Kouzlo psané rukou

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Když se hol­čič­ka Mira vydá na ces­tu pora­zit krá­le Stejnosti a zachrá­nit svět lidí, setká­vá se s růz­ný­mi pohád­ko­vý­mi posta­vič­ka­mi a jejich kouz­ly. Hlavním pomoc­ní­kem při pře­ko­ná­vá­ní pře­ká­žek a úko­lů je pře­de­vším její fan­ta­zie. Proti sna­ze krá­le Stejnosti po sjed­no­co­vá­ní tva­rů a zru­šit všech­ny odliš­nos­ti pak Mira vyu­ží­vá pomo­ci bytos­tí magic­ké­ho svě­ta. Mira i její kama­rád Takeo mají zví­da­vou a kama­rád­skou pova­hu. Na své dob­ro­druž­né ces­tě se učí vní­mat a pozná­vat pří­ro­du, linie i růz­né zna­ky. Ačkoliv pří­běh začí­ná v měst­ském pro­stře­dí, veli­ce rych­le pře­chá­zí do fan­ta­zij­ní kra­ji­ny. Značně pro­měn­li­vé pro­stře­dí je domo­vem pro mno­ho bytos­tí s nevšed­ní­mi jmé­ny i vlast­nost­mi. Putování Miry má jas­ný cíl, ale jed­not­li­vá setká­ní nepo­strá­da­jí napě­tí a v mno­ha pří­pa­dech jsou i zdro­jem pou­če­ní nebo pozná­ní.

Děj kni­hy je roz­dě­len do osmi kapi­tol a v kaž­dé kapi­to­le jsou při­dě­le­né úko­ly, kte­ré jsou umís­tě­né mís­to infor­ma­cí o obsa­hu před začát­kem pří­bě­hu a nabí­ze­jí úko­ly pro roz­voj gra­fic­kých schop­nos­tí. Náročnost úko­lů se postup­ně zvy­šu­je a kro­mě linií a zna­ků obsa­hu­jí i pís­me­na a čís­li­ce. Je tedy mož­né postu­po­vat samo­stat­ně s pro­cvi­čo­vá­ním kali­gra­fic­kých linií a zna­ků pod­le meto­dic­ké­ho návo­du a bez návaz­nos­ti na zna­lost pří­bě­hu, nebo vní­mat zna­ky a linie zakom­po­no­va­né do pří­bě­hu v kom­bi­na­ci s tex­tem na strán­kách kni­hy a gra­fo­mo­to­ri­ku pro­cvi­čo­vat až v návaz­nos­ti na pří­běh.

Autorkou tex­tu, kali­gra­fie a map je Nikola Klanicová a ilu­stra­ce vytvo­ři­la Yukiko Taima. Kniha vyja­dřu­je sna­hu auto­rek vytvo­řit kom­pakt­ní dílo, kde text, ilu­stra­ce i kali­gra­fie se vzá­jem­ně pro­po­jí. Domnívám se, že kni­ha moh­la dopad­nout lépe. Nepotěšila mě strán­ka 67, kde zůsta­ly 2/3 strán­ky zce­la prázd­né. Také pro­po­je­ní tex­to­vých čás­tí s kali­gra­fic­ký­mi zna­ky není pří­liš nápa­di­té. Kdo bude una­ven tex­tem, ten si může nalis­to­vat strán­ky 96-107, tam ho pros­tě nena­jde.

Kniha mě zau­ja­la jako celek i jako ukáz­ka pro­po­je­ní pří­bě­hu s vyu­ži­tím kali­gra­fie. Samotný pří­běh je tro­chu kostr­ba­tý a pro­sy­ce­ný změ­na­mi a popi­sy tak, že se vytrá­cí návaz­nost děje. Klanicová do své­ho pří­bě­hu zapo­ji­la i pojmy z japon­šti­ny a samot­ný pří­běh při­po­mí­ná, že výraz japon­ská kali­gra­fie nebo­li ŠODÓ lze pře­lo­žit jako šo – psát + dó – ces­ta = ces­ta psa­ní. Osobně mě zau­ja­la část věno­va­ná japon­ských názvům pro růz­né dru­hy deš­tě v kapi­to­le Zakletá voda. Je to vel­mi poe­tic­ké a sou­čas­ně nutí k zamyš­le­ní, jak lze vyjá­d­řit pro­ži­tek nebo růz­né vlast­nos­ti deš­tě. Oceňuji nápa­di­té zapo­je­ní čís­lic a pís­men do děje. Nápadité mi při­pa­dá i vol­ba jmen jed­not­li­vých postav magic­ké­ho svě­ta jako je např. Cimfáček, Saturnie, Lemniskáta atd. Místo agre­siv­ních popi­sů a poj­mů vyu­ži­la autor­ka popis pro­měn v pří­ro­dě nebo s pomo­cí kou­zel. Příběh pod­po­ru­je roz­voj fan­ta­zie a vní­má­ní změn v cho­vá­ní růz­ných postav i v pří­ro­dě.

Kniha půso­bí pozi­tiv­ně, přes­to­že dív­čí hrdin­ka i její kama­rád mají před sebou zlé­ho pro­tiv­ní­ka. Je vhod­ná pro čte­ná­ře od mlad­ší­ho škol­ní­ho věku, kte­ří mohou oce­nit magic­ký svět. Inspirativní může být pro rodi­če a peda­go­gům může nabíd­nout zají­ma­vý meto­dic­ký mate­ri­ál. Neudivilo by mě, kdy­by se kni­ha sta­la námě­tem pro nato­če­ní ani­mo­va­né­ho fil­mu. To uká­že jen čas.

Hodnotím 50 %

Zdroj foto: Vlasní foto

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře