Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Koření života (No Reservations)

Koření života (No Reservations)

Do kin dora­zil dal­ší sní­mek od Warner Bros. O co v něm jde, co vás při jeho sle­do­vá­ní čeká a nemi­ne a vypla­tí se na něj vůbec jít do kina? To se vám poku­sím nyní při­blí­žit.

Hlavní hrdin­kou toho­to fil­mu je šéf­ku­chař­ka jed­né luxus­ní restau­ra­ce na Manhattanu, kte­rá se jme­nu­je Kate (střih­la si ji zná­má hereč­ka Catherine Zeta-Jones). Tady už je oblí­be­ná někte­rý­mi zákaz­ní­ky, ale jiní zákaz­ní­ci nevá­ha­jí její jíd­lo zkri­ti­zo­vat. Ale Kate nera­da sná­ší kri­ti­ku, a tak to vět­ši­nou skon­čí odcho­dem zákaz­ní­ků, na kte­ré se Kate nevá­há obo­řit a říct jim, co si o nich mys­lí. Majitelka restau­ra­ce to však tole­ru­je, pro­to­že by nera­da při­šla o tuto skvě­lou kuchař­ku. Ale pro jis­to­tu Kate dochá­zí prá­vě na přá­ní své nad­ří­ze­né na pra­vi­del­né tera­pie k psy­chi­at­ro­vi, kte­ré­mu poví­dá pou­ze o vaře­ní a vždy s sebou neza­po­me­ne při­nést něja­ké to lahod­né jíd­lo i se svo­jí spe­ci­ál­ní omáč­kou. Pro pří­pad, že by Kate byla nějak zane­prázd­ně­ná a nebo si vza­la dovo­le­nou plní funk­ci dru­hé­ho kucha­ře těhot­ná Leah, kte­rou brzy čeká mateř­ská dovo­le­ná a Kate je nuce­na zapra­co­vat na výbě­ru dru­hé­ho kucha­ře, ale pro­za­tím ten­to výběr odsu­nu­je, pro­to­že jí má při­jet navští­vit její sest­ra i s dce­rou. Zatímco je návště­va na ces­tě, tak Kate je samo­zřej­mě v prá­ci. Ale najed­nou při­chá­zí tele­fon a Kate se dozví­dá hro­zi­vou zprá­vu. Její sest­ra měla auto­ne­ho­du a zemře­la, ale její deví­ti­le­tá dce­ra Zoe to pře­ži­la. Zároveň se dozví­dá, že její sest­ra si přá­la, že pokud by se jí něco sta­lo, tak chce, aby se prá­vě Kate o Zoe posta­ra­la a vza­la si ji k sobě. Kate tedy nete­ři ozná­mí, že její mat­ka je bohu­žel mrt­vá a že ji vez­me k sobě do bytu a posta­rá se o ni.

 

Kate si záro­veň vez­me v prá­ci týden­ní vol­no a vše během této doby zaří­dí, ale Zoe odmí­tá jíst a není to pros­tě ono. Kate ji zapí­še do ško­ly a poté jí obsta­rá od agen­tu­ry sleč­nu na hlí­dá­ní. Nutno dodat, že tato „chů­va“ je vel­mi výstřed­ní a vypa­dá, jako­by prá­vě při­šla z ple­su upí­rů. Kate jí tedy svě­ří svou neteř a ode­jde do prá­ce, ale tady na ní čeká vel­ké pře­kva­pe­ní. V kuchy­ni hra­je ital­ská ope­ra a v Kateině kuchy­ni ope­ru­je jaký­si blonďák, kte­rý si zpí­vá ope­ru s mag­ne­ťá­kem a z kucha­řů udě­lá svůj orchestr. Kate se nesta­čí divit a vzá­pě­tí se dozví­dá, že to je její zástup­ce a záro­veň dru­hý hlav­ní kuchař Nick Palmer (hra­je ho Aaron Eckhart). Majitelka restau­ra­ce Kate vysvět­lí, že tak dlou­ho odklá­da­la výběr dru­hé­ho kucha­ře, až ho vybra­la prá­vě ona. Zároveň při­po­me­ne, že se jed­ná o vyso­ce kva­lit­ní­ho kucha­ře, kte­rý měl i lep­ší nabíd­ky, ale tuto nabíd­ku při­jal prá­vě jen kvů­li Kate. Zároveň jí řek­ne, že pokud ho tam nechce, tak že ihned ode­jde. Kate je tedy nako­nec donu­ce­na říci, že tam Nicka chce. Když se potom Kate vrá­tí domů, Zoe je zalez­lá pod poste­lí a bojí se a Kate dojde, že takhle to dál nejde. A tak si vez­me příští den po ško­le Zoe s sebou do restau­ra­ce. Nick se dozví, že Zoe odmí­tá jíst, a tak jí malou lstí vlast­ně nau­čí zno­vu jíst a Zoe si ho poma­lu zami­lo­vá­vá.

 

V příš­tích dnech už je Zoe zaběh­nu­tá pra­cov­ni­ce v kuchy­ni a doce­la efek­tiv­ně tam vypo­má­há. Ale jed­nou jí její teta zapo­me­ne vyzved­nout po ško­le a ona je na ni naštva­ná. Ale odpus­tí jí pod pod­mín­kou, že si v budouc­nu bude moci coko­liv přát. A také, že to při­jde. Po něko­li­ka dnech v kuchy­ni s Nickem si Zoe pře­je, aby Nick při­šel k nim domů a strá­vi­li všich­ni spo­leč­ně celý den. Nick s tím sou­hla­sí, a tak při­jde do bytu ke Kate a uva­ří ital­ské dob­ro­ty. A tak ti tři spo­lu strá­ví celý den a uží­va­jí si to. Zoe pak jde spát a zůsta­nou spo­lu jen Kate a Nick a spo­leč­ně ochut­na­jí tira­mi­su, kte­ré Nick při­ne­sl. A tady dojde k doce­la intim­ní chvil­ce. Oba se k sobě při­bli­žu­jí, a v tom nej­lep­ším Nick suše ozná­mí, že mu Kate sedí na šále. V dal­ších dnech se vztah Kate a Nicka pro­hlu­bu­je, začí­na­jí spo­lu cho­dit a samo­zřej­mě do toho při­bí­ra­jí i Zoe. Ale je tu jeden zádrhel. Zoe usí­ná při vyu­čo­vá­ní a omlou­vá to tím, že pomá­há v kuchy­ni až do noci. A tak dá ředi­tel­ka Kate nůž na krk, že pokud by se to nějak opa­ko­va­lo, tak uvě­do­mí pat­řič­né úřa­dy. A tak Kate vysvět­lí Zoe, že už nemů­že cho­dit do restau­ra­ce a požá­dá své­ho sou­se­da Seana, aby občas došel na Zoe dohléd­nout. A tak když zůsta­nou po prá­ci Kate a Nick popr­vé sami bez Zoe, tak si sed­nou k vín­ku a Kate to malin­ko pře­že­ne. Nick ji dopro­vo­dí domů a ode­jde.

 

Druhý den se Kate pro­bu­dí ved­le Zoe a zjis­tí, že se jim nikam nechce, a tak si Kate vez­me vol­no a Zoe omlu­ví ve ško­le a strá­ví den jen a jen spo­lu. A tak Nick zůstá­vá v kuchy­ni bez Kate, a to mu dává sluš­nou šan­ci se roz­jet a dělat to pod­le své­ho. A také že ano. Majitelka restau­ra­ce je nad­še­na a když se vrá­tí Kate do prá­ce, tak se dozví­dá, že Nickovi bylo nabíd­nu­to mís­to hlav­ní­ho šéf­ku­cha­ře na úkor Kate. Ta se na Nicka naštve a oso­čí ho, že po jejím mís­tě šel od začát­ku a že tohle je její kuchy­ně, a tak se Nick naštve a ode­jde. Kate pak za něj hle­dá náhra­du, ale není to pros­tě ono. A tak se sta­ne, že musí své nete­ři Zoe ozná­mit, že se s Nickem pohá­da­la a že už nejsou spo­lu. A Zoe to vez­me doce­la špat­ně. Ráno ji Kate nena­jde v bytě a nikdo o ní neví, a tak požá­dá Nicka o pomoc. Zároveň se také dozví­dá, že Nick její mís­to odmít­nul. A po chvil­ko­vé úva­ze Kate dochá­zí, kde že asi Zoe bude. A sku­teč­ně ji nalé­zá na hřbi­to­vě u hro­bu své sest­ry. Tak vez­me Zoe domů. Nick mezi­tím Kate sdě­lí, že při­jal mís­to šéf­ku­cha­ře v nově ote­vře­né restau­ra­ci v San Franciscu. To Kate zamr­zí, ale nic nedá naje­vo a dál pra­cu­je v restau­ra­ci. Ale tady dojde ke kon­flik­tu s dal­ším zákaz­ní­kem. Ten je nespo­ko­jen s krva­vým bif­te­kem, že je málo krva­vý, tak mu pošle jiný, ale zákaz­ník je opět nespo­ko­je­ný. A tak se Kate neu­dr­ží, flák­ne ten bif­tek před ono­ho sno­ba a řek­ne mu něco v tom smys­lu, ať si polí­bí a odchá­zí z restau­ra­ce. Rozhodne se, že zaje­de do Nickova bytu a poprosí ho, aby nikam nejez­dil. Ten si to sku­teč­ně roz­mys­lí a vše kon­čí samo­zřej­mě jak jinak než veli­kým hap­pyen­dem. Kate a Nick si ote­vřou své vlast­ní bis­tro s názvem: Bistro u Nicka, Kate a Zoe. Sem se také pře­su­ne Kateina stá­lá spo­ko­je­ná kli­en­te­la a všich­ni tři jsou šťast­ní...

 

Toliko k ději toho­to pozo­ru­hod­né­ho sním­ku. Následuje můj pohled na ten­to film. A rov­nou musím říci, že něco tako­vé­ho tu ješ­tě neby­lo. Jistě, exis­tu­je mno­ho fil­mů o jíd­le. Ale ten­to sní­mek je sku­teč­ně vel­mi ori­gi­nál­ní. Už jen tím, jak se v něm pře­lí­va­jí žán­ry. Začíná jako poho­do­vá kome­die, aby se změ­nil poslé­ze v dra­ma, násled­ně se opět vtě­lu­je do žán­ru kome­die, aby z něj bylo opět dra­ma a kon­čí opět jako kome­die. Tento film je jakým­si cha­me­le­o­nem, nelze se u něj celou dobu smát, ale nelze u něj také celou dobu být zachmu­ře­ný. To je jeden z aspek­tů ori­gi­nál­nos­ti. Tím dal­ším je jeho scé­nář, potaž­mo tedy celý děj. Do fil­mu je ori­gi­nál­ně zakom­po­no­ván sou­kro­mý život obou kucha­řů a stej­ně tak je tam i skvě­le zařa­ze­na gastro­no­mic­ká část. Děj je vel­mi zají­ma­vý a jste do posled­ní minu­ty napnu­tí, jak ten film vlast­ně dopad­ne, jak to celé skon­čí. Další vel­mi pozi­tiv­ní pozna­tek je, že ve fil­mu pře­vlá­da­jí vese­lé pes­t­ré bar­vy, kte­ré do vás pří­mo vstřík­nou poho­du a klid, tem­né bar­vy tu pří­liš nehle­dej­te. Film je opti­mis­tic­ký a vese­lý, a to i přes někte­ré chmur­né scén­ky. Co zce­la neza­pa­dá do kolo­ri­tu scén, to je hřbi­tov, ale to se snad­no přesto­jí, pro­to­že ten je sku­teč­ně vidět na plát­ně jen asi cel­kem jed­nu minu­tu. Dalším pří­jem­ným pozi­ti­vem jsou herec­ké výko­ny. Máme mož­nost vidět herec­ký kon­cert sym­pa­tic­ké bru­net­ky Catherine Zeta-Jones, kte­rá se do své role vlo­ži­la s vel­kým nasa­ze­ním a snad­no ji uvě­ří­te její roli. A jako vel­ký sym­paťák zde půso­bí Aaron Eckhart. Tomu tato role milov­ní­ka ital­ské ope­ry a ital­ských jídel vylo­že­ně sed­la a on si to evi­dent­ně uží­val. Opravdu půso­bil jako vel­ký sym­paťák a jako člo­věk, co vše bere s nad­hle­dem. Nelze, než jeho, ale i Catherine, pochvá­lit za před­ve­de­ný výkon a za to, že díky jejich nasa­ze­ní film půso­bí tak sym­pa­tic­ky a tak skvost­ně.

 

Celý film je pros­tě úžas­ně skvě­lý, ale záro­veň i tak tro­chu komor­ní, pro­to­že tam nena­jde­te žád­né spe­ci­ál­ní efek­ty, nena­jde­te tam žád­né mega­lo­man­ství, kte­ré je tolik typic­ké pro sou­čas­né ame­ric­ké fil­my, sko­ro by se dalo i říci, že film je spí­še jakousi komor­ní zále­ži­tos­tí. Prostě je to sní­mek, urče­ný pře­de­vším pro oddech a dobrou nála­du a pokud máte čas, chuť a mož­nost, tak na něj urči­tě zajdě­te, pro­to­že je to sym­pa­tic­ký milý sní­mek, kte­rý by byla ško­da pro­pás­nout. Můj dojem z něj je více než dob­rý a neroz­pa­ku­ji se říci, že se jed­ná o jeden z nej­lep­ších a nej­kva­lit­něj­ších fil­mů, kte­rý je letos u nás v kinech k vidě­ní. A to mys­lím zce­la upřím­ně a bez nad­sáz­ky. A jen tak pro zají­ma­vost jed­na má sou­kro­má infor­ma­ce. Jak jsem tak v sále před začát­kem fil­mu pře­mýš­lel nad tím kolik jsem letos zhléd­nul v kině sním­ků a jaké, tak jsem došel k tomu, že jsem byl letos v kině cel­kem na sed­mi fil­mech, a plné čty­ři fil­my z této sed­mič­ky byly od Warner Bros. A nut­no dodat, že ze všech čtyř sním­ků jsem byl nad­šen. A to už mi uka­zu­je, že tato dis­tri­buč­ní spo­leč­nost, ač uvá­dí fil­my bez něja­ké vět­ší pro­pa­ga­ce (s výjim­kou Harryho Pottera) mi pros­tě jako dis­tri­bu­tor vel­mi vyho­vu­je. Co mne však vel­mi zkla­ma­lo, že během pro­jek­ce jsem byl v celém kinosá­le sám pou­ze s part­ner­kou. Takže jsme byli v celém sále pou­ze dva lidé, což zamr­zí, zvláš­tě u takhle kva­lit­ní­ho sním­ku. Jsem zvě­da­vý na návštěv­nost sním­ku v prv­ním týd­nu pro­mí­tá­ní, ale tohle mne oprav­du dost mrzí, že lidé cho­dí na veli­ké bloc­kbus­te­ry, ale na nor­mál­ní film bez jakých­ko­liv spe­ci­ál­ních efek­tů si ces­tu nena­jdou. To je vel­ké zkla­má­ní. Lze to omlu­vit snad jen tím, že ve stej­nou dobu, kdy pro­bí­ha­la pro­jek­ce, kte­ré jsem se zúčast­nil, pro­bí­ha­la prá­vě v našem mul­ti­ki­ně před­pre­mi­é­ra nové­ho čes­ké­ho fil­mu Gympl za účas­ti her­ců a tvůr­ců, a to 8 dní před ofi­ci­ál­ní pre­mi­é­rou. Pokud to je tím, tak jsem rád, ovšem pokud to je tím, že lidé neu­mě­jí doce­nit kva­li­tu men­ších sním­ků, tak je něco špat­ně. Ale je jas­né, že kdo chce na ten­to film jít, ten na něj pros­tě půjde. A tak pokud se pro film Koření živo­ta roz­hod­ne­te, pře­ji vám pří­jem­nou, ničím neru­še­nou zába­vu. Pokud na něj jít nechce­te, tak vám pře­ji zába­vu u něja­ké­ho jiné­ho, mini­mál­ně stej­ně kva­lit­ní­ho sním­ku...

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 2,07918 s | počet dotazů: 214 | paměť: 54389 KB. | 23.04.2021 - 02:00:37
X