Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Rozčarování | Futurama
Kritiky.cz > Speciály > Krotitelé duchů II

Krotitelé duchů II

KD2
KD2
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Krotitelé duchů II je ame­ric­ká nad­při­ro­ze­ná kome­die z roku 1989, kte­rou reží­ro­val a pro­du­ko­val Ivan Reitman a scé­nář napsa­li Dan Aykroyd a Harold Ramis. Ve fil­mu hra­jí Bill Murray, Dan Aykroyd, Sigourney Weaver, Harold Ramis, Rick Moranis, Ernie Hudson a Annie Potts. Jedná se o pokra­čo­vá­ní fil­mu Krotitelé duchů z roku 1984 a dru­hý film ze série Krotitelé duchů. Děj se ode­hrá­vá pět let po udá­los­tech prv­ní­ho fil­mu, kdy byli Krotitelé duchů zaža­lo­vá­ni a vyřa­ze­ni z pro­vo­zu po zká­ze, kte­rou způ­so­bi­li během své­ho boje s bož­stvem Gozerem. Když se obje­ví nová para­nor­mál­ní hroz­ba, Krotitelé duchů se zno­vu sejdou, aby s ní bojo­va­li a zachrá­ni­li svět.

Po úspě­chu Krotitelů duchů chtě­la spo­leč­nost Columbia Pictures nato­čit pokra­čo­vá­ní, ale těž­ko pře­ko­ná­va­la námit­ky her­ců a štá­bu. Stejně jako u prv­ní­ho fil­mu spo­lu­pra­co­va­li Aykroyd a Ramis na scé­ná­ři, kte­rý pro­šel mno­ha vari­an­ta­mi. Dvojice chtě­la pře­dat posel­ství o důsled­cích nega­tiv­ních lid­ských emo­cí ve vel­kých měs­tech. Ustálili se na myš­len­ce, že nega­tiv­ní poci­ty vytvá­ře­jí pod New Yorkem masu nad­při­ro­ze­né­ho sli­zu, kte­rý posi­lu­je zlo­vol­né duchy. Natáčení s roz­poč­tem 30-40 mili­o­nů dola­rů pro­bí­ha­lo od lis­to­pa­du 1988 do břez­na 1989 v New Yorku a Los Angeles. Oproti původ­ní­mu tři­nác­ti­mě­síč­ní­mu cyk­lu fil­mu byla pro­duk­ce uspě­cha­ná; vel­ké čás­ti fil­mu byly po špat­ně při­ja­tých zku­šeb­ních pro­jek­cích vyřa­ze­ny. Nové scé­ny byly napsá­ny a nato­če­ny během opa­ko­va­né­ho natá­če­ní v břez­nu až dub­nu 1989, tedy pou­hé dva měsí­ce před pre­mi­é­rou.

Krotitelé duchů II byli do kin uve­de­ni 16. červ­na 1989 a setka­li se s vesměs nega­tiv­ní­mi recen­ze­mi. Kritici rea­go­va­li nepří­z­ni­vě na to, co vní­ma­li jako pře­váž­ně kopii původ­ní­ho fil­mu a zmír­ně­ní jeho cynic­ké­ho, čer­né­ho humo­ru, aby byl více vhod­ný pro rodi­ny, ačko­li výko­ny Petera MacNicola a Moranise byly opa­ko­va­ně vyzdvi­ho­vá­ny. Od Krotitelů duchů II se oče­ká­va­lo, že jako pokra­čo­vá­ní teh­dy nej­vý­dě­leč­něj­ší kome­die všech dob ovlád­nou poklad­ny kin. Místo toho film během své­ho uve­de­ní v kinech vydě­lal 215,4 mili­o­nu dola­rů opro­ti původ­ním 282,2 mili­o­nu dola­rů, což z něj udě­la­lo osmý nej­vý­dě­leč­něj­ší film roku. Společnost Columbia Pictures jej pova­žo­va­la za finanč­ní a kri­tic­ký neú­spěch, což Murrayho odra­di­lo od účas­ti na tře­tím fil­mu Krotitelé duchů. Úspěšný byl sin­gl ze soun­d­trac­ku, sklad­ba „On Our Own“ od Bobbyho Browna, kte­rý strá­vil 20 týd­nů v hudeb­ních žeb­říč­cích Spojených stá­tů.

Filmu se nepo­da­ři­lo zopa­ko­vat kul­tur­ní dopad a sle­do­va­nost Krotitelů duchů. Ačkoli ho někte­ří retrospek­tiv­ní kri­ti­ci chvá­li­li, Krotitelé duchů II jsou obec­ně pova­žo­vá­ni za špat­né pokra­čo­vá­ní Krotitelů duchů a jsou zod­po­věd­ní za zasta­ve­ní fran­ší­zy na něko­lik dese­ti­le­tí. Film dal vznik­nout řadě mer­chan­di­se včet­ně video­her, des­ko­vých her, komik­sů, hud­by, hra­ček a stra­ši­del­ných domů. Navzdory rela­tiv­ní­mu neú­spě­chu Krotitelů duchů II se o dru­hé pokra­čo­vá­ní usi­lo­va­lo až do začát­ku roku 2010. Finančně neú­spěš­ný restart série v roce 2016 vedl k obno­ve­ní snah o pokra­čo­vá­ní Krotitelů duchů II s názvem Ghostbusters.

Obsah filmu

Pět let poté, co Krotitelé duchů zachrá­ni­li New York před zni­če­ním bohem Gozerem, kte­rý měnil podo­bu, byli zaža­lo­vá­ni za způ­so­be­né ško­dy na majet­ku a bylo jim zaká­zá­no vyšet­řo­vat nad­při­ro­ze­né jevy, což je donu­ti­lo ukon­čit čin­nost. Ray Stantz nyní vlast­ní okult­ní knih­ku­pec­tví a ved­le Winstona Zeddemora si při­vy­dě­lá­vá jako nepo­pu­lár­ní dět­ský bavič, Egon Spengler pra­cu­je v labo­ra­to­ři, kde expe­ri­men­tu­je s lid­ský­mi emo­ce­mi, a Peter Venkman uvá­dí tele­viz­ní talk show o jas­no­vid­cích.

Dana Barrettová, Peterova býva­lá pří­tel­ky­ně, má se svým býva­lým man­že­lem malé­ho syna Oscara a pra­cu­je v muzeu umě­ní, kde čis­tí umě­lec­ká díla. Na Krotitele duchů se obrá­tí s prosbou o pomoc poté, co se Oscarův kočá­rek zdán­li­vě sám sku­tá­lí na ruš­nou kři­žo­vat­ku. V muzeu oži­je obraz Viga Karpatského, evrop­ské­ho tyra­na a moc­né­ho kou­zel­ní­ka ze 16. sto­le­tí, a zot­ro­čí Danina šéfa Janosze Pohu. Vigo při­ká­že Janoszovi, aby mu při­ne­sl dítě, kte­ré by ho posed­lo a umož­ni­lo mu unik­nout z dosa­hu obra­zu a zno­vu žít a dobý­vat svět. Kvůli své­mu poblouz­ně­ní Danou si Janosz vybe­re Oskara.

Krotitelé duchů mezi­tím vyko­pou kři­žo­vat­ku, kde se zasta­vil Oskarův kočá­rek, a obje­ví řeku sli­zu pro­té­ka­jí­cí opuš­tě­ným sys­té­mem Beach Pneumatic Transit. Ray zís­ká vzo­rek, ale je napa­den sli­zem a omy­lem roz­bi­je trub­ku, kte­rá spad­ne na elek­tric­ké vede­ní, což způ­so­bí výpa­dek prou­du v celém měs­tě. Krotitelé duchů jsou zatče­ni a posta­ve­ni před soud za způ­so­be­né ško­dy a za vyšet­řo­vá­ní nad­při­ro­ze­ných jevů. V soud­ní síni je vzo­rek sli­zu před­lo­žen jako důkaz. Ten fyzic­ky rea­gu­je na soud­co­vu zlost­nou tirá­du pro­ti Krotitelům duchů a poté explo­du­je a vyvo­lá duchy dvou bra­trů, kte­ré odsou­dil k smr­ti. Krotitelé duchů duchy zajmou výmě­nou za zru­še­ní obvi­ně­ní a prá­vo pokra­čo­vat v čin­nos­ti Krotitelů duchů.

Jedné noci sliz vnik­ne do Danina bytu a napad­ne ji i Oscara. Ta hle­dá úto­čiš­tě u Petera a obno­ví svůj vztah. Krotitelé duchů zjis­tí, že sliz rea­gu­je na emo­ce, a mají pode­zře­ní, že se nahro­ma­dil z nega­tiv­ních emo­cí Newyorčanů. Egon, Ray a Winston zjis­tí, že Vigo a sliz spo­lu sou­vi­se­jí, a tak zkou­ma­jí řeku sli­zu, ale jsou vta­že­ni dovnitř. Objeví se v muzeu a začnou spo­lu bojo­vat, dokud Egon nepo­cho­pí, že jsou ovliv­ňo­vá­ni nega­tiv­ní ener­gií sli­zu.

Krotitelé duchů o svém pode­zře­ní infor­mu­jí sta­ros­tu, ale ten je odmít­ne; jeho asi­s­tent Jack Hardemeyer je nechá zavřít do psy­chi­at­ric­ké léčeb­ny, aby ochrá­nil sta­ros­to­vy poli­tic­ké zájmy. Duch v podo­bě Jánoše une­se Oskara a Dana je pro­ná­sle­du­je do muzea, kte­ré je násled­ně pokry­to nepro­stup­ným sli­zem. Na Silvestra sliz vystou­pí do ulic a způ­so­bí roz­sáh­lý nad­při­ro­ze­ný cha­os. Když se sta­ros­ta dozví o Hardemeyerových činech, vyho­dí ho a nechá Krotitele duchů pro­pus­tit.

Krotitelé duchů zjis­tí, že je potře­ba pozi­tiv­ní sym­bol, kte­rý by sjed­no­til obča­ny a osla­bil sliz, a tak pomo­cí sli­zu nabi­té­ho pozi­tiv­ní­mi emo­ce­mi oži­ví a pilo­tu­jí Sochu svo­bo­dy uli­ce­mi plný­mi jása­jí­cích obča­nů. V muzeu sli­zo­vá bari­é­ra v reak­ci na pozi­tiv­ní emo­ce čás­teč­ně ustou­pí a Krotitelé duchů pomo­cí pochod­ně Sochy pro­ra­zí strop a zabrá­ní Vigovi v posed­nu­tí Oscara. Krotitelé duchů se sla­ní skrz strop a zne­škod­ní Jánoše pozi­tiv­ním sli­zem. Vigo na sebe vez­me fyzic­kou podo­bu, zne­hyb­ní Danu a Krotitele duchů a zno­vu se zmoc­ní Oskara. Shromážděné davy ven­ku začnou zpí­vat refrén „Auld Lang Syne“ a jejich pozi­ti­vi­ta Viga osla­bí. Je nucen vrá­tit se k obra­zu a Krotitelé duchů jsou osvo­bo­ze­ni. Vigo Raye posed­ne, ale Krotitelé duchů ho svý­mi zbra­ně­mi osvo­bo­dí a Viga pora­zí, při­čemž jeho obraz nahra­dí jejich podo­biz­ny obklo­pu­jí­cí Oscara. Následně jsou Krotitelé duchů osla­vo­vá­ni měs­tem a Socha svo­bo­dy je vrá­ce­na na Ostrov svo­bo­dy.

Produkce

Vývoj

Po úspě­chu Krotitelů duchů bylo pokra­čo­vá­ní pova­žo­vá­no za nevy­hnu­tel­né, i když film byl vyví­jen jako samo­stat­ný pro­jekt. Vývoj Krotitelů duchů II byl nároč­ný a záku­lis­ním kon­flik­tům bylo v tis­ku věno­vá­no stej­ně pozor­nos­ti jako samot­né­mu fil­mu. Když se David Puttnam stal v červ­nu 1986 před­se­dou před­sta­ven­stva spo­leč­nos­ti Columbia Pictures, neměl navzdo­ry úspě­chu Krotitelů duchů zájem na vývo­ji náklad­né­ho pokra­čo­vá­ní. Před vel­ko­roz­počto­vý­mi trhá­ky dával před­nost men­ším fil­mům, jako byl kri­ti­kou oce­ňo­va­ný váleč­ný sní­mek Naděje a slá­va (1987) a kome­die Krvaví psi z Broadwaye (1989). Dal také zele­nou něko­li­ka cizo­ja­zyč­ným fil­mům evrop­ských reži­sé­rů, pro­to­že dával před­nost natá­če­ní fil­mů pro „svě­to­vý trh“. Krotitelé duchů byli sou­čás­tí odka­zu býva­lé­ho šéfa Columbie Franka Price a Puttnam by neměl zájem na dal­ším roz­ví­je­ní toho­to odka­zu, zatím­co by budo­val svůj vlast­ní.

Reitman poz­dě­ji řekl, že zpož­dě­ní ve vývo­ji neby­la Puttnamova chy­ba a že se ho vedou­cí pra­cov­ní­ci nad Puttnamem v newy­or­ské poboč­ce Columbie sna­ži­li obe­jít, pro­to­že si mys­le­li, že pro­jekt brz­dí, ale zjis­ti­li, že ani po jeho odsu­nu­tí na ved­lej­ší kolej nemo­hou pro­duk­ci roz­hý­bat. Podle Reitmana ke zdr­že­ní došlo pro­to, že hlav­ní her­ci nechtě­li pokra­čo­vá­ní natá­čet téměř tři roky; v době, kdy se roz­hod­li do toho jít, byl Murray zavá­zán hlav­ní roli ve vánoč­ní kome­dii Strašidelné Vánoce (1988). Když byl Murray koneč­ně při­pra­ven, scé­nář nebyl. Jako spo­lu­tvůr­ci měli Reitman, Murray, Aykroyd a Ramis nad fran­ší­zou kon­t­ro­lu a k pokra­čo­vá­ní bylo zapo­tře­bí jejich jed­no­my­sl­né­ho sou­hla­su.

V dub­nu 1987 Puttnam ozná­mil, že Krotitelé duchů II se začnou natá­čet v lis­to­pa­du téhož roku, aniž by o tom infor­mo­val Reitmana, kte­rý si ješ­tě nepro­hlé­dl nedo­kon­če­ný scé­nář. V září 1987 byl Puttnam odvo­lán z funk­ce. Uvádělo se, že to bylo čás­teč­ně pro­to, že si zne­přá­te­lil Murrayho a jeho talen­to­vé­ho agen­ta Michaela Ovitze. Puttnam veřej­ně kri­ti­zo­val Murrayho jako „her­ce, kte­rý vydě­lá­vá mili­o­ny dola­rů v Hollywoodu, aniž by se věno­val své­mu umě­ní. Je to pří­živ­ník.“ Napadl také dra­hé (Sardonyx) balíč­ky talen­to­vých agen­tur, kte­ré zajiš­ťo­va­ly scé­ná­ře, reži­sé­ry a hvězdy; Ovitz zastu­po­val také Aykroyda, Ramise a Reitmana.

Puttnama ve funk­ci pre­zi­den­ta spo­leč­nos­ti Columbia nahra­di­la Dawn Steelová. Když nastou­pi­la do funk­ce, její firem­ní šéfo­vé jí dali jas­ně naje­vo, že pri­o­ri­tou je dostat pokra­čo­vá­ní do výro­by. Společnost Columbia zaži­la od dob Krotitelů duchů dlou­hou sérii kasov­ních neú­spě­chů a Krotitelé duchů II byli pova­žo­vá­ni za nej­lep­ší způ­sob, jak zvrá­tit jejich osud. V lis­to­pa­du 1987 bylo naplá­no­vá­no zahá­je­ní natá­če­ní na léto násle­du­jí­cí­ho roku. Murray teh­dy údaj­ně chtěl za účin­ko­vá­ní v pokra­čo­vá­ní 10 mili­o­nů dola­rů a jeho spo­lu­hrá­či poža­do­va­li stej­nou část­ku.

Hlavní pře­káž­kou byly spo­ry mezi hlav­ním herec­kým obsa­ze­ním a štá­bem, kte­ré vznik­ly od dob Krotitelů duchů. Ramis poz­dě­ji pro­hlá­sil, že „bylo tře­ba tro­chu pro­čis­tit vzduch“, než moh­li začít spo­lu­pra­co­vat. V břez­nu 1988 uspo­řá­dal Ovitz sou­kro­mý oběd pro sebe, Murrayho, Aykroyda, Ramise, Reitmana a Ovitzova kole­gu, vedou­cí­ho obchod­ních zále­ži­tos­tí CAA Raye Kurtzmana, v Jimmy’s, restau­ra­ci pro celebri­ty v Beverly Hills v Kalifornii. Objevily se oba­vy, zda hlav­ní před­sta­vi­te­lé ješ­tě zvlád­nou pokra­čo­vá­ní, pro­to­že Murray byl dlou­ho mimo film a Aykroyd zažil řadu fil­mo­vých neú­spě­chů. Během schůz­ky se sku­pi­na bavi­la a roz­hod­la, že by moh­la spo­lu­pra­co­vat.

Následovalo něko­li­ka­mě­síč­ní vyjed­ná­vá­ní s Reitmanem, Murrayem, Aykroydem a Ramisem, aby si vyjed­na­li mini­mál­ní plat výmě­nou za pro­cen­ta z kasov­ní­ho zis­ku. Dohoda údaj­ně čini­la 10 % z kasov­ních zis­ků pro kaž­dé­ho z nich; Reitman popřel, že by šlo o tak vel­kou část­ku, ale řekl, že „je to vel­ká část­ka“. To bylo uči­ně­no pro­to, aby se udr­žel níz­ký roz­po­čet, jehož cílem bylo při­bliž­ně 30 mili­o­nů dola­rů, zatím­co pla­ty pře­dem by jej zvý­ši­ly blí­že k 50 mili­o­nům dola­rů. Poté se film urych­le­ně pus­til do výro­by a natá­če­ní bylo naplá­no­vá­no na léto 1988 v oče­ká­vá­ní pre­mi­é­ry v polo­vi­ně roku 1989. Přestože výro­ba pokra­čo­vá­ní trva­la pět let a bylo nut­né pou­žít spe­ci­ál­ní efek­ty, Krotitelé duchů II měli krat­ší časo­vý plán než jejich před­chůd­ce, kte­rý se točil jeden rok. Michael C. Gross a pro­du­cent Joe Medjuck se k pokra­čo­vá­ní vrá­ti­li a kaž­dý z nich byl pový­šen na pro­du­cen­ta. Michael Chapman nahra­dil László Kovácse na pozi­ci kame­ra­ma­na a Bo Welch nahra­dil Johna DeCuira na pozi­ci scé­no­gra­fa.

Scénář

Aykroyd popsal svůj prv­ní návrh jako „oprav­du pří­liš vzdá­le­ný... pří­liš nepří­stup­ný“. Chtěl se vyhnout pou­ži­tí New Yorku, zasa­dit film do zámo­ří a vytvo­řit kon­trast k vyvr­cho­le­ní prv­ní­ho fil­mu na vrcho­lu mra­kodra­pu tím, že zahr­ne hroz­bu v pod­ze­mí. Tato před­lo­ha sle­do­va­la Danu Barrettovou, kte­rá je une­se­na a odve­ze­na do Skotska, kde obje­ví vílí prs­te­nec - při­ro­ze­ně se vysky­tu­jí­cí prs­te­nec nebo oblouk hub, kte­rý je někdy ve folk­ló­ru spo­jo­ván s víla­mi nebo čaro­děj­ni­ce­mi - a pod­zem­ní civi­li­za­ci. Krotitelé duchů by muse­li ces­to­vat pod­zem­ní pne­u­ma­tic­kou trub­kou dlou­hou přes 2 000 mil, jejíž pře­ko­ná­ní by trva­lo tři dny. Nakonec se roz­ho­dl, že zacho­vá­ní pro­stře­dí New Yorku umož­ní kon­ti­nu­i­tu a bude lépe odpo­ví­dat pří­bě­hu, kte­rý chtěl vyprá­vět, a záro­veň jim umož­ní pro­zkou­mat pod­ze­mí.

Stejně jako u Krotitelů duchů spo­lu­pra­co­val Aykroyd s Ramisem na vylep­še­ní scé­ná­ře. Hned na začát­ku se roz­hod­li, že Krotitelé duchů II by měli odrá­žet pěti­le­tý časo­vý odstup mezi obě­ma fil­my. Ramis navr­hl, aby se pří­běh sou­stře­dil na dítě, pro­to­že již dří­ve vypra­co­val kon­cept horo­ru, jehož středo­bo­dem bylo nemluv­ně, kte­ré má obrat­nost a sou­stře­dě­nost dospě­lé­ho člo­vě­ka. To ho inspi­ro­va­lo k vytvo­ře­ní posta­vy Oscara. Původně měl být dítě­tem syn Petera Venkmana a Dany, kte­ří by svůj vztah udr­žo­va­li i v uply­nu­lých letech. Dítě by se sta­lo posed­lým ústřed­ním bodem fil­mu; Murray měl pocit, že to vytvá­ří nerov­no­váhu v pří­bě­hu a kla­de pří­liš vel­ký důraz na jeho a Danin vztah s dítě­tem spí­še než na Krotitele duchů a dyna­mi­ku jejich postav. Místo toho se roz­hod­li, že vztah Petera a Dany ztros­ko­tá, což jí umož­ni­lo se vdát, mít dítě a do udá­los­tí Krotitelů duchů II se roz­vést. Ramis chtěl uká­zat, že Krotitelé duchů nezů­sta­li hrdi­ny ani po svém vítěz­ství v před­cho­zím fil­mu; měl pocit, že by to byl méně ori­gi­nál­ní pří­stup.

Řeka sli­zu vznik­la už na počát­ku jejich spo­lu­prá­ce. Ramis chtěl, aby sliz pod New Yorkem před­sta­vil morál­ní pro­blém způ­so­be­ný hro­ma­dě­ním nega­tiv­ních lid­ských emo­cí ve vel­kých měs­tech; pova­žo­val ho za meta­fo­ru měst­ské­ho úpad­ku a výzvu k dodá­ní lid­ské­ho řeše­ní, i když to prý bylo ve scé­ná­ři hlu­bo­ko pohřbe­no. Dvojice chtě­la, aby nega­tiv­ní emo­ce měly své důsled­ky, a našla humor v tom, že New York musí být milý, jinak bude čelit zká­ze, i když v tuto chví­li nevě­dě­li, jakou podo­bu tato zká­za bude mít. Ramis řekl: „Z kome­di­ál­ní­ho hle­dis­ka to nazna­čo­va­lo, co kdy­by všich­ni v New Yorku muse­li být osmačty­ři­cet hodin hod­ní?“. Aykroyd řekl, že chtě­li uká­zat, že nega­ti­vi­ta se musí někam dostat, poten­ci­ál­ně do člo­vě­ka, vůči němuž jsou emo­ce namí­ře­ny. Měl pocit, že díky tomu je film více uzem­ně­ný ve srov­ná­ní s jed­ná­ním s bohy. Řekl: „Města jsou všu­de nebez­peč­ná. Život se stal lev­ným. Můžete jít... do kina a na uli­ci vás zastře­lí samo­pa­lem“. Příběh se od spo­leč­né­ho úsi­lí Ramise a Aykroyda zda­le­ka nevy­vi­nul, ale zacho­val si základ­ní poje­tí emo­cí a jejich dopa­du. V květ­nu 1987 pra­co­va­li Aykroyd a Ramis na scé­ná­ři více než rok a do břez­na 1988 jej dokon­či­li.

V letech od uve­de­ní Krotitelů duchů, kte­ří byli více ori­en­to­vá­ni na dospě­lé, se stal popu­lár­ním u cílo­vé­ho dět­ské­ho pub­li­ka jejich ani­mo­va­ný tele­viz­ní spin-off The Real Ghostbusters. Tým měl za úkol najít rov­no­váhu mezi potře­ba­mi fanouš­ků Krotitelů duchů a potře­ba­mi divá­ků kres­le­né­ho seri­á­lu. Podle Medjucka měl úspěch kres­le­né­ho fil­mu vliv na návrat Slimera do pokra­čo­vá­ní a jejich cílem bylo vyhnout se roz­po­ru s kres­le­ným fil­mem, kde to bylo mož­né; řekl, že ačko­li Krotitelé duchů byli pět let bez prá­ce, muse­li se cho­vat, jako by se udá­los­ti z kres­le­né­ho fil­mu ode­hrá­va­ly až po fil­mu.

Kasting

Podle prv­ních zpráv měl Puttnam v úmys­lu nahra­dit hlav­ní her­ce her­ci s niž­ší­mi pla­ty, čás­teč­ně kvů­li své­mu pohr­dá­ní Murraym. Puttnam to v roz­ho­vo­ru z roku 1987 popřel a uve­dl, že pře­ob­sa­ze­ní nikdy nepři­pa­da­lo v úva­hu.

Krotitelé duchů II měli být prv­ním pokra­čo­vá­ním, kte­ré Reitman reží­ro­val, a měl oba­vy, aby doká­zal divá­ky pře­kva­pit a nespo­lé­hal se na pro­pra­co­va­né spe­ci­ál­ní efek­ty. Chtěl se sou­stře­dit na inter­ak­ci postav, pro­to­že věřil, že prá­vě ta byla hlav­ním tahá­kem původ­ní­ho fil­mu. Ramis se návra­tu k sérii obá­val kvů­li ohrom­né­mu úspě­chu Krotitelů duchů. Váhal i Murray, kte­rý po uve­de­ní před­cho­zí­ho fil­mu na čty­ři roky opus­til herec­tví. Úspěch Krotitelů duchů ozna­čil za feno­mén, kte­rý bude navždy jeho nej­vět­ším úspě­chem, a po neú­spě­chu své­ho osob­ní­ho pro­jek­tu Ostří břitvy (1984) se cítil „radi­o­ak­tiv­ní“. Rozhodl se vyhý­bat natá­če­ní fil­mů, dokud se nevrá­til k fil­mu Strašidelné Vánoce. Murray se také sta­věl odmí­ta­vě k pokra­čo­vá­ním obec­ně, pro­to­že se domní­val, že exis­tu­jí pou­ze z „cham­ti­vos­ti“ nebo „obchod­ních“ důvo­dů, při­čemž za dru­hé jme­no­va­né by pod­le něj měl být vyne­sen roz­su­dek smr­ti. Prohlásil, že se vrá­til k pokra­čo­vá­ní, pro­to­že „prá­ce na prv­ních Krotitelích duchů byla ta nej­vět­ší zába­va, jakou kdo­ko­li z nás zažil“.

Postava Janosze Poha, kte­rou ztvár­nil Peter MacNicol, se původ­ně jme­no­va­la Jason a slou­ží jako pro­střed­ník Krotitelů duchů. MacNicol řekl, že tuto roli by mohl hrát kdo­ko­li, a tak se roz­ho­dl dát Pohovi pří­běh, v němž je Karpat. Přízvuk si vytvo­řil díky své­mu čes­ké­mu pří­te­li a pozo­ro­vá­ním v rumun­ské turis­tic­ké agen­tu­ře. MacNicol chtěl nosit čer­nou paru­ku Beatles, ale ten­to nápad byl zamít­nut, pro­to­že mno­ho her­ců mělo tma­vé vla­sy. Přízvuk posta­vy byl inspi­ro­ván pří­zvu­kem Meryl Streepové ve fil­mu Sophiina vol­ba (1982). Ve scé­ná­ři není pří­zvuk Poha popsán, ale MacNicol jím na Reitmana při kon­kur­zu zapů­so­bil.

Hlas Vigovi pro­půj­čil Max von Sydow; nahráv­ku zvlá­dl za jedi­ný den. Von Homburg se údaj­ně dozvě­děl, že jeho hlas byl dabo­ván von Sydowem, až při sle­do­vá­ní pre­mi­é­ry a krát­ce poté se vybou­řil. Později uve­dl, že jeho zastře­ný hlas, kte­rý byl způ­so­ben roz­bi­tým rtem, byl pře­káž­kou v zís­ká­ní herec­ké prá­ce. Eugene Levy byl obsa­zen do role Louisova bra­tran­ce Shermana, zaměst­nan­ce psy­chi­at­ric­ké­ho oddě­le­ní, kde jsou Krotitelé duchů uvěz­ně­ni. Tato posta­va se význam­ně podí­le­la na jejich osvo­bo­ze­ní, ale jeho scé­ny byly vystři­že­ny.

Natáčení

Reitman začal pra­co­vat na Krotitelích duchů II téměř ihned po režii kome­die Dvojčata z roku 1988. Hlavní natá­če­ní zača­lo v lis­to­pa­du 1988 v New Yorku. Rozpočet se údaj­ně pohy­bo­val mezi 30 a 40 mili­o­ny dola­rů. Natáčení v New Yorku trva­lo při­bliž­ně dva týd­ny a sestá­va­lo pře­váž­ně z exte­ri­é­ro­vých zábě­rů.

Městské úřa­dy byly pro­jek­tu naklo­ně­ny a dokon­ce udě­li­ly štá­bu povo­le­ní natá­čet na manhat­tan­ské Druhé ave­nue v době, kdy byl ome­zen pří­stup do čty­ři­ce­ti měst­ských blo­ků kvů­li návštěvě Michaila Gorbačova, vůd­ce Sovětského sva­zu. K dal­ším loka­cím pat­ří Socha svo­bo­dy a hasič­ská zbroj­ni­ce, Hook and Ladder Company 8, z nichž dru­há opět poslou­ži­la jako exte­ri­ér síd­la Krotitelů duchů. Na vněj­ší stra­ně budo­vy bylo zavě­še­no aktu­a­li­zo­va­né logo fir­my Krotitelé duchů, kte­ré bylo po natá­če­ní daro­vá­no zaměst­nan­cům hasič­ské zbroj­ni­ce, ale nako­nec z ní spadlo.

Celnice Alexandra Hamiltona v USA slou­ži­la jako exte­ri­ér Manhattanského muzea umě­ní, kde byl umís­těn obraz Viga. Před budo­vou se natá­če­la scé­na, v níž posta­vy Aykroyda, Ramise a Hudsona vystu­pu­jí z šach­ty pokry­té sli­zem. Když Ramis scé­nu psal, oče­ká­val, že pro­duk­ce pou­ži­je šach­tu, ale jedi­nou dostup­nou pod­zem­ní loka­cí bylo tele­fon­ní vede­ní. Prostor v díře byl ome­ze­ný a her­ci se do ní muse­li vmáčk­nout pokry­tí sli­zem. Mrazivé tep­lo­ty v kom­bi­na­ci s teku­tým sli­zem způ­so­bi­ly, že se her­ci cíti­li nepo­ho­dl­ně. Následující den se dozvě­dě­li, že kame­ry nahrá­va­ly špat­nou rych­los­tí a scé­nu budou muset nato­čit zno­vu. Scéna, v níž Krotitelé duchů ske­nu­jí kři­žo­vat­ku, na níž je odve­zen Oscarův posed­lý kočá­rek, se natá­če­la na First Avenue.

Natáčení se kon­cem pro­sin­ce 1988 pře­su­nu­lo do Los Angeles. Hasičská sta­ni­ce č. 23 opět poslou­ži­la jako inte­ri­ér síd­la Krotitelů duchů. Sídlo Greystone v Beverly Hills bylo pou­ži­to pro scé­nu, v níž Krotitelé duchů navští­ví sta­ros­tu v Gracie Mansion. Scéna, ve kte­ré Krotitelé duchů kopou jámu, aby našli řeku sli­zu, se natá­če­la v cen­t­ru Los Angeles. Scéna, ve kte­ré oži­je kožich a utí­ká, byla nato­če­na na uli­ci v Los Angeles; byla napsá­na pro původ­ní film, ale neby­la pou­ži­ta a zno­vu pou­ži­ta pro Krotitele duchů II. Natáčení skon­či­lo 7. břez­na 1989. Medjuck pozna­me­nal, že v Krotitelích duchů jsou posta­vy čas­to vidět kou­řit, ale spo­le­čen­ská změ­na v uply­nu­lých letech způ­so­bi­la, že to již neby­lo při­ja­tel­né; Krotitelé duchů II zob­ra­zu­jí méně scén, v nichž se kou­ří.

Postprodukce

Po zku­šeb­ních pro­jek­cích si hlav­ní štáb uvě­do­mil, že ve fil­mu je řada pro­blé­mů. Reitman uve­dl, že po zhléd­nu­tí tes­to­va­cí ver­ze si uvě­do­mil, že závě­reč­ných 25 minut fil­mu „prá­vě zemře­lo straš­li­vou smr­tí“, a tak strá­vil čty­ři dny natá­če­ním nové­ho 25minutového závě­ru, kte­rý jej nahra­dil. Při zku­šeb­ních pro­jek­cích bylo zjiš­tě­no, že se film divá­kům líbil, ale měli pocit, že Vigo nepřed­sta­vu­je pro Krotitele duchů sku­teč­nou výzvu a že jejich vítěz­ství bylo pří­liš snad­né. Testovací divá­ci si také mys­le­li, že Vigo, sliz a při­dru­že­ní ducho­vé nejsou dosta­teč­ně pro­po­je­ni. Podle Grosse si divá­ci neby­li vědo­mi, že sliz ve fil­mu může být nabi­tý nega­tiv­ní­mi nebo pozi­tiv­ní­mi emo­ce­mi, pro­to byly při­dá­ny scé­ny, kte­ré to lépe vysvět­lo­va­ly.

V prů­bě­hu břez­na a dub­na 1989, tedy pou­hé dva měsí­ce před uve­de­ním fil­mu do kin, pro­bí­ha­lo roz­sáh­lé dotá­če­ní; to zahr­no­va­lo i natá­če­ní v New Yorku. Krotitelé duchů II měli být uve­de­ni do kin o svá­teč­ním víken­du 4. čer­ven­ce na Den nezá­vis­los­ti, ale Reitman usou­dil, že 23. čer­ven bude vhod­něj­ší. Když se dozvě­dě­li, že v ten den má být do kin uve­den také super­hr­din­ský film Batman, požá­da­li o pře­su­nu­tí na 16. září. Podle Grosse „jsme s Joem Medjuckem bled­li... nevy­pa­da­lo to mož­né...“. Byl to oprav­do­vý zabi­ják.“

Bylo při­dá­no něko­lik nových scén, aby se zvý­šil pocit nalé­ha­vos­ti a ohro­že­ní Krotitelů duchů, včet­ně sek­ven­ce s pod­zem­ním vla­kem duchů a s ní spo­je­né­ho stra­še­ní sever­ský­mi hla­va­mi. Přidána byla také scé­na, v níž vyvo­la­né foto­gra­fie Krotitelů duchů s Vigem vzpla­nou a hro­zí, že je zpo­pel­ní. Reitman chtěl tyto scé­ny při­dat, pro­to­že se domní­val, že jeho před­cho­zí sestřih fil­mu se pří­liš sou­stře­dil na vztah mezi posta­va­mi Murrayho a Weaverové. Scéna s vla­kem duchů se natá­če­la v noč­ním klu­bu Tunnel v New Yorku. Byla při­dá­na, aby vytvo­ři­la pocit nevi­di­tel­né síly, kte­rá se sna­ží Krotitele duchů udr­žet stra­nou. Medjuck pozna­me­nal, že při­da­né scé­ny nevy­ža­do­va­ly roz­sáh­lé spe­ci­ál­ní efek­ty. V tom­to obdo­bí bylo také při­dá­no cameo Cheeche Marina jako dozor­ce v docích.

Dodatečný obsah nahra­dil někte­ré scé­ny a díl­čí záplet­ky, kte­ré byly dale­ko před dokon­če­ním a obsa­ho­va­ly hoto­vé spe­ci­ál­ní efek­ty. Další natá­če­ní pro­bí­ha­lo v par­ku na Washington Square, kte­rý byl vyu­žit pro mon­strum pohy­bu­jí­cí se pod oblou­kem na Washington Square. Popularita fil­mu byla v té době zřej­má, když sem dora­zi­ly tisí­ce lidí poté, co se dozvě­dě­ly, že se zde natá­čí Krotitelé duchů II. Účastnili se natá­če­ní, kři­če­li na povel a utí­ka­li před pří­še­rou. Závěrečná bitva fil­mu s Vigem byla nato­če­na zno­vu a způ­sob, jakým Vigo opus­til obraz, aby se posta­vil Krotitelům duchů, se zce­la změ­nil.

Jedna z vystři­že­ných scén obsa­ho­va­la pod­zá­plet­ku, v níž je posta­va Raymonda Stantze po pro­hlíd­ce Vigova obra­zu posed­lá Vigem. Raymond nevy­zpy­ta­tel­ně řídí Ectomobil, dokud ho Winston nezba­ví Vigovy kon­t­ro­ly. To vysvět­lu­je Raymondovu posed­lost ve finá­le. Některé z těch­to zábě­rů byly zno­vu pou­ži­ty do mon­tá­že. Objevily se také scé­ny, ve kte­rých se Louis Tully pokou­ší chy­tit Slimera, což tes­to­va­cí pub­li­kum pova­žo­va­lo za ruši­vé, a Slimer se obje­vil jen dva­krát. Gross uve­dl, že zacho­va­li někte­ré scé­ny se Slimerem pro děti, ale že divá­ci na posta­vu obec­ně nere­a­go­va­li, což neče­ka­li. Protože byla odstra­ně­na sek­ven­ce, v níž Tullyho bra­tra­nec osvo­bo­dí Krotitele duchů z psy­chi­at­ric­ké léčeb­ny, byla při­dá­na scé­na uka­zu­jí­cí para­nor­mál­ní zatmě­ní ze sta­ros­to­vy kan­ce­lá­ře, kte­rá vysvět­lu­je, proč sta­ros­ta zajis­til jejich pro­puš­tě­ní. Další odstra­ně­né scé­ny uka­zo­va­ly Raymonda a Egona expe­ri­men­tu­jí­cí se sli­zem, což vysvět­lo­va­lo, jak se s ním nau­či­li mani­pu­lo­vat, aby moh­li ovlá­dat Sochu svo­bo­dy. Duch byl také odstra­něn ze sek­ven­ce, v níž sliz způ­so­bu­je, že se po New Yorku zve­da­jí ducho­vé, pro­to­že Reitman měl pocit, že to není dosta­teč­ně stra­ši­del­né.

Hudba

Ray Parker, Jr. pomá­hal vyvi­nout aktu­a­li­zo­va­nou ver­zi své­ho hitu „Ghostbusters“, kte­rou spo­leč­ně napsa­la a nazpí­va­la hipho­po­vá sku­pi­na Run-DMC. S cílem zopa­ko­vat úspěch původ­ní­ho soun­d­trac­ku chtěl pro­du­cent Peter Afterman najmout Bobbyho Browna, kte­rý měl v posled­ní době za sebou řadu hitů. Aby si zajis­til Brownovu účast, nabí­dl Afterman jeho hudeb­ní­mu vyda­va­tel­ství MCA Records prá­va na soun­d­track k fil­mu Krotitelé duchů II. Brown sou­hla­sil výmě­nou za roli ve fil­mu. Natáčení v té době již téměř skon­či­lo, ale Reitman napsal Brownovi epi­zod­ní roli sta­ros­to­va vrát­né­ho. Výslednou píseň „On Our Own“ napsa­li L. A. Reid, Babyface a Daryl Simmons. Ve video­kli­pu se obje­vi­li Iman, Jane Curtin, Doug E. Fresh, Christopher Reeve, Malcolm Forbes, Rick Moranis, Donald Trump a Marky a Joey Ramoneovi.

Brown také sám napsal a pro­du­ko­val „We’re Back“. Na soun­d­trac­ku jsou také pís­ně „Flip City“ od Glenna Freye, „Spirit“ od Douga E. Freshe a The Get Fresh Crew a „Love is a Cannibal“ od Eltona Johna. Píseň „Flesh „n Blood“ od skla­da­te­le Dannyho Elfmana a sku­pi­ny Oingo Boingo byla napsá­na pro film, ale Elfman řekl, že byl zkla­mán, že z ní byly pou­ži­ty pou­ze čty­ři noto­vé tak­ty. Myslel si, že malé pou­ži­tí bylo zámin­kou, aby ji mohl vydat na soun­d­trac­ku, a řekl, že kdy­by to věděl, píseň by stá­hl.

Původní hud­bu k fil­mu vytvo­řil Randy Edelman. Byla to jed­na z Edelmanových prv­ních zku­še­nos­tí s pra­cí s vel­kým orchestrem. Přestože Krotitele duchů znal, roz­ho­dl se, že se na něj nebu­de zno­vu dívat kvů­li inspi­ra­ci, aby pokra­čo­vá­ní mělo jedi­neč­ný zvuk. Edelman věřil, že výraz­né osob­nos­ti stá­va­jí­cích postav zna­me­na­jí, že jen zříd­ka potře­bu­jí hudeb­ní dopro­vod, a mís­to toho se sou­stře­dil na hudeb­ní dopro­vod nad­při­ro­ze­ných a akč­ních scén, kte­ré mají před­sta­vo­vat hroz­bu a „tem­nou pova­hu zlé­ho Karpatského“.

Speciální efekty a design

Stejně jako při prá­ci na Krotitelích duchů se Reitman málo zají­mal o tech­nic­kou strán­ku své­ho fil­mu. Pro pokra­čo­vá­ní si najal stu­dio spe­ci­ál­ních efek­tů Industrial Light and Magic (ILM) a dal jim hrubý nástin děje a vol­nost, aby si děla­li, co chtě­jí. Columbia před­tím pomoh­la Richardu Edlundovi zalo­žit spo­leč­nost Boss Film Studios, kte­rá se zabý­va­la spe­ci­ál­ní­mi efek­ty pro Krotitele duchů, ale Reitman prý nebyl s jejich pra­cí spo­ko­jen. Edlundův býva­lý spo­lu­pra­cov­ník z ILM Dennis Muren půso­bil jako vedou­cí vizu­ál­ních efek­tů. Navzdory záměr­ně uspě­cha­né­mu har­mo­no­gra­mu fil­mu chtěl Muren na fil­mu pra­co­vat, pro­to­že mu to umož­ni­lo navrh­nout nové tvo­ry. Muren při­znal, že jeho návrhy nebu­dou tak ori­gi­nál­ní jako u Krotitelů duchů, a mís­to toho je chtěl udě­lat pruž­něj­ší a „duchař­š­těj­ší“. Tým byl původ­ně najat na 110 efek­to­vých zábě­rů, ale jejich počet se roz­ros­tl na 180.

ILM pra­co­va­la na spe­ci­ál­ních efek­tech i pro dal­ší fil­my z roku 1989: Návrat do budouc­nos­ti - část II, Indiana Jones a posled­ní kří­žo­vá výpra­va a Propast, ale nej­vět­ší potí­že měla s Krotiteli duchů II, pro­to­že návrhy a kon­cep­ty se neu­stá­le měni­ly a při­dá­va­ly se nové scé­ny. ILM nako­nec odmít­lo při­jmout dal­ší změ­ny. Jak se časo­vý plán napí­nal, muse­lo ILM po dobu čtyř týd­nů kaž­dý den pra­co­vat devět týmů, aby dokon­či­lo roz­ší­ře­ných 180 zábě­rů, a část prá­ce navíc muse­lo zadat Visual Concept Engineering, Available Light, Character Shop a nea­kre­di­to­va­né­mu Tippett Studiu. O mno­ho efek­tů pro dotáč­ky se posta­ra­la spo­leč­nost Apogee Productions.

Sliz

K vytvo­ře­ní sli­zu byl pou­žit metho­cel, gel na rost­lin­né bázi. Přidávalo se potra­vi­nář­ské bar­vi­vo; bar­vy zahr­no­va­ly zele­nou (aby odpo­ví­da­la Slimerovi) a mod­rou. Supervizor fyzi­kál­ních efek­tů Chuck Gaspar make­to­val růz­ně barev­né dáv­ky a Reitman se roz­ho­dl pro růžo­vou. Film si vyžá­dal při­bliž­ně 100 000 ame­ric­kých galo­nů (380 000 lit­rů) sli­zu. Na mís­tě byly čty­ři míchač­ky cemen­tu, kte­ré den­ně mícha­ly čer­stvé dáv­ky, pro­to­že se rych­le kazil. Do řeky sli­zu se při­dá­val slí­do­vý prach a mine­rál­ní olej; prach dodá­val řece hloub­ku, zatím­co olej vytvá­řel na jejím povrchu růz­né tva­ry.

Řeka sli­zu ve sta­ni­ci Van Horne Pneumatic Transit byla mini­a­tur­ní model s kory­tem z ple­xiskla širo­kým 1 sto­pu (0,30 m) a dlou­hým 10 stop (3,0 m). Fungovala na prin­ci­pu gra­vi­tač­ní­ho čer­pa­dla a byla napá­je­na z vel­ké nádr­že umís­tě­né 15 stop (4,6 m) nad ní. Po dosa­že­ní kon­ce řeky spa­dl kal do dal­ší nádr­že, z níž byl při­vá­děn zpět do hor­ní nádr­že. Vzduchové injek­to­ry a lout­ko­vé pře­páž­ky slou­ži­ly k vytvá­ře­ní bub­li­nek a mani­pu­la­ci se sli­zem, aby tekl, jako by se pod hla­di­nou něco pohy­bo­va­lo. Malá cha­padla sli­zu byla vytvo­ře­na pomo­cí tyčí pota­že­ných viny­lem, kte­ré se ovlá­da­ly zespo­du. Velké cha­padlo bylo plas­to­vé a bylo natá­če­no na mod­ré plát­no, jak odpa­dá­vá od boty kom­par­zis­ty. Záběry se pak pře­hrá­va­ly obrá­ce­ně, aby se zdá­lo, že cha­padlo chňa­pá po Aykroydovi. Scéna s Van Hornem kom­bi­no­va­la mini­a­tu­ru řeky, mat­né mal­by nádra­ží a prak­tic­kou kuli­su scho­dů vedou­cích do tune­lu. Scéna, v níž Aykroyd, Ramis a Hudson pada­jí do řeky, byla pova­žo­vá­na za jeden z nej­ob­tíž­ně­ji dosa­ži­tel­ných efek­tů; her­ci byli natá­če­ni při pádu z kulis Van Horne, kte­ré byly zakom­po­no­vá­ny do mini­a­tu­ry řeky. Hudsonova posta­va, kte­rou str­há­vá proud sli­zu, byla natá­če­na pro­ti mod­ré­mu plát­nu, aby se obje­vi­la v řece; jeho pohyb v řece musel být ani­mo­ván ruč­ně pro­ti při­ro­ze­ným pohy­bům řeky.

Efekty příšer

Vracející se duch Slimer byl pře­pra­co­ván tak, aby byl pří­vě­ti­věj­ší k dětem jako jeho popu­lár­ní inkar­na­ce ve fil­mu Krotitelé duchů. Jeho obli­čej, kte­rý byl v Krotitelích duchů ovlá­dán pomo­cí drá­tů a kabe­lů, byl nyní ovlá­dán ser­vo­mo­to­ry a měl pne­u­ma­tic­kou čelist. Bobby Porter byl najat, aby nosil kos­tým Slimera, dokud neby­la posta­va z fil­mu zce­la odstra­ně­na. O něko­lik týd­nů poz­dě­ji byl Slimer zno­vu nasa­zen, ale to už Porter nebyl k dis­po­zi­ci a nahra­dil ho Robin Shelby.

Duchové bra­trů Scoleriových, Tony a Nunzio, byli inspi­ro­vá­ni dvo­ji­cí bra­trů, kte­ří vykrad­li obchod Ramisova otce. Výtvarník kre­a­tur Tim Lawrence byl ovliv­něn hudeb­ní kome­dií Bratři Bluesové (1980), kde hrál Aykroyd a kde vystu­po­va­li dva brat­ři, z nichž jeden byl vyso­ký a hube­ný (Tony) a dru­hý malý a tlus­tý (Nunzio). Bratři dosta­li kres­le­ný design, kte­rý měl půso­bit jako pro­ti­vá­ha stra­ši­del­ným momen­tům fil­mu. Lawrence se sna­žil ztvár­nit spí­še zlo postav než jejich před­smrt­ný vzhled. Camilla Hennemanová vytvo­ři­la vět­ši­nu Nunzia pomo­cí span­de­xo­vých sáč­ků napl­ně­ných žela­ti­no­vý­mi mate­ri­á­ly, aby vypa­dal nemož­ně tlus­tý. Kostým nosil Lawrence. Neskutečně hube­ný Tony byl navr­žen jako lout­ka v život­ní veli­kos­ti, ale Muren se domní­val, že ten­to pří­stup ovliv­ní har­mo­no­gram natá­če­ní. Tony byl pře­pra­co­ván na kos­tým, kte­rý nosil herec Jim Fye; dostal pro­dlou­že­né pří­dav­ky, aby vypa­dal nepři­ro­ze­ně hube­ný.

Tváře duchů byly arti­ku­lo­vá­ny pomo­cí moto­rů a pne­u­ma­ti­ky, kte­ré vytvo­řil mecha­nic­ký ani­má­tor Al Coulter a jeho tým. Lawrence také vyvi­nul ani­mač­ní sys­tém, kte­rý mas­kám umož­ňo­val syn­chro­ni­zo­vat dia­lo­gy se rty. Vedle raných kon­cep­tů chůze duchů a vytvá­ře­ní explo­ziv­ních trh­lin při kaž­dém kro­ku byla vět­ši­na těch­to prv­ků v koneč­ném fil­mu opuš­tě­na. Lawrence poz­dě­ji řekl, že bez těch­to prv­ků by bylo mož­né stej­ný efekt vytvo­řit s lout­kou v měřít­ku jed­né tře­ti­ny. Elektrická křes­la bra­trů byla mini­a­tu­ra­mi zakom­po­no­va­ný­mi do zábě­rů sedí­cích her­ců v kos­tý­mech. Efekty zkres­le­ní, jako napří­klad mač­ká­ní duchů, byly vytvo­ře­ny pomo­cí hoto­vých efek­to­vých zábě­rů, kte­ré byly pře­fo­to­gra­fo­vá­ny přes myla­ro­vý mate­ri­ál, kte­rý bylo mož­né defor­mo­vat a ovliv­nit tak základ­ní obraz. Pro scé­nu, v níž Nunzio vyná­ší žalob­ce ze soud­ní síně hla­vou dolů, byla kaska­dér­ka zavě­še­na hla­vou dolů na zábrad­lí. Reitman chtěl, aby pro­šla dveř­mi a záro­veň vidě­la nad ně. Gasparův tým vytvo­řil nad dveř­mi prů­chod z pěny, kte­rý při­po­mí­nal želez­nou mříž. Pěna byla odpru­že­ná, tak­že když jí pro­šel drát, kuli­sa rych­le vysko­či­la zpět na mís­to; efekt byl skryt za kom­po­zi­cí Nunzia. Při natá­če­ní byly pou­ži­ty výře­zy duchů v plné veli­kos­ti, kte­ré pomá­ha­ly her­cům. Storyboardista Krotitelů duchů Thom Enriquez scé­nu sto­ry­bo­ar­do­val; pro­ces byl pro něj obtíž­ný, pro­to­že kvů­li ome­ze­né­mu časo­vé­mu plá­nu se soud­ní síň sta­vě­la během jeho prá­ce. Byl také ome­zen roz­poč­tem: „Mohl pou­žít pou­ze čtr­náct židlí. Mohl jsem také vyho­dit do vzdu­chu čty­ři slou­py a jed­nu skle­ně­nou stě­nu.“

Animovanou Sochu svo­bo­dy vymys­lel Aykroyd, kte­ré­mu se líbi­la myš­len­ka vzít sta­tic­ký obraz a roz­po­hy­bo­vat ho, při­rov­ná­val ji k tomu, že vidí pohy­bu­jí­cí se Eiffelovu věž nebo Viktoriiny vodo­pá­dy tekou­cí pozpát­ku. Role sochy byla původ­ně napsá­na jako zbraň pro Viga, ale tato myš­len­ka nepo­kro­či­la ve vyprá­vě­ní. Efekt byl kom­bi­na­cí kos­tý­mu, kte­rý nosil Fye, mini­a­tur a prv­ků v nadži­vot­ní veli­kos­ti, jako je koru­na sochy - kte­rá byla ve sku­teč­nos­ti pří­liš malá na to, aby z ní Krotitelé duchů moh­li vyku­ko­vat. Koruna byla upev­ně­na na kar­da­nu, kte­rý umož­ňo­val její otá­če­ní, jako by její nosi­tel cho­dil. Reitman naří­dil, aby byla koru­na naklo­ně­na více, než her­ci oče­ká­va­li, aby v nich vyvo­la­la sku­teč­nou reak­ci pře­kva­pe­ní. Horní část těla byla vymo­de­lo­vá­na a nato­če­na v noci v pro­vi­zor­ním bazé­nu, aby bylo vidět, jak se vyno­řu­je z oce­á­nu. Fye také ztvár­nil ducha běž­ce v Central Parku.

Pro ztvár­ně­ní posed­lé­ho Janosze, kte­rý osvět­lu­je chod­bu oči­ma, byl MacNicol nato­čen, jak jde chod­bou, kte­rá byla opět nato­če­na bez vypnu­tých svě­tel Michaela Chapmana, kte­rý držel svět­lo ve výš­ce MacNicolovy hla­vy a při­tom s ním pano­rá­mo­val ze stra­ny na stra­nu. Pro zakry­tí MacNicolova pohle­du bylo pro­ve­de­no něko­lik zábě­rů. Animátoři při­da­li paprsky vychá­ze­jí­cí z Janoše, včet­ně čás­tic pro zvý­še­ní rea­lis­tič­nos­ti. Verze „ducha chůvy“ Janosze, kte­rý vytrh­ne Oscara z Venkmanova bytu, pro­šla mno­ha vari­an­ta­mi. Během vývo­je byla kon­ci­po­vá­na jako dvou­hla­vý drak - ten­to nápad byl zavr­žen jako neo­ri­gi­nál­ní -, bill­bo­ar­do­vé posta­vy, ani­mo­va­ní chr­li­či, pří­zrač­ný taxík a Santa Claus. Uvažovalo se také o posed­lé věci v bytě; ten­to nápad inspi­ro­val posed­lou vanu. MacNicolová měla na sobě při detail­ních zábě­rech dra­pé­rii jako chů­va a při širo­kých zábě­rech byla pou­ži­ta lout­ka. Vysouvací ruka ducha byla vyro­be­na z nata­ho­va­cích plas­to­vých tru­bek pota­že­ných lát­kou.

Welch posta­vil vněj­ší stě­ny a řím­su Venkmanova bytu v měřít­ku; byla umís­tě­na 10 stop (3,0 m) ve vzdu­chu. Římsa byla pře­kry­ta mat­nou mal­bou celé budo­vy. Nemluvný herec byl před úno­sem upev­něn v plo­ši­ně, kte­rá mu pomá­ha­la vstát. Posedlá vana začí­na­la jako bub­lin­ko­vá kou­pe­lo­vá pří­še­ra, kte­rá by vypa­da­la, že má tisí­ce očí v kaž­dé bub­li­ně; je zni­če­na, když Dana upus­tí do vany fén. Reitman dal před­nost tomu, aby mon­strum tvod­řil sliz. Byla pou­ži­ta sili­ko­no­vá vana, kte­rá se dala snad­no ohý­bat; zespo­du Tom Floutz zakuklil cha­padlo vyro­be­né z die­lek­tric­ké­ho gelu a vyztu­že­né span­de­xem a por­ce­lá­no­vým hed­vá­bím, kte­ré bylo pokry­té sli­zem. Před vaku­o­vou tru­bi­ci, kte­rá po akti­va­ci nasá­la mate­ri­ál doza­du a odha­li­la ústa, byla vlo­že­na tla­ma ze skel­ných vlá­ken. Později byl při­dán ani­mo­va­ný jazyk.

RMS Titanic byl jed­ním z prv­ních zábě­rů, kte­ré ILM dokon­či­la; chtě­li pro tuto scé­nu vytvo­řit sil­ný obraz a zva­žo­va­li pou­ži­tí vzdu­cho­lo­di Hindenburg s hoří­cí­mi ces­tu­jí­cí­mi a zava­za­dly, vla­ku met­ra s hni­jí­cí­mi ces­tu­jí­cí­mi a hřbi­to­va s vybuchu­jí­cí­mi náhrob­ní­mi kame­ny (Drahé kame­ny). Miniaturní model Titaniku s mír­ně upra­ve­ný­mi aspek­ty; pozi­ce jmé­na lodi byla změ­ně­na, aby bylo jas­ně iden­ti­fi­ko­va­tel­né. Komparzisté byli natá­če­ni v dobo­vých kos­tý­mech, s moř­ský­mi řasa­mi a kapa­jí­cí vodou, ale mno­ho drob­ných detai­lů se ztra­ti­lo v širo­kém zábě­ru. Byl vytvo­řen zmen­še­ný model muzea, pro­to­že Reitman chtěl mít mož­nost uká­zat sliz vyté­ka­jí­cí z prasklin a švů. Kvůli hek­tic­ké­mu har­mo­no­gra­mu bylo na posled­ní chví­li při­dá­no něko­lik efek­to­vých zábě­rů. Vlak duchů měl být vagon met­ra, ale nebyl čas najít vhod­ný model, a tak byl pou­žit sta­ro­žit­ný vlak. Useknuté hla­vy byly zís­ká­ny z více míst; méně kva­lit­ní hla­vy byly umís­tě­ny dále od kame­ry. Stavba diva­del­ní­ho ducha trva­la tři týd­ny a vyža­do­va­la čty­ři lout­ká­ře. Příšeru z Washington Square ani­mo­val ve stop moti­on Phil Tippett, kte­rý prá­ci při­jal pod pod­mín­kou, že efekt nebu­de del­ší než 160 sním­ků, bude posta­ven na exis­tu­jí­cí před­lo­ze a bude mož­né ho udě­lat na jeden záběr. Tippett se během vývo­je váž­ně zra­nil při auto­ne­ho­dě, ale pokra­čo­val v prá­ci a efekt dokon­čil včas. Kožichu posed­lé­ho sli­zem bylo dosa­že­no pomo­cí čtyř nátě­rů s část­mi ovlá­da­ný­mi ser­vo­mo­to­ry. ILM zva­žo­va­la, že pro ten­to seg­ment pou­ži­je živá zví­řa­ta, ale od této myš­len­ky upus­ti­la.

Karpatský Vigo

Koncept fyzic­ké podo­by ústřed­ní­ho padou­cha Viga pro­šel mno­ha změ­na­mi, včet­ně plá­nu pro­mě­nit ho ve vel­ké mon­strum. Bylo obtíž­né určit, jak by Vigo půso­bil mimo svůj obraz. Vigo měl mít těž­ší make-up pří­še­ry, ale poté, co byl obsa­zen Von Homburg, jeho oso­bi­tý vzhled zna­me­nal, že doda­teč­ný make-up byl z vel­ké čás­ti zby­teč­ný.

Na začát­ku roku 1989 spo­leč­nost ILM kon­tak­to­va­la Glena Eytchisona, aby vyvi­nul obraz, kte­rý by mohl ožít. Eytchison se spe­ci­a­li­zo­val na tableaux vivants - pou­ži­tí sta­tic­kých kulis a nehyb­ných her­ců k vytvo­ře­ní ilu­ze plo­ché­ho obra­zu. Muren sice uve­dl, že jeho tým by doká­zal vymys­let způ­sob, jak dosáh­nout poža­do­va­né­ho efek­tu, ale nemě­li dosta­tek času a muse­li si při­zvat odbor­ní­ka. Cílem bylo ztvár­nit něco, co by vypa­da­lo jako obraz Viga, kte­rý by ožil a šoko­val divá­ky. ILM strá­vi­la měsí­ce vytvá­ře­ním kon­cep­tů vzhle­du obra­zu, ale Reitman je odmí­tl, pro­to­že se pří­liš podo­ba­ly fil­mu „Conan [bar­bar]“. Eytchison a jeho tým zkou­ma­li vzhled voje­vůd­ce ze 16. sto­le­tí a odka­zo­va­li na dobo­vé malí­ře, aby odpo­ví­dal dobo­vým umě­lec­kým sty­lům.

Eytchisonův tým nama­lo­val na ace­tát poza­dí a jed­not­li­vé před­mě­ty včet­ně oblo­hy, lebek a stro­mů. To Reitmanovi umož­ni­lo rych­le si pro­hléd­nout kom­bi­na­ce; svůj oblí­be­ný návrh si vybral během 15 minut. Místní malíř Lou Police vytvo­řil pod­le toho­to kon­cep­tu obraz; Reitman ho schvá­lil, ale Eytchison si uvě­do­mil, že obraz by nebyl dosta­teč­ně rea­lis­tic­ký, aby mezi ním a her­cem moh­li pře­pí­nat. Eytchisonův tým se roz­ho­dl vytvo­řit malou kuli­su při­po­mí­na­jí­cí obraz; měla kon­strukč­ní prv­ky včet­ně poly­sty­ré­no­vých lebek, v nichž mohl Von Homburg stát. Von Homburgův kos­tým a kuli­sy malo­val stej­ný tým, aby se zajis­ti­lo, že budou mít stej­nou struk­tu­ru a budou spo­lu ladit.

Když kuli­sy dora­zi­ly do ILM, Von Homburg do nich byl umís­těn v kom­plet­ním kos­tý­mu, s make-upem a pro­te­ti­kou. Osvětlení bylo pou­ži­to k eli­mi­na­ci stí­nů a vytvo­ře­ní plo­ché­ho obra­zu. Poté byla poří­ze­na foto­gra­fie, kte­rá byla zvět­še­na a pou­ži­ta jako obraz. Welchovo oddě­le­ní upra­vi­lo foto­gra­fii tak, aby se co nej­ví­ce podo­ba­la ole­j­o­mal­bě. Byly nato­če­ny scé­ny, v nichž von Homburg na pla­ce pro­ná­ší své dia­lo­gy a odchá­zí ze scé­ny, jako by opouš­těl obraz; pod­le Eytchisona se herec s tou­to akcí potý­kal a Reitmanovi se efekt nelí­bil. Závěr fil­mu byl zce­la změ­něn a kon­cept živé­ho obra­zu byl zru­šen. Když Vigo v hoto­vém fil­mu inter­a­gu­je z obra­zu, obraz je nahra­zen Von Homburgovou bez­tva­rou hla­vou plu­jí­cí nad mini­a­tur­ní kuli­sou řeky sli­zu, kte­rou z pěny posta­vi­la spo­leč­nost ILM. Při odcho­du z obra­zu Vigo zmi­zí a zhmot­ní se ve scé­ně. Podle jiné­ho kon­cep­tu se měl „odle­pit“ od plát­na a pod­le dal­ší­ho měl sliz oži­vit dal­ší obra­zy, aby mu pomohl. Pro ztvár­ně­ní jeho vnitř­ní­ho zla byla vytvo­ře­na tva­ro­va­ná mas­ka, kte­rou nosil Harold Weed jako posed­lá ver­ze Aykroydovy posta­vy.

Technologie

Konzultant Krotitelů duchů pro hard­ware Stephen Dane byl zod­po­věd­ný za vět­ši­nu vyba­ve­ní Krotitelů duchů a jejich vozi­dlo Ectomobile; pro Krotitele duchů II navr­hl nové vyba­ve­ní v nepři­zna­né roli. Dane pře­pra­co­val návrhy pro­to­no­vých zbra­ní, pas­ti na duchy a Ectomobilu, z něhož se stal Ectomobil 1A. Dane navr­hl nové vyba­ve­ní včet­ně giga-metru, nabí­ra­če sli­zu a fou­ka­če sli­zu - vel­ké nádr­že při­po­je­né k trys­ce na vypouš­tě­ní sli­zu. Znovu pou­žil zbyt­ky výstraž­ných štít­ků a sym­bo­lů rekvi­zit z prá­ce na fil­mu Blade Runner (1982), aby vyba­ve­ní vypa­da­lo auten­tič­tě­ji.

Zbraně fou­ka­če sli­zu byly tři­krát těž­ší než pro­to­no­vé balíč­ky; nádr­že neob­sa­ho­va­ly sliz, kte­rý byl pum­po­ván přes zbra­ně mimo kame­ru. Objemné pro­to­no­vé balíč­ky, kte­ré byly během natá­če­ní Krotitelů duchů pova­žo­vá­ny za těž­ké a nepo­ho­dl­né, byly pře­pra­co­vá­ny na hmot­nost 28 liber (13 kg) opro­ti ver­zím 30 liber (14 kg) a 50 liber (23 kg) pou­ži­tým v před­cho­zím fil­mu. Nový design nabí­zel vět­ší pohod­lí a záro­veň odstra­nil někte­ré pohá­ně­né efek­ty. Murenův tým pře­pra­co­val paprsky neu­tri­no­vé hůl­ky pro­to­no­vé­ho balíč­ku tak, aby byly mul­ti­funkč­ní a moh­ly být pou­ži­ty jako laso nebo vla­sec k zachy­ce­ní duchů, namís­to přímých paprs­ků. K vytvo­ře­ní posed­lé­ho kočár­ku v úvo­du fil­mu bylo pou­ži­to pět dál­ko­vě ovlá­da­ných dět­ských kočár­ků; moto­ry a hna­cí hří­de­le byly ukry­ty spo­lu s chro­mo­va­nou karo­se­rií kočár­ku a byly pou­ži­ty brz­dy, kte­ré jej moh­ly oka­mži­tě zasta­vit nebo postup­ně zpo­ma­lit. Gaspar zaměst­nal dvoj­ná­sob­né­ho národ­ní­ho mis­tra v jízdě mini­a­tur­ní­mi auty Jaye Halseyho, aby kočá­rek řídil; musel s ním klič­ko­vat mezi doprav­ní­mi pro­střed­ky ze vzdá­le­nos­ti až 23 m (75 stop).


  • Zdroj: Anglická Wikipedie
  • Photo © Columbia Pictures Corporation

Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup

Části seriálu:  Krotitelé duchů


  • Krotitelé duchů4. ledna 2022 Krotitelé duchů Krotitelé duchů je americká nadpřirozená komedie z roku 1984, kterou režíroval a produkoval Ivan Reitman a scénář napsali Dan Aykroyd a Harold Ramis. Bill Murray, Aykroyd a Ramis v něm […] Posted in Speciály
  • Krotitelé duchů10. června 2021 Krotitelé duchů Tři nezaměstnaní parapsychologové Venkman (Bill Murray), Stantz (Dan Aykroyd) a Spengler (Harold Ramis) se dávají dohromady a vytvářejí tým Krotitelů duchů. Vybaveni ektoplazmovými kanóny, […] Posted in Retro filmové recenze
  • Krotitelé duchů - 0 %6. ledna 2022 Krotitelé duchů - 0 % Hollywood bývával továrnou na sny. Ale to už je dávno. Dnes jsou filmy dost často remaky, rebooty, nebo jinými podobnými vykrádačkami starých hitů. A nejinak tomu je i u  Ghostbusters, […] Posted in Retro filmové recenze
  • Krotitelé duchů: Odkaz - 70 %6. ledna 2022 Krotitelé duchů: Odkaz - 70 % Svobodná matka Callie (Carrie Coon) se se svými dvěma dětmi Trevorem (Finn Wolfhard) a Phoebe (Mckenna Grace) přestěhuje na maloměsto, kde společně objeví svoje spojení s původními […] Posted in Filmové recenze
  • Na Hromnice o den více - Nejklasičtější film o časové smyčce.11. února 2021 Na Hromnice o den více - Nejklasičtější film o časové smyčce. Samolibý a vším otrávený moderátor počasí Phil Connors (Bill Murray) je pověřen natočením reportáže o každoročních oslavách Hromnic. Na cestě z města Punxusutawney se dostane do ohromné […] Posted in Retro filmové recenze
  • Krotitelé duchů - 60 %27. července 2016 Krotitelé duchů - 60 % Erin Gilbertová je mladá žena, která učí na univerzitě v New Yorku fyziku a je zcela oddána vědě. Jednoho dne ji ale navštíví Ed Mulgrave, který potřebuje ověřit, zda v domě Aldridgeových […] Posted in Filmové recenze
  • Transformers3. července 2022 Transformers Dvě frakce autonomních robotických organismů z planety Cybertron, hodní Autoboti a zlí Decepticoni, se snaží ziskat Prajiskru, která , která je schopna stvořit světy a zaplnit je životem. […] Posted in Retro filmové recenze
  • Training Day23. května 2022 Training Day Policistu Jaka Hoyta (Ethan Hawke) čeká velký den. Má se osvědčit jako člen protidrogové jednotky, na což má dohlédnout mnohokrát vyznamenaný veterán Alonzo Harris(Denzel Washington) – […] Posted in Retro filmové recenze
  • Gorily v mlze13. dubna 2022 Gorily v mlze Gorily v mlze (Gorillas in the Mist) je americký dramatický film z roku 1988, který režíroval Michael Apted a v němž Sigourney Weaverová ztvárnila přírodovědkyni Dian Fosseyovou. Vypráví o […] Posted in Speciály
  • Skála23. prosince 2021 Skála Skála je americký akční thriller z roku 1996, který režíroval Michael Bay, produkovali Don Simpson a Jerry Bruckheimer a scénář napsali David Weisberg a Douglas S. Cook. Ve filmu hrají […] Posted in Speciály
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Stránka načtena za 1,97522 s | počet dotazů: 245 | paměť: 58714 KB. | 13.08.2022 - 23:31:53