Magický hlas rebelky (2014)

Marta Kubišová, hudeb­ní sym­bol let šede­sá­tých (v Československu), něko­li­ka­ná­sob­ná zla­tá sla­vi­ce (z doby, kdy ta sou­těž - jak pev­ně věřím - ješ­tě měla něja­kou vypo­ví­da­cí hod­no­tu) a disi­dent­ka, se před­sta­vu­je v doku­men­tu Olgy Sommerové jako oso­ba mno­ha tvá­ří.

Částečně její osud může souznit s živo­tem Sidonie Nádherné, kte­rou v jed­nom před­sta­ve­ní hra­je, čás­teč­ně je její osud i para­le­lou k vývo­ji v Československu. Sommerová kva­lit­ní doku­men­tár­ní fil­my dělat umí, o tom nemů­že být spo­ru (Máňa, Sametoví lidé,..), nicmé­ně v pří­pa­dě Magického hla­su rebel­ky mi při­šlo, že by neby­lo zce­la od věci, kdy­by autor­ka šla tro­chu více Kubišové pod kůži a pood­kry­la více z její­ho živo­ta. Během sle­do­vá­ní doku­men­tu mi totiž v hla­vě naběh­lo něko­lik mož­ných otá­zek, na něž jsem ale odpo­věď bohu­žel nedo­stal. Jmenovitě se tře­ba Sommerová vyhnu­la vzta­hu Kubišová - Vondráčková. Celkem by mě také zají­ma­lo, čím se Kubišová živi­la za nor­ma­li­za­ce (vím, ve fil­mu zazní, že lepi­la pyt­lí­ky, ale to urči­tě nedě­la­la pořád, pro­to­že její dce­ra se zmi­ňu­je, že v osm­de­sá­tých letech byla v jakési kan­ce­lá­ři, o jakou prá­ci šlo?).

Z mého hle­dis­ka to tedy doko­na­lý por­trét osob­nos­ti není, záro­veň je to vše ale pozo­ru­hod­ně efek­tiv­ně nato­če­no a film tak Kubišovou - zce­la po prá­vu - před­sta­vu­je jako neú­nav­nou a nekom­pro­mis­ní bojov­ni­ci za život ve své morál­ní oprav­do­vos­ti.
O kom dal­ším to v čes­kém pro­stře­dí může­me říci?

Některé scé­ny mi při­šly až jako­by depre­siv­ně zábav­né. Jek vidět, že lec­če­mu se po letech zasmě­je i sama Kubišová, dob­rým pří­kla­dem je část, kdy vyprá­ví o tom, jak se v met­ru bavi­la setřá­sá­ním poli­cis­tů, kte­ří ji měli špe­ho­vat :).

A bez zají­ma­vos­ti jis­tě není, že film se čás­teč­ně finan­co­val i „crowd­fun­din­gem“.