Kritiky.cz > Recenze knih > „Lustr pro papeže“ je velmi drsnou zpovědí z českého lágru

„Lustr pro papeže“ je velmi drsnou zpovědí z českého lágru

LPP4

Lustr pro pape­že je pří­běh napsa­ný na moti­vy sku­teč­ných udá­los­tí z nedáv­né minu­los­ti a dnes i tak tro­chu zapo­me­nu­té nej­tvrd­ší věz­ni­ce komu­nis­tic­ké­ho reži­mu „Minkovice“, kde se v tichos­ti a bez povšim­nu­tí ode­hrá­va­ly ty nej­vět­ší a nej­těž­ší zlo­či­ny pro­ti lid­skosti.

Věznice Minkovice byla prá­vem pře­zdí­va­ná lágr Minkau, min­ko­vic­ké peklo, min­ko­vic­ký kri­mi­nál, pra­cov­ní tábor, likvi­dač­ní tábor, mís­to hrů­zy nebo rudý kon­cen­t­rák. Určitě bychom spo­leč­ný­mi sila­mi při­šly i na spous­tu jiných, podob­ných při­rov­ná­ní, kte­rá by při vyslo­ve­ní nahá­ně­la poci­ty hrů­zy a napros­to doko­na­le vysti­ho­va­la ono nej­vět­ší zlo té tem­né a ponu­ré doby.

Minkovice byly posta­ve­ny na zákla­dě taj­né­ho roz­ka­zu teh­dej­ší­ho minis­t­ra vni­t­ra v roce 1958, v sou­sed­ství are­á­lu továr­ny Preciosa, a až do roku 1990  pla­ti­la za „tvr­dou“ a nej­o­bá­va­něj­ší věz­ni­ci v komu­nis­tic­kém Československu.

Byli sem kon­cen­t­ro­vá­ni nejen ti nej­hor­ší vra­zi, sexu­ál­ní devi­an­ti a sadis­té, kte­ré potře­bo­val stát z běž­ných věz­nic někam ukli­dit a odstra­nit; ale i nezná­mí poli­tič­tí věz­ňo­vé Československé soci­a­lis­tic­ké repub­li­ky.

V dru­hém pří­pa­dě se vět­ši­nou jed­na­lo o oby­čej­né a nevin­né lidi zatče­né za pou­hé poli­tic­ké názo­ry a pro­je­vy, kte­ří se zne­lí­bi­li teh­dej­ší KSČ, a jež byli násled­ně odsou­ze­ni pod zámin­kou poli­tic­kých para­gra­fů (pobu­řo­vá­ní, roz­vra­ce­ní repub­li­ky, za vykon­stru­o­va­né soud­ní pro­ce­sy a za jiné „zástup­né“ trest­né činy).

Tito lidé byli shle­dá­ní jako nej­vět­ší tříd­ní nepřá­te­lé, roz­vra­ce­či repub­li­ky a oso­by urče­né k likvi­da­ci pro dob­ro a bla­ho ostat­ních oby­va­tel repub­li­ky. Lidé, se kte­rý­mi stra­na muse­la zato­čit, a jed­no­du­še je zlo­mit či se jich úpl­ně zba­vit, jen aby moh­la repub­li­ka i nadá­le vzkvé­tat.

Pro KSČ to již neby­li žád­né lid­ské bytos­ti, jen pou­há čís­la na papí­rech, a tak se s nimi i doslo­va zachá­ze­lo a jed­na­lo. Zde za pomo­ci Státní bez­peč­nos­ti v roz­po­ru s lid­ský­mi prá­vy byli věz­ni trýz­ně­ni fyzic­kým a psy­chic­kým tero­rem, hla­dem, bitím, poni­žo­vá­ním, šika­no­vá­ním a nelid­skou prá­ci při výro­bě bižu­te­rie. Pracovní nor­my byly tak pře­mrš­tě­né, že ani s vypě­tím všech sil je neby­lo mož­né spl­nit, navíc bez jakých­ko­liv ochran­ných pra­cov­ních pomů­cek a oděvů. 

Lidská důstoj­nost kaž­dé­ho odsou­ze­né­ho věz­ně byla důklad­ně zašla­pá­na do země. „Minkovice. Uvědomte si, že odsud se neu­tí­ká! Čím dřív pocho­pí­te, že lep­ší je se podří­dit, tím líp pro vás. Jediná ces­ta odsud vede noha­ma napřed! Nejste nic než špí­na a hov­na!“ Díky nelid­ské­mu zachá­ze­ní věz­ni trpě­li nej­růz­něj­ší­mi úra­zy, nemo­ce­mi, čas­to pada­li vyčer­pá­ním…

„Muklů tu bylo asi tisíc. Sto mili­o­nu korun - kaž­dý měsíc. Bez nákla­dů a pro bol­še­vic­ký stát v tvr­dých valu­tách. Z naše­ho potu a krve si ti dobyt­ko­vé na Hradě dopřá­va­li tuze­xo­vé žrádlo, zahra­nič­ní zbo­ží a nej­lep­ší děv­ky. Miliony a mili­o­ny dola­rů. Dokonalé novo­do­bé otroc­tví dva­cá­té­ho sto­le­tí ve jmé­nu nor­ma­li­za­ce a lep­ších zítř­ků.“

A to vše se dělo v tichos­ti za vyso­ký­mi zdmi lág­ru mimo dosah očí a uší ostat­ních oby­va­tel repub­li­ky, kte­ří si v tep­le svých domo­vů žili své poklid­né živo­ty, necha­li se bavit a uko­lé­bá­vat vese­lý­mi fil­my, roz­maz­lo­vat se chytla­vý­mi, bez­sta­rost­ný­mi pís­nič­ka­mi popu­lár­ní hud­by....

O exis­ten­ci lág­ru se nikdy nemě­lo mlu­vit a ani psát, bylo to stát­ní tajem­ství. Všichni tam­ní dozor­ci muse­li pode­psat „slu­žeb­ní tajem­ství“ a věz­ni pro­puš­tě­ni na svo­bo­du pro změ­nu doži­vot­ní mlčen­li­vost o všem, co zde na vlast­ní kůži zaži­li. 

Když tito věz­ni pak vychá­ze­li z Minkovických vrat věz­ni­ce, byl to pohled hod­ný zou­fal­ství a plá­če. Jednalo se totiž vždy o vyhub­lé, fyzic­ky a psy­chic­ky pod­lo­me­né trosky, kte­ré navíc pode­psa­ly doži­vot­ní mlčen­li­vost o všech tu spácha­ných zvěr­stvech. Nepodepsat by zna­me­na­lo pode­psat si vlast­ní roz­su­dek smr­ti a likvi­da­ce....

Ano, toto všech­no kni­ha vel­mi bar­vi­tě líčí a při­bli­žu­je dneš­ní­mu „soci­a­lis­tic­kým reži­mem nepo­lí­be­né­mu“ a nezna­lé­mu čte­ná­ři. Je jen na nás, zda dopus­tí­me, aby se na vše zapo­mně­lo, ane­bo nao­pak to bude­me prá­vě my, kdo budou tyto hrů­zy stá­le při­po­mí­nat, mlu­vit o nich s odka­zem pro dal­ší, mlad­ší gene­ra­ce, aby se tak v budouc­nu pře­de­šlo opa­ko­vá­ní se tak hrůz­né minu­los­ti.

LPP1

Při čte­ní toho­to drs­né­ho a nijak „zjem­ně­lé­ho“ pří­bě­hu vás bude doslo­va mra­zit v zádech a sami sebe se bude­te ptát: „Jak je mož­né, že se něco tako­vé­ho moh­lo ješ­tě v poměr­ně nedáv­né době dít, a navíc v civi­li­zo­va­né spo­leč­nos­ti?“

Tam, kde na jed­né stra­ně jed­ni mlče­li a děla­li, že nic nevi­dí, se na stra­ně dru­hé v tichos­ti ode­hrá­va­ly kaž­do­den­ní tragé­die a boje o pou­hé pře­ži­tí, trp­ké chví­le plné lid­ské bez­mo­ci, zou­fal­ství a utr­pe­ní ….

Je děsi­vé a až depri­mu­jí­cí, jak všich­ni kolem radě­ji děla­li, že nic nevě­dí, že nic nevi­dí a necha­li umí­rat tisí­ce tak­to nevin­ně odsou­ze­ných věz­ňů, jen aby se sami neo­cit­li v jejich řadách. Ostatně sta­či­lo k tomu jen málo, špat­né podí­vá­ní se, špat­ná for­mu­la­ce slov, vykon­stru­o­va­né obvi­ně­ní…. a násled­né donu­ce­ní k vynu­ce­né­mu, nesmy­sl­né­mu při­zná­ní a váš život byl navždy ztra­cen…. a nikdo už vám nedo­ká­zal pomo­ci.

A pokud by vám pře­ci jen chtěl někdo pomo­ci, mohl se sám stát nepří­te­lem reži­mu, kte­ré­ho je tře­ba zlo­mit a navždy odstra­nit…. Vyvstává mi však na mys­li otáz­ka: „Skutečně nevě­dě­li, co se kolem nich děje – ane­bo to nao­pak nechtě­li vědět?“

Hlavním hrdi­nou toho­to dosti ponuré­ho a drs­né­ho pří­bě­hu je mla­dý šest­nác­ti­le­tý tramp Bohumil Pavlovský, pře­zdí­va­ný Chlup, kte­rý se spo­lu se svý­mi kama­rá­dy vydal na tramp. A tak jak si to mlá­dí žádá, tak i oni se chtě­li věno­vat čis­tě klu­či­čí zába­vě a bale­ní holek. Osud však s jejich dopo­sud bez­sta­rost­ný­mi živo­ty úpl­ně zame­tl a nechal je rych­le dospět.

Stačilo jed­no jedi­né vykon­stru­o­va­né obvi­ně­ní, a náš hrdi­na Míla byl dočis­ta pře­vál­co­ván reži­mem na dlou­hých deset let, a co na tom, že ani jed­no slo­vo neby­la prav­da. Vše bylo smyš­le­né a vykon­stru­o­va­né, a aby toho neby­lo málo, tak mu navíc při­ši­li ješ­tě útok na veřej­né­ho čini­te­le a odpor při zatý­ká­ní. Tím byl osud Míly Pavlovského na mno­ho let zpe­če­těn.

A ať už to byly Libkovice, náprav­né zaří­ze­ní pro mla­dist­vé, Jáchymov, Vykmanov či Minkovice, všech­ny zaří­ze­ní fun­go­va­li na obdob­ném prin­ci­pu a stej­ně zvrá­ce­ných zvěr­stvech, kte­rá se za zdmi ode­hrá­va­la.

„Všude to bylo stej­ný. V kaž­dým lochu musíš někam pat­řit. Nováčci to mají ale vždyc­ky a všu­de stej­ný. Všude stej­ně drs­ný a všu­de pla­ti­la stej­ná hie­rar­chie jed­not­li­vých věz­ňů a slo­že­ní lochu. Ostatně, jak se zapí­šeš prv­ní den, tak tě už pak vždyc­ky berou.“

„A tepr­ve když tu musí­te žít, si uvě­do­mí­te, že kaž­dič­ký den je nej­dů­le­ži­těj­ší hlav­ně pře­žít a co nejdří­ve odtud vypad­nout, to se pak člo­věk sna­ží dobrou káz­ní a pra­cí mno­hé změ­nit, a to nejen dél­ku tres­tu, ale i to, v jakých pod­mín­kách tu nako­nec bude žít. Ale teo­rie je jed­na věc a zkur­ve­ná rea­li­ta je pak něco doce­la jiné­ho….“

Zvěrstva byla páchá­na nejen mezi věz­ni navzá­jem, ale pře­váž­ně i ze stra­ny dozor­ců. Ti, buď jen nečin­ně při­hlí­že­li, ane­bo se dokon­ce sami na zvěr­stvech podí­le­li. A nejen to, zná­sil­ňo­vá­ní slab­ších věz­ňů bylo na den­ním pořád­ku a dozor­ci děla­li, že nic z toho nee­xis­tu­je, doslo­va se to sta­lo veřej­ným tajem­stvím.

„Bylo pra­vi­dlem, že když se večer dozor­ci ožra­li, tak si pak něko­ho zavo­la­li k sobě na barák, kde měli spe­ci­ál­ní míst­nost, a kde dotyč­né­ho hocha zmlá­ti­li. Jakmile se poku­sil jak­ko­li se brá­nit, byl to oka­mži­tě útok na veřej­né­ho čini­te­le a dal­ší flastr navíc. Stačilo zved­nout ruku, aby sis brá­nil obli­čej.“

Při čte­ní této kníž­ky se i otr­lé­mu člo­vě­ku bude zve­dat žalu­dek z toho, jak někdo doká­že být nelid­skou a neci­tel­nou zrů­dou k jiné živé a cítí­cí bytos­ti….  Metod měli dozor­ci spous­tu, a jejich jedi­ným úče­lem bylo za kaž­dou cenu věz­ně zlo­mit tak, aby se už poz­dě­ji nezmoh­li na žád­ný odpor.

Většina poli­tic­kých věz­ňů bylo navíc na něko­lik měsí­ců i let úpl­ně odříz­nu­ta od své rodi­ny, neby­la jim umož­ně­na a dovo­le­na jedi­ná návště­va, jedi­ný dopis, natož balík….takovéto jed­ná­ní a nic z toho nedo­ká­že pocho­pit a vstře­bat žád­ný zdra­vý lid­ský rozum. Vše je to napros­to neo­mlu­vi­tel­né!

Stejně tak tomu bylo i u Míly, kte­rý přes deset let neměl jedi­nou zprá­vu o své rodi­ně a svých nej­bliž­ších, a ani oni o něm. „Bylo mi jas­né, že kdy­by se mi něco sta­lo, nikdo by mi nepo­mohl. Všichni na mě sra­li - byl jsem jen bez­cen­ná polož­ka. Malej hazjl, kte­rej tu přeslu­hu­je a niko­ho to neza­jí­má. Klidně ať tu chcíp­ne. Já ale nechtěl chcíp­nout. Teď ješ­tě ne. A roz­hod­ně ne tady.“

Moc dob­ře věděl, že jedi­nou radou, kte­rá byla zaru­če­ně nej­lep­ší byla ta, že se vždyc­ky měl kaž­dý sta­rat jen a jen sám o sebe, aby se nedo­stal do dal­ších pro­blé­mů. To však „Chlup“ nikdy nedo­ká­zal a jak sám říkal: „Byl jsem pros­tě hova­do, kte­ré jde do vše­ho po hla­vě a za všech­no a všech­ny se sna­ží bojo­vat. I když to po něm nikdo nechce a nikdo to neče­ká. Natož aby to oce­nil.“

„Chlup“ jako jeden z mála nikdy nebyl vůči bez­prá­ví úpl­ně sle­pý a sna­žil se bojo­vat a brá­nit bez­bran­né, díky čemuž si musel odpy­kat dal­ší tres­ty navíc. Doba poby­tu se mu pod­stat­ně pro­dlou­ži­la, ale mož­ná jako jedi­ný z mála si udr­žel čis­té svě­do­mí... ale v duši mu navždy zůsta­nou hlu­bo­ké jizvy a rány, kte­ré se jen těž­ko zho­jí a na kůži nikdy nevy­bled­ne vyte­to­va­ný znak Minkovic. Znak boles­ti a zhou­by, na kte­rou se nesmí nikdy zapo­me­nout!

„Ta bolest, zou­fal­ství a hrůza se neda­jí pocho­pit. Desítky a stov­ky drob­ných udá­los­tí, kte­ré čas zamí­chal na jed­nu vel­kou hro­ma­du boles­ti a mar­nos­ti.“ 

„Tak hroz­né věci, kte­ré nemů­že člo­věk poz­dě­ji říct ani svým nej­bliž­ším. Nikdo ven­ku nemů­že pocho­pit, že člo­věk je ochot­ný žrát i hov­na, aby pře­žil.“

V kni­ze jsou navíc zahr­nu­ty i dvě dodnes nepro­šet­ře­né vraž­dy, kte­ré se v tom­to „krva­vém“ lág­ru stá­ly a nikdy se nedo­sta­ly před soud. Dvě děsi­vé udá­los­ti, při jejichž čte­ní doslo­va tuh­ne krev v žilách. V obou pří­pa­dech se jed­na­lo o vraž­du věz­ně na útě­ku.

Lustr pro pape­že sice nedo­ká­že zce­la pojmout všech­ny spácha­né hrů­zy a zlo­či­ny, ale i tak se poda­ři­lo vel­mi věro­hod­ně zazna­me­nat a zdo­ku­men­to­vat hrst­ku těch nej­zá­sad­něj­ších a nej­kru­těj­ších, kte­ré z této kni­hy vytvá­ří vel­mi sil­ný pří­běh, kte­rý chyt­ne za srd­ce a donu­tí vás se nad tím vším hlu­bo­ce zamys­let.

Nevědomky vás při­mě­je, abys­te při dal­ším pří­ko­ří jen tak nestá­li v ústra­ní, ale doká­za­li se ozvat, posta­vit se, a hlav­ně pomoh­li těm, jimž je ubli­žo­vá­no, a nebýt sobeč­tí vůči bez­bran­ným, neboť jak sám autor uvá­dí: „Mlčet zna­me­ná podí­let se…“

Knihy, kte­ré vás donu­tí se nad aktu­ál­ním téma­tem zamys­let a pří­pad­ně si dle zve­řej­ně­ných infor­ma­cí a drob­ných indi­cii v kni­ze i dohle­dat dal­ší infor­ma­ce, je pak sku­teč­ně „oprav­do­vá“ kni­ha, co sto­jí za pře­čte­ní, a kte­rá i v budouc­nu bude pře­dá­vat odkaz dal­ším gene­ra­cím tak, aby se vyva­ro­va­li chyb a vše­ho, co již jed­nou bylo napáchá­no a ješ­tě neod­či­ně­no....

LPP3

Když už i medai­le „Za záslu­hy o stát“ se udě­lu­jí těm, kte­ří ješ­tě nema­jí pořád­ně zaschlou a umy­tou krev na svých rukou.... tak se poma­lu a jis­tě řítí­me do pek­la. To už někte­ří z nás spad­li na úpl­né dno lid­skosti a sta­li se z nich lid­ské bes­tie a hye­ny, kte­ré si nevá­ží lid­ské­ho živo­ta? Proč se oce­ňu­jí zlo­či­ny pro­ti lid­skosti a nedá­va­jí se radě­ji odškod­ně­ní za zma­ře­né a zni­če­né lid­ské živo­ty těm, co si to oprav­du zaslou­ží.....?

Tito býva­lí poli­tič­tí věz­ni mají i po více jak 20, 30, a 40 letech děsi­vé noč­ní můry z pro­ži­té­ho tero­ru či váž­ně pod­lo­me­né zdra­ví, depre­se, post­stre­so­vý a stre­so­vý syn­drom, úna­vo­vý syn­drom, one­moc­ně­ní plic a mno­ho dal­ší­ho.

Proč za toto všech­no stát nene­se odpo­věd­nost a nena­bíd­ne jim odškod­ně­ní za zby­teč­ně zni­če­né a zma­ře­né lid­ské živo­ty? To opět niko­ho neza­jí­ma­jí a jsou opět jen pou­hý­mi čís­ly na papí­ře?

Ostatně není nic jed­no­duš­ší­ho než všech­ny budo­vy srov­nat se zemí, všech­ny „nebez­peč­né“ spi­sy spá­lit, skar­to­vat a vše zamést pod kobe­rec, obr­nit se obrov­skou hrad­bou mlče­ní a zlo­či­ny pácha­né „v bla­ho stá­tu“ nechat nadob­ro pro­ml­čet, pří­pad­ně uml­čet....

Knihu „Lustr pro pape­že“ jsem pře­čet­la doslo­va jed­ním dechem a poprav­dě řeče­no mi z těch popi­so­va­ných udá­los­tí neby­lo zrov­na dva­krát nej­líp. Nejhorší na tom všem je ta bez­moc­nost a nemož­nost brá­nit se a dovo­lat se prav­dy....

„Lustr pro pape­že“ je kni­ha, o kte­ré ješ­tě dlou­ho usly­ší­me.... a roz­hod­ně by si ji měl kaž­dý pře­číst.

 AŤ NENÍ TO, CO PROŽILI, NIKDY ZAPOMENUTO!

LPP2

Rozhovor s Mílou si lze vyslech­nout: První část vyprá­vě­ní o věz­ni­ci Minkovice z úst Míly Petrovského a Jiřího Kubíka a Druhá část vyprá­vě­ní o věz­ni­ci Minkovice z úst Míly Petrovského a Jiřího Kubíka

LUSTR PRO PAPEŽE.

Skutečný pří­běh z pek­la nor­ma­li­zač­ních lágrů

Napsal: Jan Tománek

Vydalo nakla­da­tel­ství XYZ ve spo­leč­nos­ti Albatros Media a.s.

Vydání prv­ní

Praha 2019

ISBN: 978-80-7597-547-8

Počet stran: 182


„Lustr pro papeže“ je velmi drsnou zpovědí z českého lágru
Hodnocení: 5 - ‎3 hl.


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • Můj stát – putování za českými patrony6. září 2018 Můj stát – putování za českými patrony Chcete se dozvědět něco o našich předcích? Víte, že sv. Ludmila měla dle ostatků překvapivě velký mozek či artrózu v koleně? Víte jakou krevní skupinu měl sv. Vojtěch? Eliška a Tomáš jsou […]
  • Jack Strong aneb Ozvěny LFŠ n.13. srpna 2014 Jack Strong aneb Ozvěny LFŠ n.1 Poláci se prý až příliš utápějí ve své minulost. To, ale vůbec není na škodu, pokud díky tomu může vzniknout kvalitní kinematografie, tak v tom není vůbec žádný problém. Už nějakou dobu o […]
  • Hygiena a dezinfekce rukou - 100 otázek a odpovědí18. května 2017 Hygiena a dezinfekce rukou - 100 otázek a odpovědí Na našich rukou se nachází velké množství bakterií a dalších mikroorganismů, kterých se pouhým umytím rukou vodou a mýdlem nezbavíme. Pro úplné odstranění bakterií je nutné ruce […]
  • Láska a sýr v Paříži - román o sýrech, i o lásce30. prosince 2019 Láska a sýr v Paříži - román o sýrech, i o lásce Máte rádi romány z prostředí kaváren a restaurací? Jste milovníci Francie, jejich sýrů i památek? Román Láska a sýr v Paříži pro vás tedy bude jasnou volbou.  O čem vlastně tato kniha je? […]
  • Celý život18. května 2017 Celý život Útlá knížka, která však ve svém textu dokáže obsáhnout, jak již sám název napovídá, celý život jednoho muže. Muže, který by pro spoustu lidí asi nebyl ničím výjimečný, avšak doba, kterou […]
  • Nejlepší hry z lesních školek11. ledna 2020 Nejlepší hry z lesních školek Knihu "Nejlepší hry z lesních školek" uvítají nejen učitelky a učitelé, ale převážně rodiče s malými dětmi. Všechny hry v ní uvedené jsou určeny pro ty, co rádi navštěvují přírodu a milují […]
  • Alex Garland - Tesseract8. října 2019 Alex Garland - Tesseract Alexe Garlanda budete možná znát, i když spíše z filmových počinů, kde se některým jeho knihám dostalo filmové adaptace (slavná Pláž s DiCapriem), či jej můžete rovněž znát jakožto […]
  • MYSTICKÁ MOUDROST: Jemné obrázky vplouvají do života...15. října 2019 MYSTICKÁ MOUDROST: Jemné obrázky vplouvají do života... ,Karty jako malá umělecká díla. Jako by malé víly vzaly pastelky a nakreslily duhové do detailu vypracované obrázky ze svého života. A tu máš člověče, tohle je inspirace i pro tvůj vlastní […]
  • Veronica Rothová: Divergence21. března 2016 Veronica Rothová: Divergence Divergence je prvním dílem ze stejnojmenné dystopické trilogie. Jsme v budoucnosti, ve zničeném Chicagu, kde je společnost rozdělena do pěti frakcí – Odevzdanost, Neohroženost, […]
  • Generace 89 - český a slovenský komiks17. prosince 2019 Generace 89 - český a slovenský komiks Události roku 1989 zásadně proměnily celou československou společnost a s ni i domácí komiks. Mladá autorská vlna dostala poprvé po mnoha letech příležitost svobodně vyprávět a kreslit […]