Kritiky.cz > Filmové premiéry > Letec - premiéra 10. 2. 2005

Letec - premiéra 10. 2. 2005

Howard Hughes (Leonardo DiCaprio) je mužem, pro kte­ré­ho není žád­ný sen nedo­sa­ži­tel­ný. Na sklon­ku 20. let 20. sto­le­tí natá­čí fil­mo­vé dra­ma z 1. svě­to­vé vál­ky Pekelní andě­lé (Hell’s Angels), kte­ré se sta­ne legen­dou. Výstřední mili­ar­dář není však pou­ze reži­sé­rem a pro­du­cen­tem fil­mů spou­tá­va­jí­cích fan­ta­zii davů. Za své­ho živo­ta se stá­vá vlast­ní­kem legen­dár­ní fil­mo­vé spo­leč­nos­ti RKO Pictures, ale hlav­ně prů­kop­ní­kem letec­tví. Často s ledo­vým kli­dem balan­cu­je na křeh­ké hra­ni­ci mezi živo­tem a smr­tí. Navíc je Howard Hughes záro­veň mužem, kte­rý doká­že okouz­lit nej­krás­něj­ší ženy svě­ta – holly­wo­od­ské hvězdy Katharine Hepburn (Cate Blanchett) a Avu Gardner (Kate Beckinsale).

Neuvěřitelný život­ní pří­běh legen­dár­ní­ho fil­mo­vé­ho reži­sé­ra a pod­ni­ka­te­le pře­ne­sl na stří­br­né plát­no reži­sér­ský mis­tr Martin Scorsese (Casino, Mafiáni/Goodfellas). Do hlav­ní role obsa­dil feno­me­nál­ní­ho Leonarda DiCapria. Vznikl tak jeden z nej­za­jí­ma­věj­ších a nej­o­če­ká­va­něj­ších fil­mů letoš­ní sezó­ny. Letec je hor­kým favo­ri­tem na Oscara, čemuž odpo­ví­dá pre­mi­é­ra v čes­kých kinech.

Život a doba Howarda Hughese

 

Narodil se na Štědrý den 1905 v texaském Houstonu v Texasu. Jeho otec, Howard Robard Hughes, pod­ni­kal v obo­ru obrá­bě­cích stro­jů. Matka, Allene Gano Hughesová, původ­ně pra­co­va­la v Dallasu jako kadeř­ni­ce. Vinou dět­ské cho­ro­by měl Howard celý život pro­blémy se slu­chem.

Brzy pro­je­vil svůj talent pro mate­ma­ti­ku a mecha­ni­ku. V jede­nác­ti sestro­jil prv­ní hous­ton­ský bez­drá­to­vý vysí­lač. Ve čtr­nác­ti absol­vo­val prv­ní lek­ce v létá­ní. Už jako kluk pro­hlá­sil, že bude nej­lep­ší pilot, nej­lep­ší fil­mař a nej­bo­hat­ší muž na svě­tě. Létáním, fil­my a bla­hoby­tem nepře­stal být posed­lý celý život.

V roce 1922 zemře­la jeho mat­ka. Otec ji násle­do­val o dva roky poz­dě­ji. V osm­nác­ti Hughes zdě­dil mili­o­no­vý maje­tek. V roce 1925 pře­vzal kon­t­ro­lu nad otco­vou spo­leč­nos­tí Hughes Tool. Protože mu ješ­tě neby­lo 21 let, musel u sou­du dosáh­nout zpl­no­let­ně­ní. Svou fil­mo­vou kari­é­ru v Hollywoodu jaz­zo­vé éry ovšem finan­co­val prá­vě ze zis­ků své spo­leč­nos­ti.

Na sklon­ku 20. let během horeč­né prá­ce na sním­ku Pekelní andě­lé (Hell’s Angels) zís­kal pro potře­by natá­če­ní nej­vět­ší sou­kro­mou vojen­skou let­ku na svě­tě. Během natá­če­ní vlast­ních kaska­dér­ských kous­ků měl neho­du a zlo­mil si čelist. V tou­ze po doko­na­los­ti se nako­nec celý film roz­ho­dl pře­to­čit, aby se při­způ­so­bil nej­no­věj­ší­mu výkři­ku fil­mo­vé tech­ni­ky: zvu­ku. Film nako­nec stál na svou dobu rekord­ních 3,8 mili­o­nu dola­rů, což bylo po kra­chu na bur­ze v roce 1929 ohro­mu­jí­cí.

Pekelní andě­lé byli uve­de­ni do kin upro­střed Velké hos­po­dář­ské kri­ze a vzbu­di­li zaslou­že­nou sen­za­ci. Podobně Hughes uspěl s fil­my The Age For Love, Na titul­ní stra­ně (The Front Page), Cock of the Air, Zjizvená tvář (Scarface) a Sky Devils. V roce 1943 pro­du­ko­val a reží­ro­val wes­tern Psanec (The Outlaw), ve kte­rém pro Jane Russell vymys­lel tak odváž­nou pod­prsen­ku, že kvů­li ní musel svést bitvu s cen­zu­rou.

Na sklon­ku 30. a v raných 40. letech se stal holly­wo­od­skou legen­dou. Měl roman­tic­ké vzta­hy s řadou zná­mých hvězd včet­ně Bette Davis, Ginger Rogers a Rity Hayworth. Nejdůležitější z žen jeho živo­ta byly Katharine Hepburn, s níž žil roky, a Ava Gardner, s níž se bouř­li­vě schá­zel a roz­chá­zel celých dva­cet let.

 

Hughes věřil, že letec­tví bude prů­mys­lem budouc­nos­ti. V roce 1932 zalo­žil spo­leč­nost Hughes Aircraft a najal si nej­lep­ší ame­ric­ké inže­ný­ry, aby urych­lil a zefek­tiv­nil své pod­ni­ká­ní. Během 2. svě­to­vé vál­ky chtěl pře­tvo­řit spo­leč­nost Hughes Aircraft v nej­vět­ší­ho doda­va­te­le pro váleč­ný letec­ký prů­my­sl, ale expe­ri­men­tál­ní letou­ny, kte­ré vyvi­nul, nikdy neby­ly tak úspěš­né, jak si přál. Slavné jsou jeho vlast­ní letec­ké akti­vi­ty: v roce 1935 vytvo­řil rych­lost­ní rekord, když v letou­nu vlast­ní kon­struk­ce H-1 letěl rych­los­tí 352 mil za hodi­nu. O rok poz­dě­ji vytvo­řil nový rych­lost­ní rekord, když pře­ko­nal vzdá­le­nost mezi Los Angeles a New Jersey za 9 hodin a 27 minut. Další ze svých legen­dár­ních letů usku­teč­nil v čer­ven­ci 1938, kdy oble­těl svět za 3 dny, 19 hodin a 17 minut. V polo­vi­ně 40. let začal rea­li­zo­vat stav­bu kon­strukč­ně odleh­če­né­ho leta­dla (vyro­be­né­ho pře­de­vším ze dře­va), kte­ré nazval mýtic­kým jmé­nem: Hercules (jeho prv­ní a posled­ní zku­šeb­ní let rea­li­zo­val v roce 1947). V roce 1946 došlo k tragé­dii, kte­rá měla trva­lé násled­ky po zby­tek jeho živo­ta: Hughes při havá­rii zde­mo­lo­val svůj expe­ri­men­tál­ní letoun XF-11, když nara­zil do domu v Beverly Hills.

 

V roce 1944 začal mít psy­chic­ké pro­blémy: něko­li­krát se ner­vo­vě zhrou­til a pro­je­vi­ly se u něj pří­zna­ky pro­hlu­bu­jí­cí se para­no­ie. I ve svých pod­ni­ka­tel­ských akti­vi­tách nará­žel na pro­blémy: v roce 1947 ho obvi­nil z korup­ce Owen Brewster, sená­tor z Výboru pro váleč­né vyšet­řo­vá­ní a blíz­ký pří­tel jeho riva­la v letec­ké spo­leč­nos­ti Pan Am, Juana Trippea. Hughes však pře­šel do pro­ti­ú­to­ku.

V roce 1953 Hughes zalo­žil Howard Hughes Medical Institute, jed­nu z nej­vět­ších nezisko­vých lékař­ských insti­tu­cí v USA. Pochopil, že se blí­ží éra trys­ko­vých leta­del, a pro TWA v roce 1956 zakou­pil celou let­ku Boeingů 707. V roce 1961 pokra­čo­val v expan­zi, když zalo­žil Hughes Space and Communications zabý­va­jí­cí se kon­struk­cí sate­li­tů. V roce 1958 posky­tl své posled­ní veřej­né inter­view (ve zby­lých téměř dvou deká­dách své­ho živo­ta se kon­tak­tům s tis­kem vyhý­bal).

V roce 1966 pro­dal své akcie TWA za 546 mili­o­nů dola­rů a pře­stě­ho­val se do Las Vegas, kde poz­dě­ji v 60. a 70. letech sku­po­val casi­na, hote­ly a pozem­ky. Hughes byl v roce 1973 uve­den do letec­ké Síně slá­vy, ale v té době byl už tak nemoc­ný, že se obřa­du nemohl zúčast­nit. Zemřel v dub­nu 1976 během letu z mexic­ké­ho Acapulca. Jeho maje­tek byl odha­do­ván na 360 mili­o­nů. Výstřední mili­o­nář žil tak uza­vře­ný život, že ohle­dá­vač mrt­vol mu radě­ji sňal otis­ky prs­tů, aby se ujis­til, že mrt­vým je sku­teč­ně on.

 

O FILMU

 

Howard Hughes – jed­na z nej­po­zo­ru­hod­něj­ších postav 20. sto­le­tí – se sta­la inspi­ra­cí pro str­hu­jí­cí fil­mo­vý pří­běh. Vizionář, kte­rý držel prst na tepu své doby a doká­zal ji před­stih­nout, pohád­ko­vě boha­tý výstřed­ní podi­vín, vliv­ný nová­tor, dra­vý prů­my­sl­ník, osl­ňu­jí­cí fil­mo­vý pro­du­cent, muž milu­jí­cí rizi­ko i doko­na­lost – to všech­no shr­nu­je dal­ší a mož­ná nej­pří­znač­něj­ší Hughesova čin­nost: celo­ži­vot­ní a v důsled­cích osu­do­vý zájem o letec­tví.

Režisér Martin Scorsese ve svém nej­no­věj­ším fil­mu nazva­ném lako­nic­ky Letec líčí nej­či­no­ro­děj­ší a nej­bar­vi­těj­ší obdo­bí živo­ta Howarda Hughese: obdo­bí od polo­vi­ny 20. do kon­ce 40. let, kte­ré Hughes zasvě­til svým dvě­ma život­ním váš­ním: prů­kop­nic­kým pro­jek­tům v letec­tví a kine­ma­to­gra­fii. Toto obdo­bí Hughesova živo­ta cha­rak­te­ri­zu­jí smě­lé vyná­le­zy, bouř­li­vé milost­né afé­ry s nej­krás­něj­ší­mi holly­wo­od­ský­mi hvězda­mi a divo­ké bitvy, kte­ré sve­dl jako pod­ni­ka­tel. Právě v tom­to obdo­bí se Hughesovy vyso­ké ambi­ce popr­vé váž­ně střet­ly s rea­li­tou, prá­vě v této době popr­vé pocí­til, že za slá­vu, štěs­tí a doko­na­lost se pla­tí. Aby Martin Scorsese zno­vu stvo­řil svět vizi­o­ná­ře fas­ci­no­va­né­ho budouc­nos­tí a nový­mi tech­no­lo­gi­e­mi, spo­jil nej­mo­der­něj­ší digi­tál­ní tech­no­lo­gii s kla­sic­ký­mi fil­mo­vý­mi tech­ni­ka­mi 20.-40. let. Období, kdy Howard Hughes zasá­hl do fil­mo­vé his­to­rie, je totiž záro­veň obdo­bím, kdy její­mi zákla­dy otřásly dvě tech­nic­ké revo­lu­ce – nástup zvu­ku a bar­vy. A váš­ni­vý sní­lek i tvr­dý prak­tik Hughes byl vždyc­ky u toho.

Letecké dra­ma Pekelní andě­lé (Hell’s Angels, 1930) a wes­tern Psanec (The Outlaw, 1944), kte­ré reží­ro­val, či kome­die Na titul­ní stra­ně (The Front Page, r. Lewis Milestone, 1931) a gan­gs­ter­ka Zjizvená tvář (Scarface, r. Howard Hawks, 1932), kte­ré pro­du­ko­val, se do holly­wo­od­ské his­to­rie zapsa­ly stej­ně nesma­za­tel­ně, jako jeho pod­ni­ka­tel­ské akti­vi­ty do tvá­ře moder­ní­ho ame­ric­ké­ho prů­mys­lu i popu­lár­ní kul­tu­ry.

 

U zro­du pro­jek­tu stá­la leti­tá fas­ci­na­ce Leonarda DiCapria osob­nos­tí Howarda Hughese. Už víc než deset let – od doby, kdy popr­vé četl jeho živo­to­pis - ho ovšem zají­mal niko­li Hughes jako výstřed­ní, para­no­id­ní mili­o­nář skrý­va­jí­cí se před svě­tem, jak si ho Amerika zafi­xo­va­la z dru­hé polo­vi­ny jeho pohnu­té­ho živo­ta, ale Hughes v plné život­ní síle a tvůr­čím roz­le­tu. DiCaprio věděl, že není prv­ním, kdo o fil­mu o Hughesovi uva­žu­je. Přesto však doká­zal pro­sa­dit svou, když o své kon­cep­ci pře­svěd­čil pro­du­cen­ta Michaela Manna (jinak i zná­mé­ho reži­sé­ra – např. Poslední Mohykán/The Last of the Mohicans, Nebezpečný souboj/Heat, Collateral).

Mann požá­dal o spo­lu­prá­ci sce­náris­tu Johna Logana (Stroj času/The Time Machine, Poslední samuraj/The Last Samurai, Gladiátor/Gladiator).

Logan posta­vu Howarda Hughese psal pří­mo na tělo Leonardu DiCapriovi. Přitom pod­ni­kl vel­mi zevrub­ný sběr mate­ri­á­lu, během nějž se detail­ně sezná­mil s kni­ha­mi, vzpo­mín­ka­mi a archiv­ní­mi mate­ri­á­ly o Hughesově živo­tě, kte­ré mohl srov­ná­vat s mýtem vznik­lým kolem jeho osob­nos­ti a díla. Howard Hughes se před ním zno­vu zro­dil jako živou­cí lid­ská bytost plná nadě­je, ener­gie a svě­žes­ti. Nelítostný pod­ni­ka­tel pro­slu­lý z doby, kdy letec­ké spo­leč­nos­ti TWA a Pan Am ved­ly zni­ču­jí­cí bitvy, se začal spo­jo­vat se sníl­kem, kte­rý - stej­ně nelí­tost­ně – rea­li­zo­val své sny na pře­lo­mu němé a zvu­ko­vé éry a roman­tic­ky dobý­val srd­ce nej­krás­něj­ších žen svě­ta.

Pozornost nako­nec tvůr­ci sou­stře­di­li na to obdo­bí Hughesova živo­ta, kte­ré z jed­né stra­ny ohra­ni­ču­je natá­če­ní Pekelných andě­lů na sklon­ku 20. let a z dru­hé jeho pod­ni­ka­tel­ské výbo­je sou­stře­dě­né na pro­mě­nu TWA v jed­nu z nej­vět­ších letec­kých spo­leč­nos­tí svě­ta.

 

O NATÁČENÍ:

 

Dalším klí­čo­vým kro­kem v rea­li­za­ci Letce se stal oka­mžik, kdy Mannův pro­du­cent­ský kole­ga Graham King do pro­jek­tu zain­te­re­so­val reži­sé­ra Martina Scorseseho. Dobře totiž věděl, že Scorsese je - jako váš­ni­vý zna­lec fil­mo­vé his­to­rie a jejích natá­če­cích a vypra­věč­ských tech­nik - ide­ál­ním pro­tějš­kem muže, kte­rý se měl stát hlav­ním hrdi­nou fil­mu. Také pro auto­ra Taxikáře (Taxi Driver), Zuřícího býka (Raging Bull), Věku nevin­nos­ti (The Age of Innocence), Mafiánů (GoodFellas) a Gangů New Yorku (Gang of New York) je pří­znač­ná odva­ha pouš­tět se do nová­tor­ských, ris­kant­ních pro­jek­tů. Na svou dobu revo­luč­ní zvlášt­ní efek­ty, kte­ré Hughes vyu­žil při natá­če­ní Pekelných andě­lů, jsou dnes nedíl­nou sou­čás­tí kine­ma­to­gra­fic­ké­ho dědic­tví. Letec Scorsesemu nabí­dl mož­nost, jak se vrá­tit k pre­ciz­ní, sta­ro­svět­ské ruč­ní prá­ci, a záro­veň vyu­žít nej­mo­der­něj­ších CGI efek­tů vychá­ze­jí­cích vstříc poža­dav­kům dneš­ních divá­ků.

Hughes pro Scorseseho pro­po­ju­je prů­kop­nic­ké­ho ducha 19. sto­le­tí se dvě­ma obo­ry cha­rak­te­ris­tic­ký­mi pro sto­le­tí 20.: kine­ma­to­gra­fi s letec­tvím. Do his­to­rie toho prv­ní­ho se prá­vem vepsal díky Pekelným andě­lům a Zjizvené tvá­ři, do his­to­rie toho dru­hé­ho díky své­mu zájmu o nový design a rych­lost­ní rekor­dy. Hughes je nedíl­ně spjat s feno­mé­nem podí­va­né, jeho sto­ry je však pod­le reži­sé­ra záro­veň pří­bě­hem cham­ti­vos­ti, korup­ce a nako­nec šílen­ství. Důležitým pro posti­že­ní Hughesovy boha­té, kom­pli­ko­va­né osob­nos­ti se stal i vztah mezi „oby­čej­nou“ posed­los­tí vizi­o­ná­ře a vzrůs­ta­jí­cí­mi psy­chic­ký­mi pro­blémy, kte­ré se pode­psa­ly na dru­hé, lid­sky tragič­těj­ší polo­vi­ně jeho živo­ta.

 

Postava Howarda Hughese – tak, jak ji nako­nec vidí­me ve fil­mu – je výsled­kem spo­leč­né prá­ce sce­náris­ty Logana s reži­sé­rem Scorsesem, kte­rý dbal pře­de­vším o vizu­ál­ní ztvár­ně­ní, a s Leonardem DiCapriem, jehož tvůr­čí, autor­ský podíl se týkal pře­de­vším dia­lo­gů. Protože všech­ny tři fas­ci­no­va­la prá­ce s rea­lis­tic­ký­mi detai­ly, zro­dil se Hughes jako sou­čas­ný hrdi­na, kte­rý svou nejed­no­znač­nos­tí stej­ně dob­ře vyja­dřu­je svou éru jako začá­tek 21. sto­le­tí. Navíc kon­ve­nu­je – aniž by ztra­til něco ze své uni­ka­vos­ti a tajem­nos­ti - s hrdi­ny, kte­ré na fil­mo­vém plát­ně stvo­ři­li jak Scorsese, tak DiCaprio.

Hvězda Tita­nicu se během prá­ce na posta­vě inspi­ro­va­la nejen vlast­ní kom­plex­ní před­sta­vou o hrdi­no­vi, ale i stu­di­em dobo­vých mate­ri­á­lů, fil­mo­vých zázna­mů a zvu­ko­vých nahrá­vek. Problémem při­tom byla sku­teč­nost, že Hughes, kte­rý byl pro­slu­lý vel­mi odta­ži­tým vzta­hem k médi­ím i k celé­mu „ven­kov­ní­mu“ svě­tu, ani v „nej­ve­řej­něj­ší“ éře své­ho živo­ta před kame­ra­mi a mik­ro­fo­ny neskrý­val svůj odstup. Dostat se pod jeho mas­ku bylo jed­ním z nej­dů­le­ži­těj­ších úko­lů, kte­ré musel DiCaprio řešit.

 

V pří­pa­dě his­to­ric­ké­ho fil­mu váza­né­ho na dvě tak atrak­tiv­ní pro­stře­dí, jako je letec­ký prů­my­sl a film, se sta­la jed­nou z nej­dů­le­ži­těj­ších otá­zek při natá­če­ní vizu­ál­ní podo­ba vyprá­vě­ní. Jedinečnou inspi­ra­cí se pro Martina Scorseseho a jeho tým sta­ly fil­my 20.-40. let a dobo­vá móda (zde měla nej­vět­ší slo­vo reži­sé­ro­va oblí­be­ná spo­lu­pra­cov­ni­ce, výtvar­ni­ce kos­tý­mů Sandy Powell, kte­rá zís­ka­la Oscara za Zamilovaného Shakespeara/Shakespeare in Love a byla na něj nomi­no­vá­na za fil­my Daleko do nebe /Far From Heaven a Sylvia).

I v tom­to pří­pa­dě Scorsese – jako už mno­ho­krát před­tím – spo­lé­hal také na výtvar­ní­ka Danteho Ferretiho (drži­te­le šes­ti osca­ro­vých nomi­na­cí, kte­rý se podí­lel na fil­mech Piera Paola Pasoliniho a Federica Felliniho a na svém kon­tě má mj. Scorseseho fil­my Věk nevin­nos­ti, Casino, Kundun – život dalaj­lá­my, Počítání mrtvých a Gangy New Yorku). Smysl pro jem­né detai­ly i roz­mách­lé vel­ko­ry­sé kon­cep­ce se díky Ferretiho talen­tu a schop­nos­tem spo­ji­ly v jedi­neč­ný celek. Jeho mis­trov­ským dílem se stal nejen návrh Hughesova oblí­be­né­ho bytu na Muirfield Road, dnes už mýtic­ké­ho vcho­du do Graumanova Čínského diva­dla, kde se odbý­va­la pre­mi­é­ra Pekelných andě­lů, ale i zno­vustvo­ře­ní legen­dár­ní­ho noč­ní­ho pod­ni­ku Cocoanut Grove stup­ňu­jí­cí­ho teh­dy mód­ní „marockou“ exo­ti­ku pro­střed­nic­tvím ele­gant­ní­ho pal­mo­vé­ho háj­ku (kte­rý prý původ­ně na počát­ku 20. let dob­ře poslou­žil při natá­če­ní roman­tic­ké­ho hitu Šejk/The Sheik Rudolpha Valentina). Vedle toho však fil­ma­ři vyu­ži­li i auten­tic­kých loka­cí, např. dodnes docho­va­né­ho holly­wo­od­ské­ho síd­la Avy Gardner na Franklin Avenue. Skutečné luxus­ní inte­ri­é­ry legen­dár­ní­ho pla­vi­dla Queen Mary si zase zahrá­ly ve scé­ně večír­ku pořá­da­né­ho po pre­mi­é­ře Pekelných andě­lů.

Pro Scorseseho a jeho oblí­be­né­ho kame­ra­ma­na Roberta Richardsona (mj. Oscar za dra­ma JFK Olivera Stonea) před­sta­vo­va­lo spo­je­ní kla­sic­kých metod natá­če­ní (pře­de­vším původ­ních tri­ko­vých tech­nik, kte­ré pou­ží­val sám Hughes) a digi­tál­ní tech­no­lo­gie výzvu, jak zvo­nu oži­vit dáv­no ztra­ce­ný svět v jeho dvou růz­ných podo­bách: vel­ko­le­pé, roz­mách­lé akci (jakou byla např. scé­na zří­ce­ní letou­nu XF-11) i intim­ních detai­lech (jaký­mi může být tře­ba setká­ní Howarda a Katharine).

I super­vi­sor zvlášt­ních efek­tů Rob Legato se sou­stře­dil na to, aby pro reži­sé­ro­vy poža­dav­ky našel odpo­ví­da­jí­cí tech­nic­ká řeše­ní. Se svým týmem zno­vustvo­řil tři Hughesova revo­luč­ní leta­dla – rych­lost­ní letoun H-1, expe­ri­men­tál­ní prů­zkum­ný stroj XF- 11 a kluzák Helcules. Zvláště u scén vyu­ží­va­jí­cích zvlášt­ní efek­ty Scorsese dbal o to, aby si zacho­va­ly cito­vý náboj pro­střed­nic­tvím zor­né­ho úhlu pohle­du hrdi­nů.

Zvláštní emo­ci­o­nál­ní hla­di­nu doda­la vyprá­vě­ní digi­tál­ně evo­ko­va­ná barev­ná pale­ta upo­mí­na­jí­cí na kva­li­ty dnes už legen­dár­ní­ho fil­mo­vé­ho mate­ri­á­lu – Technicoloru (ve 20. letech dvou­pá­so­vý, ve 40. tří­pá­so­vý).

Přestože kon­t­ro­lu nad nato­če­ným mate­ri­á­lem měl už tra­dič­ně sám Scorsese se svou leti­tou stři­hač­kou Thelmou Schoonmaker (mj. Oscar za Scorseseho Zuřícího býka/Raging Bull), defi­ni­tiv­ní podo­bu Letec zís­kal až v rukou počí­ta­čo­vých tri­ka­řů. Ti pomoh­li vyprá­vě­ní barev­ně roz­čle­nit na tři čás­ti – obdo­bí zahr­nu­jí­cí éru od 20. let do roku 1938, upo­mí­na­jí­cí na tóno­vá­ní teh­dej­ších fil­mů, dobu upo­mí­na­jí­cí na tra­dič­ní vzhled holly­wo­od­ských fil­mů 40. let a éru vra­ce­jí­cí divá­ky k prá­ci s bar­vou obvyklou v roce 2004.

Důležitou roli ve fil­mu ovšem hrá­la – jak je u Scorseseho obvyk­lé – i hud­ba. Tu původ­ní slo­žil zku­še­ný Howard Shore, dobo­vou atmo­sfé­ru však v Letci pomá­ha­jí budo­vat i dobo­vé son­gy 20.-40. let, inter­pre­to­va­né ovšem sou­čas­ný­mi hudeb­ní­ky a zpě­vá­ky.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,38330 s | počet dotazů: 225 | paměť: 50031 KB. | 11.04.2021 - 22:45:50