Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Max Payne - Podle předpokladů jen další zpackaná adaptace.

Max Payne - Podle předpokladů jen další zpackaná adaptace.

Když jsem se prv­ně dozvě­děl o fil­mo­vé adap­ta­ci Maxe Paynea, říkal jsem si: „Ale, ale… tady si někdo trou­fá.“ Příběh o vyštva­ném pol­do­vi z New Yorku, kte­ré­mu vyvraž­di­li rodi­nu a kte­rý se vydá­vá do pod­svě­tí, aby tam zpo­ma­le­ně vystří­lel vše fuc­ku­jí­cí – to mělo sil­ný poten­ci­ál a řadu es v ruká­vu kože­né­ho saka. Matrixovský bullet-time, pořád­ně tem­nou atmo­sfé­ru a dvo­ji­ci berret. Tehdy mi kde­si vza­du (v oněch mís­tech, kte­ré zkrášlu­jí nepro­stup­né záclo­ny pavu­čin) svit­la malin­ká nadě­je. Že by to ten­to­krát moh­lo vyjít… Že by se moh­li „klu­ci vod kamer“ pře­ko­nat a nato­čit po všech těch lap­sech (Resident Evil, Doom, Aliens vs. Predator…) jakž­takž kou­ka­tel­nou adap­ta­ci. Přece jen, tolik fil­ma­řů si při podob­ných sna­hách vylá­ma­lo zuby…

Když jsem tak­to kří­sil pomy­sl­ný ohýnek nadě­je, stří­lel jsem více­mé­ně nasle­po. Nevěděl jsem, kdo bude zahří­vat reži­sér­skou žid­lič­ku, kdo bude sví­rat scé­náris­tic­ké brko a kte­rý­pak herec pro­půj­čí svou tvář ústřed­ní posta­vě. Jisté bylo pou­ze to, že se bude někdy točit a někdy i pro­mí­tat. Ke štěs­tí mi sta­či­lo málo.

Bohužel, nadě­je zamí­ři­la do hlí­ny jako prv­ní. Jakmile mi hle­dí zata­ra­sil titu­lek „Maxem bude Wahlberg a rejžou Moore“, uhasil jsem plá­po­la­jí­cí ele­ment a utrousil si pod nos: „A je to v dupě.“ Že se nijak nemý­lím, to dále potvr­dil i ofi­ci­ál­ně ohlá­še­ný roz­po­čet. Natočit za pět­a­tři­cet mega film, kte­rý je o nále­ži­tě duni­vé mstě plné efekt­ních zábě­rů – to vylo z říše blá­ho­vých snů. Kór když se kapes­né­ho doža­du­je Wahlberg a dal­ší „lev­né“ pra­cov­ní síly.

Nebudeme to pro­ta­ho­vat – Max se zkrát­ka nepo­ve­dl. A nic na tom nezmě­ní ani umně sestří­ha­né trai­le­ry, pro­zí­ra­vě dopro­vá­ze­né řvou­cím Mansonem. Kdyby byli ostat­ní stej­ně tak šikov­ní jako stři­hač uká­zek, prav­dě­po­dob­ně bych vážil dia­me­t­rál­ně odliš­ná slo­va. Takhle si musím (zase) povzdech­nout. Film má ke hře setsa­kra­ment­sky dale­ko. A to i přes­to, že mu před­lo­ha doko­na­le nahrá­va­la. Nalajnovaným dějem, neza­po­me­nu­tel­ný­mi sek­ven­ce­mi a pře­dem daným vizu­á­lem (sně­ho­vé vloč­ky, kam se podí­váš, scé­ny výhrad­ně čer­no­bí­lé, s občas­nou asi­s­ten­cí čer­ve­ných neó­nů). Chtělo to málo. Nerespektovat výdě­leč­né, leč zce­la scest­né recep­ty kole­gů (za málo peněz málo muzi­ky), poo­hléd­nout se po áčko­vých tvůr­cích a vše­o­bec­ně se nebát a při­ho­dit více chech­tá­ků do kasič­ky. Pak by se mož­ná zro­di­lo cosi vizu­ál­ně omra­ču­jí­cí­ho, ade­kvát­ně mra­zi­vé­ho a nadu­pa­né­ho – co se týče akce zasy­ce­né zpo­ma­le­ný­mi pro­jek­ti­ly, odpa­dá­va­jí­cí­mi náboj­ni­ce­mi a pole­tu­jí­cím hrdi­nou.

Což o to, že nelze ani jeden před­po­klad odfa­j­f­ko­vat – Max totiž selhá­vá coby ADAPTACE, a tedy jako pro­jekt, kte­rý by měl trans­por­to­vat ono úspěš­né z moni­to­ru na stří­br­né plát­no. Parta kolem Moora se odvá­ži­la ke vskut­ku neví­da­né­mu kro­ku, kte­rý může­me akcep­to­vat coby odváž­ný, niko­liv však pro­spěš­ný. A oprav­du – nejme­no­vat se hlav­ní hrdi­na Max Payne, nepro­fac­ko­vat mi zrak noto­ric­ky zná­mou scé­nou pří­cho­du domů, ani bych netu­šil, že kou­kám na něco, co jsem kdy­si pro­jel hned dva­krát. Z hle­dis­ka kon­cepč­ní­ho se totiž setká­vá­me s podob­nou „adap­ta­cí“ jako v pří­pa­dě Dooma. Hodinu sle­du­je­me užva­ně­nou náhraž­ku neměn­né­ho ori­gi­ná­lu a až pak (aby se neřeklo) se začne něco dít. Zatímco v Doomu se jed­na­lo o nebý­va­le osvě­žu­jí­cí first per­son akci, v Maxovi tak­to koná – pře­kva­pi­vě – bullet-time. V obou pří­pa­dech cca dva­cet minut před kon­cem.

Není tomu dáv­no, co se Wahlberg dušo­val, že nás neče­ká žád­ná pri­mi­tiv­ní stří­leč­ka. Tehdy jsem si říkal: „Fajn,“ dneska si nao­pak zou­fám, že to jako pri­mi­tiv­ní stří­leč­ku nepo­ja­li. Herní před­lo­hu aso­ciu­jí jen sta­tic­ké, vhod­ně vytí­pa­né obráz­ky (výji­meč­ně frag­men­ty pohyb­li­vé). Moore nás téměř hodi­nu bala­mu­tí kame­ro­vý­mi fil­try a všu­dypří­tom­ný­mi sně­ho­vý­mi vločka­mi. Samotný scé­nář mu stej­nou funk­ci neu­mož­ňu­je. Postrádá potřeb­ně neotře­lé klič­ky a cit­li­věj­ší pří­stup k před­lo­ze. Zatímco jin­de by si fil­ma­ři vypo­moh­li akcí, tady na podob­né mané­v­ry zapo­meň­te. Jednoduše pro­to, že na střel­né koře­ní není. Jednoduše pro­to, aby bylo na jakýs takýs cir­kus v samot­ném (jako­že) finá­le.

Ani to však nepře­bí­jí to, co by mělo být pře­bi­to a nej­lé­pe i zabi­to. Ke slo­vu se prv­ně dostá­vá bullet-time (nepočítám-li Maxův zpo­ma­le­ný běh o něko­lik minut dří­ve), sem tam něco bouch­ne a celé to kon­čí na stře­še. Pominu-li schop­ně vyluf­to­va­né patro a Maxův tanec s okříd­le­ný­mi démo­ny, opět je všech­no špat­ně. Efektní zpo­ma­lo­vák nefun­gu­je, neboť jej fil­ma­ři vyu­ží­va­jí až teh­dy, když jim hoří za zad­kem (a vzhle­dem k tomu, jak jej násil­ně klí­ní do jed­not­li­vých scén, nej­spíš tak činí z čiré povin­nos­ti), načež zde chy­bí jaká­ko­li gra­da­ce, coko­liv, co bychom kla­si­fi­ko­va­li jakož­to ade­kvát­ní vrchol newy­or­ské­ho ledov­ce. Nutno podotknout – vše jest logic­kým vyvr­cho­le­ním před­cho­zí­ho. Zápletka je opro­ti hře znač­ně ose­ká­na, jin­dy zjed­no­du­še­na a trestu­hod­ně pře­krou­ce­na. Očekáváte-li nále­ži­tě roz­vět­ve­né pod­svě­tí a roz­lič­nou likvi­da­ci zain­te­re­so­va­ných hlav, napusť­te si kbe­lík stu­de­nou vodou a vyklop­te si jej na hla­vu. Je tady pou­hý Lupino a toho scé­náris­ta maxi­mál­ně degra­du­je.

Rád bych Maxe pochvá­lil, rád bych vyzdvi­hl něja­kou scé­nu, ale ono to jed­no­du­še nejde. Uspokojivých čás­te­ček je málo, navíc jsou zpra­vi­dla mik­ro­sko­pic­ké­ho a čis­tě optic­ké­ho cha­rak­te­ru.

Na závěr jsem si pone­chal něko­lik otá­zek pro samot­né tvůr­ce. Pročpak jste nalo­ži­li se scé­nou v met­ru tak pra­chbíd­ně? Kampak se podě­la pře­střel­ka ve ves­ti­bu­lu, kte­rá tak vtip­ně cito­va­la zná­mou pasáž z Matrixu? A co ta stří­le­jí­cí heli­kop­té­ra?

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 2,23519 s | počet dotazů: 223 | paměť: 51101 KB. | 07.05.2021 - 17:18:05
X