Let’s Dance - Step Up

Taneční fil­my jsou spe­ci­fic­kým žánrem. Buďto jde o mini­ma­lis­tic­ká dra­ma­ta, kte­rá se sna­ží nastí­nit život­ní pří­běhy vybra­ných jedin­ců, kte­ří se kro­mě bola­vých klou­bů potý­ka­jí s nepří­jem­nost­mi, kte­ré jim ruka osu­du při­pra­vi­la. Nebo, a to je čas­těj­ší pří­pad, jde o pře­de­vším vizu­ál­ní zába­vu pro dospí­va­jí­cí mlá­dež, jinak řeče­no tee­nage­ry. Ti chtě­jí pře­de­vším, aby se ve fil­mu našli mla­dé sexy lidi, napě­cho­va­ný soun­d­track, cool oble­če­ní a dechbe­rou­cí taneč­ní scé­ny. Vše Let´s Dance má. Ale přes­to­že už pár let neře­ším proč je Brenda na Kelly tak zlá, a že má Steve nové Ferrari, tak jsem si Let´s Dance užil.Dobře, jsem si vědom toho, že podob­ný pří­běh se v reá­lu asi jen tak nesta­ne. Jenže proč se troš­ku neza­snít a neod­pou­tat se od ste­re­o­ty­pu všed­ní­ho dne, ze kte­ré­ho je nám (nebo ale­spoň mně) někdy pořád­ně na zvra­ce­ní (na bli­tí je lep­ší výraz). Musíte pros­tě na chví­li zapo­me­nout na to, že part­ne­ři se dnes nehle­da­jí pod­le toho, jest­li to zajis­kří, když se popr­vé uvi­dí, ale důle­ži­té je kolik máte kre­di­tek a v čem si vozí­te zadek. Jestliže nehod­lá­te při­stou­pit na roman­tic­kou vlnu, tak se na vás vyhr­ne spous­ta někdy až přeslád­lých klišé, kte­ré mají se sku­teč­nos­tí spo­leč­né­ho jen málo­co. Proto dopo­ru­ču­ji před zhléd­nu­tím při­pra­vit své sen­ti­men­tál­ní „já“.

Je tu samo­zřej­mě i sna­ha (někdy až pře­hna­ná) o dra­ma­tic­kou rovi­nu, ale mož­ná by bylo lep­ší, kdy­by jí neby­la věno­vá­na tako­vá pozor­nost a spí­še by bylo při­dá­no více taneč­ních scén. Nic pro­ti hlub­ším momen­tům, ale během sle­do­vá­ní jsem měl dojem, že někte­ré momen­ty se do Let´s Dance pros­tě neho­dí a zby­teč­ně mu pro­půj­ču­jí pří­liš tem­ný nádech, kte­rý nebyl potře­ba. Sympaticky pohád­ko­vé­mu pří­bě­hu to spí­še ubli­žu­je, než aby mu to vdech­lo reál­něj­ší podo­bu.

Hrdinou je ten­to­krát „bad boy“ Tyler (Channing Tatum), kte­rý má roz­krok u kalhot pořád­ně níz­ko a EGO pro změ­nu doce­la vyso­ko. Většinu času trá­ví pofla­ko­vá­ním se po uli­cích s kama­rá­dy, háze­ním ple­cho­vek po autech, roz­bí­je­ním oken, ale také tan­cem, kte­rý mu oprav­du jde. Jednou se během noci ze sran­dy s par­tou vlou­pá do ško­ly umě­ní. Jenže ho chy­tí. Jelikož to není jeho prv­ní pro­blém se záko­nem, tak je odsou­zen na 200 hodin veřej­ně pro­spěš­ných pra­cí prá­vě v insti­tu­tu, ve kte­rém způ­so­bil ško­lu. Pro klu­ka z uli­ce je to nejdří­ve doce­la šok. Konzervativnost zdej­ších lidí mu moc nese­dí. Jenže pak uvi­dí balet­ní taneč­ni­ci Noru (Jenna Dewan). Nálada se mu hned zlep­ší. Je to totiž kočka. Pár minut pře­sko­čí­me. Scénář tomu chce, aby ti dva vytvo­ři­li (nejen) taneč­ní pár, jeli­kož Nora potře­bu­je part­ne­ra na závě­reč­né před­sta­ve­ní, kte­ré roz­hod­ne o jejím dal­ším osu­du…

Upozornil jsem, že půjde sko­ro až o pohád­ku. A vadí to? Mně ani ne. Hlavně pro­to, že dal­ší, co Let´s Dance nabí­zí je už mno­hem zají­ma­věj­ší a pove­de­něj­ší než děj. Začněme napří­klad soun­d­trac­kem. Ten je plný kous­ků od sou­čas­ných vele­ob­lí­be­ných uměl­ců jako je Ciara, Chris Brown, Kelis, Sean Paul nebo Youngbloodz. Rytmus son­gům nechy­bí a i ty nej­vět­ší „lem­ry“ si občas urči­tě podu­pou nohou až se na film budou dívat. Tím se dostá­vám k cho­re­o­gra­fii taneč­ních scén. Měla ji na sta­ros­ti (stej­ně jako režii) pro­slu­lá cho­re­o­gra­f­ka Anne Fletcher (mimo­cho­dem, ve fil­mu se obje­ví jako Stephanie), kte­rá vytvo­ři­la pohy­bo­vé sek­ven­ce pro desít­ky holly­wo­od­ských fil­mů (od Svateb pod­le Mary až po Riskni to s Polly). Dala si hod­ně zále­žet a odvá­ži­la se udě­lat poměr­ně ris­kant­ní expe­ri­ment - spo­ji­la street sty­le s bale­tem. A výsle­dek vypa­dá skvě­le. Na jed­né stra­ně kul­ti­vo­va­nost, a téměř éte­rič­nost kla­sic­ké­ho tan­ce, na té dru­hé ryt­mič­nost a nespou­ta­nost hip-hopových sestav.

Bez fyzic­ky nada­ných před­sta­vi­te­lů by to samo­zřej­mě nešlo. Casting byl vel­mi dob­rý. Ano, na herec­tví ješ­tě mohou něco vypi­lo­vat, ale jejich taneč­ní kous­ky někdy až berou dech. Já nejsem žád­né „dře­vo, ale u někte­rých pohy­bů, kte­ré před­vá­dě­jí bych si zlo­mil mini­mál­ně tři kon­če­ti­ny a „vyho­dil“ plo­týn­ky. Dokonce i jed­na z nejmlad­ších dívek ve fil­mu Alyson Stoner (rok naro­ze­ní 1993) má za sebou neu­vě­ři­tel­né zku­še­nos­ti. Už od nej­ran­něj­ší­ho dět­ství se věno­va­la bale­tu, jaz­zo­vé­mu a násled­ně hip-hopovému tan­ci. Poté se uči­la u pro­slu­lých cho­re­o­gra­fů v Los Angeles. Znát jí může­te napří­klad z video­kli­pů Missy Elliot nebo Eminema. Jenna Dewan také není žád­ný „zele­náč“, jako taneč­ni­ce dopro­vá­ze­la P. Diddyho nebo Janet Jackson na jejich tur­né. Channing Tatum se obje­vil napří­klad v kli­pu Rickyho Martina, a je také úspěš­ný model a vyni­ka­jí­cí spor­to­vec, kte­rý s pře­hle­dem zvlá­dá vše od Kung Fu až po base­ball. Pohybovou prů­pra­vu tedy má a vypla­ti­la se mu, pro­to­že se zdá, jako by tan­co­val mož­ná tak od čtyř let.

Mezi Jennou a Channingem to jis­kří a vůbec není těž­ké uvě­řit tomu, že se do sebe „zakou­ka­li“ (a oni se zakou­ka­li, v sou­čas­né chví­li jsou part­ne­ři i v reál­ném živo­tě). Oba mají tako­vé­ho cha­risma­tu, že klu­ci budou utí­rat sli­ny, až uvi­dí hlav­ní hrdin­ku a hol­ky začnou ihned pře­mýš­let, kde seže­nou Channingův pla­kát v život­ní veli­kos­ti. Jasné je to, že nako­nec si skon­čí v náru­čí a pora­dí si se stan­dard­ní­mi nástra­ha­mi jako je zákeř­ný expří­tel, naštva­ný kama­rád. Znáte to, je to téměř totož­né u všech podob­ných fil­mů.

Šablonovitý děj ale není nej­vět­ší nepří­jem­nos­tí. Zklamáním je spí­še to, že taneč­ních scén je oprav­du pře­kva­pi­vě málo. Je to hod­ně udi­vu­jí­cí, pro­to­že jak bylo řeče­no, před­sta­vi­te­lé mají fyzic­ký poten­ci­ál podá­vat neu­vě­ři­tel­né výko­ny a Anne Fletcher je beze­spo­ru výteč­ná cho­re­o­gra­f­ka. Ale už ne tak dob­rá reži­sér­ka. Zbytečně se sou­stře­dí na dra­ma­tič­nost a samot­né­ho tan­ce nám nedá­vá tolik, kolik bychom chtě­li. Přesto je Let´s Dance pří­jem­ná jak pro oči, tak po uši. Tedy, pokud už nejste ve věku, kdy máte doma sbír­ku CD – Nejlepší dechov­ko­vé kape­ly všech dob.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,37517 s | počet dotazů: 215 | paměť: 45804 KB. | 16.01.2021 - 07:12:22