Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Kdysi dávno v Mexiku

Kdysi dávno v Mexiku

kdysi davno v mexiku001

„Všichni jsou už v Mexiku...„Kytarový a pis­tol­nic­ký vir­tu­óz El Mariachi se vra­cí. Po smr­ti své milo­va­né Caroliny se tajem­ný cizi­nec s kyta­ro­vým pouz­drem uchý­lil do ústra­ní, kde by nej­spí­še shnil nebýt pří­cho­du pro­tře­lé­ho agen­ta CIA Sandse, kte­rý má infor­ma­ce o plá­no­va­ném pre­zi­dent­ském aten­tá­tu a stát­ním pře­vra­tu. V poza­dí pře­vra­tu sto­jí šéf jed­no­ho z kar­te­lů, jis­tý Barillo, kte­rý si coby nástroj pro celou akci vybral spří­z­ně­né­ho gene­rá­la Marqueze. A prá­vě Marquez je tím, kdo se posta­ral nejen o smrt Mariachiho ženy, ale i malé dcer­ky. Agent Sands nabí­zí kyta­ris­to­vi mož­nost pomsty a Mariachi pří­liš dlou­ho nevá­há…

Postavu El Mariachiho při­ve­dl na svět v roce 1992 texaský rodák Roberto Rodriguez, kte­rý teh­dy za pár dola­rů a se svý­mi pří­buz­ný­mi nato­čil pří­běh o muži v čer­ném, jenž umí stej­ně dob­ře pou­ží­vat kyta­ru jako střel­nou zbraň. Úspěch ama­tér­ské­ho sním­ku umož­nil Rodriguezovi nato­čit výprav­něj­ší ver­zi, či lépe pokra­čo­vá­ní, v němž zazá­ři­li Antonio Banderas a Salma Hayeková. Nyní, na popud své­ho pří­te­le Quentina Tarantina, uza­ví­rá (?) Rodriguez vyprá­vě­ní o El Mariachim tře­tím dílem, jemuž dal název Kdysi dáv­no v Mexiku. Natočil jej za nece­lé dva měsí­ce, samo­zřej­mě v Mexiku.

Rodriguez byl při natá­če­ní vel­mi vytí­že­ný, neboť se obsa­dil do celé řady důle­ži­tých postů: stej­ně jako v pří­pa­dě Desperada napsal k fil­mu scé­nář, zre­ží­ro­val jej a nako­nec sám sestří­hal, navíc se stal i hlav­ním kame­ra­ma­nem, výtvar­ní­kem a auto­rem hud­by. (Uvidíme, kdy si trouf­ne na roli hlav­ní­ho hrdi­ny.) Možná i tato kumu­la­ce funk­cí způ­so­bi­la, že Kdysi dáv­no v Mexiku sil­ně za Desperadem pokul­há­vá. Největší vinu na tom nese scé­nář, kte­rý je znač­ně pře­kom­bi­no­va­ný. V pří­bě­hu vystu­pu­je nad­měr­né množ­ství postav, jejichž zámě­ry a cíle jsou krat­ší, del­ší či celou dobu divá­ko­vi uta­jo­vá­ny, navíc někte­ří hrdi­no­vé během děje své zámě­ry ve vidi­ně vyš­ší­ho zis­ku mění, v důsled­ku čehož bez vět­ších skru­pu­lí „pře­stu­pu­jí“ ke kon­ku­ren­ci. Divák tak chví­le­mi ztrá­cí ori­en­ta­ci, kdo - s kým - proč - a za kolik. Rodriguez sice v závě­ru vět­ši­nu moti­va­cí jed­not­li­vých hrdi­nů vysvět­lí, stej­ně jako objas­ní pod­stat­né dějo­vé zvra­ty, ale scé­nář by si přes­to zaslou­žil vět­ší jed­no­du­chost a pří­mo­ča­rost.

Oproti Desperadovi je na „Mexiku“ patr­ný posun k vět­ší váž­nos­ti celé­ho sním­ku. Zatímco Desperado byl pro­špi­ko­ván ori­gi­nál­ní­mi, vtip­ný­mi kous­ky, nyní se ori­gi­na­li­ta a humor tro­chu vytrá­cí, a to včet­ně akč­ních scén, kte­ré jsou vede­ny řeme­sl­nou rukou, ovšem v pře­váž­né vět­ši­ně vychá­ze­jí z toho, co bylo k vidě­ní v před­cho­zím sním­ku (čas­tá nad­sáz­ka - padou­ši vli­vem zása­hu kul­kou léta­jí desít­ky met­rů vzdu­chem, hrdi­na již nepo­u­ží­vá pou­ze stří­le­jí­cí pouz­dro na kyta­ru, ale i samot­ný hudeb­ní nástroj atd.). Naprosto neotře­lá se tak jako jed­na z mála jeví zají­ma­vá vari­a­ce na téma útěk v řetě­zech, kdy Mariachi s Carolinou prcha­jí z hote­lo­vé­ho poko­je po zdi domu. Za zmín­ku sto­jí i střel­ba agen­ta Sandse na pro­tiv­ní­ka za navi­ga­ce malé­ho mexic­ké­ho chlap­ce.

Jednot­li­vým posta­vám by měl vévo­dit El Mariachi, ztvár­ně­ný opět Antonio Banderasem, ovšem jeho úlo­ha zapšk­lé­ho msti­te­le postup­ně se mění­cí­ho v bojov­ní­ka za svo­bo­du s mexic­kou vlaj­kou na hru­di (!) mno­hem více nahrá­vá divác­ky vděč­něj­ší roli agen­ta Sandse. Ten je v podá­ní Johnyho Deppa doko­na­le okouz­lu­jí­cí, stej­ně jako tajem­ný a nevy­zpy­ta­tel­ný. Se svý­ma „tře­ma ruka­ma“ při­chá­zí odni­kud a míří nikam, divák se dozví­dá pou­ze o jeho záli­bě ve vep­řo­vém s tequi­lou a limet­kou a důsled­né sna­ze o dodr­žo­vá­ní pří­rod­ní rov­no­váhy. Depp doka­zu­je, že mu žád­ná role není cizí a že ve všech umí býti napros­to při­ro­ze­ný. Salma Hayeková se jakož­to Carolina obje­vu­je pou­ze v něko­li­ka krát­kých Mariachiho vzpo­mín­kách na minu­lost. Spolu s Banderasem a Hayekovou se z despe­ra­dov­ských her­ců obje­ví na plát­ně pře­kva­pi­vě i Marin Cheech a Danny Trejo. Přestože jejich hrdi­no­vé (bar­man, resp. vrhač nožů Navajas) bíd­ně zhy­nu­li, nevá­hal své oblí­be­né her­ce (a v pří­pa­dě Treja záro­veň bra­tran­ce) nyní Rodriguez obsa­dit do rolí jiných, mimo­cho­dem už ne tak zají­ma­vých. Smečce zápo­rá­ků vévo­dí Willem Dafoe (Barillo), pře­hléd­nout nelze ani Mickeyho Rourkea coby Barillova nohsle­da „pla­ce­né­ho za postá­vá­ní“ či jed­no­ho ze dvou Mariachiho par­ťá­ků v podá­ní zpě­vá­ka Enriqua Iglesiase.

Kdysi dáv­no v Mexiku je prv­ním z celé řady pokra­čo­vá­ní úspěš­ných sním­ků, kte­ré dis­tri­bu­to­ři v roce 2004 nabíd­nou čes­ké­mu divá­ko­vi. Doufejme, že ty dal­ší „dvoj­ky“ či „troj­ky“, na kte­ré se těší­me, počí­na­je Pánem prs­te­nů přes Spider-Mana či Souseda zabi­já­ka a kon­če tře­ba Shrekem vyzně­jí lépe.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 2,36932 s | počet dotazů: 214 | paměť: 52204 KB. | 07.05.2021 - 12:34:18
X