Krotitelé duchů: Odkaz - 70 %

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Svobodná mat­ka Callie (Carrie Coon) se se svý­mi dvě­ma dět­mi Trevorem (Finn Wolfhard) a Phoebe (Mckenna Grace) pře­stě­hu­je na malo­měs­to, kde spo­leč­ně obje­ví svo­je spo­je­ní s původ­ní­mi kro­ti­te­li duchů a tajem­ný odkaz, kte­rý po sobě zane­chal otec Callie a děde­ček Trevora a Phoebe - Egon Spangler.....

S tře­tí­mi Krotiteli duchů se otá­le­lo tak dlou­ho, že svět nako­nec jeden z nich opus­til. V roce 2014 před­sta­vi­tel Egona Spanglera Harold Ramis opus­til svět, což pro fanouš­ky Krotitelé duchů více­mé­ně zna­me­nal konec nadě­ji o tom, že se Bill Murray, Dan Aykroyd, Ernie Hudson a prá­vě Ramis zno­vu obje­ví jako iko­nič­tí Krotitelé duchů. Novou krev sérii se nepo­da­ři­lo ani v roce 2016 rebo­o­tu s ryze žen­ským obsa­ze­ním a vypa­da­lo to, že je znač­ka Krotitelů duchů mini­mál­ně na něja­kou dobu mrt­vá. Režisér původ­ních dvou Krotitelů důchů Ivan Reitman má ovšem vel­mi šikov­né­ho syna Jasona. A prá­vě Jason Reitman se po fil­mech Juno či Lítám v tom cho­pil nových Krotitelů duchů, kte­ří defi­ni­tiv­ně vrá­ti­li sta­ré mata­do­ry do hry a navíc byl film věno­ván zesnu­lé­mu Ramisovi. Reitman poté dopře­du sli­bo­val, že film bude spl­ně­ným snem pro fanouš­ky. Je tomu ve finá­le sku­teč­ně tak?

Předně se slu­ší říct, že noví Krotitelé duchů nejsou pří­bě­hem sta­rých zná­mých hrdi­nů. Sice se ve fil­mu obje­ví, pří­běh ovšem sází na před­sta­ve­ní nové gene­ra­ce. Konkrétně i prá­vě vnou­čat Egona Spanglera. Představitelky Egonovy vnuč­ky Phoebe Mckenna Grace je při­tom vizu­a­li­za­cí sty­li­zo­va­ná prá­vě do podo­by její­ho dědeč­ka a ve své roli před­vá­dí, že jde o šikov­nou mla­dou hereč­ku. Stěžejní roli zde poté sehrá­vá i Carrie Coon jako Callie, dce­ra Egona.  Právě i zapo­je­ní těch­to postav a Ramisova pří­tom­nost i přes jeho odchod dává Ramisovi tu nej­lep­ší mož­nou poklo­nu a doka­zu­je, že Krotitelé duchů bez něj nikdy nebu­dou kom­plet­ní. A i pro­to bylo ale­spoň jis­tým způ­so­bem nut­né ducha Egona/Ramise ve fil­mu zacho­vat.

Krotitelé duchů: Odkaz snad­no při­po­me­nou tako­vé Stranger Things, vzdá­le­ně mož­ná i prv­ní díl To Andyho Muschiettiho. Pro samot­né­ho Jasona Reitmana byl ovšem i díky odka­zu jeho otce ten­to film osob­ní a poda­ři­lo se mu atmo­sfé­rou při­blí­žit k původ­ním fil­mům. I krom návra­tu sta­rých tvá­ří je navíc ve fil­mu pří­tomno mno­ho dal­ších prv­ků, kte­ré v prů­bě­hu jen dál a dál vyvo­lá­va­jí pocit nos­tal­gie a mají dale­ko k ryzí­mu fanouš­kov­ské­mu ser­vi­su. V jis­tých bodech se jde mož­ná až pří­liš za hra­nu, přes­to Reitman ale­spoň vět­ši­nu času zná míru.

Krotitelům duchů: Odkaz ubli­žu­je slab­ší prv­ní polo­vi­na, kte­rá pocho­pi­tel­ně musí tak tro­chu slou­žit jako roz­jezd. Právě roz­jezd zpo­čát­ku fil­mu podrá­ží nohy. Divákovi je od začát­ku jas­né, že tohle nebu­de soci­ál­ní dra­ma o mat­ce s dvě­ma dět­mi a čer­s­tvě bez domo­va. Jenomže prá­vě i zde lze pou­žít srov­ná­ní s původ­ní­mi Krotiteli duchů, kdy jsme též muse­li čekat než se Venkman, Stantz a Spengler vrh­nou do akce a přes­to to nejen netr­va­lo dlou­ho, ale pře­de­vším i bez oněch duchů doká­ži posta­vy tak nějak sami při­růst divá­kům k srd­ci. Což je i prá­vě u Odkazu zpo­čát­ku tak tro­chu těž­ké.

Náčrtů pro něja­ké to dra­ma, kte­ré by Reitman mohl nato­čit tu je vlast­ně dost. Zmíněná mat­ka finanč­ně na dně, dce­ra out­si­der, syn zaží­va­jí­cí let­ní lás­ku a stín otce, kte­rý chy­běl v živo­tě své dce­ry. Jenomže zrov­na tohle vše člo­věk nechce v momen­tě, kdy jde na Krotitelé duchů. A jak je zpo­čát­ku tem­po poma­lé, v dru­hé polo­vi­ně zase Reitman jede pří­liš dopře­du a vše se vlast­ně zdá tak tro­chu snad­né. Což je opět v porov­ná­ní s původ­ní­mi fil­my tak tro­chu ško­da. Přesto má v dru­hé polo­vi­ně ovšem člo­věk sku­teč­ně ten pocit, že Reitman sku­teč­ně nato­čil film, kte­rým vzdá­vá lás­ku kla­si­kám své­ho otce. Když totiž dojde na návrat ke koře­nům, vyto­če­ní čís­la 1-800-555-2368 a pří­jezd sta­ré gar­dy dost mož­ná pří­mo z kon­cer­tu Duo Jamaha, ta kap­ka slzy z nos­tal­gie se nabí­zí více než snad­no. A to ješ­tě Reitman nevy­ba­lí ten nej­vět­ší trumf.

Dá se při­tom argu­men­to­vat, že se noví Krotitelé duchů sku­teč­ně pro­hra­bu­jí v odpad­ko­vém koši pří­liš hlu­bo­ko a nesá­zí tak tro­chu na vlast­ní atrak­ce. Nový stra­šák Muncher je v pod­sta­tě vari­a­ce na Slimera, obr Marshmallow je zde poté zastou­pen armá­dou mini­dvoj­ní­ků. To je ovšem sou­část ono­ho mož­ná až pří­liš pře­hna­né sna­hy o jis­tou for­mu fanouš­kov­ské­ho ser­vi­su. Pochválit se ovšem musí roz­hod­ně to, že Jason Reitman svůj prv­ní vět­ší film zvlá­dl a v bloc­kbuste­ro­vých vodách si je oči­vid­ně více­mé­ně jis­tý. V rám­ci akce či měřít­ka tomu sice chy­bí něja­ký moment, kte­rý by divá­ka vylo­že­ně posa­dil na zadek, zrov­na na tohle ten film ovšem oči­vid­ně nesá­zel.

Všichni her­ci jsou fajn, jen u Paula Rudda je ško­da, že je v pod­sta­tě degra­do­ván na humor­nou posta­vič­ku, kte­rá má být spí­še vtip­ná kvů­li své dětin­skosti. Reitman si je pocho­pi­tel­ně v osob­ních momen­tech jis­těj­ší než u těch vel­ko­le­pých a tak scé­ny, kdy se řeší minu­lost rodi­ny, vzta­hy a podob­né zále­ži­tos­ti fun­gu­jí. U toho fil­mu jde výraz­ně poci­ťo­vat sen­ti­ment v tom klad­ném i nega­tiv­ním slo­va smys­lu. V tom nega­tiv­ním v tom smys­lu, že mohl vznik­nout lep­ší film, kte­rý by celou fran­ší­zu sku­teč­ně doká­zal nakop­nout pro celou novou gene­ra­ci divá­ků a to se tak úpl­ně nesta­lo. V tom klad­ném ovšem v tom, že vlast­ně dodal oprav­du solid­ní nos­tal­gic­kou zále­ži­tost, kte­rá iko­nic­ké momen­ty citu­je s úctou. A doká­že při­po­me­nout, proč jsou Krotitelé duchů dodnes tak kul­tov­ní zále­ži­tos­tí. Reitman tak v tomhle ohle­du sku­teč­ně doká­zal vzdát sluš­nou poctu své­mu otci, film vylo­že­ně hod­ný své exis­ten­ce z toho ovšem vlast­ně úpl­ně nevy­le­zl.

Krotitelé duchů: Odkaz jsou ve finá­le neu­rá­že­jí­cí dob­ro­druž­ství, kte­ré fun­gu­je pře­de­vším jako při­po­mín­ka toho, proč lidé milu­jí původ­ní Krotitelé duchů. I kvů­li počá­teč­ní­mu poma­lé­mu tem­pu je těž­ké Odkazu pod­leh­nout, dru­há polo­vi­na ovšem začne se vším pra­co­vat mno­hem lépe a pře­de­vším sku­teč­ně při­pra­ví půdu pro kapes­níč­ky nos­tal­gie. A jakmi­le Reitmanův film vystr­čí svůj hlav­ní tri­umf, člo­věk defi­ni­tiv­ně může pojít k poci­tu, že tohle jsou ti nej­lep­ší Krotitelé duchů III, kte­ré svět v aktu­ál­ních pod­mín­kách potře­bo­val. Těžko říct, zda má tahle fran­ší­za do budouc­na sku­teč­ně poten­ci­ál, Odkaz má ovšem šan­ci s odstu­pem fun­go­vat ale­spoň jako solid­ní doda­tek.....

Photo © Columbia Pictures Corporation

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

1 Komentář

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře

Krotitelé duchů: Říše ledu | Filmové recenze (Tom Bejvl) | Kritiky.cz

8 dny před

[…] prá­vě po mlad­ším Reitmanovi pře­vzal režij­ní otě­že. Osvědčený tvůr­čí tým z minu­la zůstá­vá, i vzhle­dem k osla­vám výro­čí se poté nabí­zí opět sáz­ka na […]

0

Odpovědět