MARTIN MYŠIČKA (Petr)

(zatím nehodnoceno)

Loading...

S Jiřím Vejdělkem jsem pra­co­val popr­vé a byla to prá­ce vel­mi tvůr­čí. Nejprve jsme dost dis­ku­to­va­li o rolích, o vzta­hu Petra a Terezy, i jsme spo­leč­ně upra­vo­va­li text pře­de­vším jed­no­ho klí­čo­vé­ho dia­lo­gu. A musím říci, že natá­če­ní s ním je sice tvůr­čí, on v kaž­dém zábě­ru usi­lu­je o něja­ké zlep­še­ní, dává nám zpět­nou vazbu, hle­dá vari­an­ty vnitř­ních obsa­hů, ale je záro­veň veli­ce nároč­né. A to pře­de­vším pro­to, že někte­ré scé­ny se natá­čí téměř v nespo­čet­ném množ­ství zábě­rů.

V posled­ních letech jde­te z role do role, pře­kva­pi­lo vás přes­to něco při natá­če­ní?

Asi to bylo prá­vě natá­če­ní toho zásad­ní­ho dia­lo­gu Petra a Terezy, kte­rý měl něko­lik stran tex­tu,

a kte­rý byl emo­tiv­ně dosti nároč­ný. Jeli jsme to urči­tě víc než pade­sát­krát. Dokonce jsem zasle­chl, až se mi tomu nechce věřit, že jsme měli deva­de­sát kla­pek. Tedy mys­lím tím ten jeden dia­log, ale

z růz­ných posta­ve­ní kame­ry a v kom­bi­na­ci s růz­ný­mi objek­ti­vy a v kom­bi­na­ci s růz­ný­mi herec­ký­mi pod­tex­ty.

Vaše posta­va má pře­kva­pi­vý vývoj. Jak jste k její­mu ztvár­ně­ní při­stu­po­val?

Petra vidí­me ve fil­mu pře­de­vším pohle­dem hlav­ní hrdin­ky, tak­že pro mne bylo nároč­né ho tzv. obhá­jit. Ale mys­lím, že mezi řád­ky je ukry­ta jeho síla. Petr o Terezu peču­je, a i když se mu nedo­stá­vá vdě­ku, pokra­ču­je v tom, pro­to­že vztah vní­má i jako roz­hod­nu­tí a prá­ci.

S Jirkou Vejdělkem jsme stá­le řeši­li, jak obje­vit v Petrovi něja­ké pozi­tiv­ní muž­ství. Aby pro divá­ka nebyl jenom nepří­jem­ný a necit­li­vý sla­boch. Nechtěli jsme, aby vyzně­ní vzta­hu Petra a Terezy bylo čer­no­bí­lé. A nao­pak jsme chtě­li, aby jejich vztah měl něja­kou nadě­ji, i když pro­chá­zí kri­zí.

Patříte mezi ty lidi, kte­ří se sna­ží smut­né život­ní oka­mži­ky pře­kle­nout pozi­tiv­nem, nebo jim nao­pak pro­pa­dá­te?

Smutek je čas­to způ­so­ben tím, že nás opouš­tí něco nebo někdo, co nám bylo dra­hé a je těž­ké se od

toho odpou­tat. Je to těž­ké, ale již ze zku­še­nos­ti vím, že za tím při­ja­tým a pro­ži­tým smut­kem, tedy za tou ztrá­tou, se ukrý­vá něco nové­ho. Něco, co sto­jí za to vpus­tit do živo­ta.

Kdybyste měl divá­ky pozvat do kina, na co bys­te je nalá­kal?

Je to neob­vyk­lá road movie s vel­mi neob­vyk­lým, ale o to více krás­ným autem. Ale ta mno­hem zají­ma­věj­ší ces­ta se ode­hrá­vá v sym­bo­lic­ké rovi­ně. Je to vlast­ně něko­lik cest najed­nou. Matka

s dce­rou pát­ra­jí po tajem­ství otce, ale pře­de­vším hle­da­jí ces­tu k sobě. Tereza záro­veň hle­dá ces­tu ke své vnitř­ní svo­bo­dě. Petr s Terezou se ocit­nou na život­ní kři­žo­vat­ce a hle­da­jí, zda jejich dal­ší ces­ta bude spo­leč­ná nebo ne. Ale to vše se ode­hrá­vá způ­so­bem, kte­rý není trýzni­vý, ani ponu­rý, nýbrž       s leh­kým pou­smá­ním a snad i hře­ji­vým poci­tem na srd­ci. Přijďte do kina a uvi­dí­te, a já věřím, že nebu­de­te lito­vat.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře