Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Rozčarování | Futurama
Kritiky.cz > Filmy > Filmová klasika > Lidice

Lidice

Photo © Bioscop
Photo © Bioscop
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Obtížně se mi hle­dá téma, kte­ré by bylo méně vděč­né pro fil­mo­vé zpra­co­vá­ní, než je téma Lidic, ves­ni­ce, kte­rá se sta­la sym­bo­lem nacis­tic­ké­ho tero­ru. Ne snad pro­to, že by neby­lo mož­né na tom­to téma­tu vysta­vět pou­ta­vý zfil­mo­va­tel­ný pří­běh. Spíš pro­to, že pří­běh Lidic je i téměř 70 let po tra­gic­kých udá­los­tech čím­si jako nedo­tknu­tel­nou zná­rod­ně­nou památ­kou zali­tou do vosku obtíž­ně odstra­ni­tel­né­ho pová­leč­né­ho pato­su. Podobně jako se jed­nou vypuš­tě­ní dži­no­vé obtíž­ně vtěs­ná­va­jí zpát­ky do sta­ro­dáv­né lah­ve, i sym­bo­ly jaké­ho­ko­li dru­hu se úpor­ně brá­ní pře­ro­du zpět na oby­čej­nou sku­teč­nost. Film o Lidicích - i když nej­spíš bylo úmys­lem jeho tvůr­ců nato­čit ho co nej­re­a­lis­tič­tě­ji - se nikdy nezba­ví té sym­bo­lic­ké rovi­ny - když už ne v tom, jak je film doo­prav­dy nato­če­ný, tak aspoň v při­je­tí růz­ný­mi sku­pi­na­mi divá­ků. Pro jed­ny bude málo pod­le sku­teč­nos­ti, pro dru­hé bude pře­hna­ně rea­lis­tic­ký, pro jed­ny bude pří­liš „his­to­ric­ky cud­ný“, dru­zí před ním budou svým dětem zakrý­vat oči. Pro jed­ny bude pří­běh pří­liš „holly­wo­od­ský“ a slu­še­la by mu vět­ší umě­ře­nost, pro dru­hé bude nao­pak k uzou­fá­ní nevý­raz­ný a potře­bo­val by nějak ozvlášt­nit. Jedni pou­ká­žou na šoku­jí­cí čet­nost kola­bo­ru­jí­cích v řadách spo­lu­ob­ča­nů, jiní uro­ní slzu nad neo­ká­za­lým hrdin­stvím prostých lidí. Marně hle­dám mezi uve­de­ný­mi divác­ký­mi sku­pi­na­mi tu, kte­rá by nemě­la svým způ­so­bem prav­du. Na dru­hou stra­nu mar­ně hle­dám v duchu tu sku­pi­nu, kte­ré by se film reži­sé­ra Petra Nikolajeva plně zavdě­čil.

Scénář vychá­zí ze sku­teč­né­ho pří­bě­hu jedi­né­ho lidic­ké­ho muže, kte­rý pře­žil vál­ku para­dox­ně jen díky tomu, že ve rvač­ce zabil své­ho star­ší­ho syna a při lidic­kém zlo­či­nu byl již něko­lik let v kri­mi­ná­lu. Je to netra­dič­ní brá­na do dění kolem Lidic, kte­rá umož­ňu­je roze­hrá­vat i dal­ší dob­ře fun­gu­jí­cí poboč­né moti­vy. Je tu díky tomu také dob­ře vidět děle­ní na „sta­ré dob­ré zlo­či­ny“ z doby před vál­kou a bez­uzd­ným řádě­ním zla zce­la nové­ho typu a roz­mě­rů. Hranice mezi obě­ma svě­ty je sice nebez­peč­ná a Šíma se svý­mi spo­luvěz­ni se na ní něko­li­krát ocit­ne, vždyc­ky se jim ale poda­ří dostat se do para­dox­ní­ho bez­pe­čí své­ho oby­čej­né­ho kri­mi­ná­lu. V tom­to srov­ná­ní je dob­ře vidět šíle­nost lidic­ké­ho aktu: Zabití syna - ač jde pro všech­ny zain­te­re­so­va­né posta­vy nespor­ně o tragé­dii - je ve srov­ná­ní s nastá­va­jí­cím prů­mys­lo­vým vraž­dě­ním jen drob­nou epi­zo­dou.

Vězení není v pří­bě­hu jen kuli­sou. Můžeme sle­do­vat postup­ný pře­rod Šímy ze sta­vu napros­té bez­vý­chod­nos­ti do opti­mis­tič­těj­ší polo­hy, když s ním začne komu­ni­ko­vat jeho mlad­ší syn a postup­ně nepří­mo i man­žel­ka, ale všech­ny kon­tak­ty jsou po likvi­da­ci ves­ni­ce náh­le pře­ru­še­ny, což si Šíma vysvět­lu­je jako nepo­cho­pi­tel­né zapu­ze­ní ze stra­ny svých blíz­kých. Vězni se dozví­da­jí o dění za zdmi věze­ní jen z tex­tu úřed­ních vyhlá­šek, kte­ré tu muse­jí tisk­nout, což se mi zdá jako tro­chu pod­ce­ně­ný prvek, pro­to­že při lep­ším vyu­ži­tí mohl při­spět k ryt­mi­za­ci děje. Když ovšem při­jde k tis­ku vyhláš­ka o likvi­da­ci Lidic, bacha­ři a spo­luvěz­ni se posta­ra­jí o to, aby se straš­nou sku­teč­nost Šíma nedo­zvě­děl. Po pro­puš­tě­ní se tedy Šíma vra­cí do Lidic pro své věci, ale na mís­tě ves­ni­ce nachá­zí jen zasně­že­né pole.

Příběh syno­vra­ha Šímy, kte­rý neu­spě­je ve své zou­fa­lé sna­ze být rov­něž zastře­len a kte­rý se po skon­če­ní vál­ky ani tro­chu neho­dí do piet­ní­ho pro­stře­dí nově vzni­ka­jí­cích Lidic, je pod­le mne vel­mi dob­rým klí­čem k fil­mu. Mnohem zají­ma­věj­ším, než dal­ší mik­ro­pří­běhy lidic­kých obča­nů, včet­ně toho pro osud Lidic roz­ho­du­jí­cí­ho nešťast­né­ho pří­bě­hu žena­té­ho muže, kte­rý ve sna­ze okouz­lit mla­dou dív­ku svou vymyš­le­nou spo­lu­pra­cí s odbo­jem spus­tí nevě­dom­ky vra­žed­ný stroj. Zákruty děje jsou oče­ká­va­tel­né, ale nic jiné­ho - u mno­ho­krát popsa­né­ho a obec­ně zná­mé­ho pří­bě­hu - se ani nedá čekat. Za pozor­nost sto­jí ješ­tě jeden pří­běh, mož­ná spíš osud čet­ní­ka Vlčka, kte­rý nemá odva­hu jak­ko­li vzdo­ro­vat svým němec­kým pánům a stá­vá se tak - aspoň v mých očích - ješ­tě tragič­těj­ší posta­vou než Šíma.

Vlastní likvi­da­ce ves­ni­ce a ves­ni­ča­nů je nato­če­na téměř doku­men­tár­ním sty­lem (až tedy na dopro­vod­nou hud­bu), až jsem si vzpo­mněl na stro­hé a odo­sob­ně­né exe­ku­ce z Wajdova fil­mu Katyně. Režisér si dává zále­žet na pro­ti­kla­du tra­gic­ké­ho osu­du oby­va­tel a téměř stro­jo­vě účet­ní­ho cho­vá­ní němec­kých vojá­ků při sou­pi­su majet­ku. Hlavně ať je všech­no řád­ně zapro­to­ko­lo­vá­no a nic papí­ro­vě neschá­zí, co na tom, že se tu stří­le­jí lidé. Tato pasáž fil­mu se mi zdá být nato­če­na vel­mi půso­bi­vě, její emo­ci­o­nál­ní dopad na mě byl para­dox­ně mno­hem vět­ší, než u scén - jak­ko­li prav­di­vých - kte­ré nej­spíš s inten­ziv­něj­ší vlnou emo­cí počí­ta­ly (oddě­lo­vá­ní dětí od matek, vybí­rá­ní typo­vě vhod­ných dětí k poněmče­ní, atd.). Hlavní scé­ny, ke kte­ré dění neza­dr­ži­tel­ně smě­řu­je, jsem se poprav­dě tro­chu bál, resp. bál jsem se, jak si s ní reži­sér pora­dí. Myslím ale, že se mu to poved­lo v rám­ci mož­nos­tí výbor­ně.

Osobně vidím vrchol­nou scé­nu fil­mu jin­de, nebo aspoň mys­lím si, že prá­vě v ní mohl být vrchol fil­mu: Jde o scé­nu, kdy pro­puš­tě­ný Šíma při­chá­zí na zasně­že­nou pláň, kde dří­ve stá­va­la ves­ni­ce a zjiš­ťu­je, že obec a prav­dě­po­dob­ně ani její oby­va­te­lé včet­ně jeho rodi­ny už nee­xis­tu­jí. Obrazově je scé­na z pta­čí per­spek­ti­vy úchvat­ná. Samozřejmě, je to vždy otáz­ka poje­tí, ale já osob­ně bych dal v ten oka­mžik před dra­ma­tic­kou hud­bou před­nost úpl­né­mu tichu, stej­ně tak si mys­lím, že čím méně je v tako­vý oka­mžik vidi­tel­ných pro­je­vů zou­fal­ství, tím lépe si vní­ma­vý divák doká­že před­sta­vit, co asi musí člo­věk pro­ží­vat uvnitř. Režisér zvo­lil vari­an­tu vypja­těj­ší a méně niter­nou, tak­že poci­ty posta­vy a drá­sa­vost chví­le bude skr­ze plát­no nej­spíš vní­mat i noso­ro­žec, pokud do kina náho­dou zajde (Werich tomu říká­val rhi­no­ce­pha­loi­di­o­tis­mus). Ale pozor, nevy­čí­tám, neha­ním, jen si umím před­sta­vit, jak by to na mě osob­ně zapů­so­bi­lo lépe.

Musím uznat, že pro mne byl nako­nec film Lidice doce­la milým pře­kva­pe­ním, nej­spíš i pro­to, že jsem od něj moc neče­kal. Proč jsem byl pře­kva­pen veskr­ze mile?

  1. Film se nesty­dí být vysta­vě­ný na pří­bě­hu. Po mno­ha vol­nou for­mou nato­če­ných rádo­by­kul­tov­ních „hoř­kých kome­di­ích“ neu­r­či­té­ho smys­lu, po kte­rých vět­ši­nou za půl roku neštěk­ne šakal, při­ná­ší cel­kem pev­ná a kon­zer­va­tiv­ní dějo­vá kost­ra mile osvě­žu­jí­cí para­dox­ní pocit odboj­né­ho rebel­ství. Přesto, že někte­ré z těch podiv­ných kome­dií mám cel­kem rád.
  2. Film si dovo­lu­je pra­co­vat se sluš­ný­mi her­ci. Byť tu není žád­ná pří­slo­več­ná „titul­ní role“, pod­le mého názo­ru vel­mi dob­ře obsto­jí Karel Roden jako Šíma, Ondřej Novák jako Šímův mlad­ší syn Karel i Roman Luknár jako čes­ký čet­ník Vlček (osob­ně bych se divil, kdy­by nebyl jed­ním z kan­di­dá­tů na Českého lva za herec­ký výkon ve ved­lej­ší roli). Ženské posta­vy mi tak výraz­né nepři­padly, i když Zuzana Bydžovská je jako Šímova man­žel­ka mís­ty vel­mi pře­svěd­či­vá, zejmé­na v oka­mži­ku, kdy jejím sou­sed­kám ode­bí­ra­jí vojá­ci děti a vám jako divá­kům z její­ho pohle­du dojde, že ona už o tom ví vše, pro­to­že při­šla o oba své syny.
  3. Je kumšt sluš­ně nato­čit cizí (a v tom­to pří­pa­dě vel­mi sluš­ný) scé­nář a to se reži­sé­ru Nikolajevovi přes díl­čí výhra­dy poved­lo.
  4. Zaujala mne i cel­kem netra­dič­ní scé­na, kdy Heydrich osob­ně kon­cer­to­val ve Španělském sále (kon­cert byl odmě­nou pro čes­ké děl­ní­ky, odmě­nou, kte­rou šlo jen obtíž­ně odmít­nout).
  5. Několikrát se mi při sle­do­vá­ní fil­mu sta­lo, že mi v náh­lém osví­ce­ní let­mo sepnu­ly dvě na pohled nesou­vi­se­jí­cí scé­ny do jed­no­ho logic­ké­ho cel­ku. Usuzuji z toho, že vět­ši­na těch­to skry­tých sou­vis­los­tí vypla­ve na povrch při dru­hém shléd­nu­tí, a domní­vám se, že jde o sou­vis­los­ti záměr­né, ulo­že­né již ve scé­ná­ři, což je vždyc­ky od tvůr­ců milá pozor­nost. Chcete pří­klad? Tak tře­ba Šímou neu­stá­le poci­ťo­va­ný nedo­sta­tek kore­spon­ce do věze­ní se náh­le změ­ní v napros­tý pře­by­tek, když Šíma začne pře­bí­rat veš­ke­rou poš­tu nee­xis­tu­jí­cím lidem do nee­xis­tu­jí­cí obce.
  6. Velmi se mi líbi­lo sko­ro dojem­né krát­ké sou­ži­tí Šímy s Vlčkem v posled­ních dnech vál­ky. Jediní dva žijí­cí lidič­tí muži, zdá se - kaž­dý ze zce­la jiné­ho důvo­du - nema­jí chuť ani důvod dožít se míru.

A kdy mi nao­pak troš­ku poskří­pá­va­ly zuby?

  1. Když jsem viděl posta­vu roz­ver­né­ho kasa­ře v podá­ní Jana Budaře, kte­rý jako by se sem zatou­lal nejen z jiné doby, ale mož­ná spíš z jiné­ho fil­mu. Snad jeho role měla tro­chu roz­tříš­tit pochmur­nost děje, ale mně moc nese­dě­la.
  2. Když jsem pře­mýš­lel, proč tvůr­cům stá­lo za to dotá­čet scé­nu aten­tá­tu na zastu­pu­jí­cí­ho říš­ské­ho pro­tek­to­ra.
  3. Když ze scén pří­liš čou­ha­la sna­ha o správ­né a jed­not­né pocho­pe­ní. Ale chá­pu, že se film bude pro­dá­vat do zahra­ni­čí a pro­mí­tat ve ško­lách a tohle je asi nut­ná daň.
  4. Když jsem v rekla­mě a v dis­ku­sích opa­ko­va­ně slý­chal, že jde o prv­ní čes­ký vel­ko­film. V čem pro­bo­ha chce­me, aby byl tako­vý vel­ko­film vel­ký? V roz­počtu?

Lidice jsou pod­le mě hod­ně pocti­vě nato­če­ným fil­mem, kte­rý fil­mař­sky neu­rá­ží a doká­že v mno­ha mís­tech upou­tat. Ano, na fil­mu je vidět, že byl dělán se zámě­rem být téměř pro kaž­dé­ho; pak ovšem není divu, že spek­trum divác­kých a kri­tic­kých názo­rů bude zatro­le­ně pes­t­ré. Umím si dob­ře před­sta­vit, že jako tee­nager prahnou­cí po spa­lu­jí­cí avant­gar­dě bych ho nemi­lo­srd­ně pro­klel. Dnes, mys­lím, si už umím vážit i pocti­vé­ho řemes­la. A kdy­by za nic jiné­ho, tak za odva­hu jít do toho nemi­lo­srd­né­ho téma­tu pat­ří tvůr­cům můj obdiv.


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Lidice - Je to silný příběh o lidech z jedné vesnice.9. června 2020 Lidice - Je to silný příběh o lidech z jedné vesnice. Film mě nezklamal a nabídnul příběhy, které jsem tak docela neznala.František Šíma, který je nevěrný své invalidní ženě se sousedkou a v roztržce zabije svého syna. Následuje vězení a […] Posted in Retro filmové recenze
  • Tajnosti - Julie je žena, která má zdánlivě úplně všechno. Pohledného, movitého manžela...24. března 2021 Tajnosti - Julie je žena, která má zdánlivě úplně všechno. Pohledného, movitého manžela... Hrdinkou filmu je pomalu, ale jistě stárnoucí Julie, která rozhodně netrpí finančními problémy či nějakou jinou formou materiálního strádání. Je vám ale asi hned jasné, že všechno nebude […] Posted in Retro filmové recenze
  • Jan Hus (TV film)2. října 2018 Jan Hus (TV film) Matěj Hádek v roli výjimečné osobnosti Mistra Jana Husa a synové Karla IV., bratři Václav a Zikmund, ve středověkém dramatu o smyslu pravdy a oběti nejvyšší Posted in Galerie
  • Iveta20. července 2022 Iveta Od malička jsem měla ráda zpěvačku Ivetu Bartošovou, její písničky a neuvěřitelný hlas, a proto není divu, že jsem si nemohla nechat ujít zhlédnutí minisérie "IVETA", mapující počátky […] Posted in TV Recenze
  • Na Voyo odstartovala nová minisérie o Ivetě Bartošové11. května 2022 Na Voyo odstartovala nová minisérie o Ivetě Bartošové Minisérie nese prostý název Iveta a mapuje první kroky ke slávě Ivety Bartošové, její kariérní vzestup a vztah se zpěvákem Petrem Sepešim. Na Voyo je nyní ke shlednutí první díl třídílné […] Posted in TV Recenze
  • Vyšehrad: Fylm – troška fotbalu, kopyta24. dubna 2022 Vyšehrad: Fylm – troška fotbalu, kopyta Nadějné lvíče to dotáhlo do filmu. Seriálový Vyšehrad sice Filmfanatic neviděl celý, ale nepočítal jsem, že by se z Laviho od 6. epizody stal introvertní intelektuál. A počítal jsem […] Posted in Filmové recenze
  • Vyšehrad: Fylm - 60 %13. dubna 2022 Vyšehrad: Fylm - 60 % Julius Lavický (Jakub Štáfek) je, jak by řekl jeho agent Jarda (Jakub Prachař), pořád stejný dement, ale začalo se mu konečně dařit. A to jak ve fotbalovém, tak v osobním životě. S […] Posted in Filmové recenze
  • Tři bratři17. srpna 2021 Tři bratři Tři bratři (Vojtěch Dyk, Tomáš Klus, Zdeněk Piškula) se vydávají do světa na zkušenou, aby si našli nevěsty a rodiče jim mohli předat hospodářství. Sourozenci při svém putování jako […] Posted in Galerie
  • Rafťáci - Mádl a Kotek balí holky na raftech.16. dubna 2021 Rafťáci - Mádl a Kotek balí holky na raftech. Možná Vám přijde divné, proč píšu o filmu, který tu už má napsanou slušnou recenzi, ale mám potřebu se pár slovy k němu také vyjádřit, tak mě prosím pochopte. :) Úvodní scéna dostane […] Posted in Retro filmové recenze
  • Václav - Jiří Vejdělek nenatočil jenom Účastníky zájezdu11. dubna 2021 Václav - Jiří Vejdělek nenatočil jenom Účastníky zájezdu Film vycházející ze skutečného případu prezidentské milosti, který měl být původně pouze pilotním dílem pro sérii příběhů, jež spojuje právě amnestie. Protože se však téma notně rozrostlo […] Posted in Retro filmové recenze
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 4,48881 s | počet dotazů: 262 | paměť: 61714 KB. | 30.11.2022 - 11:00:54