Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Domacírady
Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Kruh – The Ring

Kruh – The Ring

Remake japon­ské­ho fil­mu z roku 1998, kte­rý se stal v Americe hitem a i v Evropě se neztrá­cí v šedi prů­mě­ru.

S horo­ry jsem měl zatím pou­ze dvě zku­še­nos­ti. První při­šla v mých čtr­nác­ti, díval jsem se na Noční můru v Elm Street a do smr­ti neza­po­me­nu, jak dva­cet vte­řin po závě­reč­ných titul­kách vypa­dl v naší čtvr­ti proud. O mém teh­dej­ším sta­vu napo­ví dost to, že jsem se ve svět­le napodva­cá­té roz­sví­ce­né svíč­ky bál podí­vat do zrca­dla při čiš­tě­ní zubů. Ta dru­há při­šla asi před tře­mi lety, kdy jsem se roz­ho­dl jít na Blair Witch Project. Dodnes když večer zaslech­nu dět­ský pláč dostá­vám husí kůži. Z toho je vidět, že nejsem vel­kým fan­dou horo­rů a strach si pokud mož­no s rados­tí nechá­vám jen na těch něko­lik pro­po­ce­ných minut v čekár­ně mého zuba­ře při kaž­do­roč­ní pro­hlíd­ce. Když jsem ale uvi­děl upou­táv­ky na horor Kruh, neo­do­lal jsem. Popadl jsem pří­tel­ky­ni a pro­hlá­sil: „Pojď, dneska večer se jde­me bát.“ Ani jsem netu­šil jak pro­roc­ká slo­va jsem s jem­ně iro­nic­kým náde­chem vyslo­vil…

Jedna jedi­ná video­ka­ze­ta, čty­ři mla­dí lidé ve víken­do­vé cha­tě, přes­ně po sed­mi dnech všich­ni mrt­ví s hrůz­ný­mi výra­zy ve tvá­řích. Co se pro­bo­ha sta­lo? Všichni čty­ři vidě­li onu kaze­tu, na níž kro­mě odpor­ných zábě­rů není nic výji­meč­né­ho. Ale pár vte­řin po jejím kon­ci zazvo­ní tele­fon a v něm žen­ský hlas zašeptá: „Sedm dní“. Tohle všech­no zjis­tí mla­dá novi­nář­ka Rachel Kellerová (Naomi Watts), na pohřbu jed­né z obě­tí, kte­rá byla sho­dou okol­nos­tí její nete­ří. Vydává se tedy do oné chat­ky kde to všech­no zača­lo, podiv­ná, nepo­psa­ná kaze­ta leží na polič­ce. Je to jen poví­dač­ka pro malé děti, nebo rea­li­ta? Rachel neo­do­lá a vlo­ží zdán­li­vě neškod­ný kus umě­lé hmo­ty do videa. Za pár chvil otře­se­na tím co vidě­la zdvi­há slu­chát­ko roz­drn­če­né­ho tele­fo­nu a v něm sly­ší: „Sedm dní“. Bere tedy kaze­tu s sebou a ujíž­dí zpět do měs­ta, do rela­tiv­ní­ho bez­pe­čí bytu, ve kte­rém byd­lí se svým neo­by­čej­ně sen­zi­tiv­ním synem (David Dorfman), se kte­rým už del­ší dobu něco není v pořád­ku. Volá ješ­tě své­mu pří­te­li (Martin Henderson), aby jí pomohl s odha­le­ním půvo­du kaze­ty a tele­fon zvo­ní i pro něj. Začíná tedy zbě­si­lý sed­mi­den­ní sprint o holý život. Zjistit kdo, nebo co sto­jí za oním video­fil­mem sto­jí však pří­liš mno­ho sil a nikdo v celém kinosá­le si není jis­tý jak to dopad­ne.

Velmi neob­vyk­lý pří­běh, nato­če­ný nijak pře­vrat­ným způ­so­bem. To však nezna­me­ná, že se nebu­de­te bát. Kruh totiž odka­zu­je spí­še na stříd­mou, ale o to více půso­bi­vou ško­lu Alfreda Hitchcocka, než na odkaz horo­rů s tuna­mi roz­klá­da­jí­cích se mrt­vol. Nikde jin­de nepla­tí zná­má pouč­ka „méně je někdy více“ prav­di­vě­ji, než v tomhle fil­mu. Infarktovými „bafač­ka­mi“ se tu neplýtvá a o to jsou úděs­něj­ší. Celý pří­běh je čer­něj­ší než ost­rav­ské uhel­né slo­je a jeho pře­ve­de­ní na fil­mo­vé plát­no je bez­chyb­né. Práce kame­ry je skvě­lá a vklá­dá­ním růz­ných barev­ných fil­trů se již tak dosta­ču­jí­cí stra­ši­del­né vykres­le­ní sním­ku ješ­tě více umoc­ňu­je. I hud­ba zná­mé­ho Hanse Zimmera je napros­to šíle­ná a navo­zu­je pocit, že kaž­dou chví­li se musí­te nut­ně zbláz­nit. A nej­lep­ší nako­nec. Režie Gore Verbinskiho je sku­teč­ná lahůd­ka. To, co doká­zal s poměr­ně nezná­mý­mi her­ci je výbor­ný výkon. Nutno dodat, že ti se čini­li co jim jejich herec­ké mož­nos­ti dovo­li­li.

Asi ve třech čtvr­ti­nách fil­mu jsem se podí­val na ostat­ní divá­ky v kině. Ani jeden z nich nese­děl v při­ro­ze­né polo­ze. Každý byl podiv­ně vmáčk­nut do své sedač­ky, a neby­lo jedi­né­ho, kte­rý by nedě­lal, že si zrov­na musí nut­ně mnout čelo a při tom si jako­by náho­dou stí­nil pohled na plát­no. Přesně tako­vé­hle reak­ce ve vás tenhle horor vyvo­lá. Být tvůr­cem, tak si gra­tu­lu­ji, pro­to­že takhle zmu­če­né pub­li­kum jsem snad ješ­tě nevi­děl. Abych řekl prav­du, sko­ro jsem se při opouš­tě­ní sálu bál zapnout mobil a pohled na video­ka­ze­tu mi ješ­tě dnes půso­bí tíži­vé poci­ty v oblas­ti kolem žalud­ku.

Tenhle film sto­jí za to vidět. Musíte se ale mít na pozo­ru, je to třas­ka­vá směs, kte­rá hro­zí akut­ním nebez­pe­čím dlou­ho­do­bé­ho video-traumatu. Vstup na vlast­ní nebez­pe­čí.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Stránka načtena za 4,07402 s | počet dotazů: 239 | paměť: 51641 KB. | 23.10.2021 - 07:25:34