě­le­ní vražd Emě při­pra­ví těž­ký začá­tek. Honza je jed­ním z těch, kte­ří novou šéfo­vou berou od začát­ku s rezer­vou. Nevadí mu, že ho pře­sko­čil někdo jiný, ale že je to někdo, kdo na tu prá­ci pod­le něj nemá. Během dal­ších pří­pa­dů se z nich sta­ne dvo­ji­ce, kte­rá se pro­fe­si­o­nál­ně dopl­ňu­je a postup­ně v sobě nachá­zí dokon­ce mož­ná víc než kole­gi­ál­ní náklon­nost. Jednotlivé díly jsou inspi­ro­vá­ny pří­pa­dy, kte­ré poli­cie vyšet­řo­va­la na Ostravsku v prů­bě­hu něko­li­ka uply­nu­lých let.