Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Judas and the Black Messiah

Judas and the Black Messiah

Judas

Kriminálníkovi Williamu O´Nealovi (Lakeith Stanfield) v roce 1966 nabíd­ne FBI sma­zá­ní trest­ní­ho rejstří­ku, pokud se infil­tru­je mezi Stranu čer­ných pan­te­rů a dosta­ne se blíž k vůd­ci hnu­tí v Illinois Fredu Hamptonovi (Daniel Kaluuya)...

U FBI v letech 1956-1971 fun­go­val ile­gál­ní pro­gram nazva­ný COINTELPRO. Jeho cílem bylo zasta­vit poli­tic­ké sku­pi­ny jež vlá­da v USA v té době pova­žo­va­la za radi­kál­ní a nebez­peč­né. COINTELPRO tak bylo zamě­ře­né napří­klad pro­ti Martinu Lutheru Kingovi, pro­ti­vá­leč­né­mu hnu­tí a prá­vě i Straně čer­ných pan­te­rů. Mnoho čle­nů toho­to hnu­tí bylo díky pro­gra­mu COINTELPRO uvěz­ně­no, váž­ně zra­ně­no nebo rov­nou zabi­to. Jednou z nej­vý­raz­něj­ších figur Strany čer­ných pan­te­rů byl Fred Hampton, před­se­da Illinoisské stra­ny, kte­rý pat­řil mezi nej­vý­raz­něj­ší a nej­cha­rizma­tič­těj­ší vůd­ce Strany čer­ných pan­te­rů, při­čemž bylo hned jas­né, že FBI musí Hamptona zasta­vit. A měla svůj plán.

Název Judas and the Black Messiah napros­to bra­vur­ně odka­zu­je k Jidášovi, kte­rý pro­dal Ježíše za tři­cet stří­br­ných. Protagonistou sním­ku je totiž William O´Neal, kte­rý Hamptonův osud do vel­ké míry zpe­če­til za cenu čis­té­ho trest­ní­ho rejstří­ku. O´Neal Hnutí čer­ných pan­te­rů jed­no­du­še bodl kudlu do zad a na roz­díl od vět­ši­ny afro­a­me­ric­kých oby­va­tel teh­dej­ší doby mu šlo čis­tě a jen o sebe. Nejen, že mu FBI nabíd­la sma­zá­ní trest­ní­ho rejstří­ku, ale záro­veň O´Neal dostá­val vel­mi dob­ře zapla­ce­no. Judas and the Black Messiah je tak pře­de­vším pří­bě­hem těch­to dvou zce­la roz­díl­ných mužů, při­čemž reži­sér a spo­leč­ně s Willem Bersonem i sce­náris­ta Shaka King nato­čil napros­to bez­vad­ný film, kte­rý je napros­to fil­mař­sky okouz­lu­jí­cí, herec­ky nesku­teč­ně půso­bi­vý a záro­veň nesku­teč­ně aktu­ál­ní.

Všechno to sto­jí a padá na napros­to fan­tas­tic­kém Danielu Kaluuyovi. Kaluuya Freda Hamptona ztvár­ňu­je jako cha­rizma­tic­ké­ho a cíle­vě­do­mé­ho vůd­ce, při­čemž je nesku­teč­né pozo­ro­vat jak moc ener­gie Kaluuya dává do všech těch pro­slo­vů. Je to až vylo­že­ně mra­zi­vé a nesku­teč­ně půso­bi­vé. Zároveň je zde Hampton sku­teč­ně před­sta­ven jako pře­svěd­či­vý řeč­ník, kte­rý ale nemá pro­blém při­stou­pit na násil­nou ces­tu, pokud zrov­na jinu­dy ces­ta neve­de. To s jakou zuři­vos­tí, ener­gií a inten­zi­tou Kaluuya ke ztvár­ně­ní Hamptona při­stu­pu­je je pros­tě mis­trov­ský výkon, kte­rý věřím bude napros­to prá­vem v blíz­kých časech oce­něn mno­ha cena­mi.

Will O´Neal v podá­ní Lakeitha Stanfielda nemá být sym­pa­tic­kou posta­vou. King tenhle film sta­ví na samot­ném názvu a z O´Neala dělá jed­no­du­še kry­su, kte­rá je bezpá­teř­ní a opo­vr­že­ní­hod­ná. Jenomže i to není úpl­ně vděč­ná role a opo­vr­že­ní­hod­ný cha­rak­ter se musí zahrát uvě­ři­tel­ně. Stanfieldovi se to daří super a kon­flikt­ní situ­a­ci ve kte­ré se O´Neal v rám­ci fil­mu nachá­zí doká­že totál­ně pro­dat. Podobně jako Jidáš se mož­ná O´Neal ve finá­le dočkal jis­té for­my lítos­ti nad svý­mi činy, stej­ně jako v pří­pa­dě Jidáše je ale už ale pros­tě vrá­tit nemohl. Nadále pla­tí, že nehro­zí, že by si O´Neal u divá­ka vyvo­lal jakou­ko­liv for­mu sym­pa­tie, pro­to­že mu jed­no­du­še šlo sku­teč­ně pře­de­vším o to zachrá­nit si vlast­ní skrk, Stanfieldův výkon je ale pros­tě a jed­no­du­še bra­vur­ní.

Síla Judas and the Black Messiah ale pře­de­vším tkví v tom, že nejde jen o pře­vy­prá­vě­ní his­to­ric­kých udá­los­tí, ale o emo­ci­o­nál­ní podí­va­nou, kde fun­gu­je budo­vá­ní napě­tí (i přes­to, že vel­mi prav­dě­po­dob­ně zná­te his­to­rii spo­je­nou s čer­ný­mi pan­te­ry), prá­ce s archiv­ní­mi zábě­ry, kte­ré mají ten správ­ný dopad a prá­ce s jed­not­li­vý­mi řeme­sl­ný­mi detai­ly. Proslovy Freda Hamptona jsou sku­teč­ně nato­če­né nesku­teč­ně půso­bi­vě, pře­střel­ky mezi čer­ný­mi pan­te­ry a poli­cis­ty mají ten správ­ný náboj, stři­ho­vé sek­ven­ce jsou nesku­teč­ně půso­bi­vé a cel­ko­vá prá­ce s vizu­á­lem je pros­tě výteč­ná. A pak je tu i výteč­ný soun­d­track dvo­ji­ce Craig Harris/Mark Isham.

Je sku­teč­ně obdi­vu­hod­né jak moc aspek­tů do scé­ná­ře doká­za­li King a Berson zahrnout- Někteří čle­no­vé FBI napří­klad potí­rá­ní Strany čer­ných pan­te­rů kona­li zce­la oči­vid­ně z rasis­tic­kých důvo­dů. K osu­du Hamptona dost mož­ná dove­dl samot­ný ředi­tel FBI J. Edgar Hoover (ve fil­mu ztvár­ně­ný výteč­ným Martinem Sheenem), kte­rý v Hamptonovi viděl člo­vě­ka, kte­rý by byl schop­ný svézt dohro­ma­dy komu­nis­ty, pro­ti­vá­leč­né hnu­tí i Novou levi­ci. Ve sním­ku ale pře­de­vším nej­ví­ce vyční­vá mani­pu­la­tiv­ní agent Roy Mitchell v podá­ní Jesseho Plemonse, což byl prá­vě člo­věk, kte­rý O´Neala do celé­ho plá­nu zatá­hl. Plemons doka­zu­je, že je jed­ním z nej­ví­ce pod­ce­ňo­va­ných her­ců sou­čas­nos­ti, pro­to­že jeho podá­ní Mitchella je vel­mi obdi­vu­hod­né. Lstivý Mitchell je dal­ší zají­ma­vou posta­vou toho­to sním­ku a scé­na, kdy spo­leč­ně s Hooverem řeší co by dělal, kdy­by si jeho dce­ra jed­nou k němu domu při­nes­la afro­a­me­ric­ké­ho milen­ce napros­to bra­vur­ně fun­gu­je v rám­ci kon­tex­tu celé­ho pří­bě­hu. A pak je tu ješ­tě výteč­ná Dominique Fishback jako Hamptonova pří­tel­ky­ně Johnson, kte­rá se musí smí­řit s tím, že se Hampton nemu­sí dožít naro­ze­ní jejich dítě­te a záro­veň spous­ty fajn her­ců ve ved­lej­ších rolích. Ať už se baví­me o Ashtonu Sandersovi, Jermaine Flowerovi, Dominique Thorne nebo Darrelovi Brittovi-Gibsonovi.

Judas and the Black Messiah bude zce­la urči­tě pat­řit nejen mezi nej­lep­ší fil­my roku, ale též nej­dů­le­ži­těj­ší fil­my roku. Filmařsky napros­to vypi­lo­va­ná prá­ce, kte­rá napros­to bra­vur­ně pro­dá­vá tra­gic­kou kapi­to­lu his­to­rie, kte­rá ovšem v sou­čas­nos­ti nadá­le pře­ží­vá více než kdy jin­dy. Výtečný herec­ký kon­cert Daniela Kaluuyi, spous­ta dal­ších vyni­ka­jí­cích herec­kých výko­nů, bra­vur­ní fil­ma­ři­na a záro­veň nesku­teč­ně pře­sa­ho­vý sní­mek. Dost mož­ná se na celou situ­a­ci s Hnutím čer­ných pan­te­rů v souč­tu divá moc jed­no­du­še, těž­ko si ale před­sta­vit, že to celé šlo nato­čit impo­zant­ně­ji, emo­ci­o­nál­ně­ji a pře­de­vším lépe. REVOLUTIONARY!

Trailer:

Verdikt: 5 z 5


Foto: © 2021 - Warner Bros. Pictures

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 2,07212 s | počet dotazů: 216 | paměť: 53115 KB. | 14.06.2021 - 09:29:05