MÁŠA MÁLKOVÁ

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Vystudovala praž­skou kon­zer­va­toř. Už v prů­bě­hu stu­dia hos­to­va­la a poslé­ze byla v angaž­má ve Východočeském diva­dle v Pardubicích, účin­ko­va­la na scé­nách řady praž­ských diva­del (Divadlo na Vinohradech, diva­dlo Viola, diva­dlo Na Prádle, A Studio Rubín, Divadlo v Řeznické, Divadlo pod Palmovkou, diva­dlo bez Zábradlí, diva­dlo Palace, Komorní Činohra, Městská diva­dla praž­ská, kte­rá jsou v sou­čas­né době její domov­skou scé­nou.

Byla dlou­ho­le­tou mode­rá­tor­kou tele­viz­ní­ho maga­zí­nu České tele­vi­ze o počí­ta­čo­vých hrách Game Page.

Filmografie (výběr):  Fotograf (2015), Donšajni (2013), Aplaus (TV, 2012), O rodi­čích a dětech (2007), Obsluhoval jsem ang­lic­ké­ho krá­le (2006)

 Líba je vaše dosud nej­vět­ší fil­mo­vá role a je vel­mi slo­ži­tá. Co vás napadlo při prv­ním pře­čte­ní scé­ná­ře?

 Když jsem scé­nář čet­la, byla jsem už ovliv­ně­ná reži­sér­kou Irenou. Řekla mi, že to není o sku­teč­né posta­vě, je to jen na moti­vy udá­los­tí, tak­že bude­me hle­dat  podo­bu mé posta­vy. Takže já vní­ma­la pře­de­vším to, že je to krás­ná herec­ká pří­le­ži­tost. Od začát­ku jsem se na tu prá­ci moc těši­la. Tam má herec oprav­du co hrát.  I když jsem na dru­hé stra­ně vědě­la, že to bude těž­ké.

Podřídila jste se zce­la vizi, kte­rou reži­sér­ka o vaší hrdin­ce měla, nebo jste o ní v prů­bě­hu natá­če­ní či před ním dis­ku­to­va­ly?

 Před natá­če­ním jsme měly schůzku, kde jsme tak rám­co­vě pro­bra­ly, co bych já měla pod­le její vize spl­ňo­vat, co by po mně chtě­la,  a vlast­ně ten scé­nář byl tak pěk­ně psa­ný, že všech­no pod­stat­né bylo už na papí­ře. Spíš jsme si necha­ly čas pra­co­vat na koneč­né podo­bě na pla­ce, tam to vzni­ka­lo. Já jsem věři­la, že Irena přes­ně ví, co chce.  Během natá­če­ní se scé­nář ješ­tě tro­chu pozmě­nil, tak­že i moje figu­ra se v prů­bě­hu natá­če­ní měni­la.

Takovou vel­kou roli před kame­rou hra­je­te popr­vé. Je to vel­ký roz­díl v sou­stře­dě­ní opro­ti tře­ba natá­če­ní tele­viz­ní­ho seri­á­lu Ulice, z něhož vás divá­ci zna­jí nej­víc?

 Určitě ano. Když při­jde­te na dva tři dny na natá­če­ní, kte­ré je v plném prou­du, nemá­te vůbec něja­ký ten oblouk toho, jaký je to vývoj. Tady je to opač­né. Strávili jsme spo­lu hod­ně času a byla to pro mne krás­ná inten­ziv­ní prá­ce.

 Jak se vám hrá­lo s tak zku­še­ným fil­mo­vým her­cem, jakým je Karel Roden?

 Karel je pře­de­vším úžas­ný pro­fík. Má čuch na situ­a­ce. Hrálo se mi s ním dob­ře. Myslím, že jsme hle­da­li oba dva hlav­ně tu rov­no­váhu, aby to bylo prav­di­vé, aby to neby­lo moc. Myslím, že nám na tom moc zále­že­lo i pro­to, že je to pří­běh sku­teč­né­ho člo­vě­ka, i když s jis­tou autor­skou licen­cí. Já mám snaz­ší úlo­hu, pro­to­že nehra­ji něja­kou kon­krét­ní posta­vu, ale Karel to měl těž­ší, pře­ce jen ztě­les­ňo­val reál­nou figu­ru.

Co pro vás bylo nej­těž­ší při vytvá­ře­ní vaší posta­vy?

 Asi najít tu mez expre­se, aby to bylo uvě­ři­tel­né v tom, že člo­věk, v rám­ci mé posta­vy, je něče­ho tako­vé­ho scho­pen. Těžké byly v tom smys­lu asi hád­ky a taha­ni­ce na kon­ci fil­mu. Vědět,  kdy tu mas­ku už sun­dá, na jakou stra­nu hra­je. Byla to krás­ná prá­ce. Jsem Ireně vděč­ná za důvě­ru, kte­rou mi dala.

 Čím si vysvět­lu­je­te, že ta vaše fil­mo­vá Líba, zdán­li­vě naiv­ní děv­če, se ocit­la v živo­tě tako­vé­ho živo­tem pro­tře­lé­ho bouř­li­vá­ka, jako je Jan,  a  vlast­ně ho obrá­ti­la naru­by?

 Myslím, že urči­tý talent by v sobě muse­la mít.

 Talent v jakém smys­lu?

 Určitě v sobě měla něja­kou sílu jít touhle ces­tou. Chtěla žít tenhle pří­běh. Na jed­nu stra­nu jít přes mrt­vo­ly, na dru­hou pře­ko­nat obrov­ské poní­že­ní. Hlavní ale je, že ona ho pros­tě oprav­du milu­je. Jen nara­zí na to, že ač ví, do čeho jde a tvá­ří se, že jí nic neva­dí, tak to pros­tě neu­sto­jí. Nedokáže ho změ­nit, a pro­to jeho zra­du nese těž­ce. Velkou roli tam hra­je také žen­ské ego. Když člo­vě­ka milu­je­te a on vám dělá tohle a vy to všech­no kvů­li němu vydr­ží­te, pro­to­že si mys­lí­te, že tím vás bude milo­vat a změ­ní se, o to vět­ší pak je ta nená­vist, když si uvě­do­mí­te rea­li­tu a to, kam až jste kles­la.

Dozvěděla jste se z fil­mo­vé­ho pří­bě­hu nebo z osob­ních setká­ní na pla­ce o Janu Saudkovi něco, co vás tře­ba pře­kva­pi­lo?

 Já jsem byla pře­kva­pe­ná z naše­ho prv­ní­ho setká­ní. Vždycky jsem si pod­le jeho suve­rén­ní­ho vystu­po­vá­ní mys­le­la, že má všech­no „levou zad­ní“, ale ve sku­teč­nos­ti půso­bí pla­še.

 Jak pro vás byly pro dotvo­ře­ní role důle­ži­té reá­lie a kos­týmy?

 Já ty deva­de­sát­ky zaži­la. Pro mne to zase nebyl až tak mar­kant­ní roz­díl. Samozřejmě, když jsme hle­da­li v prů­bě­hu vývo­je posta­vy i odpo­ví­da­jí­cí vnějš­ko­vé změ­ny, tam samo­zřej­mě měl kos­tým vel­ký význam. Na tom byl vel­ký důraz, aby byl zřej­mý ten její pře­rod i vizu­ál­ně. Že se jinak oblé­ká, zís­ká­vá sebe­dů­vě­ru a začí­ná se suve­rén­ně pohy­bo­vat v té pro ni nové spo­leč­nos­ti. Začíná se o sebe jinak sta­rat.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře