Mein Kampf ve Švandově padle (a bez jakékoliv švandy)

Nazvat padel­ní hru Mein Kampf, to už si pří­mo volá po pác­kém úspě­chu (mini­mál­ně v prv­ní fázi). Hra George Taboriho při­tom není bůhví­ja­ká novin­ka, neboť u nás se už hrá­la krát­ce po same­to­vé revo­lu­ci, nicmé­ně už jen kvů­li své­mu pou­ta­vé­mu názvu jis­tě při­lá­ka­la na před­sta­ve­ní i lidi, kte­ří tře­ba jinak nepat­ří mezi stá­lé náš­tev­ní­ky chrá­mů Thálie. Leckdo se mě dokon­ce ptal co to vlast­ně ten Mein Kampf je (snad s pode­zře­ním na to, zda se nejed­ná o něja­kou neo­na­cis­tic­kou agit­ku). Prostě téma je to stá­le cit­li­vé.

Příběh se ode­hrá­vá ve Vídni, kam malý Dolfi Hitler při­jíž­dí na při­jí­ma­cí zkouš­ky na aka­de­mii. Společnost mu děla­jí dva židé, u kte­rých v jejich - jak jsem pocho­pil - bez­do­mo­vec­kém pří­byt­ku něja­ký čas pře­bý­vá. Hitlera si zde zahrál Tomáš Pavelka a poda­ři­lo se mu to cel­kem solid­ně, dob­ře odkou­ka­né měl Pavelka zejmé­na různá ges­ta a prá­ci s hla­sem, což bylo někdy i záměr­ně paro­di­zu­jí­cí, nicmé­ně když na podob­nou notu hra „zahrá­la“ podru­hé, potře­tí, tak už to moc vtip­né neby­lo.

A to je prá­vě ten pro­blém.

Na hru jsem šel s vědo­mím toho, že se bude jed­nat o cosi ve sty­lu „U HItlerů v kuchy­ni“, což se mi moc líbi­lo. Mein Kampf je ale něčím dia­me­t­rál­ně odliš­ným. Sice by se také dal s tro­chou odva­hy zařa­dit do ška­tul­ky komedie/fraška, nicmé­ně pří­mo k smí­chu toho moc není (nebo mi něja­ké scé­ny zce­la nedo­šly). Hodně se pra­cu­je se sym­bo­li­kou a nad­sáz­kou, a to až do té míry, že čas­to mi neby­lo zce­la jas­né, co daná věc měla zna­me­nat (to pla­tí zejmé­na o závě­ru, kte­rý se nějak vytrá­cí ve vše­o­bec­ném zmat­ku).

P. S. Hvězdou erec­ké­ho „ansám­blu“ byla živá sle­pi­ce, kte­rá se po scé­ně tak tře­ti­nu čas pro­me­ná­do­va­la.

P.P.S. Na své si při­jdou i pří­z­niv­ci naho­ty, neboť jed­na z žen­ských postav se zde pro­chá­zí prak­tic­ky od pasu naho­ru nahá (vnad­ná ňad­ra tu zakrý­va­jí jen dlou­hé vla­sy - a ty, jak zná­mo, nej­lep­ším šatem roz­hod­ně nejsou).