Mezinárodní Filmový Festival Sitges 2019 – podruhé

Po loň­ské fan­tas­tic­ké zku­še­nos­ti se i letos vydá­vám s kole­gy do Španělska na Mezinárodní Filmový Festival Sitges, jenž pro­bí­há kaž­do­roč­ně v prv­ní polo­vi­ně říj­na ve stej­no­jmen­ném kata­lán­ském pří­moř­ském měs­teč­ku asi 30 kilo­me­t­rů jiho­zá­pad­ně od Barcelony. Jde o jeden z nej­vět­ších fes­ti­va­lů žán­ro­vých fil­mů na svě­tě, při­čemž nej­hoj­ně­ji tu jsou zastou­pe­ny horo­ry, avšak vel­ká část pro­gra­mu sestá­vá i z dra­mat, thrille­rů, sci-fi, fan­ta­sy, akč­ních fil­mů, ani­mo­va­ných fil­mů a kome­dií. Festival trvá 11 dnů, a pokud se budu držet plá­nu, měl bych vidět za tu dobu nejmé­ně 40 fil­mů.

Sitges je fes­ti­val navště­vo­va­ný pře­váž­ně fil­mo­vý­mi fanouš­ky, kte­ří inten­ziv­ně při­spí­va­jí k jeho jedi­neč­né atmo­sfé­ře. Nočním živo­tem Sitges pří­liš neži­je (naštěs­tí) – jde o his­to­ric­ké měs­teč­ko, kde nejsou ani fast-foody nebo nákup­ní cen­t­rum, natož dis­ko­té­ka, tak­že se sem lidé sjíž­dě­jí oprav­du jen kvů­li fil­mům (a plá­žím), niko­li kvů­li mejda­nům. U kaž­dé­ho fil­mu se tles­ká a hla­si­tě výská nejen na kon­ci, ale i na začát­ku u jeho názvu, u kaž­dé­ho loga, kaž­dé­ho zná­měj­ší­ho jmé­na v úvod­ních titul­cích a dokon­ce i u leckterých kon­krét­ních scén, kte­ré si z něja­ké­ho důvo­du zaslou­ží ova­ce navíc.