Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Domacírady
Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Klub poslední naděje / Dallas Buyers Club - 80%

Klub poslední naděje / Dallas Buyers Club - 80%

vlcsnap 2014 02 05 08h51m15s0

Aneb jak extrém­ně homo­fó­bií rodeo jez­dec pře­chyt­ra­čil smrt. Pěkná pohád­ka s hez­ky se vyjí­ma­jí­cím titu­lem, kte­rý by mohl vypa­dat jako nos­tal­gic­ky upla­ka­ná podí­va­ná na to, jak jeden nechut­ně hube­ný kov­boj umí­rá na násled­ky jeho nezří­ze­né­ho živo­ta. Opak je prav­dou, Klub posled­ní nadě­je před­klá­dá vyspě­lý film o zapo­me­nu­tých lid­ských hod­no­tách. Nacházíme se v polo­vi­ně 80. let a všu­dy pří­tom­ná nená­vist k homose­xu­á­lům a transse­xu­á­lům je cítit z kaž­dé­ho rohu. Film není jenom živo­to­pis­ným opu­sem o lid­ské nadě­ji a síle pře­žít v rám­ci mar­né­ho boje s kru­tou, v té době ne zce­la tak pro­zkou­ma­nou, nemo­cí. Atmosféra nezá­vis­lé tvor­by je tak­též veli­ce patr­ná, komerč­ní film by se sotva mohl tak sil­ně opí­rat do ame­ric­ké legisla­ti­vy, medi­cí­ny a spo­leč­nos­ti, kte­rá dopadla asi nej­hůř. Režisér Vallée se v prv­ní tře­ti­ně zamě­řil nej­ví­ce na sku­teč­nost, jak oko­lí kolem Rona při­jme jeho nemoc. Jelikož AIDS byl pova­žo­ván za „nemoc homose­xu­á­lů“ strikt­ní odmít­nu­tí od rádo­by přá­tel je cel­kem před­ví­da­tel­né.

Snímek zvlášt­ním způ­so­bem vykres­lu­je hlav­ní­ho pro­ta­go­nis­tu. Nevyužívá žád­né srd­ce­ryv­ně dlou­hé před­mlu­vy o tom, proč, jak a s kým. Ušetří nás i dlou­hých detail­ně zkou­ma­jí­cích zábě­rů her­co­vi tvá­ře, když se dozví­dá, že mu vlast­ně zbý­vá 30 dní živo­ta. Právě nao­pak, posta­va Rona nepře­ber­ným množ­ství nadá­vek a urá­žek, mož­ná prá­vě tím­to cho­vá­ním, kte­rým kolem sebe vytvá­ří na prv­ní pohled nepro­nik­nu­tel­nou auru, se nám nako­nec dosta­ne pod kůži a fan­dí­me mu v jeho boji.

Klub poslední naděje
Klub posled­ní nadě­je

Ron se v důsled­ku jeho dia­gnó­zy a násled­ných zku­še­nos­tí s expe­ri­men­tál­ním lékem, kte­rý byl jako jedi­ný v USA povo­len, vydá­vá do cizích zemí, jako Mexiko, Německo, Japonsko a pašu­je nepo­vo­le­né vita­mi­ny a práš­ky zpět do USA. Zvláště pokud si uvě­do­mí­me dneš­ní ochran­né pro­střed­ky na letiš­tích je leh­kost, se kte­rou dostá­val tisí­ce bale­ní léků do země až úsměv­ná. Nicméně Rone, díky úspě­chům jeho alter­na­tiv­ní léč­by pro­dlou­ží nebo dalo by se říct i zachrá­ní živo­ty desít­kám nemoc­ným. Komickou slož­ku tvo­ří i chytře napsa­né dia­lo­gy, kte­ré veli­ce dob­ře fun­gu­jí zvláš­tě při hra­nič­ních kon­t­ro­lách. Zajímavou linií je i pro­ces soci­a­li­za­ce homo­fob­ní­ho hete­ro­se­xu­á­la do gayské komu­ni­ty.

Jak jsem již psal výše, Klub posled­ní nadě­je nemá ráz bio­gra­fic­ké­ho fil­mu a nesle­du­je jen „pou­hý“ život. Zvláště v posled­ní fázi do detai­lu pre­zen­tu­je ame­ric­kou legisla­ti­vu, far­ma­ceu­tic­ké fir­my a poli­cej­ní apa­rát jako nesku­teč­ně sobec­ké a cham­ti­vé orgá­ny, kte­ré jsou schop­ny pro svůj zdán­li­vě chvil­ko­vý pro­fit zadu­pat do země léky, kte­ré mohou lidem pomo­ci. O to hor­ší a hrů­zostraš­něj­ší je před­sta­va, že se tyto věci oprav­du děly a dějí. Snímek nelí­tost­ným způ­so­bem nasta­vu­je celé Americe zrca­dlo a ten pohled není vůbec pěk­ný. Právě tím­to se KPN nadě­je stá­vá pra­vým nezá­vis­lým fil­mem, kte­rý kri­ti­zu­je spo­leč­nost a sna­ží se být zpro­střed­ko­va­te­lem mezi pro­běh­lý­mi udá­lost­mi a divá­kem, nicmé­ně aver­ze vůči kor­po­rát­ním a admi­nis­tra­tiv­ním moc­nos­tem tu je dost znač­ná.

Klub poslední naděje
Klub posled­ní nadě­je

Klub posled­ní nadě­je je bez­po­chy­by fil­mem, kte­rý by neměl unik­nout naší pozor­nos­ti. V porov­ná­ní se Zkrocenou horou, kte­rá byla spí­še roman­tic­kým fil­mem s mír­ným soci­ál­ním pod­tex­tem a Philadephii, kte­rá nao­pak dost kru­tě zob­ra­zo­va­la defor­ma­ci lid­ské duše a těla vli­vem AIDS. Je KPN spí­še dílem, kte­ré pre­zen­tu­je člo­vě­ka, jako posta­vu, kte­rá se sna­ží bojo­vat s nezvrat­ným osu­dem, sama to moc dob­ře ví, že i přes­to jed­nou při­jde konec, ale tou­ha žít je sil­něj­ší. „Přes veš­ke­rou sna­hu o to pře­žít, poma­lu zapo­mí­nám na to, jak se žije.“

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Stránka načtena za 2,01769 s | počet dotazů: 238 | paměť: 51739 KB. | 22.10.2021 - 14:41:04