Kritiky.cz > Recenze > Kozí příběh - pověsti staré Prahy

Kozí příběh - pověsti staré Prahy

Nadějný řez­bář Kuba (Matěj Hádek) se svou kozou (Jiří Lábus) při­chá­zí hle­dat štěs­tí do stře­do­vě­ké Prahy. Zrovna v době, kdy se prá­vě všu­de kolem budu­jí budou­cí pilí­ře praž­ské turis­ti­ky jako Karlův most či sta­ro­měst­ský Orloj. Řeší nejen pro­blém se svým uplat­ně­ním, ale také svůj vztah s kyprou slu­žeb­nou Mášou, jejíž vna­dy dodá­va­jí názvu sním­ku zce­la jiný nádech. Největší pro­blém je však se žár­li­vou kozou.

Jsem si jis­tý, že divá­ky do kin dale­ko spí­še než popis neváb­ně vyhlí­že­jí­cí­ho děje při­lá­ká fakt, že Kozí pří­běh je his­to­ric­ky prv­ním celo­ve­čer­ním 3D ani­mo­va­ným fil­mem nejen u nás, ale v celé východ­ní Evropě. Zda nám toto prven­ství sku­teč­ně může někdo závi­dět je bohu­žel veli­ce spor­né. Zdá se totiž, že auto­ři v čele s Janem Tománkem vyplýtva­li veš­ke­rou tvůr­čí ener­gii na samot­nou počí­ta­čo­vou rea­li­za­ci své­ho díla a tak tro­chu opo­mně­li ostat­ní aspek­ty, kte­ré děla­jí film dob­rým fil­mem.
Tak pře­de­vším z vět­ši­ny sto­pá­že je sly­šet zou­fa­lé volá­ní po pořád­ném scé­ná­ři. Tománek totiž dějo­vou kost­ru vysta­věl na pověs­ti o praž­ském Orloji, ale ten­to solid­ní základ oba­lil pou­ze kře­čo­vi­tý­mi šla­cha­mi infan­til­ní­ho humo­ru a povis­lou kůží roz­tříš­tě­né­ho děje. Šťavnaté kous­ky scé­náris­tic­ké­ho masa chy­bí a divák pro­to hla­do­ví. V pří­pa­dě, že se roz­hod­ne­te i po sou­čas­né zápla­vě kri­tic­kých recen­zí film v kině navští­vit, aby jste si o výsled­ku pěti­le­té dři­ny Tománkova týmu uči­ni­li vlast­ní úsu­dek, neza­po­meň­te se pro­to krom nezbyt­né dáv­ky trpě­li­vos­ti vyba­vit také vydat­nou stra­vou. Obvyklý pop­corn roz­hod­ně sta­čit nebu­de.

Dalším pro­blé­mem je atmo­sfé­ra fil­mu. Kupříkladu vše, co se na plát­ně točí kolem pro­kle­té­ho Faustova domu, při­po­mí­ná dale­ko spí­še intro k počí­ta­čo­vé hře než úsek fil­mo­vé­ho děje. Divák pod­vě­do­mě šmát­rá ve tmě pod sedač­kou hle­da­jíc něja­ký joystick, kte­rým by mohl posta­vič­ku Matěje ovlá­dat. Ten kdo roz­ho­du­je o tom, co se na plát­ně bude dít, je ale výhrad­ně Jan Tománek. A hádám neplá­no­va­ný (nebo snad chtě­ný?) efekt Faustova domu sku­teč­ně začí­ná na lidi půso­bit – neje­den divák reži­sé­ra a scé­náris­tu v jed­né oso­bě Tománka pro­klí­ná.

Co do fil­mu vůbec neza­pa­dá je jaká­si hus­tě ochlu­pe­ná kou­le živou­cí­ho orga­nis­mu, kte­rý má obří oči a hubu s věč­ně vypla­ze­ným jazy­kem. Bizardní nechut­nost toho­to stvo­ře­ní dopl­ňu­jí lid­ské nohy dodá­va­jí­cí mu na komič­nos­ti. Pokud jsem při před­fil­mo­vých kre­a­cích toho­to stvo­ře­ní coby mas­ko­ta autor­ské­ho fil­mo­vé­ho stu­dia poba­ve­ně žasl, pak ve fil­mu kaž­dá jeho pří­tom­nost jen umoc­ni­la můj údiv nad scé­náris­tic­kou bez­rad­nos­tí Tománka. Hospodské eska­pá­dy kozy, coby ústřed­ní posta­vy sním­ku, pak svým pokles­lým humo­rem roz­hod­ně mou před­sta­vu o nekře­čo­vi­té zába­vě nena­pl­ni­ly. Ochutnat bych snad jen chtěl to alko­ho­lo­vé mlé­ko.

Nemá však cenu film jako celek zatra­co­vat. Ačkoliv sám dosa­hu­je jen níz­kých kva­lit, mohl by slou­žit jako odra­zo­vý můs­tek pro budou­cí tvůr­ce toho­to ani­mo­va­né­ho zpra­co­vá­ní u nás. Každý si totiž po jeho zhléd­nu­tí bude muset ujas­nit, zda mu ta dři­na u počí­ta­čů sto­jí za to. Ono je oprav­du obdi­vu­hod­né, že Tománkův dese­ti­člen­ný tým svou prá­ci nako­nec dotá­hl do kon­ce, ale pouš­tět se do pro­jek­tů v podob­ných pod­mín­kách bych už po zku­še­nos­ti s výsled­kem niko­mu nedo­po­ru­čo­val. Ani ta 3D ani­ma­ce coby hlav­ní reklam­ní tahák fil­mu pří­liš vyda­ře­ná není (její pří­z­niv­ci říka­jí, že je oso­bi­tá), a co teprv strán­ky, jako scé­nář, s kte­rý­mi se auto­ři evi­dent­ně nepá­ra­li? Stejně tak nemá cenu hrát si na patri­o­ta a udě­lo­vat fil­mu vět­ší hod­no­ce­ní jen pro­to, že je své­ho dru­hu u nás prv­ní a že je náš. Představte si tře­ba, že by ho nato­či­li Maďaři a upřím­ně si odpo­věz­te. Šli bys­te na něj po tom všem, co jste o něm sly­še­li?

Usilovná pěti­le­tá dři­na týmu Jana Tománka nako­nec při­ná­ší své plo­dy. Bohužel se zda­jí býti trp­ký­mi, a bohu­žel nejen z prvu, ale po celou sto­páž 80 minut. V dneš­ní době už pře­ce dáv­no nesta­čí dát fil­mu 3D kabát a oče­ká­vat, že lidi to nadchne. Dnes hra­je nej­vět­ší roli pro úspěch ani­má­ku scé­nář. A ten bohu­žel Janu Tománkovi nevy­šel. Ačkoliv je humor čas­to infan­til­ní, pro děti film dle mého sou­du není.

Naše hod­no­ce­ní: 

4

Podobné člán­ky

Recenze: Doba ledo­vá 3: Úsvit dino­sau­rů

Recenze: Koralína a svět za taj­ný­mi dveř­mi

Recenze: Noc v muzeu 2

Recenze: Andělé a démo­ni

Recenze: Dvojí hra

Recenze: Krvavý Valentýn

Recenze: Pátek tři­nác­té­ho

Recenze: Gran Torino

Recenze: Rychlí a zbě­si­lí

Recenze: JCVD

15. October 2008 - 14:17 — Ivo Petržílek

Tento článek napsal redaktor již zaniklého webu PlayAll.cz
Na Kritiky.cz umístěno se svolením majitele webu v době uveřejnění článku.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 5,12492 s | počet dotazů: 232 | paměť: 52884 KB. | 20.06.2021 - 14:36:19