Višňový sad - Anton Pavlovič Čechov

Pár slov o auto­ro­vi: Anton Pavlovič Čechov byl pro­za­ik, dra­ma­tik a mis­tr povíd­ky. Věnoval se pře­de­vším popi­so­vá­ní mezi­lid­ských vzta­hů a v tom­to ohle­du také pou­ží­val psy­cho­lo­gic­ká drob­no­kres­ba, což zna­me­ná, že mezi­lid­ské vzta­hy se ode­hrá­va­jí v rovi­ně emo­cí. V 26 letech one­moc­něl tuber­ku­ló­zou, ze kte­ré se léčil na Krymu a v Německu. Na násled­ky tuber­ku­ló­zy však zemřel. Byl to před­sta­vi­tel kri­tic­ké­ho rea­lis­mu a zakla­da­tel čecho­vov­ské povíd­ky, jejíž zna­kem je pře­de­vším to, že dra­ma se ode­hrá­vá v duši člo­vě­ka a děj je čas­to smut­ný až tra­gic­ký, ale čte­nář se tomu už musí smát a říká se tomu „smích skr­ze slzy“. Jeho dra­ma­ta se dodnes hra­jí a jsou nad­ča­so­vá.

Obsah: Raněvská se svou dce­rou Aňou se vra­cí zpát­ky do Ruska z Paříže. Do Paříže jeli po smr­ti Gríši, syna Raněvské, aby zapo­mně­li na tu straš­nou bolest. Bohužel jim zača­li dochá­zet pení­ze a kvů­li tomu se muse­li vrá­tit do své vlas­ti.
Doma na ně čeká Varja, což je nevlast­ní dce­ra Raněvské. Varja se během absen­ce Raněvské sta­ra­la o sta­tek a viš­ňo­vý sad. Statek byl však tolik zadlu­že­ný, že se schy­lo­va­lo k draž­bě. Jelikož nikdo neměl dost peněz na zapla­ce­ní dlu­hů, všich­ni při­je­li na sta­tek zavzpo­mí­nat na to, co tu pro­ži­li.

První dojmy: Během prv­ních pár strá­nek, jsem se jenom utvr­di­la v tom, že nejde o žád­ný vel­ko­le­pý námět, ale zpra­co­vá­ní je skvě­lé. Na začát­ku jsem se vel­mi rych­le začet­la, což je vždy dob­ré zna­me­ní.

Popis hlav­ních postav: Ljubov Anrejevna Raněvská – Majitelka viš­ňo­vé­ho sadu, nedo­ká­že se s ním roz­lou­čit, jeli­kož ho bere jako sou­část živo­ta. Má na sad spous­tu vzpo­mí­nek z dět­ství.
Aňa – Sedmnáctiletá dce­ra Raněvské. Očekává, že se ji změ­ní život, až se pře­stě­hu­je do měs­ta.
Varja – Adoptivní dce­ra Raněvské, kte­rá se sta­ra­la o zadlu­že­né pan­ství.
Lopachin – Podnikatel, kte­rý se sna­ží pomoct rodi­ně v pro­de­ji viš­ňo­vé­ho sadu.

Cílová sku­pi­na: Řekla bych, že nej­dů­le­ži­těj­ší je, aby člo­věk měl rád dra­ma. To pla­tí ne jenom u téhle kni­hy, ale u všech dra­mat. Jinak si jsem doce­la jis­tá, že kni­ha nemá vyhra­ně­nou něja­kou urči­tou cílo­vou sku­pi­nu. I když si mys­lím, že není vylo­že­ně pro mlad­ší.

Proč jsem kni­hu zača­la číst? Od Čechova jsem pře­čet­la už Racka, ze kte­ré­ho jsem byla oprav­du nad­še­ná, tak jsem chtě­la zku­sit i dal­ší jeho díla. Také mi kni­ha byla dopo­ru­čo­vá­na spo­lu­žá­kem a tak jsem se roz­hod­la, že ji musím zku­sit.

Doporučila bych ji k matu­ri­tě? Proč? Rozhodně bych ji dopo­ru­či­la. Bezpochyby nej­vět­ším plu­sem této kni­hy je, že je oprav­du kraťouč­ká. Přečtenou ji máte během jed­no­ho odpo­led­ne a děj není ani tro­chu slo­ži­tý. Je jed­no­du­ché si zapa­ma­to­vat základ­ní dějo­vou linii a žád­né odboč­ky v ději tam nejsou.

Je snad­né o kni­ze mlu­vit? Jsem si jis­tá, že ano. Jak již jsem psa­la, základ­ní dějo­vá linie je poměr­ně jas­ná a není tam nic, co by stě­žo­va­lo její chá­pá­ní.

Je lehce zapa­ma­to­va­tel­ná a čti­vá? Nepochybuji a říkám, že ano. Čtivost je oprav­du vel­ká a k zapa­ma­to­vá­ní toho moc není. Stačí, když si struč­ně napí­še­te děj kni­hy a může­te být v kli­du.

Co kni­ha čte­ná­řo­vi může dát? Když už nic jiné­ho, tak se může čte­nář u kni­hy chvil­ka­ma oprav­du zasmát.

Co pře­kva­pi­lo? Byla jsem pře­kva­pe­ná, jak snad­no se kni­ha čte a jak snad­ná cel­ko­vě je.

Porovnání s jiný­mi kni­ha­mi od auto­ra: Moje prv­ní kni­ha od auto­ra byl Racek. Z toho jsem byla upřím­ně vel­mi nad­še­ná a Višňový sad mě v tomhle porov­ná­ní doce­la zkla­mal. Nechci říkat, že je Višňový sad špat­ná kni­ha, ale roz­hod­ně není tak moc dob­rá jako Racek.

Popiš kni­hu 2 slo­vy: Vzpomínky, domov

Procentuální hod­no­ce­ní: 68%

Související příspěvky:

  • Petr a Lucie8. ledna 2018 Petr a Lucie „A protože byl v onom tvárném věku, kdy se duše – s povrchem ještě příliš hebkým – pokrývá vráskami při sebemenších závanech zvenčí a rozechvěně se utváří pod jejich letmými dotyky, cítil […]
  • Ta třetí22. prosince 2017 Ta třetí „Mánek jede za Mildou, plné oči a plné srdce nejasných a vzrušujících podobenství.“ (str. 209) Autor: Jaroslav Havlíček 320 stran Pár slov o autorovi: Jaroslav Havlíček byl […]
  • Další zápisky starého prasáka19. října 2017 Další zápisky starého prasáka „Zjistil jsem, že když už se nedá utrpení vydržet, dají se dělat jen tři věci – opít se, zabít se nebo se smát. Já se obyčejně opíjím a směju.“ (strana 48) Originální název: More Notes of […]
  • Blues pro bláznivou holku - Václav Hrabě20. března 2018 Blues pro bláznivou holku - Václav Hrabě Pár slov o autorovi: Václav Hrabě byl jediný představitel beatnické generace u nás. Psal poezii, kterou později zhudebnil Vladimír Mišík (Variace na renesanční téma). Jednalo se o velmi […]
  • VTIPY PRO DĚTI23. května 2017 VTIPY PRO DĚTI Všichni dobře víme, že smích léčí. Snad právě proto se smějeme tak rádi a vyprávění vtipů zpestří každou oslavu. Udělejme tedy něco pro zdraví a začtěme se do nového souboru plného anekdot […]
  • Pozdě k ránu - Karel Hlaváček22. listopadu 2017 Pozdě k ránu - Karel Hlaváček Pár slov o autorovi: Karel Hlaváček tvořil v období české dekadence a byl představitel českého symbolismu. Kromě toho, že byl básník, výtvarně přispíval do časopisu Moderní revue. Obsah: […]
  • Na západní frontě klid „Teprve lazaret ukazuje, co je válka.“ (strana 165)28. listopadu 2017 Na západní frontě klid „Teprve lazaret ukazuje, co je válka.“ (strana 165) Originální název: Im Westen nichts Neues Autor: Erich Maria Remarque 184 stran Pár slov o autorovi: Německý spisovatel a dramatik. V osmnácti letech, po ukončení školy narukoval […]
  • Z pohádkové postýlky - kniha23. května 2017 Z pohádkové postýlky - kniha Tato kniha je výběr pohádek, a to jak veršovaných, tak i normálně psaných. Jedna z těch klasických se jmenuje Smolíček pacholíček. V lese žil jelen zlaté parohy spolu se Smolíčkem […]
  • Celý život18. května 2017 Celý život Útlá knížka, která však ve svém textu dokáže obsáhnout, jak již sám název napovídá, celý život jednoho muže. Muže, který by pro spoustu lidí asi nebyl ničím výjimečný, avšak doba, kterou […]
  • Miláček15. listopadu 2017 Miláček  „Dýchat, spát, pít, jíst, pracovat, snít – všechno, co děláme – znamená umírat. I žít nakonec znamená umírat!“ (str. 123) Autor: Guy de Maupassant 356 stran Nakladatelství […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *