Libertarias (1996)

8 let, to je doba, po kte­rou jsem chtěl ten­to film vidět. Nakonec jsem se dočkal - a čeká­ní neli­to­val. Snímek Libertarias reži­sé­ra Arandy nás při­vá­dí na počá­tek udá­los­ti, kte­rá do dějin vešla pod názvem Španělská občan­ská vál­ka. Probuzení revo­lu­ce může­me sle­do­vat skr­ze mla­dou Marii, jep­tiš­ku, jejíž kláš­ter obsa­di­li mili­ci­o­ná­ři a ona s něko­li­ka málo min­ce­mi utí­ká do své rod­né Zaragozy. Cestou nara­zí na anar­chist­ku z Mujeres lib­res Pilar, kte­rá spo­lu se svý­mi kole­gy­ně­mi Marii ote­vře myš­len­ko­vou ces­tu mimo její dosa­vad­ní rámec.

Ve Španělsku je občan­ská vál­ka, kon­flikt sám o sobě dost sple­ti­tý. Boj mezi naci­o­na­lis­ty a repub­li­ká­ny není ale jedi­nou fron­tou, své eman­ci­pač­ní poža­dav­ky mají v rám­ci subhnu­tí i ženy. Film tuto linii zná­zor­ňu­je vel­mi dob­ře a uvě­ři­tel­ně. Obecně téma osvo­bo­ze­ní, vyma­ně­ní se z hie­rar­chic­kých vzta­hů je sil­ným moti­vem toho­to fil­mu. Marie se pozvol­na dostá­vá z tenat cír­kev­ních dogmat, byť v něja­ké bazál­ní rovi­ně v ní zůstá­va­jí. Necituje už evan­ge­lia, ale s podob­nou urput­nos­tí se upne k Bakuninovi a Kropotkinovi, v nichž se sna­ží najít bod smě­řu­jí­cí k uprázd­ně­né­mu mís­tu po odcho­du z kláš­te­ra.

Libertarias (čes­ky uve­de­no i pod názvem „Volné a svo­bod­né“) se mi líbi­ly. Film cit­li­vě zachy­cu­je eufo­rii z pro­pu­ka­jí­cí revo­lu­ce, což dob­ře demon­stru­jí zejmé­na maso­vé zábě­ry (pále­ní cír­kev­ních sym­bo­lů, atd.) a i hudeb­ní dopro­vod. Španělská občan­ská vál­ka je kon­flikt, kte­rý je pod­le mě občas tro­chu v poza­dí jako jaká­si pře­de­hra pro dru­hou svě­to­vou vál­ku. Vzhledem k násled­né­mu poli­tic­ké­mu vývo­ji, je i akcen­ta­ce pří­tom­nos­ti čes­ko­slo­ven­ských dob­ro­vol­ní­ků téma, kte­ré pod­le mě neby­lo u nás dosta­teč­ně pokry­to. Pro špa­něl­skou kine­ma­to­gra­fii vál­ka dodnes před­sta­vu­je vel­mi cit­li­vou zále­ži­tost, kte­rá navzdo­ry rela­tiv­ní krát­kos­ti své­ho trvá­ní hlu­bo­ce roz­dě­li­la tam­ní spo­leč­nost. Proto oce­ňu­ji, že sní­mek se nesna­ží o pře­hna­nou glo­ri­fi­ka­ci někte­ré ze stran (byť anar­chis­tic­ké ide­á­ly mu úpl­ně cizí nejsou), ale leckte­ré situ­a­ce (vraž­da kně­ze) pro­ble­ma­ti­zu­je.