Ta třetí

„Mánek jede za Mildou, plné oči a plné srd­ce nejas­ných a vzru­šu­jí­cích podo­ben­ství.“ (str. 209)

Autor: Jaroslav Havlíček
320 stran

Pár slov o auto­ro­vi: Jaroslav Havlíček byl před­sta­vi­tel psy­cho­lo­gic­ké pró­zy v obdo­bí mezi vál­ka­mi. V roce 1915 musel naru­ko­vat a pak ode­šel nejdří­ve na rus­kou, poté ital­skou fron­tu. Po návra­tu z vál­ky pra­co­val v živ­nos­ten­ské ban­ce, kde se věno­val i lite­rár­ní tvor­bě. Zemřel poměr­ně mla­dý v Praze.

Obsah: Jiří Mánek je sta­rý mlá­de­nec, kte­rý žije se svou mat­kou v malém bytě v Praze. Jiří Mánek jed­no­ho dne potká­vá na dis­ko­té­ce Adélu, do kte­ré se zami­lu­je, ale stá­le mezi sebou mají růz­né nesho­dy. Jiří se také setká­vá s Mildou, svou sestře­ni­cí, kte­rou dlou­hou dobu nevi­děl a zjiš­ťu­je, že k ní cho­vá urči­té sym­pa­tie a najed­nou se musí roz­hod­nout, kte­rou milu­je víc.

První dojmy: Na začát­ku kni­hy jsem se nejdřív nemoh­la dostat. Děj na začát­ku kni­hy není moc zají­ma­vý a nic moc se tam nedě­je. Ze začát­ku jsem byla poměr­ně zkla­ma­ná.

Popis hlav­ních postav: Jiří Mánek – Starý mlá­de­nec, kte­rý žije se svou mat­kou a žije prů­měr­ný život. Potkává se s Adélou, do kte­ré se zami­lu­je, i když se neu­stá­le háda­jí. Znovu se setká­vá se svou sestře­ni­cí Mildou a nedo­ká­že si vybrat.
Adéla – Mladá sleč­na, kte­rá si ráda uží­vá živo­ta a nemá ráda sen­ti­men­ta­li­ty a sla­bost, kte­ré u Jiřího vidí. Je také vel­mi povrch­ní a mar­ni­vá. Často dělá Jiřímu naschvá­ly.
Milda – Jiřího sestře­ni­ce, kte­rou dlou­hou dobu nevi­děl. V mla­dém věku se muse­la začít sta­rat o své sou­ro­zen­ce. Vzdá se pro ně jiné­ho živo­ta a zůstá­vá sta­rou pan­nou. Je vel­mi obě­ta­vá a hod­ná. Do Jiřího se zami­lu­je.

Cílová sku­pi­na: Myslím, že tahle kni­ha je úpl­ně pro kaž­dé­ho. I když se budu při­klá­nět spí­še k tomu, že je to román pro žen. Jde o milost­ný pří­běh a to asi moc nelá­ká muže. Ale jinak jde o čte­nář­sky vel­mi pří­stup­ný tomán.

„Udělati něko­mu radost je mno­hem zají­ma­věj­ší než míti ji sám.“ (str. 124)

Proč jsem kni­hu zača­la číst? Můj prvot­ní impulz byla naše češ­ti­nář­ka, kte­rá řek­la děj, kte­rý mě vel­mi lákal (poz­dě­ji jsem se ale dozvě­dě­la, že děj je tro­chu jiný). Také jsem zjis­ti­la, že mám vel­ké meze­ry v čes­ké lite­ra­tu­ře a tak jsem to chtě­la napra­vit.

Doporučila bych ji k matu­ri­tě? Proč? Ano, jak jsem už psa­la, ten­to román je vel­mi čte­nář­sky pří­stup­ný. Děj není slo­ži­tý a dob­ře se pama­tu­je. Chvilkama je i doce­la napí­na­vý a nutí vás to číst dál. Nejsou tam žád­né odboč­ky, meta­fo­ry a vlast­ně ani nic, nad čím bys­te muse­li pře­mýš­let.

Je snad­né o kni­ze mlu­vit? Určitě, celý pří­běh je vel­mi jed­no­du­chý na inter­pre­ta­ci. Je to jed­no­du­chý román pro ženy a mys­lím, že na pře­vy­prá­vě­ní nee­xis­tu­je nic jed­no­duš­ší­ho.

Je lehce zapa­ma­to­va­tel­ná a čti­vá? Vzhledem k tomu, že není moc toho, co si pama­to­vat, nemys­lím, že by v tom měl být pro­blém.
S tou čti­vos­tí to už není tak slav­né. Ze začát­ku jsem měla pocit, že se to straš­ně vle­če. Po prv­ních asi pade­sát strán­kách se to sice zlep­ši­lo, ale roz­hod­ně to neby­lo tak, že bych to pře­čet­lo jed­ním dechem.

Co kni­ha čte­ná­řo­vi může dát? Především jsem si u kni­hy báječ­ně odpo­či­nu­la. Pro mě to byla oprav­du kni­ha, u kte­ré jsem úpl­ně vyp­la a jenom se necha­la uná­šet pří­bě­hem. Takové kni­hy jsou také potře­ba a při­šlo mi to sku­teč­ně vhod.

Co pře­kva­pi­lo? Vzhledem k tomu, že jsem si mys­le­la, že vím pří­běh i rozuz­le­ní a pro to jsem byla pře­kva­pe­ná, že to bylo tro­chu jinak. Také mě to pře­kva­pi­lo v tom smys­lu, jak to byla popsá­no. Celé rozuz­le­ní byl dob­rým psy­cho­lo­gic­kým roz­bo­rem jed­né posta­vy. Za to auto­ro­vy sku­teč­ně tles­kám.

Co zkla­ma­lo? Nebylo tam nej­spíš žád­né obrov­ské zkla­má­ní, občas tam byly del­ší popi­sy, kte­ré mi moc nesed­ly, ale zkla­má­ním bych to nena­zva­la.

„Konec opi­los­ti – naři­zo­va­la zbor­ce­ná duše nejis­té­mu, odmě­ně­né­mu tělu.“ (str. 262)

Popiš kni­hu 2 slo­vy: neroz­hod­nost, sobec­tví

Můj názor: Kniha se mi v cel­ku poměr­ně líbi­la. Místy jsem byla ohrom­ně nad­še­ná z poe­tic­ké­ho jazy­ka, kte­rý na někte­rých mís­tech byl. Také byly v kni­ze úžas­né myš­len­ky, s kte­rý­mi jsem se doká­za­la zto­tož­nit.
Ideální je kni­ha pokud hle­dá­te kni­ha na odpo­či­nek. Nevidím v tom román urče­ný k pře­mýš­le­ní, ale pros­tě jenom tak na oddech. Místy jsem s smá­la, pak jsem krou­ti­la hla­vou a chvil­ka­ma jsem byla i smut­ná.
Líbilo se mi to a dopo­ru­ču­ji.

Procentuální hod­no­ce­ní: 78%

„V jejím pohle­du bylo něco, co odzbro­jo­va­lo, něco slad­ké­ho, až se mu na oka­mžik zata­jil dech. Ne, růže tu nevo­ně­ly, ale její krá­sa. Ta voně­la, to se neda­lo upřít.“ (str. 248)

Související příspěvky:

  • Cantervillské strašidlo2. listopadu 2017 Cantervillské strašidlo Pár slov o autorovi: Anglický autor irského původu. Během studia na něj měli velký vliv dekadentní názory. Díky tomu se stal ústřední postavou hnutí dekadentů (oslava krásy, nepřijímání […]
  • Celý život18. května 2017 Celý život Útlá knížka, která však ve svém textu dokáže obsáhnout, jak již sám název napovídá, celý život jednoho muže. Muže, který by pro spoustu lidí asi nebyl ničím výjimečný, avšak doba, kterou […]
  • Višňový sad - Anton Pavlovič Čechov2. března 2018 Višňový sad - Anton Pavlovič Čechov Pár slov o autorovi: Anton Pavlovič Čechov byl prozaik, dramatik a mistr povídky. Věnoval se především popisování mezilidských vztahů a v tomto ohledu také používal psychologická […]
  • Petr a Lucie8. ledna 2018 Petr a Lucie „A protože byl v onom tvárném věku, kdy se duše – s povrchem ještě příliš hebkým – pokrývá vráskami při sebemenších závanech zvenčí a rozechvěně se utváří pod jejich letmými dotyky, cítil […]
  • Blues pro bláznivou holku - Václav Hrabě20. března 2018 Blues pro bláznivou holku - Václav Hrabě Pár slov o autorovi: Václav Hrabě byl jediný představitel beatnické generace u nás. Psal poezii, kterou později zhudebnil Vladimír Mišík (Variace na renesanční téma). Jednalo se o velmi […]
  • Na západní frontě klid „Teprve lazaret ukazuje, co je válka.“ (strana 165)28. listopadu 2017 Na západní frontě klid „Teprve lazaret ukazuje, co je válka.“ (strana 165) Originální název: Im Westen nichts Neues Autor: Erich Maria Remarque 184 stran Pár slov o autorovi: Německý spisovatel a dramatik. V osmnácti letech, po ukončení školy narukoval […]
  • Papír s duší vintage - kniha plná inspirace20. května 2017 Papír s duší vintage - kniha plná inspirace Nůžky, lepidlo, papír, staré pohledy a fotografie, staré knihy, látky, kartón, krajky... Zkrátka věci, které se nacházejí v každé domácnosti. Věděli jste, že se z nich dají vyrobit […]
  • Kouzelný atlas - Putování časem - Královna Marie Terezie - kniha19. května 2017 Kouzelný atlas - Putování časem - Královna Marie Terezie - kniha Dvanáctiletá holka jménem Bára se s rodiči z Prahy přestěhovala na venkov a tak trochu jí to vadí. Ovšem na druhé straně s koupí rodinného domu získala i kočku Barču. Navíc vlastní […]
  • Pozdě k ránu - Karel Hlaváček22. listopadu 2017 Pozdě k ránu - Karel Hlaváček Pár slov o autorovi: Karel Hlaváček tvořil v období české dekadence a byl představitel českého symbolismu. Kromě toho, že byl básník, výtvarně přispíval do časopisu Moderní revue. Obsah: […]
  • Miláček15. listopadu 2017 Miláček  „Dýchat, spát, pít, jíst, pracovat, snít – všechno, co děláme – znamená umírat. I žít nakonec znamená umírat!“ (str. 123) Autor: Guy de Maupassant 356 stran Nakladatelství […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *