Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Rozčarování | Futurama
Kritiky.cz > Profily osob > Meat Loaf (1947 - 2022)

Meat Loaf (1947 - 2022)

Meat
Meat

Michael Lee Aday (naro­zen jako Marvin Lee Aday; 27. září 1947 - 20. led­na 2022), zná­měj­ší jako Meat Loaf, byl ame­ric­ký zpě­vák a herec. Byl zná­mý svým sil­ným, širo­ce roz­kro­če­ným hla­sem a tea­trál­ní­mi živý­mi vystou­pe­ní­mi. Jeho tri­lo­gie Bat Out of Hell - Bat Out of Hell, Bat Out of Hell II: Back into Hell a Bat Out of Hell III: The Monster Is Loose - se celo­svě­to­vě pro­da­lo více než 65 mili­o­nů alb. Více než čty­ři dese­ti­le­tí po vydá­ní se prv­ní­ho alba stá­le pro­dá­vá odha­dem 200 000 kopií roč­ně a v hit­pa­rá­dách se udr­že­lo více než devět let, což z něj činí jed­no z nej­pro­dá­va­něj­ších alb v his­to­rii.

Po komerč­ním úspě­chu alb Bat Out of Hell a Bat Out of Hell II: Back Into Hell a zís­ká­ní ceny Grammy za nej­lep­ší sólo­vý rocko­vý vokál­ní výkon za píseň „I’d Do Anything for Love“ měl Meat Loaf přes­to urči­té potí­že při budo­vá­ní stá­lé kari­é­ry ve Spojených stá­tech. To mu však neza­brá­ni­lo v tom, aby se stal jed­ním z nej­pro­dá­va­něj­ších hudeb­ních uměl­ců všech dob s celo­svě­to­vým pro­de­jem více než 100 mili­o­nů nahrá­vek. Klíčem k tomu­to úspě­chu bylo udr­že­ní jeho kul­tov­ní­ho sta­tu­su a popu­la­ri­ty v Evropě, zejmé­na ve Spojeném krá­lov­ství, kde v roce 1994 zís­kal cenu Brit Award za nej­pro­dá­va­něj­ší album a sin­gl, v roce 1997 se obje­vil ve fil­mu Spice World a v roce 2006 se umís­til na 23. mís­tě v počtu týd­nů strá­ve­ných v brit­ské hit­pa­rá­dě. V žeb­říč­ku „100 Greatest Artists of Hard Rock“, kte­rý sesta­vu­je VH1, mu pat­ří 96. mís­to.

Aday se obje­vil ve více než 50 fil­mech a tele­viz­ních pořa­dech, někdy jako on sám nebo jako posta­vy při­po­mí­na­jí­cí jeho pódi­o­vou posta­vu. Mezi jeho fil­mo­vé role pat­ří Eddie ve fil­mu The Rocky Horror Picture Show (1975) a Bob Paulson ve fil­mu Klub rvá­čů (1999). Jeho raná diva­del­ní prá­ce zahr­no­va­la dvoj­ro­li v původ­ním broadwa­yském obsa­ze­ní The Rocky Horror Show a obje­vil se také v muzi­ká­lu Hair, a to jak na Broadwayi, tak mimo ni.

Raný život

Aday se naro­dil 27. září 1947 v texaském Dallasu jako jedi­né dítě Wilmy Artie (roze­né Hukelové), uči­tel­ky a člen­ky gospe­lo­vé­ho kvar­te­ta Vo-di-do Girls, a Orvise Wesleyho Adaye, býva­lé­ho poli­cis­ty, kte­rý se svou ženou a pří­te­lem začal pod­ni­kat v pro­de­ji podo­mác­ku vyro­be­né­ho léku pro­ti kaš­li pod názvem Griffin Grocery Company. Pokud jde o jeho naro­ze­ní, Meat Loaf v jed­nom roz­ho­vo­ru uve­dl, že byl „jas­ně čer­ve­ný a zůstal tak něko­lik dní“, že jeho otec řekl, že vypa­dá jako „devět liber mle­té­ho masa“, a že pře­svěd­čil nemoc­nič­ní per­so­nál, aby na jeho postýl­ku dali jmé­no „Meat“. Jeho otec byl alko­ho­lik, kte­rý něko­lik dní v kuse hol­do­val alko­ho­lu, což zača­lo, když byl za dru­hé svě­to­vé vál­ky ze zdra­vot­ních důvo­dů pro­puš­těn z ame­ric­ké armá­dy poté, co ho zra­ni­ly stře­pi­ny z mino­met­né­ho gra­ná­tu. Aday dopro­vá­zel svou mat­ku při objíž­dě­ní všech barů v Dallasu, aby otce našel, a čas­to pobý­val u své babič­ky.

V roce 1965 Aday absol­vo­val střed­ní ško­lu Thomase Jeffersona a účin­ko­val ve škol­ních diva­del­ních před­sta­ve­ních, napří­klad ve hrách Where’s Charley? a The Music Man. Aday hrál fot­bal na pozi­ci obrán­ce jako člen týmu Rebels a vyslou­žil si pře­zdív­ku „M.L.“, ale když se jeho váha zvý­ši­la, byla tato změ­ně­na na „Meatloaf“. Po stu­diu na Lubbock Christian College přestou­pil na North Texas State University (nyní University of North Texas). Poté, co zís­kal dědic­tví po mat­či­ně smr­ti, si pro­na­jal byt v Dallasu a tři a půl měsí­ce se izo­lo­val, dokud ho nena­šel pří­tel. Krátce nato se vydal na letiš­tě a chy­til nej­bliž­ší leta­dlo do Los Angeles.

Kariéra

Raná kariéra

V Los Angeles Aday zalo­žil svou prv­ní kape­lu Meat Loaf Soul pod­le pře­zdív­ky, kte­rou mu vymys­lel jeho fot­ba­lo­vý tre­nér kvů­li jeho váze. Okamžitě mu byly nabíd­nu­ty tři nahrá­va­cí smlou­vy, kte­ré všech­ny odmí­tl. První kon­cert Meat Loaf Soul se konal v roce 1968 v Huntington Beach v klu­bu Cave, kde před­ska­ko­va­li Van Morrisonově sku­pi­ně Them a Question Mark and the Mysterians. Při před­vá­dě­ní cover­ver­ze pís­ně Howlin“ Wolf „Smokestack Lightning“ se z kou­řostro­je, kte­rý pou­ží­va­li, pří­liš kou­ři­lo a klub musel být vykli­zen. Později kape­la před­ska­ko­va­la v Cal State Northridge sku­pi­nám Renaissance, Taj Mahal a Janis Joplin. Kapela pak pro­šla něko­li­ka změ­na­mi hlav­ních kyta­ris­tů a pokaž­dé změ­ni­la název kape­ly. Mezi nové názvy pat­ři­ly Popcorn Blizzard a Floating Circus. Jako Floating Circus před­ska­ko­va­li sku­pi­nám Who, The Fugs, The Stooges, MC5, Grateful Dead a Grease Band. Jejich regi­o­nál­ní úspěch je při­ve­dl k vydá­ní sin­g­lu „Once Upon a Time“, pod­po­ře­né­ho sklad­bou „Hello“. Poté se Meat Loaf při­po­jil k losan­ge­les­ké pro­duk­ci muzi­ká­lu Hair. Meat Loaf poz­dě­ji pro­hlá­sil, že nej­vět­ším život­ním bojem, kte­rý musel pře­ko­nat, bylo to, že ho v hudeb­ním prů­mys­lu nebra­li váž­ně. Své zachá­ze­ní při­rov­nal k zachá­ze­ní s „cir­ku­so­vým klau­nem“.

Stoney a Meat Loaf (1971)

Díky pub­li­ci­tě, kte­rou vyvo­la­ly Vlasy, byl Meat Loaf pozván k nahrá­vá­ní u spo­leč­nos­ti Motown. Navrhli mu, aby nato­čil duet se Shaunem „Stoneym“ Murphym, kte­rý s ním vystu­po­val v Hair, s čímž sou­hla­sil. Produkční tým Motownu, kte­rý měl album na sta­ros­ti, napsal a vybral pís­ně, zatím­co Meat Loaf a Stoney při­šli pou­ze slo­žit voká­ly. Album nazva­né Stoney and Meatloaf (s chyb­ně napsa­ným jed­ním slo­vem Meat Loaf) bylo dokon­če­no v létě 1971 a vydá­no v září téhož roku. Singl vyda­ný v před­sti­hu před albem, „What You See Is What You Get“, se dostal na šestatři­cá­té mís­to v žeb­říč­ku nej­pro­dá­va­něj­ších sou­lo­vých sin­g­lů (stej­ný žeb­ří­ček se nyní jme­nu­je Hot RandB/Hip-Hop Songs) a na jedena­se­dm­de­sá­té mís­to v žeb­říč­ku Billboard Hot 100. V roce 1971 byl sin­gl vydán jako prv­ní. Na pod­po­ru své­ho alba absol­vo­va­li Meat Loaf a Stoney tur­né s Jake Wade and the Soul Searchers, na kte­rém před­ska­ko­va­li Richiemu Havensovi, The Who, The Stooges, Bobu Segerovi, Alici Cooperovi a Rare Earth. Meat Loaf ode­šel brzy poté, co Motown nahra­dil jeho a Stoneyho voká­ly z jedi­né pís­ně, kte­rá se mu líbi­la, „Who Is the Leader of the People?“, nový­mi voká­ly Edwina Starra. Po poz­děj­ším úspě­chu Meat Loafa bylo album zno­vu vydá­no, při­čemž Stoneyho voká­ly byly odstra­ně­ny. Vyšla i Meat Loafova ver­ze pís­ně „Who Is the Leader of the People?“, album se však nepro­dá­va­lo dob­ře.

V pro­sin­ci 1972 hrál Meat Loaf v původ­ní mimob­roadwa­yské insce­na­ci Rainbow v diva­dle Orpheum v New Yorku.

More Than You Deserve

Po skon­če­ní tur­né se Meat Loaf vrá­til k obsa­ze­ní hry Hair, ten­to­krát na Broadwayi. Poté, co si najal agen­ta, se zúčast­nil kon­kur­zu do insce­na­ce More Than You Deserve v Public Theater. Během kon­kur­zu se Meat Loaf sezná­mil se svým budou­cím spo­lu­pra­cov­ní­kem Jimem Steinmanem. Zazpíval jeho oblí­be­nou Stoneyho a Meatloafovu píseň „(I’d Love to Be) As Heavy as Jesus“ a násled­ně zís­kal roli Rabbita, mani­aka, kte­rý vyha­zu­je do vzdu­chu své spo­lu­bo­jov­ní­ky, aby moh­li „jít domů“. V seri­á­lu hrá­li také Ron Silver a Fred Gwynne. V létě mezi dílen­skou pro­duk­cí před­sta­ve­ní (duben 1973) a plnou pro­duk­cí (lis­to­pad 1973 - leden 1974) se obje­vil v před­sta­ve­ní Shakespeare in the Park ve hře Jak se vám líbí s Raulem Juliem a Mary Beth Hurt.

Nahrál sin­gl „More Than You Deserve“, na jehož B stra­ně byla cover­ver­ze „Presence of the Lord“. Podařilo se mu zachrá­nit pou­ze tři kopie, pro­to­že nahrá­va­cí spo­leč­nost nepo­vo­li­la jeho vydá­ní. Nahrál ji zno­vu (1981) s poně­kud drs­něj­ším hla­sem. The Rocky Horror Show a The Rocky Horror Picture Show

Na kon­ci roku 1973 byl Meat Loaf obsa­zen do původ­ní­ho obsa­ze­ní The Rocky Horror Show v L.A. Roxy, kde hrál role Eddieho a Dr. Everetta Scotta. Součástí toho­to obsa­ze­ní byli i dal­ší dva her­ci z fil­mu More Than You Deserve: Graham Jarvis (hrál Vypravěče) a Kim Milford (hrál Rockyho). Úspěch muzi­ká­lu vedl k nato­če­ní fil­mu The Rocky Horror Picture Show, ve kte­rém Meat Loaf hrál pou­ze Eddieho, což pod­le jeho slov způ­so­bi­lo, že film nebyl tak dob­rý jako muzi­kál. Přibližně ve stej­né době zača­li Meat Loaf a Steinman pra­co­vat na fil­mu Bat Out of Hell. Meat Loaf pře­svěd­čil vyda­va­tel­ství Epic Records, aby nato­či­lo video­kli­py ke čtyřem pís­ním: „Bat Out of Hell“, „Paradise by the Dashboard Light“, „You Took the Words Right Out of My Mouth“ a „Two Out of Three Ain’t Bad“. Poté pře­svěd­čil Lou Adlera, pro­du­cen­ta fil­mu Rocky Horror, aby klip k pís­ni „Paradise“ spus­til jako upou­táv­ku na ten­to film. Posledním diva­del­ním před­sta­ve­ním Meat Loafa v New Yorku byl muzi­kál Gowera Championa Rockabye Hamlet. Představení bylo uza­vře­no dva týd­ny po svém prv­ním uve­de­ní. Meat Loaf se poz­dě­ji pří­le­ži­tost­ně vra­cel, aby zahrál píseň „Hot Patootie - Bless My Soul“ na spe­ci­ál­ním sra­zu nebo sjez­du Rocky Horror a zříd­kakdy na svých vlast­ních živých vystou­pe­ních (jed­no vystou­pe­ní vyšlo v roce 1996 na CD Live Around the World).

Během nahrá­vá­ní soun­d­trac­ku k fil­mu Rocky Horror nahrál Meat Loaf dal­ší dvě pís­ně: „Kinga) a „Clap Your Hands“. Zůstaly nevy­dá­ny až do roku 1984, kdy se obje­vi­ly jako B-strany sin­g­lu „Nowhere Fast“.

V roce 1976 Meat Loaf nahrál hlav­ní voká­ly pro album Teda Nugenta Free-for-All, když stá­lý zpě­vák Nugenta Derek St. Holmes dočas­ně opus­til kape­lu. Meat Loaf zpí­val hlav­ní voká­ly v pěti z deví­ti skla­deb alba. Stejně jako na albu „Stoney and Meatloaf“ byl v poznám­kách k albu „Free-for-All“ uve­den jako Meatloaf (jed­ním slo­vem).

Bat Out of Hell (1977)

Meat Loaf a Steinman zalo­ži­li sku­pi­nu Bat Out of Hell v roce 1972, ale váž­ně se jí zača­li věno­vat až kon­cem roku 1974. Meat Loaf se roz­ho­dl opus­tit diva­dlo a věno­vat se výhrad­ně hud­bě. Tehdy se na Broadwayi ote­vře­la show National Lampoon Lemmings, kte­rá potře­bo­va­la dublé­ra pro Johna Belushiho, blíz­ké­ho pří­te­le Meat Loafa od roku 1972. Právě v Lampoonově show se Meat Loaf sezná­mil s Ellen Foleyovou, spo­lu­hráč­kou, kte­rá s ním nazpí­va­la pís­ně „Paradise by the Dashboard Light“ a „Bat Out of Hell“ na albu Bat Out of Hell.

Po skon­če­ní Lampoonovy show strá­vi­li Meat Loaf a Steinman něja­ký čas hle­dá­ním nahrá­va­cí smlou­vy. Jejich pří­stu­py byly jed­not­li­vý­mi nahrá­va­cí­mi spo­leč­nost­mi odmí­tá­ny, pro­to­že jejich pís­ně neod­po­ví­da­ly žád­né­mu kon­krét­ní­mu uzná­va­né­mu sty­lu hudeb­ní­ho prů­mys­lu. Nakonec před­ved­li pís­ně Toddu Rundgrenovi, kte­rý se roz­ho­dl album pro­du­ko­vat a také na něm hrát na sólo­vou kyta­ru (svůj hudeb­ní talent pro­půj­či­li i dal­ší čle­no­vé Rundgrenovy sku­pi­ny Utopia). Poté des­ku pro­dá­va­li, ale stá­le nemě­li zájem­ce, dokud se Cleveland International Records neroz­hod­li zaris­ko­vat. V říj­nu 1977 byl Bat Out of Hell koneč­ně vydán.

Meat Loaf a Steinman zalo­ži­li sku­pi­nu The Neverland Express, kte­rá jela tur­né na pod­po­ru Bat Out of Hell. Jejich prv­ním kon­cer­tem bylo před­ska­ko­vá­ní Cheap Trick v Chicagu. Celostátní pub­li­ci­tu zís­kal jako hudeb­ní host v Saturday Night Live 25. břez­na 1978.

Bat Out of Hell se celo­svě­to­vě pro­da­lo odha­dem 43 mili­o­nů kopií (z toho 15 mili­o­nů ve Spojených stá­tech), což z něj činí jed­no z nej­pro­dá­va­něj­ších alb všech dob. Jen ve Velké Británii se s pro­de­jem 2,1 mili­o­nu kusů umís­ti­lo na 38. mís­tě. Přestože se v roce 1981 dosta­lo na 9. mís­to a v prv­ní desít­ce strá­vi­lo pou­ze dva týd­ny, v žeb­říč­ku UK Albums Chart strá­vi­lo již 485 týd­nů (kvě­ten 2015), což je čís­lo, kte­ré pře­ko­na­lo pou­ze album Rumours od Fleetwood Mac se 487 týd­ny. V Austrálii sesa­di­lo z prv­ní­ho mís­ta Bee Gees a sta­lo se nej­pro­dá­va­něj­ším albem všech dob v této zemi. V brit­ské hit­pa­rá­dě Bat Out of Hell strá­vi­lo k pro­sin­ci 2020 v Top 200 cel­kem 522 týd­nů.

Bad for Good a Dead Ringer (1981)

V roce 1976 se Meat Loaf obje­vil v krát­ce trva­jí­cí broadwa­yské insce­na­ci rocko­vé­ho muzi­ká­lu Rockabye Hamlet.

Steinman začal v roce 1979 pra­co­vat na albu Bad for Good, kte­ré mělo být pokra­čo­vá­ním Bat Out of Hell z roku 1977. V té době Meat Loaf v důsled­ku kom­bi­na­ce tur­né, drog a vyčer­pá­ní ztra­til hlas. Bez zpě­vá­ka a pod tla­kem nahrá­va­cí spo­leč­nos­ti se Steinman roz­ho­dl, že na Bad for Good zazpí­vá sám a napí­še pro Meat Loafa nové album; výsled­kem byl Dead Ringer, kte­rý vyšel poz­dě­ji, v roce 1981, po vydá­ní Steinmanova Bad for Good.

Po ztvár­ně­ní role Travise Redfishe ve fil­mu Roadie se Meat Loafovi vrá­til hlas a v roce 1980 začal pra­co­vat na novém albu. Steinman napsal pět nových pís­ní, kte­ré ved­le sklad­by More Than You Deserve (kte­rou Meat Loaf zpí­val ve stej­no­jmen­ném diva­del­ním muzi­ká­lu) a pře­pra­co­va­né­ho mono­lo­gu tvo­ři­ly album Dead Ringer, kte­ré pro­du­ko­va­li Meat Loaf a Stephan Galfas, dopro­vod­né sklad­by pro­du­ko­va­li Todd Rundgren, Jimmy Iovine a Steinman. (V roce 1976 se Meat Loaf obje­vil ve sklad­bě „Keeper Keep Us“ ze stej­no­jmen­né­ho alba Intergalactic Touring Band, kte­ré pro­du­ko­val Galfas). Skladba „Dead Ringer for Love“ byla vrcho­lem alba a vystře­li­la Meat Loafa k ješ­tě vět­ší­mu úspě­chu poté, co se dosta­la na 5. mís­to ve Velké Británii a v UK Singles Chart se udr­že­la 19 týd­nů. Hlavní žen­ský zpěv v pís­ni obsta­ra­la Cher.

K vydá­ní alba Dead Ringer byl nato­čen komediálně-dokumentární film, kte­rý napsa­li a pro­du­ko­va­li Meat Loafovi mana­že­ři David Sonenberg a Al Dellentash. Meat Loaf v něm hrál dvě role: sebe a fanouš­ka Meat Loafa, „Marvina“. Sonenberg pře­svěd­čil CBS, aby poskyt­la zálo­hu na natá­če­ní fil­mu, kte­rý byl pro­mí­tán na Mezinárodním fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Torontu a zís­kal něko­lik pří­z­ni­vých recen­zí.

Album se dosta­lo na prv­ní mís­to brit­ské­ho žeb­říč­ku alb a byly z něj vydá­ny tři sin­g­ly: “

Midnight at the Lost and Found (1983)

Po spo­ru se svým býva­lým texta­řem Jimem Steinmanem byl Meat Loaf smluv­ně zavá­zán vydat nové album. V časo­vé tís­ni, a když se zdá­lo, že řeše­ní jeho spo­rů se Steinmanem není na obzo­ru (nako­nec se vzá­jem­ně zaža­lo­va­li), byl nucen hle­dat auto­ry pís­ní, kde se dalo. Výsledkem bylo album Midnight at the Lost and Found.

Podle slov Meat Loafa mu Steinman pro toto album dal pís­ně „Total Eclipse of the Heart“ a „Making Love Out of Nothing at All“. Nahrávací spo­leč­nost Meat Loafa však odmít­la za Steinmana zapla­tit. Verze pís­ně „Eclipse“ od Bonnie Tyler a ver­ze pís­ně „Making Love“ od Air Supply se spo­leč­ně dosta­ly na vrchol hit­pa­rád a po urči­tou dobu v prů­bě­hu roku 1983 se drže­ly na prv­ním a dru­hém mís­tě.

Meat Loafovi se při­pi­su­je, že se podí­lel na vzni­ku někte­rých skla­deb na albu, včet­ně titul­ní pís­ně „Midnight at the Lost and Found“.

Titulní sklad­ba poz­dě­ji pra­vi­del­ně tvo­ři­la sou­část Meat Loafových kon­cer­tů a jako jed­na z mála pís­ní 80. let se obje­vi­la na hito­vém albu The Very Best of Meat Loaf z roku 1998. Jednalo se o posled­ní album Meat Loafa, kte­ré vyšlo u vyda­va­tel­ství Epic. Bylo to také jeho posled­ní album vyda­né u Sony Music až do roku 2011, kdy vyšlo Hell in a Handbasket.

pro­sin­ce 1981 byli Meat Loaf a Neverland Express hudeb­ní­mi hos­ty pořa­du Saturday Night Live, kde spo­lu s býva­lým herec­kým kole­gou z Rocky Horror Picture Show Timem Currym před­ved­li scén­ku zná­zor­ňu­jí­cí One-Stop Rocky Horror Shop. Později Curry před­ve­dl „The Zucchini Song“ a Meat Loaf and the Neverland Express zahrá­li „Bat Out of Hell“ a „Promised Land“.

Arista Records a Bad Attitude (1984)

V roce 1984 odjel Meat Loaf do Anglie, aby nato­čil album Bad Attitude; to vyšlo ješ­tě téhož roku. Obsahuje dvě Steinmanovy pís­ně, obě nahra­né již dří­ve. Bylo to men­ší úspěch s něko­li­ka komerč­ně úspěš­ný­mi sin­g­ly, z nichž nej­ú­spěš­něj­ší byl „Modern Girl“. Americké vydá­ní u RCA Records se usku­teč­ni­lo v dub­nu 1985 a obsa­ho­va­lo mír­ně odliš­ný seznam skla­deb a také alter­na­tiv­ní mixy někte­rých pís­ní. Titulní sklad­ba obsa­hu­je duet se zpě­vá­kem sku­pi­ny Who Rogerem Daltreyem. „Modern Girl“ byla prv­ním sin­glem poří­ze­ným z toho­to alba, ale v evrop­ských hit­pa­rá­dách zazna­me­na­la jen mír­ný úspěch.

V roce 1986 začal s auto­rem pís­ní Johnem Parrem nahrá­vat nové album Blind Before I Stop. V roce 1985 se Meat Loaf zúčast­nil něko­li­ka kome­di­ál­ních ske­čů ve Velké Británii s Hughem Lauriem. Meat Loaf si také vyzkou­šel stand-up kome­dii, něko­li­krát vystou­pil v Connecticutu.

Blind Before I Stop (1986)

Blind Before I Stop vyšlo v roce 1986. Jeho pro­duk­ci, mixáž a cel­ko­vé ovliv­ně­ní má na svě­do­mí Frank Farian. Meat Loaf tím­to albem zno­vu zku­sil psát pís­ně a slo­žil tři z pís­ní na albu. Jako sin­gl (ve Velké Británii) vyšla sklad­ba „Rock „n“ Roll Mercenaries“, kte­rá byla due­tem s rocko­vým zpě­vá­kem Johnem Parrem. Dalším sin­glem vyda­ným ve Velké Británii byla sklad­ba „Special Girl“.

Meat Loaf nazpí­val sklad­bu „Thrashin“ pro soun­d­track ke ska­te­bo­ar­do­vé­mu fil­mu Thrashin“ z roku 1986 (režie David Winters, v hlav­ní roli Josh Brolin).

Virgin Records a Bat Out of Hell II (1993)

Po úspě­chu Meat Loafa na tur­né v 80. letech zača­li se Steinmanem během Vánoc 1990 pra­co­vat na pokra­čo­vá­ní Bat Out of Hell. Po dvou letech byl dokon­čen film Bat Out of Hell II: Back into Hell. Umělcův teh­dej­ší mana­žer Tommy Manzi poz­dě­ji pro HitQuarters uve­dl, že lidé z hudeb­ní­ho prů­mys­lu byli myš­len­kou návra­tu zce­la nenad­še­ni a pro­jekt pova­žo­va­li za „vtip“. Okamžitý úspěch alba Bat Out of Hell II zna­me­nal pro­dej více než 15 mili­o­nů kopií a sin­gl „I’d Do Anything for Love (But I Won’t Do That)“ se dostal na prv­ní mís­to ve 28 zemích. Meat Loaf zís­kal v roce 1994 cenu Grammy za nej­lep­ší rocko­vý vokál­ní výkon, sólo, za píseň „I’d Do Anything for Love“. Tato píseň se udr­že­la na prv­ním mís­tě brit­ské hit­pa­rá­dy sedm týd­nů po sobě. Na sin­g­lu se podí­le­la zpě­vač­ka, kte­rá byla uve­de­na pou­ze jako „Mrs. Loud“. Paní Loudová byla poz­dě­ji iden­ti­fi­ko­vá­na jako Lorraine Crosbyová, inter­pret­ka z Anglie. Meat Loaf píseň pro­pa­go­val s ame­ric­kou zpě­vač­kou Patti Russo, kte­rá s ním na tur­né zpí­va­la hlav­ní žen­ské voká­ly. V Německu byl Meat Loaf komerč­ně úspěš­ný po vydá­ní alba Bat Out of Hell II.

V roce 1994 také zazpí­val ame­ric­kou hym­nu „The Star-Spangled Banner“ na All-Star Game base­ballo­vé Major League. Vydal sin­gl „Rock and Roll Dreams Come Through“, kte­rý se ve Spojených stá­tech dostal na 13. mís­to.

Welcome to the Neighborhood (1995)

V roce 1995 vydal Meat Loaf své sed­mé stu­di­o­vé album Welcome to the Neighborhood. Album se sta­lo pla­ti­no­vým ve Spojených stá­tech a ve Velké Británii. Obsahovalo tři sin­g­ly, kte­ré se dosta­ly do prv­ní čty­ři­cít­ky, včet­ně „I’d Lie for You (And That’s the Truth)“ (kte­rý dosá­hl 13. mís­ta ve Spojených stá­tech a 2. mís­ta ve Velké Británii) a „Not a Dry Eye in the House“ (kte­rý dosá­hl 7. mís­ta v brit­ské hit­pa­rá­dě). I’d Lie for You (And That’s the Truth) byl duet s Patti Russo, kte­rá s Meat Loafem jez­di­la na tur­né a zpí­va­la na jeho albech od roku 1993.

Z dva­nác­ti pís­ní na albu dvě napsal Steinman. Obě jsou cover­ver­ze­mi, „Original Sin“ z alba Original Sin od Pandora’s Box a „Left in the Dark“ se popr­vé obje­vi­la na Steinmanově vlast­ním albu Bad for Good a také na albu Emotion Barbry Streisand z roku 1984. Jeho dal­ší sin­g­ly „I’d Lie for You (And That’s the Truth)“ a „Not a Dry Eye in the House“ napsa­la Diane Warren.

Is Nothing Sacred? a The Very Best of Meat Loaf (1998)

V roce 1998 vydal Meat Loaf album The Very Best of Meat Loaf. Ačkoli se ve Velké Británii nedo­sta­la do prv­ní desít­ky, sta­la se v pro­sin­ci téhož roku pla­ti­no­vou a ve zbyt­ku svě­ta byla pla­ti­no­vá již těs­ně po vydá­ní. Album obsa­ho­va­lo všech­ny nej­zná­měj­ší pís­ně Meat Loafa, něko­lik skla­deb z jeho méně popu­lár­ních alb z 80. let a tři nové pís­ně, kte­ré Steinman napsal spo­leč­ně s Andrew Lloydem Webberem - dvě s Donem Blackem a jed­nu s Donem Blackem, „Is Nothing Sacred“, vyda­nou jako sin­gl. Singlová ver­ze této pís­ně je due­tem s Patti Russo, zatím­co albo­vá ver­ze je sólo­vou pís­ní Meat Loafa. Na albu se neob­je­vi­ly žád­né pís­ně z jeho alba Blind Before I Stop z roku 1986.

Couldn’t Have Said It Better (2003)

V roce 2003 vydal Meat Loaf album Couldn’t Have Said It Better. Teprve potře­tí ve své kari­é­ře vydal Meat Loaf album, na kte­rém neby­ly žád­né Steinmanovy pís­ně (nepočítáme-li živé bonu­so­vé sklad­by na spe­ci­ál­ních edi­cích). Ačkoli Meat Loaf pro­hlá­sil, že Couldn’t Have Said It Better je „nej­do­ko­na­lej­ší album [kte­ré] udě­lal od dob Bat Out of Hell“, neby­lo tak komerč­ně úspěš­né. Album mělo celo­svě­to­vě men­ší komerč­ní úspěch a dosáh­lo 4. mís­ta v žeb­říč­ku UK Albums Chart, dopro­vá­ze­né vypro­da­ným svě­to­vým tur­né na pod­po­ru alba a něko­li­ka nej­pro­dá­va­něj­ší­mi Meat Loafovými sin­g­ly. Jedním z tako­vých vystou­pe­ní v rám­ci svě­to­vé­ho tur­né bylo v roce 2003 vel­ké finá­le NRL v Sydney. Na albu se podí­le­lo mno­ho auto­rů, včet­ně Diane Warrenové a Jamese Michaela, kte­ří byli oba požá­dá­ni, aby při­spě­li na jeho album Bat Out of Hell III: The Monster Is Loose z roku 2006. Na albu se obje­vi­ly due­ty s Patti Russo a Meat Loafovou dce­rou Pearl Aday. Po vydá­ní alba řekl Meat Loaf Paulu Stenningovi: „Čím víc ho obje­vu­je­te, tím je pro vás deska lep­ší. Myslím, že jsme to udě­la­li správ­ně, všich­ni zúčast­ně­ní. Cítím to z toho, jak se deska sama udr­žu­je bez vel­ké­ho vysí­lá­ní.“

Melbournský symfonický orchestr (2004)

Ve dnech 20. až 22. úno­ra 2004, během aus­tral­ské­ho tur­né, vystou­pil Meat Loaf s Melbournským sym­fo­nic­kým orchestrem v rám­ci sou­bo­ru kon­cer­tů s názvem Bat Out of Hell: V rám­ci toho­to pro­jek­tu se usku­teč­nil kon­cert s názvem Live with the Melbourne Symphony Orchestra (Živě s Melbournským sym­fo­nic­kým orchestrem). Součástí vystou­pe­ní byl aus­tral­ský chla­pec­ký sbor, kte­rý zpí­val dopro­vod ve sklad­bě Couldn’t Have Said It Better, „Testify“. Vystoupení bylo vydá­no na DVD a CD s názvem Meat Loaf and The Neverland Express fea­tu­ring Patti Russo Live with the Melbourne Symphony Orchestra.

lis­to­pa­du 2003 během vystou­pe­ní v lon­dýn­ské Wembley Areně v rám­ci tur­né Couldn’t Have Said It Better zko­la­bo­val na násled­ky, kte­ré byly poz­dě­ji dia­gnos­ti­ko­vá­ny jako Wolffův-Parkinsonův-Whiteův syn­drom. Následující týden pod­stou­pil chi­rur­gic­ký zákrok, kte­rý měl pro­blém odstra­nit. V důsled­ku toho mu pojiš­ťov­na nepo­vo­li­la vystu­po­vat déle než hodi­nu a 45 minut.

Kromě svých nej­zná­měj­ších pís­ní Meat Loaf zazpí­val i cover­ver­zi hitu „Black Betty“. Během toho­to tur­né také zazpí­val píseň „Only When I Feel“, kte­rá se měla obje­vit na jeho teh­dy při­pra­vo­va­ném albu Bat Out of Hell III. Z pís­ně se násled­ně sta­la „If It Ain’t Broke (Break It)“.

Bat Out of Hell III: The Monster Is Loose (2006)

Viz také: „If It Ain’t Broke (Break It)“: />Meat Loaf a Steinman zača­li pra­co­vat na tře­tím díle Bat Out of Hell, když Steinmana postih­ly zdra­vot­ní potí­že, včet­ně infark­tu. Podle Meat Loafa byl Steinman pří­liš nemoc­ný na to, aby mohl pra­co­vat na tak inten­ziv­ním pro­jek­tu, zatím­co Steinmanův mana­žer tvr­dil, že zdra­ví není pro­blém. Steinman si v roce 1995 zare­gis­tro­val frá­zi „Bat Out of Hell“ jako ochran­nou znám­ku. V květ­nu 2006 zaža­lo­val Meat Loaf Steinmana a jeho mana­že­ra u fede­rál­ní­ho okres­ní­ho sou­du v Los Angeles a poža­do­val 50 mili­o­nů dola­rů a zákaz pou­ží­vá­ní frá­ze Steinmanem. Steinman a jeho zástup­ci se poku­si­li vydá­ní alba zablo­ko­vat. V čer­ven­ci 2006 bylo dosa­že­no doho­dy. Podle spo­leč­nos­ti Virgin „oba dospě­li ke smír­né doho­dě, kte­rá zajis­ti­la, že hud­ba Jima Steinmana bude nadá­le sou­čás­tí odka­zu „Bat Out of Hell“ “. Meat Loaf popřel zprá­vy, kte­ré se v prů­bě­hu let obje­vi­ly v tis­ku o roz­trž­ce mezi Meat Loafem a Steinmanem, a řekl Danu Ratherovi, že se Steinmanem nikdy nepře­sta­li mlu­vit a že soud­ní spo­ry, o nichž se psa­lo v tis­ku, se ode­hrá­va­ly mezi práv­ní­ky a mana­že­ry, a niko­li mezi Meat Loafem a Steinmanem.

Album vyšlo 31. říj­na 2006 a pro­du­ko­val ho Desmond Child. První sin­gl z alba „It’s All Coming Back to Me Now“ (s Marion Raven) byl vydán 16. říj­na 2006. V brit­ské sin­g­lo­vé hit­pa­rá­dě se umís­til na 6. mís­tě, čímž Meat Loaf zís­kal nej­vyš­ší umís­tě­ní v brit­ské hit­pa­rá­dě za posled­ních téměř 11 let. Album debu­to­va­lo na 8. mís­tě v žeb­říč­ku Billboard 200 a v prv­ním týd­nu se ho pro­da­lo 81 000 kopií, ale poté se ve Spojených stá­tech nepro­dá­va­lo tak dob­ře a nepři­nes­lo žád­ný hito­vý sin­gl, ačko­li bylo cer­ti­fi­ko­vá­no zla­tem. Na albu se obje­vi­ly také due­ty s Patti Russo a Jennifer Hudson.

V týd­nech po vydá­ní alba Bat III absol­vo­val Meat Loaf se sku­pi­nou NLE (Neverland Express) krát­ké tur­né po USA a Evropě, zná­mé jako Bases Loaded Tour. V roce 2007 zača­lo nověj­ší, vět­ší celo­svě­to­vé tur­né s názvem The Seize the Night Tour, na němž jako před­sko­kan vystu­po­va­la Marion Raven, a to po celou dobu evrop­ské­ho i ame­ric­ké­ho tur­né. Části tur­né z úno­ra 2007 byly uve­de­ny v doku­men­tár­ním fil­mu Meat Loaf: In Search of Paradise, kte­rý reží­ro­val Bruce David Klein. Film byl v roce 2007 ofi­ci­ál­ně vybrán na Světovém fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Montrealu. V kinech byl uve­den v břez­nu 2008 a na DVD vyšel v květ­nu 2008.

Při vystou­pe­ní v Metro Radio Areně v ang­lic­kém Newcastlu upon Tyne 31. říj­na 2007 na úvod kon­cer­tu „Paradise by the Dashboard Light“ navr­hl, aby si tisí­cihla­vý dav vystou­pe­ní užil, pro­to­že je posled­ní v jeho kari­é­ře. Pokusil se zazpí­vat prv­ní řádek pís­ně, ale mís­to toho řekl: „Dámy a páno­vé, mám vás rád, děku­ji, že jste při­šli, ale už nemo­hu pokra­čo­vat.“ Všichni se na něj usmá­li. Sundal si sako, kte­ré měl na sobě, podě­ko­val pub­li­ku za 30 let, řekl „navždy sbo­hem“ a opus­til pódi­um. Promotér jeho tur­né Andrew Miller popřel, že by to byl pro Meat Loafa konec, a řekl, že po vhod­ném odpo­čin­ku bude v tur­né pokra­čo­vat. Další dva kon­cer­ty v rám­ci tur­né, v NEC a Manchester Evening News Arena, byly zru­še­ny kvů­li „akut­ní­mu záně­tu hrta­nu“ a byly pře­lo­že­ny na konec lis­to­pa­du. Koncert plá­no­va­ný na 6. lis­to­pa­du 2007 v lon­dýn­ské Wembley Areně byl rov­něž zru­šen. Meat Loaf zru­šil celé své evrop­ské tur­né pro rok 2007 poté, co mu byla dia­gnos­ti­ko­vá­na cysta na hla­siv­kách. Po vydá­ní pro­hlá­še­ní uve­dl: „Opravdu mi láme srd­ce, že nemo­hu ode­hrát tyto kon­cer­ty,“ a dodal: „Vrátím se.“

Dne 27. červ­na 2008 se Meat Loaf vrá­til na pódi­um v ang­lic­kém Plymouthu na prv­ním kon­cer­tu The Casa de Carne Tour po boku své dlou­ho­le­té due­to­vé part­ner­ky Patti Russo, kte­rá během jeho vystou­pe­ní debu­to­va­la jed­nou ze svých vlast­ních autor­ských pís­ní. Turné pokra­čo­va­lo v čer­ven­ci a srpnu, kdy pro­běh­lo dva­cet kon­cer­tů v Anglii, Irsku, Německu, Portugalsku, Nizozemsku, Norsku, Švédsku, Finsku a Dánsku. V říj­nu a pro­sin­ci 2008 bylo při­dá­no také šest ame­ric­kých kon­cer­tů.

Hang Cool Teddy Bear (2009)

V květ­nu 2009 začal Meat Loaf pra­co­vat na albu Hang Cool Teddy Bear ve stu­diu s pro­du­cen­tem alba American Idiot sku­pi­ny Green Day Robem Cavallem a spo­lu­pra­co­val s auto­ry jako Justin Hawkins, Rick Brantley, Ollie Wride, Tommy Henriksen a Jon Bon Jovi. Ačkoli toho Meat Loaf ze začát­ku ofi­ci­ál­ně moc nepro­zra­dil, někte­ré infor­ma­ce pro­zra­dil pro­střed­nic­tvím videí, kte­rá zve­řej­nil na Twitteru a YouTube. Album je zalo­že­no na pří­bě­hu fik­tiv­ní­ho vojá­ka, jehož „pří­běh“ obsta­rá­vá námět. Během své­ho kon­cer­tu 19. břez­na 2011, kte­rý se konal u Vancouveru v kanad­ské Britské Kolumbii, Meat Loaf vysvět­lil, že chtěl k albu při­lo­žit pří­lo­hu, kte­rá by vysvět­lo­va­la, jaká je pre­mi­sa alba, ale prý tam bylo pří­liš mno­ho „pípá­ní“ poli­ti­ky nahrá­va­cí spo­leč­nos­ti, a tak se to neu­sku­teč­ni­lo. Dále poslu­cha­čům řekl, že jde o pří­běh vojá­ka, kte­ré­mu se po zra­ně­ní pro­mí­tl život před oči­ma, a pís­ně vyprá­vě­jí pří­běh jeho živo­ta.

Album vznik­lo na zákla­dě povíd­ky losan­ge­les­ké­ho sce­náris­ty a reži­sé­ra Kiliana Kerwina, zpě­vá­ko­va dlou­ho­le­té­ho pří­te­le. Na albu účin­ku­jí Hugh Laurie a Jack Black, Laurie hra­je na kla­vír v pís­ni „If I Can’t Have You“, zatím­co Black zpí­vá duet s Meatem Loafem v pís­ni „Like A Rose“. Na albu se obje­vu­je také duet Patti Russo a Kary DioGuardi. Na kyta­ru hra­je Brian May ze sku­pi­ny Queen spo­lu se Stevem Vaiem. Album zís­ka­lo pozi­tiv­ní recen­ze od kri­ti­ků i fanouš­ků. První sin­gl z alba, „Los Angeloser“, byl vydán ke sta­že­ní 5. dub­na a 25. dub­na 2010 se album umís­ti­lo na 4. mís­tě v žeb­říč­ku UK Albums Chart.

Následovalo tur­né Hang Cool Tour ve Spojených stá­tech, Velké Británii a Kanadě. Na tur­né, kte­ré pokra­čo­va­lo do polo­vi­ny roku 2011, ho dopro­vá­ze­la Patti Russo.

Hell in a Handbasket (2011)

V květ­nu 2011 Meat Loaf ve videu na svém účtu na YouTube potvr­dil, že prá­vě nahrá­vá nové album s názvem Hell in a Handbasket. Podle Meat Loafa album nahrá­val a pro­du­ko­val Paul Crook; mix pro­ve­dl Dough McKean za při­spě­ní Roba Cavalla. Album obsa­hu­je pís­ně s názvy „All of Me“, „Blue Sky“, „The Giving Tree“, „Mad, Mad World“ a duet s Patti Russo s názvem „Our Love and Our Souls“. Dne 6. čer­ven­ce muse­lo být album dokon­če­no pro nahrá­va­cí spo­leč­nost. Pro Austrálii a Nový Zéland ho vyda­li v říj­nu 2011, pro zby­tek svě­ta v úno­ru 2012. Meat Loaf řekl: „Je to oprav­du prv­ní deska, kte­rou jsem kdy vydal o tom, jak se cítím v živo­tě a jak se cítím v tom, co se prá­vě děje.“

Koncem červ­na 2012 bylo zahá­je­no tur­né „Mad, Mad World“ spo­je­né s albem Hell in a Handbasket. K tur­né Meat Loaf řekl: „Lidé, kte­ří cho­dí na kon­cer­ty Meat Loafa, vědí, co mohou oče­ká­vat. Vědí, že dosta­nou plno ener­gie s nej­lep­ší roc­k’­n’rollo­vou kape­lou na svě­tě. To není názor. To je prav­da.“

Vystoupení ve Velkém finále AFL 2011

Ve Velkém finá­le aus­tral­ské fot­ba­lo­vé ligy v roce 2011 byla hlav­ním bodem před­zá­pa­so­vé zába­vy dva­nác­ti­mi­nu­to­vá med­ley v podá­ní Meat Loafa. Toto vystou­pe­ní bylo v mno­ha inter­ne­to­vých recen­zích fot­ba­lo­vých fanouš­ků a aus­tral­ských spor­tov­ních komen­tá­to­rů ozna­če­no za nej­hor­ší v 34leté his­to­rii před­zá­pa­so­vé zába­vy Velkého finá­le AFL. Meat Loaf v reak­ci na to ozna­čil inter­ne­to­vé kri­ti­ky za „řiťo­lez­ce“ a AFL za „blb­ce“ a řekl: „Každému uměl­ci řek­nu: „Nehrajte pro ně“ “. V reak­ci na tuto kri­ti­ku změ­ni­la AFL s plat­nos­tí od vel­ké­ho finá­le v roce 2012 for­mát zába­vy tak, aby se kona­la malá před­zá­pa­so­vá show, vět­ší polo­ča­so­vá show a popr­vé i bez­plat­ný kon­cert pří­stup­ný veřej­nos­ti na mel­bourn­ském kri­ke­to­vém hřiš­ti po skon­če­ní zápa­su.

Braver Than We Are (2016)

Meat Loaf v roce 2011 uve­dl, že plá­nu­je vydat vánoč­ní album s názvem Hot Holidays. V době jeho smr­ti v led­nu 2022 album ješ­tě nevy­šlo.

V roz­ho­vo­rech pro média, kte­rý­mi pro­pa­go­val své tur­né „Last at Bat“ v roce 2013, Meat Loaf uve­dl, že bude se Steinmanem opět spo­lu­pra­co­vat na při­pra­vo­va­ném albu s názvem Brave and Crazy. Album vyšlo v roce 2016 pod názvem Braver Than We Are 9. září (Evropa) a 16. září (Severní Amerika). Obsahuje deset skla­deb. Meat Loaf v něko­li­ka roz­ho­vo­rech tvr­dil, že pro album nahra­je pře­pra­co­va­né ver­ze Steinmanových pís­ní „Braver Than We Are“, „Speaking in Tongues“, „Who Needs the Young“ a „More“ (dří­ve nahra­né sku­pi­nou Sisters of Mercy). Kromě toho byla pro album zno­vu nahrá­na píseň „Prize Fight Lover“, původ­ně vyda­ná jako bonu­so­vá sklad­ba pou­ze ke sta­že­ní pro album Hang Cool Teddy Bear.

Pozdější projekty a smrt Jima Steinmana

V led­nu 2020 Meat Loaf v roz­ho­vo­ru pro The Mirror pro­hlá­sil: „Nejsem sta­rý. Mám pís­nič­ky na dal­ší des­ku a čtu si scé­nář.“ Všichni se na něj těši­li. V úno­ru 2020 Meat Loaf v pří­spěv­ku na Facebooku ozná­mil svůj záměr nahrát nové album obsa­hu­jí­cí „čty­ři nebo pět nových skla­deb“, včet­ně Steinmanovy „What Part of My Body Hurts the Most“ (píseň, kte­rou si fanouš­ci dlou­ho přá­li, ale dří­ve byla smluv­ně ome­ze­na pro muzi­kál Bat Out of Hell), spo­lu s původ­ní­mi demo nahráv­ka­mi z roku 1975 poří­ze­ný­mi pro album Bat Out of Hell. Dlouholetý spo­lu­pra­cov­ník Meat Loafa Jim Steinman zemřel 19. dub­na 2021 na selhá­ní led­vin.

V pří­spěv­ku na Facebooku v lis­to­pa­du 2021 dále upřes­nil, že se v led­nu 2022 vrá­tí se svou kape­lou do stu­dia, aby nahrá­li sedm nových pís­ní pro při­pra­vo­va­né album, kte­ré bude obsa­ho­vat i živé sklad­by ze 70., 80., 90. a 2000. let. Meat Loaf zemřel 20. led­na 2022, zřej­mě aniž by došlo k jaké­mu­ko­li nahrá­vá­ní.



Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
  • Odcházení19. května 2022 Odcházení Když je to jen trošku možné, rád vidím film v prostředí pro něj určeném, tj. v kině. Jednak proto, že je primárně stavěný pro velké plátno a nikoli pro malou obrazovku, jednak proto, abych […] Posted in Filmová klasika
  • Deník strojvůdce (Dnevnik mašinovođe)19. května 2022 Deník strojvůdce (Dnevnik mašinovođe) Zdejší čtenáři dobře vědí, že v oblasti kinematografie jsem spíš staromilec a je poměrně málo filmů z posledních let, které by mě nějak zvlášť oslovovaly. Možná je to tím, že novější filmy […] Posted in Filmové recenze
  • Proč má Hra o trůny tolik fanoušků?19. května 2022 Proč má Hra o trůny tolik fanoušků? Hra o trůny (Game of thrones) patří v dnešní době mezi ty nejpopulárnější seriály, o tom není pochyb. A ono není divu, důvodů k tomuto tvrzení je hned několik. Pojďme si říct o těch […] Posted in Zajímavosti
  • Mamma Mia!19. května 2022 Mamma Mia! Padly na Vás chmury? Rozveselení by Vám mohla přinést Meryl Streep a její početný doprovodný sbor křepčící na nejznámější písně od ABBY v nejkýčovitější podívané roku 2008. Muzikál Mamma […] Posted in Retro filmové recenze
  • Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství: Divoká jízda MCU Sama Raimiho18. května 2022 Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství: Divoká jízda MCU Sama Raimiho Multivesmír je vskutku podivný v Doctoru Strangeovi v Multivesmíru šílenství, druhém velkém odklonu MCU po těžkém srdci Eternals Chloé Zhao. Díky laskavosti režiséra Sama Raimiho je z […] Posted in Filmové recenze
  • Žhářka: Zac Efron rozpaluje reboot Stephena Kinga18. května 2022 Žhářka: Zac Efron rozpaluje reboot Stephena Kinga Mladá dívka se snaží vyrovnat se svými psychickými pyrotechnickými schopnostmi ve filmu Žhářka, nové adaptaci románu Stephena Kinga navazující na původní film z roku 1984 s Drew Barrymore […] Posted in Filmové recenze
  • Netflix přišel s dalším kvalitním seriálem - Srdcerváči17. května 2022 Netflix přišel s dalším kvalitním seriálem - Srdcerváči 24. dubna Netflix vypustil do světa seriál Srdcerváči podle stejnojmenného webového komiksu Alice Oseman. Vypráví příběh dvou dospívajících chlapců, kteří se do sebe zamilují. Rozhodně se […] Posted in TV Recenze
  • Básníci čekají na zázrak. A český film?17. května 2022 Básníci čekají na zázrak. A český film? Série o „básnících“ je důkazem nemohoucnosti české „porevoluční“ kinematografie. Zatímco v osmdesátých letech se režisér Dušan Klein blýskl třemi skvělými díly, po revoluci následovala již […] Posted in Retro filmové recenze
  • Hoteliér - 65 %17. května 2022 Hoteliér - 65 % Herec Pavel Landovský má života plné zuby, nemoci mu ztrpčují každý den a nejraději by se vším skončil. Má však kolem sebe lidi, kterým stojí za zájem a úctu. Herecký kolega a režisér Jan […] Posted in Retro filmové recenze
  • Yasmin Boland: Magický Měsíc 16. května 2022 Yasmin Boland: Magický Měsíc  Karty inspirované lunárními fázemi ze všech možných úhlů pohledu patří k těm, které vezmete do ruky a rázem máte po ruce hromadu praktických informací. Přišlo mi, že jsou i z těch, na […] Posted in Recenze knih
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Stránka načtena za 1,64881 s | počet dotazů: 219 | paměť: 56187 KB. | 22.05.2022 - 07:57:57