Byl to výchozí bod na cestě, která nás zavedla z Prahy do Bratislavy, ale také do Londýna, odkud pocházela Mekyho matka a strýcové, kde má kořeny. Navštívili jsme Mekyho oblíbená místa – bratislavský byt, ve kterém složil některé ze svých hitů, jeho londýnskou čtvrť a rozhovor jsme vedli na lavičce na jeho pražské zahradě během horkých letních večerů. Na podobné, kde s hudbou v bratislavském parku začínal, na podobné, kde se poprvé setkal s komunistickou normalizační mocí.
Připadá mi, že Meky žije ve svém vlastním světě, kde hraje hlavní roli hudba. Pořád si prozpěvuje, notuje. A nemusí to skutečně být jen ti The Beatles, se kterými je až příliš snadno spojován. Má osobitý, velmi nakažlivý hádankovitý smysl pro humor, v němž kombinuje slovenštinu, angličtinu a bohatou znalost pop music. Ale když s ním vydržíte o něco déle, než on nebude chtít, protože už bude chtít jít skládat, dočkáte se i nečekaně břitkých postřehů k lidskému chování a společnosti jako takové.
Jedním z překvapení bylo pro nás sledovat Mekyho zahraniční kariéru. Už v 80.letech nahrával pro export anglicky, v rakouském Villachu vyhrál pěveckou soutěž. Když zpívá anglicky, má to pro mě ještě větší odpich, než slovenské verze.
Od samotného Mekyho osudu jsme se pak přirozeně dostali i k obecnější úvaze nad populární hudbou v Československu. I tam vyšly najevo dosud nepříliš známé věci – jak se čeští zpěváci spoléhali na přepisy zahraničních hitů, zatímco Slováci se pokoušeli o původní tvorbu.
Nejnovější komentáře