Kamila Kikinčuková - rozhovor k filmu Babovřesky 3

Mladá, sym­pa­tic­ká hereč­ka, rodač­ka z Plzně Kamila Kikinčuková je dce­rou her­ce Pavla Kikinčuka a hereč­ky a prin­ci­pál­ky Divadla Pluto Jindřišky Kikinčukové. Její role v Babovřeskách, kde hra­je vnuč­ku „uni­ver­zál­ní drb­ny Horáčkové“ – Jany Synkové, ji při­nes­la nejen nové zku­še­nos­ti, přá­tel­ství, ale i jed­nu „pre­mi­é­ru“. Poprvé se tak ve fil­mu uká­že s celou svou rodi­nou.

 Jak se Vám spo­lu­pra­co­va­lo se Zdeňkem Troškou a celým jeho týmem?

Moc hez­ky. Byla tam výbor­ná par­ta lidí, tak­že prá­ce byla poho­do­vá.

 Nějaké humor­né scén­ky z natá­če­ní?

Byla jich tam spous­ta. Za zmín­ku sto­jí moje milost­ná scé­na s mým part­ne­rem, když jsme po chvil­ce zjis­ti­li, že leží­me na mra­ve­niš­ti.

A něco nepří­jem­né­ho?

Nebyl tam žád­ný kole­ga, kte­rý by pru­dil. Takže tam pano­va­la vždy pozi­tiv­ní nála­da. Snad jen občas prud­ká změ­na poča­sí. Ale to nikdo neo­vliv­ní.

Co vy a již­ní Čechy?

Než se natá­če­ly Babovřesky ‚tak jsem moc již­ní Čechy nezna­la. Ale od té chví­le si tam ráda dělám výle­ty se svým pří­te­lem, pro­to­že pří­ro­da je až pohád­ko­vě krás­ná. Možná bych to dopo­ru­či­la i kri­ti­kům, aby jí vidě­li na vlast­ní oči a nepsa­li, že „exte­ri­é­ry byly až kýčo­vi­té.“ To může napsat oprav­du jen hlu­pák. /smích/. Krajina i ves­nič­ky, kde jsme toči­li, odpo­ví­da­jí napros­té rea­li­tě.

 Co tedy říká­te na tak­zva­né „kri­ti­ky“, kte­ré občas na fil­my Zdeňka Trošky úto­čí?

Po prav­dě Vám řek­nu, že jsem je ani nečet­la, jen jsem je občas zaslech­la. Pro mě je hlav­ním kri­ti­kem divák a sle­do­va­nost, kte­rá byla obrov­ská a mlu­ví za všech­no.

Poznávají Vás lidé na uli­ci, v tram­va­ji nebo i na jiných mís­tech?

Občas ano. Zatím je to jen pří­jem­né.

Považujete roli v Babovřeskách za zásad­ní?

Jsem ráda, že jsem měla mož­nost si v Babovřeskách zahrát. A hlav­ně sem měla štěs­tí poznat skvě­lé lidi, mezi kte­ré pat­ří napří­klad Zdeněk Troška a  „moje milo­va­ná babič­ka´´ Jana Synková.

Myslíte si, že tro­ji­ce Babovřesek sta­čí, nebo bys­te to vidě­la na dal­ší pokra­čo­vá­ní?

Samozřejmě by bylo hez­ké se opět sejít, ale zastá­vám stej­ný názor, jako pan reži­sér - tři­krát a dost.

Co jiné­ho Vás pra­cov­ní­ho čeká?

V sou­čas­né době zkou­ším v Ypsilonce roli Papageny v insce­na­ci: Sežeňte Mozarta. A nastu­pu­ji do seri­á­lu Ordinace v růžo­vé zahra­dě, kde hra­ji zdra­vot­ní sestřič­ku a záro­veň dce­ru ředi­te­le nemoc­ni­ce, kte­ré­ho hra­je můj táta.

Jaké máte sny, plá­ny, přá­ní. V živo­tě i v prá­ci?

Mít kolem sebe faj­no­vé lidi a dobrou prá­ci, kte­rá mě baví. A v sou­čas­né době musím říci, že se mi to plní, ale nechci to zakřik­nout. Takže pssst!!! /smích/

Máte něja­ké život­ní hes­lo, kte­rým se řídí­te?

Mám dokon­ce dvě - „ Co tě neza­bi­je, to tě posí­lí ´´
„Když nejde o život, jde o ho... ´´ 

 René Kekely

---