Kritiky.cz > Filmové recenze > Let’s Dance - Step Up

Let’s Dance - Step Up

Taneční fil­my jsou spe­ci­fic­kým žánrem. Buďto jde o mini­ma­lis­tic­ká dra­ma­ta, kte­rá se sna­ží nastí­nit život­ní pří­běhy vybra­ných jedin­ců, kte­ří se kro­mě bola­vých klou­bů potý­ka­jí s nepří­jem­nost­mi, kte­ré jim ruka osu­du při­pra­vi­la. Nebo, a to je čas­těj­ší pří­pad, jde o pře­de­vším vizu­ál­ní zába­vu pro dospí­va­jí­cí mlá­dež, jinak řeče­no tee­nage­ry. Ti chtě­jí pře­de­vším, aby se ve fil­mu našli mla­dé sexy lidi, napě­cho­va­ný soun­d­track, cool oble­če­ní a dechbe­rou­cí taneč­ní scé­ny. Vše Let´s Dance má. Ale přes­to­že už pár let neře­ším proč je Brenda na Kelly tak zlá, a že má Steve nové Ferrari, tak jsem si Let´s Dance užil.Dobře, jsem si vědom toho, že podob­ný pří­běh se v reá­lu asi jen tak nesta­ne. Jenže proč se troš­ku neza­snít a neod­pou­tat se od ste­re­o­ty­pu všed­ní­ho dne, ze kte­ré­ho je nám (nebo ale­spoň mně) někdy pořád­ně na zvra­ce­ní (na bli­tí je lep­ší výraz). Musíte pros­tě na chví­li zapo­me­nout na to, že part­ne­ři se dnes nehle­da­jí pod­le toho, jest­li to zajis­kří, když se popr­vé uvi­dí, ale důle­ži­té je kolik máte kre­di­tek a v čem si vozí­te zadek. Jestliže nehod­lá­te při­stou­pit na roman­tic­kou vlnu, tak se na vás vyhr­ne spous­ta někdy až přeslád­lých klišé, kte­ré mají se sku­teč­nos­tí spo­leč­né­ho jen málo­co. Proto dopo­ru­ču­ji před zhléd­nu­tím při­pra­vit své sen­ti­men­tál­ní „já“.

Je tu samo­zřej­mě i sna­ha (někdy až pře­hna­ná) o dra­ma­tic­kou rovi­nu, ale mož­ná by bylo lep­ší, kdy­by jí neby­la věno­vá­na tako­vá pozor­nost a spí­še by bylo při­dá­no více taneč­ních scén. Nic pro­ti hlub­ším momen­tům, ale během sle­do­vá­ní jsem měl dojem, že někte­ré momen­ty se do Let´s Dance pros­tě neho­dí a zby­teč­ně mu pro­půj­ču­jí pří­liš tem­ný nádech, kte­rý nebyl potře­ba. Sympaticky pohád­ko­vé­mu pří­bě­hu to spí­še ubli­žu­je, než aby mu to vdech­lo reál­něj­ší podo­bu.

Hrdinou je ten­to­krát „bad boy“ Tyler (Channing Tatum), kte­rý má roz­krok u kalhot pořád­ně níz­ko a EGO pro změ­nu doce­la vyso­ko. Většinu času trá­ví pofla­ko­vá­ním se po uli­cích s kama­rá­dy, háze­ním ple­cho­vek po autech, roz­bí­je­ním oken, ale také tan­cem, kte­rý mu oprav­du jde. Jednou se během noci ze sran­dy s par­tou vlou­pá do ško­ly umě­ní. Jenže ho chy­tí. Jelikož to není jeho prv­ní pro­blém se záko­nem, tak je odsou­zen na 200 hodin veřej­ně pro­spěš­ných pra­cí prá­vě v insti­tu­tu, ve kte­rém způ­so­bil ško­lu. Pro klu­ka z uli­ce je to nejdří­ve doce­la šok. Konzervativnost zdej­ších lidí mu moc nese­dí. Jenže pak uvi­dí balet­ní taneč­ni­ci Noru (Jenna Dewan). Nálada se mu hned zlep­ší. Je to totiž kočka. Pár minut pře­sko­čí­me. Scénář tomu chce, aby ti dva vytvo­ři­li (nejen) taneč­ní pár, jeli­kož Nora potře­bu­je part­ne­ra na závě­reč­né před­sta­ve­ní, kte­ré roz­hod­ne o jejím dal­ším osu­du…

Upozornil jsem, že půjde sko­ro až o pohád­ku. A vadí to? Mně ani ne. Hlavně pro­to, že dal­ší, co Let´s Dance nabí­zí je už mno­hem zají­ma­věj­ší a pove­de­něj­ší než děj. Začněme napří­klad soun­d­trac­kem. Ten je plný kous­ků od sou­čas­ných vele­ob­lí­be­ných uměl­ců jako je Ciara, Chris Brown, Kelis, Sean Paul nebo Youngbloodz. Rytmus son­gům nechy­bí a i ty nej­vět­ší „lem­ry“ si občas urči­tě podu­pou nohou až se na film budou dívat. Tím se dostá­vám k cho­re­o­gra­fii taneč­ních scén. Měla ji na sta­ros­ti (stej­ně jako režii) pro­slu­lá cho­re­o­gra­f­ka Anne Fletcher (mimo­cho­dem, ve fil­mu se obje­ví jako Stephanie), kte­rá vytvo­ři­la pohy­bo­vé sek­ven­ce pro desít­ky holly­wo­od­ských fil­mů (od Svateb pod­le Mary až po Riskni to s Polly). Dala si hod­ně zále­žet a odvá­ži­la se udě­lat poměr­ně ris­kant­ní expe­ri­ment - spo­ji­la street sty­le s bale­tem. A výsle­dek vypa­dá skvě­le. Na jed­né stra­ně kul­ti­vo­va­nost, a téměř éte­rič­nost kla­sic­ké­ho tan­ce, na té dru­hé ryt­mič­nost a nespou­ta­nost hip-hopových sestav.

Bez fyzic­ky nada­ných před­sta­vi­te­lů by to samo­zřej­mě nešlo. Casting byl vel­mi dob­rý. Ano, na herec­tví ješ­tě mohou něco vypi­lo­vat, ale jejich taneč­ní kous­ky někdy až berou dech. Já nejsem žád­né „dře­vo, ale u někte­rých pohy­bů, kte­ré před­vá­dě­jí bych si zlo­mil mini­mál­ně tři kon­če­ti­ny a „vyho­dil“ plo­týn­ky. Dokonce i jed­na z nejmlad­ších dívek ve fil­mu Alyson Stoner (rok naro­ze­ní 1993) má za sebou neu­vě­ři­tel­né zku­še­nos­ti. Už od nej­ran­něj­ší­ho dět­ství se věno­va­la bale­tu, jaz­zo­vé­mu a násled­ně hip-hopovému tan­ci. Poté se uči­la u pro­slu­lých cho­re­o­gra­fů v Los Angeles. Znát jí může­te napří­klad z video­kli­pů Missy Elliot nebo Eminema. Jenna Dewan také není žád­ný „zele­náč“, jako taneč­ni­ce dopro­vá­ze­la P. Diddyho nebo Janet Jackson na jejich tur­né. Channing Tatum se obje­vil napří­klad v kli­pu Rickyho Martina, a je také úspěš­ný model a vyni­ka­jí­cí spor­to­vec, kte­rý s pře­hle­dem zvlá­dá vše od Kung Fu až po base­ball. Pohybovou prů­pra­vu tedy má a vypla­ti­la se mu, pro­to­že se zdá, jako by tan­co­val mož­ná tak od čtyř let.

Mezi Jennou a Channingem to jis­kří a vůbec není těž­ké uvě­řit tomu, že se do sebe „zakou­ka­li“ (a oni se zakou­ka­li, v sou­čas­né chví­li jsou part­ne­ři i v reál­ném živo­tě). Oba mají tako­vé­ho cha­risma­tu, že klu­ci budou utí­rat sli­ny, až uvi­dí hlav­ní hrdin­ku a hol­ky začnou ihned pře­mýš­let, kde seže­nou Channingův pla­kát v život­ní veli­kos­ti. Jasné je to, že nako­nec si skon­čí v náru­čí a pora­dí si se stan­dard­ní­mi nástra­ha­mi jako je zákeř­ný expří­tel, naštva­ný kama­rád. Znáte to, je to téměř totož­né u všech podob­ných fil­mů.

Šablonovitý děj ale není nej­vět­ší nepří­jem­nos­tí. Zklamáním je spí­še to, že taneč­ních scén je oprav­du pře­kva­pi­vě málo. Je to hod­ně udi­vu­jí­cí, pro­to­že jak bylo řeče­no, před­sta­vi­te­lé mají fyzic­ký poten­ci­ál podá­vat neu­vě­ři­tel­né výko­ny a Anne Fletcher je beze­spo­ru výteč­ná cho­re­o­gra­f­ka. Ale už ne tak dob­rá reži­sér­ka. Zbytečně se sou­stře­dí na dra­ma­tič­nost a samot­né­ho tan­ce nám nedá­vá tolik, kolik bychom chtě­li. Přesto je Let´s Dance pří­jem­ná jak pro oči, tak po uši. Tedy, pokud už nejste ve věku, kdy máte doma sbír­ku CD – Nejlepší dechov­ko­vé kape­ly všech dob.

  • PlayAllspoluprace125. února 2007 Goyovy přízraky - Recenze Miloš Forman, živoucí režisérská legenda se zvučným jménem. Jako jedni z mála vyvolených jsme mohli zhlédnout nové dílo tohoto velikána, které nese název Goyovy přízraky. Tento film má u […]
  • Ouija - 50 %27. listopadu 2014 Ouija - 50 % Desková hra pro spiritistické seance je báječný prostředek k tomu, abychom se zbavili pár kamarádů a prožili pořádné vzrůšo. Přesně takovou touhou trpí Debbie a její kamarádka Elaine od […]
  • Do posledního dechu - 60 %29. ledna 2016 Do posledního dechu - 60 % Odvaha a pořádná dávka zkušeností nechybí hlavním hrdinům filmu, který připomíná skutečnou událost z roku 1952. Pro někoho to je už doba „pravěku“, ale skuteční hrdinové se rodí v každé […]
  • Kovář z Podlesí - 40 %3. května 2013 Kovář z Podlesí - 40 % Vesnička Podlesí je plná malebných dřevěných domečků, kde hospodaří převážně ženské, ale hlavní slovo tady mají muži. Je jich sice jen pár, ale rozumí takřka všemu. Jen s jedním si nějak […]
  • Teroristka – Recenze – 50%2. dubna 2019 Teroristka – Recenze – 50% Marie (Iva Janžurová) je učitelka v důchodu, která žije na vesnici a tráví čas v chatařské oblasti u vážně nemocné bývalé kolegyně (Eva Holubová). Všechny chataře se kvůli pozemkům snaží […]
  • Zvětšenina (Blow up) 196612. března 2009 Zvětšenina (Blow up) 1966 Zvětšenina je asi nejslavnějším dílem režiséra Antonioniho. Tento jeho vrcholný kousek nás přivádí do poloviny šedesátých let, kde se nám tvůrci snaží zobrazit společnost té doby ve vší […]

Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Další naše články...
WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com