Kritiky.cz > Divadelní recenze > Kancl (2018)

Kancl (2018)

Kancl

Divadlo Rokoko jsem navští­vil co si pama­tu­ji popr­vé. Překvapilo mě, kolik men­ších diva­del­ních scén Praha ukrý­vá, ale pod­zem­ní hle­diš­tě s cca dvě­ma sty mís­ty pří­stup­ný­mi z pou­ze jed­né chod­by je spo­lu s Kalichem pro mé zku­še­nos­ti zatím rekord­ma­nem. Příjemné je, že i přes men­ší pro­sto­ry se v diva­dle pěk­ně sedě­lo a měl jsem i přes svou výš­ku dosta­tek mís­ta pro nohy, což je sla­bým mís­tem vět­ši­ny praž­ských diva­del. Rokoko si zde tedy při­psa­lo poho­dl­nost­ní body navíc. A že je bude potře­bo­vat, to vám pro­zra­dím hned z úvo­du.

Hra Kancl je napsá­na na moti­vy brit­ské­ho sit­co­mu a v Rokoku se chlu­bí tím, že jde o vůbec prv­ní pre­mi­é­ru toho­to díla na jeviš­ti. Děj se ode­hrá­vá v men­ší brit­ské poboč­ce fir­my, kte­rá vyrá­bí papír, a nad kte­rou se vzná­ší hroz­ba pro­pouš­tě­ní. Vše se sna­ží udr­žet v cho­du ředi­tel poboč­ky David (Vasil Fridrich), za vydat­né­ho vlezdo­pr­del­ko­vá­ní své­ho per­so­nál­ní­ho mana­že­ra Garetha (Jiří Hána) a pocti­vé prá­ce zaměst­nan­ců, z nichž už nikdo dal­ší pří­liš nesto­jí za zmín­ku snad jen s vyjím­kou recepč­ní Dawn (Henrieta Hornáčková), kte­rá v prů­bě­hu jinak doce­la nud­né hry děj ozvlášt­ňu­je ale­spoň svým oso­bi­tým šar­mem.

Hra měla být kome­dií spo­ju­jí­cí typic­ký brit­ský humor a čes­ké podá­ní nená­roč­né kome­die. Faktem je, že pod poklič­kou si pozor­ný divák všim­ne až pří­liš vel­ké sáz­ky na sexu­ál­ně ori­en­to­va­né dvoj­smys­ly a pře­hra­né afek­ty, ale jinak dílo zase tolik kome­di­ál­ní není. Snad až na Garetha. Jiří Hána byl jedi­ný, komu jsem na kon­ci hry upřím­ně zatles­kal, pro­to­že nejen, že jeho role asi jako jedi­ná v této hře umož­ňu­je tro­chu zazá­řit, ale také pro­to, že k ní při­stou­pil s not­nou dáv­kou sebe­i­ro­nie a sku­teč­né­ho herec­ké­ho umu. Ono také jak mají her­ci zazá­řit v nud­ných rolích s nud­ný­mi dia­lo­gy, kte­ré vedou odni­kud nikam, a ve hře, jejíž hlav­ní pří­běh nena­bí­zí ani špet­ku tou­hy zjis­tit, jak to celé vlast­ně dopad­ne, pro­to­že ať už se jed­ná o roli účet­ní­ho nebo ředi­te­le, všech­ny jsou stej­ně pře­hra­né a sází na laci­né vti­py.

Britské sit­co­my znám. Ne sice tenhle kon­krét­ní, ale umím si dost dob­ře před­sta­vit, že by Britové z téhle ver­ze neby­li dva­krát nad­še­ní. Já sice nejsem vůbec nároč­ný divák, ale tak­též jsem nad­šen nebyl. Ba co víc, byl jsem poměr­ně sluš­ně znuděn a nebýt pří­jem­né návštěvy kul­tu­ry v diva­dle, kte­ré jsem dosud neznal, a kte­ré se přes svou komor­nost uká­za­lo jako vel­mi poho­dl­né, mož­ná bych byl i naštván za ztrá­tu času. Když si totiž i jinak nepří­liš kre­a­tiv­ní divák uvě­do­mí, že drti­vou vět­ši­nu scén by i on, coby totál­ní ama­tér, byl scho­pen pře­psat do mno­hem zábav­něj­ší podo­by, pak je na scé­ně něco špat­ně.

Uděluji 20%


Zdroj foto: http://www.mestskadivadlaprazska.cz/inscenace/49/kancl/


Kancl (2018)
Hodnocení: 5 - ‎1 hl.


Profilový obrázek

Webový projekt Zapisuji.cz

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • Jsme v pohodě - Paul Rudnick27. dubna 2019 Jsme v pohodě - Paul Rudnick Jsme v pohodě je asi nejvíc teplá hra, kterou jsem kdy na divadelních prknech viděl. Režisér Braňo Holíček dokázal Rudnickův text dovést takřka k dokonalosti, takže na silný divácký […]
  • Panicové23. května 2017 Panicové Ve Francii se píše rok 1740 a mladý Jamie Fraser se s kamarádem Ianem připojuje ke skupině žoldáků. Navzdory všem vhodným příležitostem ještě ani jeden z mladých mužů nepřišel o panictví a […]
  • Divadlo: Krysař (2018)12. listopadu 2018 Divadlo: Krysař (2018) Po loňské návštěvě tak trochu nestandartního muzikálu Tajemství od Daniela Landy a jeho manželky v režisérské pozici, který se mi ale až nečekaně zalíbil, jsem využil možnosti zhlédnout […]
  • Utopie - Nejvíce lidí žije v Číně28. prosince 2004 Utopie - Nejvíce lidí žije v Číně Ze severských zemí přivál norský film do českých kin další pozoruhodný snímek. Ale nepatří do té řady depresivních, beznadějných filmů, je naopak plný laskavého humoru a vtipně absurdních […]
  • Novinka mezi seriály: Stranger Things17. července 2016 Novinka mezi seriály: Stranger Things Seriál Stranger Things se odehrává v Americe v 80. letech v jednom obyčejném městečku. Děj začíná jedné noci, kdy se vrací domů na kole malý kluk, který strávil celý den s kamarády hraním […]
  • To je bomba! Fleky se zelím, jak je neznáte10. dubna 2019 To je bomba! Fleky se zelím, jak je neznáte Dnes si ukážeme recept na velmi jednoduché jídlo, a to i pro sváteční kuchařky a kuchaře. Dříve jsem se vyžívala v domácích těstovinách, ale vzhledem k současnému výběru a kvalitě […]
  • Vetřelec: Covenant17. května 2017 Vetřelec: Covenant Ve vesmíru váš řev nikdo neslyší. Po téměř čtyřech desetiletích zůstávají tato slova synonymem pro čirou a neúprosnou intenzitu mistrovského díla Ridleyho Scotta, futuristického hororu […]
  • La Cara oculta (2011)8. října 2012 La Cara oculta (2011) La Cara oculta je pozoruhodným filmem režiséra Andrése Baize, který toho na svém kontě zrovna moc nemá. O to více tento snímek vynikne, neboť já osobně jsem od tohoto díla neměl pražádná […]
  • MINDFUCk aneb proč a jak blbneme svou mysl a necháme se blbnout svou myslí4. prosince 2015 MINDFUCk aneb proč a jak blbneme svou mysl a necháme se blbnout svou myslí „Všechny zdi, o které sihlavu rozbíjím, jsou v mé hlavě.“ Buddha Knih o osobním rozvoji a borcení bariér, které máme v hlavě, jsou plné knihovny. Větinou trpí syndromem toho, že […]
  • The Circle – Recenze – 40%16. května 2017 The Circle – Recenze – 40% Film The Circle (vzniklý v koprodukci USA a Spojených arabských emirátů, natočený podle stejnojmenné knižní předlohy, s Emmou Watson v hlavní roli) je dystopické drama odehrávající se […]