Lars von Trier

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Lars von Trier (naro­zen 30. dub­na 1956 v Kodani jako Lars Trier) je dán­ský fil­mo­vý reži­sér a před­sta­vi­tel hnu­tí Dogme 95, pro­sa­zu­jí­cí­ho mini­ma­lis­mus ve fil­mu.

Život

Lars Trier se naro­dil v Kodani, Ulfu a Inger Trierovým. Jeho rodi­če se pova­žo­va­li jak za komu­nis­ty, tak za natu­ris­tya mla­dý Lars se v dět­ství zúčast­nil něko­li­ka nudis­tic­kých tábo­rů. Jeho rodi­če se domní­va­li, že trestat děti je bez­na­děj­ně zpá­teč­nic­ké. Trier říká, že byl vycho­ván v ate­is­tic­ké rodi­ně a přes­to, že jeho nevlast­ní otec byl Žid, nebyl nábo­žen­sky zalo­že­ný (identi­tu své­ho bio­lo­gic­ké­ho otce odha­lil až v roce 1995). V domě jeho rodi­čů neby­lo pří­liš mís­ta pro „city, víru nebo potě­še­ní“. Oba rodi­če také odmí­ta­li vytvá­řet jaká­ko­liv pra­vi­dla pro své děti, což mělo vliv na Trierovu osob­nost a vývoj. Mladý Lars našel v kine­ma­to­gra­fii ces­tu k vněj­ší­mu svě­tu a mohl se tak dozvě­dět o věcech, o kte­rých by mu rodi­če nikdy neřek­li. Své vlast­ní fil­my začal vytvá­řet v 11 letech, když dostal osmi­mi­li­me­t­ro­vou kame­ru. Celou střed­ní ško­lu byl zapo­jen do svě­ta nezá­vis­lé kine­ma­to­gra­fie.

V roce 1979 byl při­jat na dán­skou Národní fil­mo­vou ško­lu. Během svých stu­dií vytvo­řil fil­my Nocturne (1980) a Befrielsesbilleder (Image of Liberation, 1982), z nichž oba zís­ka­ly cenu za nej­lep­ší film na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Mnichově, spo­lu se sním­kem Den sid­s­te detalje (The Last Detail, 1981). Jeho vrs­tev­ní­ci z fil­mo­vé ško­ly mu dali pře­zdív­ku „Von Trier“. Tato pře­zdív­ka je vlast­ně vtip. „Von“ nazna­ču­je uro­ze­nost, kdež­to „Lars“ a „Trier“ jsou v Dánsku cel­kem běž­ná jmé­na podob­ně jako „Josef“ a „Novák“ v Česku. Lars si údaj­ně pře­zdív­ku pone­chal na počest Ericha von Stroheima a Josefa von Sternberga, kte­ří své „von“ zača­li pou­ží­vat také až během své­ho živo­ta. Filmovou ško­lu Lars ukon­čil v roce 1983.

Evropská trilogie

Po ško­le začal pra­co­vat na tri­lo­gii o záni­ku Evropy, kte­rou zahá­jil inte­lek­tu­ál­ním dra­ma­tem o séri­o­vých vraž­dách, Prvek zlo­či­nu (Forbrydelsens ele­ment 1984). Tento film, kte­rý byl oce­něn na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Cannes (zís­kal cenu za tech­ni­ku), byl extrém­ně sty­li­zo­va­ný a zna­me­nal radi­kál­ní odchý­le­ní od běž­né dán­ské kine­ma­to­gra­fie.

Dalším fil­mem z tri­lo­gie je Epidemic (1987), kte­rý byl také pro­mí­tán v Cannes. Film je zčás­ti ponu­rá sci-fi pohád­ka o budou­cí epi­de­mii moru a zčás­ti kro­ni­ka dvou fil­mo­vých tvůr­ců (hra­ných Larsem von Trierem a sce­náris­tou Nielsem Vorselem), kte­ří ten­to film při­pra­vu­jí. Obě dějo­vé linie se nako­nec střet­nou.

Svou tri­lo­gii zakon­čil v roce 1991 sním­kem Evropa (zná­mým v USA jako Zentropa), kte­rý ješ­tě ten­týž rok vyhrál Prix du Jury na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Cannes a sbí­ral ceny i na jiných vel­kých fes­ti­va­lech.

Evropa a Království

V roce 1992 zalo­žil spo­lu s pro­du­cen­tem Peterem Aalbækem Jensenem fil­mo­vou spo­leč­nost Zentropa Entertainment, nazva­nou pod­le jejich teh­dy nej­no­věj­ší­ho fil­mu. Tuto spo­leč­nost zalo­ži­li, aby zís­ka­li finanč­ní nezá­vis­lost a abso­lut­ní kon­t­ro­lu nad kre­a­tiv­ní čin­nos­tí. Produkční fir­ma se nepo­dí­le­la jen na vzni­ku Larsových fil­mů, ale také mno­ha jiných sním­ků od růz­ných auto­rů, včet­ně tele­viz­ních seri­á­lů. Je to také jedi­né tra­dič­ní fil­mo­vé stu­dio na svě­tě, kte­ré pro­du­ko­va­lo hard­co­re por­no sním­ky: Constance (1998), Pink Prison (1999), HotMen CoolBoyz (2000) and All About Anna (2005).

Aby zís­kal pení­ze pro svou nově vzniklou spo­leč­nost, vytvo­řil Trier Království (Riget, 1994) a Království II. (Riget II, 1997), dva krát­ké seri­á­ly natá­če­né v dán­ské stát­ní nemoc­ni­ci. Název „Riget“ vzni­kl z dán­ské­ho hovo­ro­vé­ho ozna­če­ní této nemoc­ni­ce „Righospitalet“ (doslo­va Královská nemoc­ni­ce). Natáčení tře­tí­ho pokra­čo­vá­ní toho seri­á­lu se neu­sku­teč­ni­lo kvů­li smr­ti Ernst-Huga Järegårda, kte­rý ztvár­nil jed­nu z hlav­ních postav – Helmera.

Dogme 95

V roce 1995 odha­li­la Trierova mat­ka na smr­tel­né poste­li své tajem­ství. Trier se dozvě­děl, že jeho pra­vý otec je mat­čin býva­lý zaměst­na­va­tel, Fritz Michael Hartmann, kte­rý pochá­zel z dlou­hé řady římsko-katolických hudeb­ní­ků a po kte­rém Trier zdě­dil své „umě­lec­ké geny“. Jeho otec se s ním však, po čtyřech trap­ných schůz­kách, pře­stal dále stý­kat. Tato odha­le­ní ved­la von Triera ke sna­ze „pře­ru­šit“ všech­na spo­je­ní s jeho nevlast­ním otcem. Konvertoval ke kato­li­cis­mu a ve svém fil­mař­ském sty­lu začal klást více důra­zu na „věr­nost“.

V roce 1995 Lars von Trier a Thomas Vinterberg před­sta­vi­li svůj mani­fest za nové fil­mo­vé hnu­tí, kte­ré nazva­li Dogme 95. Ještě pak ale chví­li trva­lo, než se obje­vil prv­ní film, nato­če­ný ve sty­lu toho­to mani­fes­tu. V této době se mno­zí domní­va­li, že Dogme 95 je jen radi­kál­ní myš­len­ka bez budouc­nos­ti.

Ve Von Trierově dal­ším fil­mu, Prolomit vlny (Breaking the waves, 1996), kte­rý vyhrál Grand Prix na fes­ti­va­lu v Cannes, si zahrá­la Emily Watsonová, navr­že­ná na cenu aka­de­mie za nej­lep­ší žen­ský herec­ký výkon. Drsné obra­zy a ruč­ní sním­ko­vá­ní toho­to fil­mu smě­řo­va­lo k Dogme 95. Prolomit vlny byl prv­ní Trierův film z tri­lo­gie „Golden Heart“, kte­rá obsa­ho­va­la také fil­my Idioti (1998) a Tanec v tem­no­tách (2000).

Také v roce 1996 pro­ve­dl von Trier v Kodani neo­by­čej­ný diva­del­ní expe­ri­ment zahr­nu­jí­cí 53 her­ců, kte­rý nazval Psychomobile 1 – The World Clock. Dokument zazna­me­ná­va­jí­cí ten­to pro­jekt byl reží­ro­ván Jasperem Jargilem a vyšel v roce 2000 pod názvem De Udstillede (The Exhibited).

Lars von Trier při­spěl k hnu­tí Dogme 95 svým fil­mem Idioti (Idioterne 1998) a dokon­ce pře­ko­nal svůj odpor k ces­to­vá­ní, aby sní­mek osob­ně uve­dl na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Cannes, kde byl ten­to film navr­žen na cenu Palme d’Or.

Lars von Trier byl nejen zakla­da­te­lem kon­cep­tu Dogme 95, kte­rý vedl k mezi­ná­rod­ní­mu zájmu o dán­skou kine­ma­to­gra­fii jako celek, ale také inspi­ru­jí­cím fil­ma­řem.

Fóbie

Von Trier trpí mno­ha fobi­e­mi, včet­ně stra­chu z létá­ní. Jak sám jed­nou řekl: „Prostě se bojím vše­ho kro­mě fil­mo­vá­ní.“ Strach z létá­ní čas­to ome­zu­je jeho i jeho tým. Vlastně to zna­me­ná, že všech­ny jeho fil­my musí být natá­če­ny v Dánsku nebo ve Švédsku, a to dokon­ce i ty, kte­ré se pod­le děje ode­hrá­va­jí ve Spojených stá­tech nebo jiných cizích zemích. Mnoho Trierových fil­mů bylo v prů­bě­hu jeho kari­é­ry uve­de­no na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Cannes a on vždy trval na tom, aby z Dánska do Francie a zpět jel auto­mo­bi­lem.

Lars von Trier také mno­ho­krát pro­hlá­sil, že trpí občas­ný­mi depre­se­mi, kte­ré mu zne­mož­ňu­jí pra­co­vat a udr­žo­vat soci­ál­ní vzta­hy.

Technika filmování

Lars von Trier říká, že „film by měl být jako kamí­nek v botě“. Podle Trirea, aby fil­ma­ři vytvo­ři­li ori­gi­nál­ní umě­lec­ké dílo, musí se sty­lo­vě odli­šit od ostat­ních fil­mů. Toho mohou dosáh­nout pomo­cí urči­tých ome­ze­ní nebo pře­ká­žek v prů­bě­hu natá­če­ní fil­mu. Nejslavnější z těch­to ome­ze­ní, kte­ré si fil­ma­ři kla­dou, je fil­mo­vý „slib čis­to­ty“ pod­le hnu­tí Dogme 95 (se kte­rým je von Trier spo­jen ačko­liv jenom jeden jeho film, Idioti, byl pod­le něj nato­čen). Ve fil­mu Tanec v tem­no­tách byly pou­ži­ty výraz­ně roz­díl­né pale­ty barev a tech­ni­ky sním­ko­vá­ní k dosa­že­ní zdá­ní „oprav­do­vé­ho svě­ta“. A celý film Dogville byl nato­čen na holém pódiu bez kulis jen s na zemi nama­lo­va­ný­mi půdo­ry­sy budov fik­tiv­ní­ho měs­ta.

Von Trier čas­to točí sám digi­tál­ní kame­rou a rád nepře­tr­ži­tě natá­čí her­ce v roli bez pře­stá­vek mezi zábě­ry. Při natá­če­ní fil­mu Dogville nechal her­ce hodi­ny hrát své role, ve sty­lu jed­né herec­ké meto­dy. Tato tech­ni­ka čas­to vyvo­lá­vá u her­ců vel­ké napě­tí, jako napří­klad u Björk při natá­če­ní Tance v tem­no­tách. Lars von Trier čas­to obsa­zu­je stá­le stej­nou sku­pi­nu her­ců – mezi jeho oblí­ben­ce pat­ří: Jean-Marc Barr, Udo Kier a Stellan Skarsgård.

Trier je vel­mi ovliv­něn pra­cí Carla Theodora Dreyera a fil­mem The Night Porter. Byl také nato­lik nad­šen krát­kým fil­mem The Perfect Human reží­ro­va­ným Jørgenem Lethem, že pře­svěd­čil Letha, aby pře­pra­co­val svůj krát­ko­me­tráž­ní film na celo­ve­čer­ní - Pět pře­ká­žek (The Five Obstructions).

Detaily o článku Lars von Trier

• Jméno člán­ku: Lars von Trier
• Autor: Přispěvatelé Wikipedie
• Vydavatel: Wikipedie: Otevřená ency­klo­pe­die.
• Datum posled­ní úpra­vy: 4. 07. 2014, 08:29 UTC
• Datum pře­vze­tí: 16. 09. 2014, 09:11 UTC
• Trvalý odkaz: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lars_von_Trier&oldid=11642557
• Hlavní auto­ři: Statistika edi­ta­cí strán­ky
• Identifikace ver­ze strán­ky: 11642557

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře