Kritiky.cz > Recenze > Misery nechce zemřít - Misery

Misery nechce zemřít - Misery

Stephen King, snad nej­vý­znam­něj­ší lite­rár­ní pilíř Hollywoodu. Knihy toho­to mis­tra horo­ru (a nejen horo­ru) už poslou­ži­ly a patr­ně ješ­tě poslou­ží k pěk­né řád­ce adap­ta­cí. Sotva jsme vstře­ba­li Pokoj 1408, už se k nám blí­ží novin­ka The Mist. Než však dora­zí, při­po­meň­me si jeden star­ší kou­sek.
Stephen King je patr­ně neja­dap­to­va­něj­ší autor. Jeho obrov­ská lite­rár­ní pro­duk­ce dala vznik­nout podob­ně obrov­ské pro­duk­ci fil­mo­vé. Ta je však svou úrov­ní mír­ně rozko­lí­sa­ná. Mezi sním­ky více či méně inspi­ro­va­ný­mi Kingovými kni­ha­mi najde­me veli­ce kva­lit­ní poči­ny (Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank a Zelená míle v režii Franka Darabonta, Osvícení od Stanleyho Kubricka) i díl­ka kva­li­ta­tiv­ně hor­ší (Jízda na stře­le, Sleepwalkers, Cujo). Misery nechce zemřít Roba Reinera z roku 1990 ale roz­hod­ně pat­ří k tomu nej­lep­ší­mu.

Paul Sheldon je spi­so­va­tel, kte­ré­ho pro­sla­vi­la série knih o dív­ce Misery. On je z ní však už zne­chu­ce­ný, a pro­to ji nechá­vá v posled­ní kni­ze zemřít a začí­ná pra­co­vat na něčem úpl­ně jiném. Sotva dokon­čí zbru­su nový ruko­pis, vydá­vá se na ces­tu z hor­ské cha­ty do měs­ta. Zastihne ho však bou­ře a Paul hava­ru­je kde­si v lesích. Naštěstí se obje­ví zachrán­ky­ně, Annie Wilkisová. Brzy se však uká­že, že Paul neměl zas až tako­vé štěs­tí, jak by se moh­lo zdát. Annie je sice jeho „fanyn­kou čís­lo jed­na“, ale její počá­teč­ní lás­ky­pl­ná péče se změ­ní v teror, když zjis­tí, že Paul odpra­vil její milo­va­nou hrdin­ku. Annie se totiž v boji za záchra­nu Misery neza­sta­ví před ničím.

Misery nechce zemřít je pře­de­vším sou­bo­jem dvou osob, vyši­nu­té psy­cho­pat­ky Annie a zne­hyb­ně­lé­ho spi­so­va­te­le Paula, při­čemž film z toho­to téma­tu vyždí­mal oprav­du maxi­mum. Atmosféra sním­ku, povět­ši­nou se ode­hrá­va­jí­cí­ho na pro­stran­ství jed­no­ho poko­je, je skvě­lá. Divák oprav­du cítí vzrůs­ta­jí­cí napě­tí a nepří­jem­ný sví­ra­vý pocit, kte­rý postup­ně vyvo­lá­vá posta­va Annie. Je namís­tě pochvá­lit hlav­ně pro­pra­co­va­nost této posta­vy, pro­to­že na ní pocho­pi­tel­ně celý film sto­jí.
A Annie je oprav­du psy­cho­pat­ka par excellen­ce, od prv­ních chvil začí­ná skrz její zdán­li­vou neškod­nost a obdiv k Paulovi pro­sví­tat naru­še­ná pova­ha, kte­rá se s kaž­dou minu­tou odha­lu­je víc a víc a vyús­ťu­je v ote­vře­ný psy­chic­ký i fyzic­ký teror. Proti tomu se zmí­tá znač­ně zne­vý­hod­ně­ný Paul, kte­rý brzy pozná, komu se to vlast­ně dostal do rukou, a nehod­lá to i přes svou bez­moc­nost nechat jen tak. Hutný sou­boj obou postav (s upřím­ným fan­dě­ním Paulovi, aby té šíle­né potvo­ře dal co pro­to) je radost sle­do­vat.

Film toho­to typu sto­jí pocho­pi­tel­ně na budo­vá­ní atmo­sfé­ry, což se tady daří skvě­le. Režisér vyu­ží­vá půso­bi­vých zábě­rů a stři­hů. Sledování Misery je správ­ně ner­vy drá­sa­jí­cí a kde­ko­mu se prav­dě­po­dob­ně bude špat­ně usí­nat při pou­hé vzpo­mín­ce na Anniin obli­čej či „ope­ra­ci pajda­vost“ a asi málo­kdo by po shléd­nu­tí toho­to fil­mu tou­žil po tom, mít svou „fanyn­ku čís­lo jed­na“. Taktéž napě­tí si tu uži­je­te do sytos­ti, ved­le scén pří­mo­ča­ře­ji děsi­vých, jsou tu i scé­ny, při nichž jste napja­ti jak špa­gát a Paula div ne hla­si­tě popo­há­ní­te k úspě­chu (pří­kla­dem budiž oprav­du vypja­tá scé­na, v níž se Paul dosta­ne ze své­ho poko­je a pro­jíž­dí na inva­lid­ním vozí­ku domem ve sna­ze najít coko­li, co by mu pomoh­lo k záchra­ně, zatím­co se Annie již zlo­věst­ně blí­ží).

Vše jde potom smě­řu­je ke kva­lit­ní­mu umě­lec­ké­mu dílu ruku v ruce s herec­ký­mi výko­ny. Jamesi Caanovi v roli Paula není co vytknout, vždyť mnoh­dy doká­že vyjá­d­řit zásad­ní pohnut­ku jed­ním pohle­dem, ale hlav­ní pozor­nost se pocho­pi­tel­ně sou­stře­dí na Kathy Batesovou ztvár­ňu­jí­cí Annie.
Její role je o tří­du zají­ma­věj­ší a herec­ky výraz­něj­ší, čehož hereč­ka doko­na­le vyu­ží­vá a oprav­du dává svo­jí psy­cho­pat­ce všech­no, co potře­bu­je k tomu, aby divák pocho­pil, co je to zač, ale aby záro­veň zůsta­la její posta­va děsi­vě uvě­ři­tel­nou a nesta­la se z ní jen oby­čej­ná kari­ka­tu­ra. Batesová byla za svůj výkon dokon­ce oce­ně­na Oscarem a mys­lím si, že s Annie zůsta­ne svá­za­ná už navždy, pro­to­že kdy­ko­li ji někde vidím, tak ať hra­je sebe­mi­lej­ší oso­bu (např. nej­no­vě­ji ve fil­mu P. S. Miluji tě), vždyc­ky se nej­pr­ve pro jis­to­tu vydě­sím. 
 

Pěkně hut­ný sou­boj mezi doko­na­le vyši­nu­tou psy­cho­pat­kou Annie, kte­rá se z minu­ty na minu­tu doká­že změ­nit z milu­jí­cí obdi­vo­va­tel­ky ve vraž­dí­cí bes­tii, a zne­hyb­ně­lým spi­so­va­te­lem. Film má tu správ­nou atmo­sfé­ru a dob­ře gra­du­je. Velmi sil­né 4*.

Naše hod­no­ce­ní: 

0

Vložil Andrea Zahradníková, 2. Únor 2008 - 1:00

Tento článek napsal redaktor již zaniklého webu PlayAll.cz
Na Kritiky.cz umístěno se svolením majitele webu v době uveřejnění článku.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 2,95605 s | počet dotazů: 229 | paměť: 52920 KB. | 21.06.2021 - 21:46:17