Kritiky.cz > Profily osob > Karel Gott

Karel Gott

KarelGott

Karel Gott (* 14. čer­ven­ce 1939, Plzeň - 1. říj­na 2019, Praha[7]) byl čes­ký šlág­ro­vý zpě­vák, herec a malíř.[8] V anke­tách Zlatý sla­vík a Český sla­vík zís­kal cel­kem 42 oce­ně­ní.

V letech 1965–2019 pro­dal 50 mili­o­nů nosi­čů desek, což z něj uči­ni­lo nej­ú­spěš­něj­ší­ho čes­ké­ho inter­pre­ta. Během kari­é­ry vydal 293 sólo­vých alb v zahra­ni­čí i na domá­cí scé­ně. Kromě Slavíků obdr­žel více než 120 tele­viz­ních oce­ně­ní, 8 zla­tých desek, 1 dia­man­to­vou des­ku, opa­ko­va­ně se umis­ťo­val na prv­ních příč­kách hit­pa­rád a pro­de­je desek. Celkově nazpí­val 978 pís­ní. Spolupracoval s mno­ha význam­ný­mi uměl­ci.

Život

Dětství a mlá­dí

Karel Gott se naro­dil 14. čer­ven­ce 1939 v Plzni jako jedi­ný poto­mek Karla Gotta (26. říj­na 1911 Plzeň – 1982) a Marie, roze­né Valešové (16. říj­na 1910 Plzeň – 1977). V mlá­dí chtěl být malí­řem a po ukon­če­ní škol­ní docház­ky v Plzni se v Praze neú­spěš­ně pokou­šel o stu­di­um výtvar­né­ho umě­ní. Když nebyl při­jat, ode­šel do uče­ní (ČKD) v obo­ru elek­tro­mon­tér. Během učňov­ských let se věno­val své dru­hé vel­ké lás­ce – hud­bě a zpě­vu. Aby se stal zpě­vá­kem, šel na kon­zer­va­toř. V 50. letech pří­le­ži­tost­ně vystu­po­val záro­veň jako zpě­vák – ama­tér a účast­nil se růz­ných pěvec­kých sou­tě­ží. Poprvé na sebe upo­zor­nil v roce 1957, tedy v době, kdy v Československu stá­le ješ­tě dozní­va­la éra swin­gu a rock’n’roll bylo mož­né sly­šet jen v klu­bech (Akord klub, Reduta). U poro­ty sice zce­la pro­pa­dl, avšak dostal nabíd­ku na angaž­má v praž­ských taneč­ních kavár­nách s orchest­ry (např. Karel Krautgartner). Vedle své­ho zaměst­ná­ní v ČKD začal polo­pro­fe­si­o­nál­ně vystu­po­vat jako zpě­vák.

Počátky jeho půso­be­ní

Karel Gott se v roce 1958 při­hlá­sil na sou­těž ama­tér­ských zpě­vá­ků, kde zís­kal prv­ní mís­to a začal čas­tě­ji vystu­po­vat v růz­ných kavár­nách. Tato večer­ní vystou­pe­ní se dostá­va­la do kon­flik­tu s jeho zaměst­ná­ním, a pro­to se v roce 1960 roz­ho­dl defi­ni­tiv­ně ode­jít z ČKD a začít se věno­vat pro­fe­si­o­nál­ně zpě­vu (v doku­men­tu z roku 1986 na ten­to krok vzpo­mí­nal s tím, že pak míval čas­té špat­né sny o tom, jak zpí­vá před sálem, kde sedí pou­ze jeho mis­tr a jeho otec, kte­rý říká: „Proč jen se ten chla­pec radě­ji nedr­žel řemes­la...“)[5]. Začal stu­do­vat na praž­ské stát­ní kon­zer­va­to­ři, kde stu­do­val do roku 1963 oper­ní zpěv u prof. Konstantina Karenina (žák rus­ké­ho pěv­ce Šaljapina) a do roku 1966 stu­do­val dál­ko­vě. Zpočátku u pub­li­ka budil smí­še­né a kon­tro­verz­ní poci­ty, způ­so­be­né jeho pro­je­vem, kte­rý se zce­la vymy­kal zaži­tým tren­dům ze začát­ků 60. a celých 50. let v Československu. Až éra twis­tu v letech 1962–64 při­nes­la do čes­ké popu­lár­ní hud­by výraz­né oži­ve­ní. Tehdy se zača­la také pro­sa­zo­vat diva­dla malých forem, v nichž se rodi­la moder­ní čes­ká popu­lár­ní hud­ba. V roce 1962 se stal jeho duet s Vlastou Průchovou hitem roku. Milníkem kari­é­ry byla nabíd­ka v roce 1962 na angaž­má do diva­dla Semafor od Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Tato dvo­ji­ce mu napsa­la píseň Oči sně­hem zavá­té, kte­rá ovlád­la prv­ní příč­ku čes­ko­slo­ven­ských hit­pa­rád, sta­la se hitem roku a píseň Karlu Gottovi dopo­moh­la k zís­ká­ní prv­ní­ho Zlatého sla­ví­ka.

Růst popu­la­ri­ty

V roce 1965 po odcho­du ze Semaforu zalo­žil se svý­mi nový­mi spo­lu­pra­cov­ní­ky, bra­t­ry Štaidlovými (texta­řem a skla­da­te­lem), vlast­ní diva­del­ní scé­nu Apollo a stal se její hlav­ní hvězdou až do roku 1967, kdy bylo diva­dlo roz­puš­tě­no. Od té doby ho na všech kon­cer­tech dopro­vá­ze­la nově zalo­že­ná Skupina Ladislava Štaidla. V tom­to roce také vydal sin­gl, kte­rý se poz­dě­ji stal rock‘n’rollovým hitem – jed­na­lo se o píseň „Trezor“, kte­rá je zná­má dodnes. Na fes­ti­va­lu Bratislavská lyra zís­kal v roce 1966 zla­tou Bratislavskou lyru za píseň Mám roz­práv­ko­vý dom (Vieroslav Matušík/Eliška Jelínková). Seznámil se se skla­da­te­lem Karlem Svobodou, kte­rý pro něj napsal něko­lik výraz­ných pís­ní. Spolu s ním a bra­t­ry Štaidlovými (Jiří a Ladislav) v roce 1967 odle­tě­li na 7 měsí­ců trva­jí­cí angaž­má do Las Vegas. V roce 1967, kdy pobý­val v USA, se jeho nej­vět­ší­mu „riva­lo­vi“ Waldemarovi Matuškovi poda­ři­lo opět zví­tě­zit v anke­tě Zlatý sla­vík. Ze Spojených stá­tů se vrá­til jako sebe­vě­do­mý pro­fe­si­o­nál. Po úspě­ších v USA, Kanadě, východ­ní i západ­ní Evropě, kde mu vyšlo jeho prv­ní (a hned zla­té) album a kdy jeho jmé­no začal zdo­bit ozdob­ný pří­vlas­tek „Zlatý hlas z Prahy“, se pus­til do nové prá­ce také na domá­cí scé­ně.

V roce 1968 pre­zen­to­val Rakousko na mezi­ná­rod­ní pres­tiž­ní hudeb­ní sou­tě­ži Eurovision Song Contest s pís­ní „Tausend Fenster“. Skončil tři­nác­tý a díky účas­ti na této sou­tě­ží se dostal do pově­do­mí v mno­ha zemích a stal se oblí­be­ným v Německu, Rakousku, Švýcarsku a nastar­to­va­la se jeho zahra­nič­ní kari­é­ra. Ve stej­ném roce mu slo­žil Karel Svoboda jeho nej­ú­spěš­něj­ší píseň „Lady Carneval“, kte­rá byla násled­ně pře­lo­že­na do dal­ších tři­nác­ti jazy­ků. V roce 1969 zís­kal bron­zo­vou Bratislavskou lyru s pís­ní „Hej, páni kon­še­lé“, kte­rou násled­ně zkri­ti­zo­val ve svém pro­je­vu Gustáv Husák slo­vy nará­že­jí­cí­mi na text pís­ně, že Karel Gott by chtěl na zemi ráj, žít jako v kapi­ta­li­zmu a pra­co­vat jako v soci­a­li­zmu. V tom­to obdo­bí pak jeho popu­la­ri­ta dosáh­la mezi­ná­rod­ní­ho roz­mě­ru.

70. léta

Karel Gott v letech 1971 s 1972 absol­vo­val dvě vel­ká tur­né. První s názvem Karel Gott’70 číta­lo 22 kon­cer­tů a dru­hé pod názvem Evropské tur­né mělo 64 kon­cer­tů. Ono tur­né bylo zakon­če­no kon­cer­tem v Moskvě. V Československu dále sbí­ral ceny, vypro­dá­val kon­cer­ty a nahrá­val pra­vi­del­ně alba.

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/ac/Karel_Gott_a_Jarom%C3%ADr_Ka%C5%88%C3%A1k.jpg/220px-Karel_Gott_a_Jarom%C3%ADr_Ka%C5%88%C3%A1k.jpg

Přípitek Karla Gotta (vle­vo) s Jaromírem Kaňákem

V roce 1973 zís­kal Zlatou des­ku Supraphonu za pro­dej alba My Czech Favourites v zahra­ni­čí. Právě Supraphon byl jeho domá­cím hudeb­ním vyda­va­tel­stvím, při­čemž v Německu mu alba vydá­val Polydor. Přizpůsobil se tren­dům a v 70. letech si nechal narůst del­ší vla­sy a kot­le­ty, typic­ká byla také saka s vel­ký­mi lím­ci či vyso­ko kalho­ty s širo­kým zakon­če­ním. V té době vznik­lo mno­ho hudeb­ních pořa­dů, kde hrál a zpí­val – např. „Hvězda padá vzhů­ru“, „Išel macek“, „Chléb a sůl“ a podob­ně. Od roku 1972 jej dopro­vá­ze­lo vokál­ní trio – Jitka Zelenková, Vlasta Kahovcová a Jarmila Šulerová.

Od roku 1973 se natá­čel pořad Zpívá Karel Gott, do kte­ré­ho byly zazna­me­ná­vá­ny pra­vi­del­né kon­cer­ty Karla Gotta ve Slaném. Do pořa­du si zval mimo to růz­né hos­ty, kte­ří s ním zpí­va­li. Pořad se vysí­lal v letech 1973–1978 a v roce 1979 vyšlo album s názvem To nej­lep­ší z Zpívá Karel Gott. V 70. letech sla­vil v Československu úspě­chy, čas­to kon­cer­to­val, kaž­dý rok vydá­val mini­mál­ně jed­nu des­ku a také v tom­to obdo­bí vznik­lo mno­ho hitů – „Kávu si osla­dím, „Kdepak ty ptáč­ku hnízdo máš“, „Je jaká je“, „Cítím“, „Zloděj dobyt­ka“ a dal­ší. Mimo to od roku 1973 začal tra­di­ci svých Vánočních kon­cer­tů – ty se kona­jí kaž­dé dva roky. V roce 1977 nazpí­val píseň „Kam ten­krát šel můj bra­t­ra Jan“, při­čemž se jed­na­lo o cover ver­zi hitu „All by Myself“. Píseň byla věno­vá­na Janu Palachovi. Ve stej­ném roce pode­psal Antichartu, jejíž text četl 4. úno­ra v Divadle hud­by. Později to odů­vod­nil tak, že kdo byl v té době úspěš­ný a chtěl dál legál­ně zpí­vat bez ome­ze­ní, tak to pros­tě pode­psat musel. Ještě v témže roce mu byl udě­len titul Zasloužilý umě­lec. V tom­to obdo­bí vydal kro­mě kla­sic­kých pís­ní i album Išel macek a podob­ně, kte­ré obsa­ho­va­ly lido­vé pís­ně jím pře­zpí­va­né. Rok 1977 mu také při­ne­sl prven­ství v sou­tě­ží v USA, kde zpí­val píseň Jdi za štěs­tím, slo­že­nou jeho pří­te­lem a skla­da­te­lem Karlem Svobodou. Píseň byla pou­ži­ta v čes­ko­slo­ven­ské fil­mo­vé pohád­ce Jak se budí prin­cez­ny. V roce 1979 byl v tele­vi­zi vysí­lán jeho kon­cert v praž­ské Lucerně.

Zlatá éra (80. a 90. léta)

V 80. letech vystu­po­val Karel Gott nejen v Československu, ale také v Sovětském sva­zu stej­ně jako jin­de v Evropě, zvláš­tě v Německu, v zámo­ří i v Asii. Svůj reper­toár roz­ší­řil od popu přes „lidov­ky“ až po upra­ve­né sklad­by kla­sic­ké hud­by. Objevil se i v něko­li­ka celo­ve­čer­ních hra­ných fil­mech a v krát­kých doku­men­tár­ních sním­cích. V tele­vi­zi se čas­to vysí­la­ly zázna­my jeho kon­cer­tů z Lucerny (z let 1979, 1980, 1981 a 1982), ale i z jiných sálů. Kromě množ­ství alb vydal i vánoč­ní album Bílé Vánoce, kte­ré navá­za­lo na jeho vánoč­ní album Vánoce ve zla­té Praze z roku 1969, kte­ré se sta­lo nej­pro­dá­va­něj­ším albem Československa a dodnes jím je.[zdroj?] Každoročně pořá­dal něko­lik tur­né, jeho počet kon­cer­tů se v té době odha­do­val na při­bliž­ně 360 za rok. Účinkoval v mno­ha hudeb­ních pořa­dech, kde před­sta­vo­val své pís­ně. V polo­vi­ně 80. let jeho popu­la­ri­ta v Československu i v zahra­ni­čí dosáh­la vrcho­lu. Na domá­cí scé­ně mu vyrůs­ta­la kon­ku­ren­ce v podo­bě mla­dých zpě­vá­ků, kte­rá však jen nakrát­ko pře­ru­ši­la jeho kra­lo­vá­ní. Poprvé od roku 1967 byl sesa­zen z prv­ní příč­ky anke­ty Zlatý Slavík. Mimo to v roce 1984 osla­vil 20 let trva­jí­cí spo­lu­prá­ci se Skupinou Ladislava Štaidla dvoj­kon­cer­tem ve vypro­da­né praž­ské Sportovní hale. V roce 1985 zís­kal teh­dy nej­vyš­ší mož­né oce­ně­ní Národní umě­lec – jako prv­ní zpě­vák pop music v his­to­rii. Kromě toho se v roce 1985 vysí­la­la němec­ká show Karel, Hits und Karneval.

Koncem 80. let byl opět na vrcho­lu. Stále čas­tě­ji vystu­po­val ve spor­tov­ních halách, kte­ré vypro­dá­val, a někte­ré kon­cer­ty ze spor­tov­ní haly v Praze jsou zazna­me­ná­ny Českou tele­vi­zí. Vydal tři alba zamě­ře­ná na roman­tic­ké pís­ně, ale i množ­ství dal­ších alb – napří­klad alba Muzika, Loď snů, Hrátky s lás­kou, Posel dob­rých zpráv. Karel Gott v té době neu­si­lo­val za kaž­dou cenu o prv­ní příč­ku v hit­pa­rá­dách a dával před­nost roz­ma­ni­těj­ší­mu výbě­ru pís­ní, kte­ré pod­le něho jeho poslu­cha­če moh­ly emo­ci­o­nál­ně nabít. V roce 1989, těs­ně před same­to­vou revo­lu­cí, osla­vil své 50. naro­ze­ni­ny vypro­da­ným kon­cer­tem v praž­ské Lucerně, kte­ré­ho se zúčast­ni­ly teh­dej­ší hvězdy čes­ko­slo­ven­ské pop music. Ve stej­ném roce ukon­čil Ladislav Štaidl Skupinu Ladislava Štaidla a od té doby jej dopro­vá­zel ve stej­ném roce zalo­že­ný Orchestr Karla Gotta, pod vede­ním Pavla Větrovce.

V roce 1990 se roz­ho­dl ukon­čit svou kari­é­ru. Jako roz­lou­če­ní uspo­řá­dal mamu­tí tur­né po spor­tov­ních halách v Československu a Německu. Nicméně úspěch tur­né jej donu­til roz­hod­nu­tí pře­hod­no­tit. V roce 1991 byl uve­den do Síně slá­vy hudeb­ních cen Anděl a v roce 1992 se jeho album Když muž se ženou sní­dá sta­lo nej­pro­dá­va­něj­ší deskou roku (stej­ný úspěch sla­vil ješ­tě v letech 1995 a 1997). Během 90. let se věno­val také stá­le víc své dru­hé lás­ce, tj. malo­vá­ní, a své obra­zy úspěš­ně vysta­vo­val v Česku i v zahra­ni­čí. Z důvo­du ztrá­ty někte­rých auto­rů se obrá­til na mlad­ší auto­ry, kte­ří mu v deva­de­sá­tých letech psa­li pís­ně. Spolu s Františkem Janečkem zalo­žil v led­nu 1993 agen­tu­ru GOJA[11], kte­rá nahra­di­la Supraphon ve vydá­vá­ní alb a stá­la i za jeho kon­cer­ty. V květ­nu 1993 ozná­mil na tis­ko­vé kon­fe­ren­ci zalo­že­ní Nadace Karla Gotta Interpo.[12] Jejím cílem bylo pomá­hat dětem poli­cis­tů, kte­ří při­šli o život při výko­nu služ­by. Gott nada­ci věno­val při jejím zalo­že­ní čty­ři mili­o­ny korun, jeho part­ne­ři (kon­tro­verz­ní pod­ni­ka­tel František Mrázek a Miroslav Provod) dali kaž­dý půl mili­o­nu.[13] Ohlas mělo tur­né Karel Gott’94, kte­ré zakon­čil kon­cer­tem v praž­ské Lucerně – kon­cert byl natá­čen do tele­vi­ze. Podobných tur­né v deva­de­sá­tých letech měl ješ­tě něko­lik.

V obno­ve­né anke­tě Český sla­vík nava­zu­jí­cí na legen­dár­ní­ho čes­ko­slo­ven­ské­ho Zlatého sla­ví­ka obsa­dil v roce 1996 s vel­kým násko­kem opět prv­ní mís­to, kte­ré si (kro­mě roků 1998 a 2012) udr­žel až do roku 2017. V roce 1997 se jeho spo­leč­né album s Lucií Bílou s názvem Duety sta­lo nej­pro­dá­va­něj­ším albem roku. Toto album před­sta­vil na jejich spo­leč­ném tur­né. O rok poz­dě­ji (1998) na svůj vánoč­ní kon­cert do Lucerny pozval jako hos­ta ital­ské­ho zpě­vá­ka Albana Carrisiho. 90. léta zavr­šil kon­cer­tem ve Spojených arab­ských emi­rá­tech a v Číně, dále před 600 mili­o­ny divá­ky Eurovize a v Carnegie Hall v New Yorku.

Po roce 2000

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/88/Kg-foto11.jpg/220px-Kg-foto11.jpg

Karel Gott, 2002

Roku 2000 absol­vo­val Karel Gott kon­cert v newy­or­ské Carnegie Hall, kam se vrá­til i podru­hé v roce 2005. Ukončil spo­lu­prá­ci s agen­tu­rou GOJA, ze kte­ré odstou­pil kvů­li nesho­dám s Františkem Janečkem, a vrá­til se k Supraphonu. V roce 2002 se jeho album Pokaždé stá­vá nej­pro­dá­va­něj­ším albem roku. V letech 2005, 2008 a 2009 absol­vo­val tři čes­ká tur­né a dvě němec­ká, při­čemž to čes­ké roku 2008 zakon­čil ve vypro­da­né Tipsport aré­ně v Praze. Ještě v roce 2008 zís­kal troj­ná­sob­nou pla­ti­no­vou des­ku Supraphonu za pro­dej svých alb a o rok poz­dě­ji mu na gala­kon­cert k jeho 70. naro­ze­ni­nám do O2 are­ny 130 zpě­vá­ků a 15 000 divá­ků. V rám­ci těch­to naro­ze­nin vydal kom­pi­lač­ní alba Mé pís­něKdyž jsem já byl ten­krát kluk aneb 70 hitů. Obě alba obdr­že­la Zlatou des­ku Supraphonu. V roce 2010 se vrá­til do Lucerny, kde se usku­teč­nil jeho kon­cert s Evou Urbanovou, kte­rý zazna­me­na­la Česká tele­vi­ze a byl vydán na DVD a CD.

V roce 2012 absol­vo­val tur­né zakon­če­né ve vypro­da­né O2 are­ně. Tento kon­cert nahra­dil tra­dič­ní Vánoční kon­cert. O dva roky poz­dě­ji absol­vo­val dal­ší tur­né pod názvem Tour 2014, kte­ré zakon­čil ten­to­krát dvě­ma kon­cer­ty v O2 are­ně. Během let 2010–2014 vydal šest alb. Po zdra­vot­ních potí­žích v roce 2015 se zno­vu vrá­til na pódia na jaře 2016. Ve stej­ném roce vydal album 40 sla­ví­ků, kte­ré bylo podě­ko­vá­ním za čty­ři­cet prv­ních míst v anke­tách Zlatý sla­vík a Český sla­vík. V roce 2018 absol­vo­val kon­cert­ní šňů­ru zakon­če­nou vypro­da­ným kon­cer­tem v Bratislavě. V červ­nu vydal stu­di­o­vé album Ta pra­vá a absol­vo­val kon­cert ve vypro­da­né O2 are­ně před 20 000 divá­ky. V tom samém roce si zahrál v pohád­ce Když draka bolí hla­va, kde se obje­vi­ly i jeho dce­ry Charlotta a Nelly Gottová. Na jaře roku 2019 absol­vo­val tur­né, kte­ré zača­lo kon­cer­tem v Plzni a vyvr­cho­li­lo vypro­da­nou halou v Brně a Košicích. V létě vydal u pří­le­ži­tos­ti svých osm­de­sá­ti let dvě kom­pi­lač­ní alba a zno­vu nazpí­va­nou píseň Jdi za štěs­tím. Další tur­né, kte­ré bylo naplá­no­va­né na sezó­nu 2019/2020, musel Karel Gott kvů­li dia­gnos­ti­ko­va­né leu­ké­mii zru­šit, stej­ně jako všech­na nad­chá­ze­jí­cí vystou­pe­ní.

Ocenění

Zlatý a Český sla­vík

V prů­bě­hu své více než šede­sá­ti­le­té pěvec­ké kari­é­ry Karel Gott 42krát zví­tě­zil v anke­tě Zlatý sla­vík (resp. od roku 1996 Český sla­vík), a to v letech 1963–1966, 1968–1981, 1983–1984, 1989–1990, 1996–1997, 1999–2011, 2013–2017, pět­krát skon­čil dru­hý (1967, 1982, 1991, 1998 a 2012) a tři­krát tře­tí (1985, 1986 a 1987). V letech 1992–1995 se anke­ty Zlatý sla­vík ani Český sla­vík neko­na­ly. V roce 2004 zís­kal spe­ci­ál­ní­ho Platinového sla­ví­ka, za 30 vítěz­ství a v roce 2015 spe­ci­ál­ní­ho Diamantového sla­ví­ka za 40 vítez­ství v anke­tě.

Televizní ceny

V anke­tě o nej­ob­lí­be­něj­ší tvá­ře a pořa­dy tele­viz­ních obra­zo­vek TýTý, kte­rá se koná od roku 1991, vyhrál Karel Gott cel­kem 31krát (22krát v kate­go­rii Zpěvák v roč­ní­cích 1991–2009 a 2012–2014 a 9krát v kate­go­rii Absolutní vítěz v letech 1991, 1992, 1994, 1996, 1999, 2002, 2006, 2009, 2014). V roč­ní­cích 2010 a 2011 se v kate­go­rii Zpěvák umís­til na 3. mís­tě. V roce 2010 zís­kal v anke­tě ANNO 2009 Zvláštní cenu tele­vi­ze Nova.

Soutěž Největší Čech

Další oce­ně­ní

Tuzemská (výběr):

  • 1958 - Hledáme pís­nič­ku pro všed­ní den - 1. mís­to s due­tem Až nám bude dva­krát tolik (s Vlastou Průchovou)
  • 1963 - Cena Melodie hudeb­ních kri­ti­ků - 1. mís­to jako nej­lep­ší zpě­vák
  • 1963 - Písničky na zít­ra - 1. mís­to s pís­ní Tam, kde šumí řeky prouda
  • 1964 - Hledáme pís­nič­ku pro všed­ní den - 1 mís­to s pís­ní Úterý
  • 1964 - Hledáme pís­nič­ku pro všed­ní den - 2. mís­to s pís­ní Má dale­ká ces­to
  • 1964 - Hledáme pís­nič­ku pro všed­ní den - cena pro nej­po­pu­lár­něj­ší­ho inter­pre­ta
  • 1965 - Písničky na zít­ra - 1. mís­to s pís­ní Tam, kam cho­dí vítr spát
  • 1965 - Dvanáct na hou­pač­ce - troj­ná­sob­né vítěz­ství s pís­ní Trezor
  • 1965 - Mezinárodní fes­ti­val Intervize Karlovy Vary - Zlatý klíč s pís­ní Tam, kam cho­dí vítr spát
  • 1966 - Bratislavský lyra - Zlatá lyra (1. mís­to) s pís­ní Mám roz­práv­ko­vý dom
  • 1966 - Mezinárodní fes­ti­val pís­ně a tan­ce - cena kri­ti­ky za píseň Pošli to dál
  • 1966 - Písně roku - prv­ní tří mís­ta s pís­ně­mi C ́est la vie, Pošli to dál a Bum bum bum
  • 1966 - Dvanáct na hou­pač­ce - pěti­ná­sob­né vítez­ství s pís­ní Bum bum bum a C ́est la vie
  • 1968 - fes­ti­val Intervize - Zlatý klíč s pís­ní Proč ptá­ci zpí­va­jí
  • 1969 - Bratislavská lyra - Stříbrná lyra (2. mís­to) s pís­ní Hej, páni kon­še­lé
  • 1977 - Cena Melodie hudeb­ních kri­ti­ků - 1 mís­to s pís­ní Jdi za štěs­tím
  • 1982 - Písnička pro hvězdu – 1. mís­to s pís­ní Snů plný krám
  • 1984 - Televizní rol­nič­ka - 1. mís­to v kate­go­rii Nejpopulárnější zpě­vák
  • 1985 - Televizní rol­nič­ka - 1. mís­to v kate­go­rii Nejpopulárnější zpě­vák
  • 1986 - Televizní rol­nič­ka - 1. mís­to v kate­go­ri­ích Nejpopulárnější zpě­vák a Osobnost roku
  • 1986 - Pragakoncert – čest­né uzná­ní za dlou­ho­do­bou repre­zen­ta­ci ve svě­tě
  • 1987 - Televizní rol­nič­ka - 1. mís­to v kate­go­ri­ích Nejpopulárnější zpě­vák a Osobnost roku
  • 1988 - Televizní rol­nič­ka - 1. mís­to v kate­go­ri­ích Nejpopulárnější zpě­vák a Osobnost roku
  • 1989 - spe­ci­ál­ní cena čs. Disc-jokejů – nejdéle hra­na osob­nost na dis­ko­té­kách
  • 1991 – Anděl – jako prv­ní uve­den do Síně slá­vy
  • 1992 – Diskoslavík’92 – titul Osobnost všech dob
  • 1995 – ceny České tele­vi­ze – 1. mís­to v kate­go­rii Zpěvák roku
  • 1995 – cena pro Nejúspěšnějšího tuzem­ské­ho inter­pre­ta popu­lár­ní hud­by
  • 1998 – Slovenský slá­vik – 1. mís­to v kate­go­rii Zahraniční inter­pret (před Madonnou a Michael Jacksonem)
  • 1999 – Trofej Dominika Haška – nej­kva­lit­něj­ší a nej­pro­duk­tiv­něj­ší hlas čes­ké pop music
  • 2019 – Zlatý klí­ček – cena fes­ti­va­lu fil­mu ve Zlíně, za nej­lep­ší fil­mo­vou nazpí­va­nou hud­bu v his­to­rii Českého a Slovenského fil­mu

Zahraniční (výběr):

  • 1964 - Mezinárodní fes­ti­val ve Spotech – 3. mís­to s pís­ní Kocour Teofil
  • 1968 – Mezinárodní fes­ti­val Zlatý kohout – Zlatá medai­le za píseň Lady Carneval
  • 1968 – Německá hit­pa­rá­da – 1. Místo jako nej­po­slou­cha­něj­ší inter­pret
  • 1969 – Německá hit­pa­rá­da – 1. Místo jako nej­po­slou­cha­něj­ší inter­pret
  • 1970 – Mezinárodní fes­ti­val v Aténách – 4. Místo jako nej­lep­ší hlas
  • 1971 – Stuttgart, SNR – udě­le­na cena Zlatý mik­ro­fon za pís­ně Karla Gotta
  • 1974 – brit­ský hudeb­ní časo­pis Music Week – titul Hvězda roku (za Gottem se umís­ti­ly sku­pi­na Abba a Czeslav Niemen
  • 1977 – Festival v Tokiu – Karel Gott se umís­til na 7. Místě z 1500 zpě­vá­ků.
  • 1978 – mos­kev­ský časo­pis Klub – 1. Místo v kate­go­rii Nejpopulárnější zpě­vák (před Eltonem Johnem a Cliffem Richardem)
  • 1978 – Hudební ceny Polska – titul Hvězda popu­lár­ní hud­by
  • 1978 – Wiosna estra­dowa v Poznani – titul Estrádní osob­nost
  • 1978 – Goldene Tanzmariechen – význam­né oce­ně­ní za kul­tur­ní pří­nos
  • 1979 – Hitparáda rádia Luxemburg – 1. Místo s pís­ní Babička
  • 1979 – Liga přá­tel­ství NDR – Čestná jeh­li­ce za záslu­hy o přá­tel­ství mezi náro­dy
  • 1980 – Televizní Oscar ZDF – 1. Místo
  • 1980 - den němec­ký šlágrů – cena Zlatá ladič­ka za prv­ní mís­to
  • 1982 - Zlatá medai­le Hermanna Lönse – oce­ně­ní - Zlatá medai­le Hermanna Lönse
  • 1982 - den němec­ký šlágrů – cena Zlatá ladič­ka za prv­ní mís­to
  • 1983 – fes­ti­val ve Stuttgartu – Zlatá har­fa (1. Místo)
  • 1983 – Cena Belgického roz­hla­su a tele­vi­ze – 2.místo v hit­pa­rá­dě
  • 1983 - den němec­ký šlágrů – cena Zlatá ladič­ka za prv­ní mís­to
  • 1984 – Cena Belgického roz­hla­su a tele­vi­ze – 1. Místo v hit­pa­rá­dě s pís­ně­mi Nun bist du da, Bis kein Traum mehr lebt a Ich bin der Adler, du Wind
  • 1984 - den němec­ký šlágrů – cena Zlatá ladič­ka za prv­ní mís­to
  • 1986 – Anténa Cti BRF – cena Belgického roz­hla­su a tele­vi­ze nej­po­pu­lár­něj­ší­mu inter­pre­to­vi hit­pa­rá­dy BRF za posled­ních pět let
  • 1989 – Karnevals-Club – oce­ně­ní Zlatá pod­ko­va
  • 1989 – Řád přá­tel­ství náro­da SSR
  • 1991 - Der Stier den Hohensalzburg – pres­tiž­ní rakous­ké vyzna­me­ná­ní udě­lo­va­né nej­vý­znam­něj­ším osob­nos­tem spo­le­čen­ské­ho, kul­tur­ní­ho, poli­tic­ké­ho a spor­tov­ní­ho živo­ta
  • 1991 – Gala hvězda roku – oce­ně­ní Zlatý mik­ro­fon
  • 1991 – Hudební osob­nos­ti – odha­le­ní vos­ko­vých figurín nej­vý­znam­něj­ších hudeb­ních inter­pre­tů – Karel Gott, Elvis Presley a Jimmy Hendrix
  • 1995 - den němec­ký šlágrů – cena Zlatá ladič­ka za prv­ní mís­to
  • 2002 – Nejúspěšnější zahra­nič­ní inter­pret – 1. Místo
  • 2004 – Hudební osob­nost – němec­ká jed­no­rá­zo­vá sou­těž – 1. Místo
  • 2008 – Hit roku (němec­ko) – duet s Bushidem „Für immer Jung“
  • 2012 - Zpěvák roku v zahra­ni­čí - slo­ven­ská kate­go­rie hudeb­ních cen, kde Karel Gott v hla­so­vá­ní pora­zil Eltona Johna a Eminema.
  • 2017 – Golden Henne – význam­ná němec­ká cena za celo­ži­vot­ní dílo

Ocenění za pro­de­je (výběr):

  • 1 Diamantová deska Supraphonu za 13 mili­ó­nů pro­da­ných nosi­čů v letech 1962 – 1992 (pro Supraphon během tři­ce­tl let nato­čil 182 sin­g­lů, 73 alb a 2 samo­stat­né video­ka­ze­ty) – 13 mili­ó­nů pro­da­ných nosi­čů repre­zen­to­va­lo 86% popu­la­ce Československa (Michael Jackson by musel jen v USA pro­dat 215 mili­ó­nů nosi­čů aby dosá­hl stej­né popu­la­ri­ty v jedi­né zemi jako Karel Gott
  • Zlatá jeh­li­ce Polydoru za dva­cet let úspěš­né spo­lu­prá­ce (toto oce­ně­ní Karel Gott zís­kal jako tře­tí umě­lec v his­to­rii po Herbertu von Karajanovi a Leonardu Bernsteinovi)
  • Velká pla­ti­no­vá deska gra­mo­fo­no­vé fir­my Polydor za 464 nahrá­vek kte­ré Karel Gott pro Polydor nato­čil v letech 1967 – 1988
  • 7 pla­ti­no­vých desek za úspěš­ný pro­dej zvu­ko­vých nosi­čů s nahráv­ka­mi Karla Gotta mu udě­li­la fir­ma Supraphon a GOJA
  • 32 Zlatých desek gra­mo­fo­no­vých firem Supraphon, GOJA, Polydor (SRN), Popron, Polygram (Švýcarsko) za úspěš­ný pro­dej zvu­ko­vých nosi­čů s nahráv­ka­mi Karla Gotta
  • 5 Stříbrných desek Supraphonu
  • 1. Místo s pro­de­jí alb Karla Gotta v Evropě udě­le­nou vyda­va­tel­stvím MIDEN (Francie) v letech 1967, 1968, 1969, 1970 a 1987)
  • Platinové DVD Supraphonu za úspěš­ný pro­dej vánoč­ní­ho DVD Sen o váno­cích (2004)
  • Multiplatinová deska Supraphonu za album 42 nej­vět­ších hitů (2004)
  • Zlatá deska Supraphonu za DVD Lady Carneval - Hity 60. let (2004)
  • Dvojnásobná pla­ti­no­vá deska Supraphonu za pro­dej DVD Lady Carneval - Hity 60. let (2008)
  • Platinová deska za album 50 hitů (2008)
  • Dvojnásobná pla­ti­no­vá deska Suprahonu za album 70 hitů (2009)
  • Platinová deska Supraphonu za album Sentiment (2011)
  • Zlatá deska Supraphonu za album Dotek lás­ky (2012)
  • Platinová deska Supraphonu za album Láska je nád­he­ra (2014)
  • Křišťálový lev Supraphonu (2014)
  • Dvojnásobná pla­ti­no­vá deska Supraphonu za album S pomo­cí přá­tel (2015)
  • Zlatá deska Supraphonu za album 40 sla­ví­ků (2016)
  • Dvojnásobná pla­ti­no­vá deska za album 40 sla­ví­ků (2017)
  • Zlatá deska Supraphonu za album Ta pra­vá (2018)
  • Zlaté des­ky Supraphonu za alba 80/80 Největší hity1965-2019: 300 Singlů (2019)

Vyznamenání a dal­ší oce­ně­ní

Karel Gott 2016

Karel Gott na kon­cer­tě v roce 2016

Dne 3. květ­na 1977 byl Karlu Gottovi pro­půj­čen titul zaslou­ži­lý umě­lec a 30. dub­na 1985 pak titul národ­ní umě­lec, tj. nej­vyš­ší vyzna­me­ná­ní, kte­ré teh­dy moh­lo být udě­le­no za záslu­hy v oblas­ti umě­ní. V jeho pří­pa­dě se jed­na­lo o repre­zen­ta­ci Československa po dobu něko­li­ka desí­tek let v cizi­ně (Německo, Rakousko, Švýcarsko, USA, Polsko, SSSR, Venezuela atd.) a umě­lec­ké záslu­hy doma. Bylo to vůbec popr­vé, co nej­vyš­ší umě­lec­ké oce­ně­ní zís­kal zpě­vák popu­lár­ní hud­by.[9]

Dne 28. říj­na 2009 obdr­žel od pre­zi­den­ta České repub­li­ky Václava Klause Medaili za záslu­hy I. stup­ně.[10] Městská část Praha 5 mu jako význam­né­mu obča­nu udě­li­la 28. říj­na 2009 ve vile Portheimka Záslužnou medai­li za pří­nos měs­tu.[11] 2. lis­to­pa­du 2009 se stal čest­ným obča­nem své­ho rod­né­ho měs­ta Plzně a byl hejtman­kou Miladou Emmerovou uve­den do Dvorany slá­vy Plzeňského kra­je.[12] V dub­nu 2011 mu Asociace čes­kých rusis­tů udě­li­la pamět­ní Medaili Josefa Jungmanna za pro­pa­ga­ci česko-ruských vzta­hů.[13] V nedě­li 12. červ­na 2011 pře­vzal Gott v Moskvě Řád Jurije Gagarina.[14][15]

Na začát­ku lis­to­pa­du 2018 mu Český roz­hlas udě­lil oce­ně­ní Zpěvák sto­le­tí, kte­ré vybra­li poslu­cha­či v anke­tě „100 hitů repub­li­ky“ uspo­řá­da­né u pří­le­ži­tos­ti sté­ho výro­čí zalo­že­ní Československa.[16][17] Za svou kari­é­ru zís­kal také pět zla­tých rol­ni­ček, Zlatou jehlu Polydoru, dva Zlaté klí­če fes­ti­va­lu Intervize, Zlatou a Bronzovou Lyru v Bratislavě, Stříbrného a Bronzového lva rádia Luxemburk, dvě Zlaté ladič­ky fes­ti­va­lu Tag des deut­s­chen Schlagers, Zlatou har­fu ve Stuttgartu, čty­ři Trophée nati­o­na­le na pře­hlíd­ce MIDEM v Cannes, cenu Třešňové kvě­ti­ny na fes­ti­va­lu v Tokiu, Zlatou jehlu Pragakoncertu, množ­ství zla­tých desek, pla­ti­no­vé des­ky za nej­pro­dá­va­něj­ší­ho inter­pre­ta firem Supraphon, Polydor a Polygram a množ­ství dal­ších oce­ně­ní.

Zdravotní stav

V říj­nu 2015 mu bylo dia­gnos­ti­ko­vá­no zhoub­né nádo­ro­vé one­moc­ně­ní míz­ních uzlin.[18][19] Dne 18. břez­na 2016 média ozná­mi­la, že Karel Gott nad rako­vi­nou defi­ni­tiv­ně zví­tě­zil.[20] V září 2019 se u něj obje­vi­la akut­ní leu­ké­mie, kvů­li kte­ré zru­šil veš­ke­ré nad­chá­ze­jí­cí vystou­pe­ní a zahá­jil léčbu.

Známé pís­ně

  • „Oči sně­hem zavá­té“ (1964)
  • „Trezor“ (1964)
  • „Cesta rájem“ (1965)
  • „Bum, bum, bum“(1966)
  • „C’est la vie“ (1966)
  • „Čas růží“ (1968)
  • „Lady Carneval“ (1968)
  • „Má prv­ní lás­ka se dnes vdá­vá“ (1970)
  • „Kávu si osla­dím “(1972)
  • „Přijela pouť“ (1973)
  • „Je jaká je“ (1975)
  • „Léta prázd­nin“ (1975)
  • „Kdepak ty ptáč­ku hnízdo máš?“ (1975)
  • „Jen se hádej“ (1976)
  • „Jdi za štěs­tím“ (1977)
  • „Včelka Mája“ (1980)
  • „Když milen­ky plá­čou“ (1982)
  • „To musím zvlád­nout sám“ (1984)
  • „Zvonky štěs­tí“ (1985)
  • „Ráno jedu dál“ (1986)
  • „Zůstanu svůj“ (1987)
  • „Pábitelé“ (1988)
  • „Já žil, jak jsem žil“ (1989)
  • „Když muž se ženou sní­dá“ (1992)
  • „Být stá­le mlád“ (1999)
  • „Už pohřbi­li mě sto­krát“ (2003)
  • „Chraň bůh“ (2011)
  • „Ta pra­vá“ (2018)
  • „Srdce nehas­nou“ (2019)

Filmové pís­ně

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/63/Jevany%2C_Gottland_-_Muzeum_Karla_Gotta.jpg/170px-Jevany%2C_Gottland_-_Muzeum_Karla_Gotta.jpg

Gottland – Muzeum Karla Gotta v Jevanech

Karel Gott nazpí­val kro­mě jiných titul­ní pís­nič­ku do čes­ké, němec­ké i slo­ven­ské ver­ze popu­lár­ní­ho ani­mo­va­né­ho seri­á­lu Včelka Mája (na hud­bu skla­da­te­le Karla Svobody). Byl také inter­pre­tem fil­mo­vých pís­ní Jdi za štěs­tím z pohád­ky Jak se budí prin­cez­ny, Kdepak, ty ptáč­ku, hnízdo máš? ze slav­né pohád­ky Tři oříš­ky pro Popelku a také pís­ně Krev tou­la­vá z tele­viz­ní­ho seri­á­lu Cirkus Humberto a také pís­ně Zdráv buď, Robinsone vzdá­le­ný ani­mo­va­né­ho fil­mu Dobrodružství Robinsona Crusoe, námoř­ní­ka z Yorku.

Karel Gott zpí­val i melo­dii So Far ve fil­mu Limonádový Joe aneb Koňská ope­ra. Hrál hlav­ní roli dudá­ka Švandy v hudeb­ním fil­mu Hvězda padá vzhů­ru. Dále je znám pro spo­lu­prá­ci s brněn­ským diva­dlem (píseň Balada pro ban­di­tu). Ve fil­mu Báječná léta pod psa se obje­vi­la jeho píseň Mám roz­práv­ko­vý dom.

V roce 2008 Karel Gott nazpí­val píseň s názvem Voľnosť do fil­mu Cinka Panna od reži­sé­ra Dušana Rapoše, hud­bu k pís­ni slo­žil Vašo Patejdl a text napsal Kamil Peteraj.[21][22][23]

Filmy a seri­á­ly

Karel Gott účin­ko­val v násle­du­jí­cích fil­mech a seri­á­lech:

  • Revue pro ban­jo (1963)
  • Limonádový Joe aneb Koňská ope­ra (1964, hlas zpě­vu titul­ní posta­vy)
  • Starci na chme­lu (1964, hlas)
  • Kdyby tisíc kla­ri­ne­tů (1964)
  • Komedie s Klikou (1964)
  • Zlatý zub (1964)
  • Karel Gott: Trezor (1965)
  • Revue v mlze / Revue na sces­tí (1966 – TV)
  • Can-Can (1966)
  • Mučedníci lás­ky (1967)
  • Píseň pro Rudolfa III. (1967)
  • Ta naše pís­nič­ka čes­ká (1967)
  • Sedm žen Alfonse Karáska (1967)
  • Čas slun­ce a růží (1968) – hudeb­ní doku­ment
  • Slasti Otce vlas­ti (1969) – dvor­ní zpě­vák
  • Charleys Onkel (1969) – SRN
  • Dorotka a zpě­vák (1972)
  • Třicet panen a Pythagoras (1973)
  • ¡Señoras y seño­res! (1974)
  • Hvězda padá vzhů­ru (1974)
  • Romance za koru­nu (1975)
  • Parta hic (1976)
  • Graf Thun läst bit­ten (1980)
  • Trhák (1980)
  • Aber Doktor! (1980)
  • V hlav­ní roli Oldřich Nový (1980)
  • Štědrý den brat­ří Mánesů (1981)
  • Scusi, wo lie­gt Belcanto? (1981)
  • Star in Glück (1983)
  • Není siro­tek jako siro­tek (1986)
  • Bylo nás šest (1986)
  • Karel Gott (1986) – doku­men­tár­ní
  • Poslední leč Alfonse Karáska (1987)
  • The Best of Big Helga (1991)
  • Maratón (1991)
  • Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992) – cameo
  • Marcela má křti­ny (1992)
  • Fontána pre Zuzanu 2 (1993)
  • Šakalí léta (1993)
  • Uctivá poklo­na, pane Kohn (1993)
  • Kalkofes Mattscheibe (1994)
  • Stalo se na pod­zim (1994)
  • Hinter Gittern – der Frauenknast (1997)
  • Pra pra pra (2000)
  • Z pek­la štěs­tí 2 (2001) – Lucifer
  • Hinter Gittern (2002)
  • Hrubeš a Mareš jsou kama­rá­di do deš­tě (2005)
  • Cesta ke štěs­tí (2006)
  • Taco und Kanichen (2007)
  • Nestyda (2008)
  • Comeback (2008) – díl Gott ex machi­na
  • Veni Vidi Vici (2009)
  • Fenomén Gott (2009) – doku­men­tár­ní
  • Zeiten ändern dich (2010)
  • Okres na seve­ro­vý­cho­dě (2012)
  • Škoda lás­ky (2013)
  • Dědictví aneb Kurvaseneříká (2014)
  • Decibely lás­ky (2016)
  • Když draka bolí hla­va (2018) – pohád­ka, kovář

Rodina

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/96/Ivana_a_Karel_Gott.JPG/220px-Ivana_a_Karel_Gott.JPG

Karel Gott s man­žel­kou Ivanou Gottovou v září 2013

Dne 7. led­na 2008 se ože­nil v Las Vegas[24] s dlou­ho­le­tou part­ner­kou Ivanou Macháčkovou, se kte­rou má dce­ru Charlottu Ellu a od 28. květ­na 2008 dru­hou dce­ru Nelly Sofii. Z před­cho­zích vzta­hů má dce­ry Dominiku a Lucii. Dne 8. květ­na 2010 se stal i dědeč­kem syna dce­ry Lucie.

Vztahy v rodi­ně

Karel Gott

  • Ivana Gottová (roz. Macháčková) (* 20. led­na 1976) – man­žel­ka od 7. led­na 2008
    • Charlotte Ella Gottová (* 30. duben 2006)
    • Nelly Sofie Gottová (* 28. kvě­ten 2008)
  • Antonie Zacpalová
    • Dominika Gottová (* 25. čer­ven 1973)
  • Iveta Kolářová (* 14. duben 1967)
    • Lucie Kovaříková (roz. Kolářová) (* 1987) – man­žel Jan Kovařík od 3. červ­na 2008
      • Vojtěch Kovařík (* 11. kvě­ten 2010)
      • Jan Kovařík (* 6. únor 2012)

Vztahy s reži­mem a kauza s psy­chi­at­rem

Ještě jako nezle­ti­lý se spo­leč­ně se svým spo­lu­žá­kem Oldou Bukovanským poku­si­li emi­gro­vat přes NDR na kapi­ta­lis­tic­ký západ. Vypracovali emi­grač­ní plán pod kry­cím jmé­nem „Cesta na Sever“. Při plí­že­ní v úseku Cínovec–Zinnwald však byli zadr­že­ni orgá­ny SNB. Z dostup­ných zdro­jů nelze zjis­tit, jak ten­to pří­pad skon­čil.

Bývalý agent čes­ko­slo­ven­ské roz­věd­ky Josef Frolík pro­ne­sl v roce 1975 v ame­ric­kém Senátu pro­jev (čes­ky pub­li­ko­va­ný v roce 2000), kde zmí­nil, že popu­lár­ní čes­ko­slo­ven­ský zpě­vák Karel Gott je agen­tem StB, kte­ré­ho se poda­ři­lo naver­bo­vat roku 1960 na zákla­dě kom­pro­mi­tu­jí­cích sku­teč­nos­tí, a to usvěd­če­ní z exhi­bi­ci­o­nis­mu.[25][26]

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/31/Filip_Albrecht%2C_Karel_Gott%2C_Helena_Vondr%C3%A1%C4%8Dkov%C3%A1_2004.JPG/220px-Filip_Albrecht%2C_Karel_Gott%2C_Helena_Vondr%C3%A1%C4%8Dkov%C3%A1_2004.JPG

Karel Gott s Filipem Albrechtem a Helenou Vondráčkovou, 2004

V pro­sin­ci 2008 zve­řej­nil ser­ver Aktuálně.sk člá­nek, v němž uve­dl, že již něko­lik měsí­ců kolu­je po inter­ne­tu sken údaj­né­ho poli­cej­ní­ho pro­to­ko­lu z roku 1962, popi­su­jí­cí­ho, jak 23letý kon­zer­va­to­ris­ta a zpě­vák Karel Gott měl být 8. červ­na 1962 kolem 15. hodi­ny ve voze tram­va­jo­vé lin­ky č. 3 při­sti­žen při veřej­ném ona­no­vá­ní při pohle­du na dvě sleč­ny ve věku 18–20 let a v zastáv­ce Pelc-Tyrolka byl pro­to vylou­čen z pře­pra­vy. V témž pro­to­ko­lu se uvá­dí, že pro pode­zře­ní z exhi­bi­ci­o­nis­mu byl dotyč­ný vyšet­řo­ván již roku 1958 a že v roce 1962 se k činu při­znal a uve­dl, že v tom­to smě­ru již vyhle­dal lékař­skou pomoc a léčí se. Část veřej­nos­ti se pod­le Aktuálně.cz domní­vá, že doku­ment vzni­kl až v 70. letech na objed­náv­ku Státní bez­peč­nos­ti, kte­rá ho chtě­la donu­tit k návra­tu do vlas­ti. Karel Gott se pod­le Aktuálně.cz v roce 2008 odmí­tl k dis­ku­sím o pra­vos­ti doku­men­tu vyjá­d­řit.[27]

V čer­ven­ci 2009 zve­řej­nil ser­ver Aktuálně.cz a po něm i dal­ší média infor­ma­ce o spi­su, kte­rý o Karlu Gottovi ved­la Státní bez­peč­nost. Karel Gott spo­leč­ně s bra­t­ry Štaidlovými pobý­va­li v roce 1971 pra­cov­ně v zahra­ni­čí, po vypr­še­ní plat­nos­ti víza v čer­ven­ci 1971 se však nevrá­ti­li. Podle docho­va­né slož­ky StB poté Státní bez­peč­nost pro­ved­la pro­hlíd­ku jeho vily v Jevanech a do spi­su pozna­me­na­la, že Gott svým postu­pem dove­dl k trest­né čin­nos­ti i své rodi­če, kte­ří se pře­vo­dem majet­ku a finanč­ních čás­tek prak­tic­ky dopus­ti­li trest­né­ho činu nadr­žo­vá­ní. StB vyslech­la Gottovy rodi­če a kolem dva­ce­ti jeho přá­tel a zná­mých. Od Gottových rodi­čů se StB při výsle­chu dozvě­dě­la i o jeho přá­tel­ství s psy­chi­at­rem Zdeňkem Dytrychem, kte­ré­ho pro­to také vyslech­la. Podle docho­va­né­ho pro­to­ko­lu Dytrych při výsle­chu 11. srp­na 1971 zmí­nil, že v pří­pa­dě Karla Gotta šlo o „sexu­ál­ní úchyl­ku v někte­rých pří­pa­dech i z hle­dis­ka trest­né­ho“, uve­dl, že dis­ku­sí s Gottovými rodi­či docí­lil toho, že uve­dl Gotta na umě­lec­kou dráhu, a že to viděl jako jedi­né výcho­dis­ko z hle­dis­ka zdra­vot­ní­ho sta­vu Gotta. Psychiatr Dytrych byl veden jako agent StB s kry­cí­mi jmé­ny Petr a Tantal-1.[25]

Karel Gott v roce 2009 novi­ná­řům potvr­dil, že z doby, kdy pra­co­val v ČKD, se s dok­to­rem Dytrychem znal a radil se s ním o osob­ních věcech a že mu ten­to lékař dia­gnó­zou pomohl dostat se z fab­ri­ky, což v té době neby­lo jed­no­du­ché. Podle Gotta to byla jedi­ná ces­ta, jak se dostat od prá­ce v továr­ně na umě­lec­kou dráhu. V roce 2009 Gott novi­ná­řům řekl, že mu neva­dí, že Dytrych o této zále­ži­tos­ti před taj­nou poli­cií mlu­vil. Svoji údaj­nou úchyl­ku ozna­čil Gott v roce 2009 za fik­tiv­ní a tvr­dil, že se s žád­nou psy­chic­kou cho­ro­bou nikdy nelé­čil.[25]

Podle Aktuálně.cz moh­ly tyto infor­ma­ce slou­žit jako snad­ný nástroj k jeho vydí­rá­ní. Karel Gott však v roce 2009 tvr­dil, že infor­ma­ce o úchyl­ce, kte­rou ozna­ču­je za fik­tiv­ní, nikdy nemoh­la slou­žit k jeho vydí­rá­ní a oni (StB) ho nikdy nevy­dí­ra­li a nikdy po něm nic nechtě­li a nepro­je­vo­va­li zájem, že by jim mohl nějak pomo­ci.[25]

Karel Gott v roce 1971 údaj­ně napsal komu­nis­tic­ké­mu gene­rál­ní­mu tajem­ní­ko­vi Gustávu Husákovi žádost o sho­ví­va­vost (v roce 2009 však pra­vost zve­řej­ně­né podo­by dopi­su popřel[28]) a vrá­til se do Československa s Husákovým pří­sli­bem, že nebu­de tres­tán a bude moci dál jez­dit na zahra­nič­ní tur­né, a nee­xis­tu­je svě­dec­tví o tom, že by na oplát­ku něco musel slí­bit sám. V roce 1977 byl obsa­zen do role jed­né z vůd­čích postav Anticharty, kte­rou pode­psa­lo přes 7000 uměl­ců, v roce 1977 byl jme­no­ván zaslou­ži­lým uměl­cem a v roce 1985 národ­ním uměl­cem, poz­dě­ji nepo­de­psal k reži­mu kri­tic­kou peti­ci Několik vět.[25]

Naopak napří­klad pro­tla­čil na své album pís­ně Jiřího Suchého v době, kdy bylo někte­ré Suchého pís­ně zaká­zá­no zpí­vat, a nechal si od Suchého des­ku pokřtít, kvů­li čemuž tele­vi­ze odmít­la křest des­ky pře­ná­šet.[25] V archi­vech jsou pod­le Aktuálně.cz též zázna­my o tom, že se Gott na letiš­ti obo­řil na muže s odzna­kem Lenina na klo­pě a údaj­ně mu spí­lal, jak se může hlá­sit ke stá­tu, kte­rý poslal do Československa tan­ky. V led­nu 1989 Gott odmí­tl odsou­dit v tele­vi­zi pala­chov­ské demon­stra­ce a v lis­to­pa­du 1989 zazpí­val na Václavském náměs­tí na žádost Občanského fóra hym­nu, což jiní reži­mem uzná­va­ní zpě­vá­ci odmít­li.[25] V roce 2001 se vyjá­d­řil, že vidí Václava Havla jako mimo­řád­nou a roz­po­ru­pl­nou posta­vu, kte­rá je uctí­va­ná spí­še v zahra­ni­čí než u nás.[29]

Karel Gott v roce 2009 uve­dl, že do spi­sů StB nikdy nena­hlé­dl, pro­to­že se bojí, že by úpl­ně ztra­til ilu­ze.[25] Zveřejňování spi­sů StB ozna­čil Gott v roce 2009 za vykon­stru­o­va­nou kau­zu a pro­vo­ka­ci. To, že se někdo po toli­ka letech zají­mal, co je v archí­vech StB vede­no na jeho oso­bu, a vylo­vil tyto podiv­né věci, pod­le Gotta svěd­čí o tom, že to byla při­pra­ve­ná pro­vo­ka­ce, a jinak si to neu­mí vysvět­lit. Právní ces­tou se ale brá­nit nehod­lal, pro­to­že se domní­val, že by tím vůbec niče­ho nedo­sá­hl, a pro­to­že se chce věno­vat pou­ze svo­jí prá­ci a svo­jí rodi­ně a nic jiné­ho pro něj nemá smy­sl.[28]

Polemika klu­bu skep­ti­ků Sisyfos

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/4b/Karel_Gott_FFM13.jpg/220px-Karel_Gott_FFM13.jpg

Karel Gott během tur­né ve Frankfurtu nad Mohanem, říjen 2013

Ve své kni­ze Jak to vidí Gott[30] dle Českého klu­bu skep­ti­ků Sisyfos uvá­dí, že „bral pod­vě­do­mě lidem ener­gii ale už s ní umí mani­pu­lo­vat, ví lec­cos o vyza­řo­vá­ní bio­t­ro­nu, (ale nepod­řekl se, co to vlast­ně je) [a] zná Nostradamovy před­po­vě­di pře­lo­že­né do dneš­ní ter­mi­no­lo­gie“.[31] Gott je pře­svěd­če­ný, že svět řídí „vyso­ké nad­stát­ní kru­hy, tzv. ilu­mi­ná­ti nebo osví­ce­n­ci, a také sva­té řády a lóže až po mysticko-okultní orga­ni­za­ce“.[29] Varuje před glo­ba­li­za­cí, neboť ta může pře­růst až v celo­svě­to­vou tota­li­tu, napří­klad zave­de­ním jed­not­né měny a kon­t­ro­ly jed­not­liv­ců pomo­cí čipů zabu­do­va­ných v těle.[29] V pří­lo­ze Neděle Lidových novin z 26. říj­na 2002 uve­dl, že na naší pla­ne­tě při­bý­va­jí lid­mi způ­so­be­né geo­fy­zi­kál­ní ano­má­lie: Například že se „vib­ra­ce Země spo­je­né s vib­ra­ce­mi živých orga­nis­mů […] zvý­ši­la ze sed­mi kmi­tů za vte­ři­nu na jede­náct“, nebo zten­čo­vá­ní ozo­no­vé vrst­vy, či postup­né změ­ny úhlu vychý­le­ní zem­ské osy. Podle Gotta se změ­ni­lo mag­ne­tic­ké pole, což způ­so­bi­lo „výbuchy vul­ká­nů pod ledy a došlo k odtr­že­ní čás­ti pokrýv­ky Antarktidy o plo­še tisíc kilo­me­t­rů čtve­reč­ních“. Planeta je dle něj raně­ná nejen fyzic­ky, ale „její ener­gie je osla­be­ná i psy­chic­ky“.[31][32]

Za tato vyjá­d­ře­ní udě­lil Gottovi Český klub skep­ti­ků Sisyfos v roce 2002 bron­zo­vý Bludný bal­van v kate­go­rii jed­not­liv­ců za „vel­mi váž­ná varo­vá­ní vyje­ve­ná se salon­ní non­ša­lan­cí“.[31] Česká tele­vi­ze k tomu dodá­vá, že to bylo za před­ví­dá­ní budouc­nos­ti.[33]

V led­nu 2005 Gott pro Lidové novi­ny uve­dl, že za niči­vou tsuna­mi v pro­sin­ci 2004 „stá­ly něja­ké tem­né síly, lidé, kte­rým se kata­stro­fa hodi­la”.[34]

Odkazy

Reference

V tom­to člán­ku byl pou­žit pře­klad tex­tu z člán­ku Karel Gott na ang­lic­ké Wikipedii.

  1. ↑ ČTK. Zlatý hlas z Prahy. Německá média o Gottovi píší jako o svě­to­vé hvězdě nebo iko­ně. Lidovky.cz [onli­ne]. 2019-07-08 [cit. 2019-08-22]. Dostupné onli­ne.
  2. ↑ BYSTROV, Michal. Karel Gott: Sinatra Východu dobý­vá Cannes a Las Vegas. Deník.cz [onli­ne]. 2019-06-17 [cit. 2019-08-22]. Dostupné onli­ne.
  3. ↑ LANGROVÁ, Hana. „Božský Kája“ bude opět v Liberci. Liberecký deník [onli­ne]. 2014-11-19 [cit. 2019-08-22]. Dostupné onli­ne.
  4. ↑ http://www.bild.de/regional/muenchen/darstellungsform-bilder/zeigt-uns-seine-bilder-austellung-in-galerie-mensing-12405152.bild.html
  5. ↑ http://www.novinky.cz/zena/styl/194711-malir-karel-gott-jsem-metafyzicky-absurdokonkretista.html
  6. ↑ http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=387740&s_lang=2
  7. ↑ https://denikn.cz/minuta/206887/?ref=mpm
  8. ↑ Gott Karel. Hlasy slav­ných [onli­ne]. Archiv ČRo, 8. 4. 2017 [cit. 8.4.2017]. Dostupné onli­ne.
  9. ↑ Karel Gott – živo­to­pis, Supraphon
  10. ↑ http://www.novinky.cz/domaci/182832-prezident-udelil-23-vyznamenani-ocenil-gotta-i-vanu.html Prezident udě­lil 23 vyzna­me­ná­ní, oce­nil Gotta i Váňu
  11. ↑ http://www.tvp5.cz/archiv/aktuality/zaslusnou-medaily-ziskal-i-karel-gott/ Záslužnou medai­li zís­kal i Karel Gott
  12. ↑ http://zpravy.idnes.cz/gott-se-stal-cestnym-obcanem-plzne-zabydlel-se-i-ve-dvorane-slavy-phl-/domaci.asp?c=A091102_194636_domaci_lpo Gott se stal čest­ným obča­nem Plzně, zabyd­lel se i ve Dvoraně slá­vy
  13. ↑ http://www.halonoviny.cz/articles/view/219897 Ocenění našich zpě­vá­ků
  14. ↑ http://www.lidovky.cz/gott-v-moskve-prevezme-rad-pro-kosmonauty-fjp-/lide.asp?c=A110609_120424_ln_domov_ogo Gott v Moskvě pře­vez­me řád pro kos­mo­nau­ty
  15. ↑ http://halonoviny.cz/articles/view/222583 Moskevské ova­ce »mar­šá­lu« Gottovi
  16. ↑ KOCIÁNOVÁ, Martina; PÁLKA, Matěj. Karel Gott k ceně Zpěvák sto­le­tí: Kdo to o sobě může říct?. Český roz­hlas Dvojka [onli­ne]. 2018-10-30 [cit. 2018-12-13]. Dostupné onli­ne.
  17. ↑ ČTK. Hitem repub­li­ky se sta­la píseň Modlitba v podá­ní Marty Kubišové. TÝDEN.cz [onli­ne]. 2018-10-28 [cit. 2018-12-13]. Dostupné onli­ne.
  18. ↑ Karel Gott trpí nádo­ro­vým one­moc­ně­ním míz­ních uzlin, zjis­ti­li léka­ři. Český roz­hlas [onli­ne]. 2015-11-02 [cit. 2015-11-02]. Dostupné onli­ne.
  19. ↑ Karel Gott má rako­vi­nu míz­ních uzlin, už zahá­jil léčbu. Lidovky.cz [onli­ne]. 2015-11-02 [cit. 2015-11-02]. Dostupné onli­ne.
  20. Karel Gott zví­tě­zil nad rako­vi­nou [onli­ne]. www.slavik-karel-gott.cz [cit. 2016-03-22]. Dostupné onli­ne.
  21. ↑ Archivovaná kopie. www.karelgott.com [onli­ne]. [cit. 2009-01-03]. Dostupné v archi­vu poří­ze­ném dne 2009-01-03.
  22. ↑ Archivovaná kopie. www.filmsk.sk [onli­ne]. [cit. 2009-01-03]. Dostupné v archi­vu poří­ze­ném dne 2008-10-05.
  23. ↑ http://koktail.pravda.sk/gott-vyfukol-pesnicku-gombitovej-musel-spievat-po-slovensky-pus-/sk_khudba.asp?c=A080805_210813_sk_khudba_p20
  24. ↑ Pěvecká legen­da Karel Gott se v Las Vegas ože­nil. Aktuálně.cz [onli­ne]. 2008-01-08 [cit. 2008-01-08]. Dostupné onli­ne.
  25. ↑ Skočit naho­ru k:a b c d e f g h Eliška Bártová: Kauza Gott: StB se neští­ti­la ani intim­ní­ho živo­ta, Aktuálně.cz, 29. 7. 2009
  26. ↑ Josef Frolík, red. Přemysl Vachalovský a John Bok: Špion vypo­ví­dá II. : jas­ná zprá­va o kon­ci jed­no­ho svě­ta : čin­nost zpra­vo­daj­ských slu­žeb komu­nis­tic­ké­ho blo­ku ve Spojených stá­tech…, J.W. Hill, Olomouc, 2000
  27. ↑ Karel Gott za mla­da ona­no­val v elek­trič­ke!, Aktuálně.sk, 16. 12. 2008, autor neu­ve­den
  28. ↑ Skočit naho­ru k:a b Někomu vadí moje popu­la­ri­ta, komen­tu­je Gott spi­sy StB, iDnes.cz, 2. 8. 2009, ved (Vedran Kovačevič), Korzo
  29. ↑ Skočit naho­ru k:a b c MACHALICKÁ, Jana. Karel Gott: „Bojím se o ten­to svět“. Lidové novi­ny. 2001-06-08. Vyšlo v Magazínu Lidových novin.
  30. ↑ SARVAŠ, Rostislav; GOTT, Karel. Jak to vidí Gott. [Praha]: Studio pět, 1992. 174 s. ISBN 80-901374-0-7.
  31. ↑ Skočit naho­ru k:a b c Bludný bal­van za rok 2002 – podrob­né zdů­vod­ně­ní [onli­ne]. Český klub skep­ti­ků Sisyfos, 2006-08-02 [cit. 2011-07-31]. Dostupné onli­ne.
  32. Lidové novi­ny. 26. říjen 2012. Vyšlo v maga­zí­nu Neděle.
  33. ↑ ČT24; ČTK. Cenu za mate­ní veřej­nos­ti letos zís­kal i Jaroslav Dušek. ČT24 [onli­ne]. 2008-03-17 [cit. 2013-11-01]. Dostupné onli­ne.
  34. ↑ KYŠA, Leoš. Konspirační teo­rie [onli­ne]. Český klub skep­ti­ků Sisyfos, 2008-09-19 [cit. 2012-02-28]. Dostupné onli­ne.

Literatura

Kdo je kdo : 91/92 : Česká repub­li­ka, fede­rál­ní orgá­ny ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 228.

  • Kdo je kdo = Who is who : osob­nos­ti čes­ké sou­čas­nos­ti : 5000 živo­to­pi­sů / (Michael Třeštík edi­tor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 161.
  • Osobnosti – Česko : Ottův slov­ník. Praha: Ottovo nakla­da­tel­ství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 185.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český bio­gra­fic­ký slov­ník XX. sto­le­tí : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 372–373.

Detaily o článku Karel Gott

  • Jméno člán­ku: Karel Gott
  • Autor: Přispěvatelé Wikipedie
  • Vydavatel: Wikipedie: Otevřená ency­klo­pe­die.
  • Datum posled­ní úpra­vy: 2. 10. 2019, 08:25 UTC
  • Datum pře­vze­tí: 2. 10. 2019, 08:35 UTC
  • Trvalý odkaz: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Gott&oldid=17691697
  • Hlavní auto­ři: Statistika edi­ta­cí strán­ky
  • Identifikace ver­ze strán­ky: 17691697

Foto:

Popis
English: Karel Gott, Czech voca­list
Čeština: Karel Gott, čes­ký zpě­vák
Datum
ZdrojVlastní dílo
AutorDavid Sedlecký

Články převzaté z české Wikipedie.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,33291 s | počet dotazů: 215 | paměť: 53560 KB. | 14.04.2021 - 09:21:20
X