Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Rozčarování | Futurama
Kritiky.cz > Profily osob > Rozhovory > MARTIN MYŠIČKA (Petr)

MARTIN MYŠIČKA (Petr)

Mysicka
Mysicka

„Chtěli jsme obhá­jit pozi­tiv­ní muž­ství“

 Jaké to bylo hrát po boku všech těch úžas­ných here­ček?

Díky natá­če­ní jsem se mohl po dosti letech zno­vu osob­ně setkat s Eliškou Balzerovou. Kdysi jsem jí hrál v jed­né insce­na­ci syna. Velice si této dámy vážím. A i když už nejsem úpl­ný začá­teč­ník, je pro mě výbor­nou ško­lou vidět ji při prá­ci a být pří­mo ved­le ní, tako­vé velezku­še­né vyni­ka­jí­cí kole­gy­ně. Takto jsem se při natá­če­ní mohl setkat i s paní Emilií Vášáryovou, Bolkem Polívkou a nej­ví­ce

samo­zřej­mě s Táňou Vilhelmovou. Ta je sice mlad­ší, ale velezku­še­ná je vlast­ně taky. Strávili jsme spo­leč­ně něko­lik veli­ce pří­jem­ných dní a moh­li si tak toho hod­ně říci. Rád na ta setká­ní vzpo­mí­nám. S Táňou se zná­me vel­mi dlou­ho, hrá­li jsme spo­lu již před dva­a­dva­ce­ti lety ve fil­mu Šeptej, pak jsem se potka­li v Národním diva­dle a pak samo­zřej­mě i něko­lik sezón v Dejvickém diva­dle. Táňa je oprav­du vše­stran­ně talen­to­va­ná hereč­ka, diva­del­ní i fil­mo­vá, výbor­ně i zpí­vá a tan­čí, má v sobě vel­kou sílu, až mám před ní vlast­ně tro­chu ostych, ale hra­je se mi s ní výbor­ně a jsem rád, že jsme se tak­to moh­li potkat.

 

Vyžadovaly něja­ké spe­ci­ál­ní zachá­ze­ní?

Ony to nevy­ža­do­va­ly ve smys­lu, že by si o to nějak říka­ly, ale bylo samo­se­bou, že ta setká­ní měla v sobě jakousi nevy­řče­nou noble­su a vzá­jem­ný respekt.

 

Jaká byla vaše spo­lu­prá­ce s Jiřím Vejdělkem? Říká se o něm, že je to reži­sér, co opa­ku­je, dokud nedo­sta­ne, co chce…


S Jiřím Vejdělkem jsem pra­co­val popr­vé a byla to prá­ce vel­mi tvůr­čí. Nejprve jsme dost dis­ku­to­va­li o rolích, o vzta­hu Petra a Terezy, i jsme spo­leč­ně upra­vo­va­li text pře­de­vším jed­no­ho klí­čo­vé­ho dia­lo­gu. A musím říci, že natá­če­ní s ním je sice tvůr­čí, on v kaž­dém zábě­ru usi­lu­je o něja­ké zlep­še­ní, dává nám zpět­nou vazbu, hle­dá vari­an­ty vnitř­ních obsa­hů, ale je záro­veň veli­ce nároč­né. A to pře­de­vším pro­to, že někte­ré scé­ny se natá­čí téměř v nespo­čet­ném množ­ství zábě­rů.

 

V posled­ních letech jde­te z role do role, pře­kva­pi­lo vás přes­to něco při natá­če­ní?

Asi to bylo prá­vě natá­če­ní toho zásad­ní­ho dia­lo­gu Petra a Terezy, kte­rý měl něko­lik stran tex­tu,

a kte­rý byl emo­tiv­ně dosti nároč­ný. Jeli jsme to urči­tě víc než pade­sát­krát. Dokonce jsem zasle­chl, až se mi tomu nechce věřit, že jsme měli deva­de­sát kla­pek. Tedy mys­lím tím ten jeden dia­log, ale

z růz­ných posta­ve­ní kame­ry a v kom­bi­na­ci s růz­ný­mi objek­ti­vy a v kom­bi­na­ci s růz­ný­mi herec­ký­mi pod­tex­ty.

 

Vaše posta­va má pře­kva­pi­vý vývoj. Jak jste k její­mu ztvár­ně­ní při­stu­po­val?

Petra vidí­me ve fil­mu pře­de­vším pohle­dem hlav­ní hrdin­ky, tak­že pro mne bylo nároč­né ho tzv. obhá­jit. Ale mys­lím, že mezi řád­ky je ukry­ta jeho síla. PetrTerezu peču­je, a i když se mu nedo­stá­vá vdě­ku, pokra­ču­je v tom, pro­to­že vztah vní­má i jako roz­hod­nu­tí a prá­ci.

 

S Jirkou Vejdělkem jsme stá­le řeši­li, jak obje­vit v Petrovi něja­ké pozi­tiv­ní muž­ství. Aby pro divá­ka nebyl jenom nepří­jem­ný a necit­li­vý sla­boch. Nechtěli jsme, aby vyzně­ní vzta­hu Petra a Terezy bylo čer­no­bí­lé. A nao­pak jsme chtě­li, aby jejich vztah měl něja­kou nadě­ji, i když pro­chá­zí kri­zí.

 

Patříte mezi ty lidi, kte­ří se sna­ží smut­né život­ní oka­mži­ky pře­kle­nout pozi­tiv­nem, nebo jim nao­pak pro­pa­dá­te?

Smutek je čas­to způ­so­ben tím, že nás opouš­tí něco nebo někdo, co nám bylo dra­hé a je těž­ké se od

toho odpou­tat. Je to těž­ké, ale již ze zku­še­nos­ti vím, že za tím při­ja­tým a pro­ži­tým smut­kem, tedy za tou ztrá­tou, se ukrý­vá něco nové­ho. Něco, co sto­jí za to vpus­tit do živo­ta.

 

Kdybyste měl divá­ky pozvat do kina, na co bys­te je nalá­kal?

Je to neob­vyk­lá road movie s vel­mi neob­vyk­lým, ale o to více krás­ným autem. Ale ta mno­hem zají­ma­věj­ší ces­ta se ode­hrá­vá v sym­bo­lic­ké rovi­ně. Je to vlast­ně něko­lik cest najed­nou. Matka

s dce­rou pát­ra­jí po tajem­ství otce, ale pře­de­vším hle­da­jí ces­tu k sobě. Tereza záro­veň hle­dá ces­tu ke své vnitř­ní svo­bo­dě. PetrTerezou se ocit­nou na život­ní kři­žo­vat­ce a hle­da­jí, zda jejich dal­ší ces­ta bude spo­leč­ná nebo ne. Ale to vše se ode­hrá­vá způ­so­bem, kte­rý není trýzni­vý, ani ponu­rý, nýbrž       s leh­kým pou­smá­ním a snad i hře­ji­vým poci­tem na srd­ci. Přijďte do kina a uvi­dí­te, a já věřím, že nebu­de­te lito­vat.


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Stránka načtena za 2,45000 s | počet dotazů: 222 | paměť: 55793 KB. | 16.05.2022 - 17:30:01