Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Rozčarování | Futurama
Kritiky.cz > Speciály > Jméno růže

Jméno růže

JmenoRuze
JmenoRuze

Jméno růže je film reži­sé­ra Jeana-Jacquese Annauda z roku 1986.

Scénář napsa­li Andrew Birkin, Gérard Brach, Howard Franklin a Alain Godard a je nato­čen pod­le stej­no­jmen­né­ho romá­nu Umberta Eca z roku 1980.

Obsah filmu

Starší mnich Adso da Melk ve vzpo­mín­kách vyprá­ví o době, kdy jako pros­tý novic trá­vil dny v bene­dik­tin­ském opat­ství ztra­ce­ném v horách tos­kán­ských Apenin, od Pisy až po Svatojakubské stez­ky, spo­lu se svým uči­te­lem Vilémem z Baskervillu.

V roce 1327 otřásly bene­dik­tin­ským opat­stvím straš­li­vé vraž­dy. V kláš­te­ře se má ode­hrát důle­ži­tý spor o teze fran­tiš­kán­ské­ho řádu, k jehož účas­ti je povo­lán uče­ný ang­lic­ký mnich Vilém z Baskervillu. Do opat­ství při­jíž­dí spo­lu s mla­dým novi­cem Adsoem z Melku. Opat, kte­rý ví o Vilémově inkvi­zič­ní minu­los­ti, mu svě­ří chou­los­ti­vý pří­pad úmr­tí, k nimž došlo uvnitř kláš­te­ra, neboť mno­zí jsou pře­svěd­če­ni, že je způ­so­bi­la ruka zla. Důkazem toho je, že obě­ti měly prs­ty a jazy­ky inten­ziv­ně čer­né bar­vy. William však není o této ver­zi pře­svěd­čen a věří, že vrah je ve sku­teč­nos­ti uvnitř opat­ství.

Oba mni­ši se ocit­nou v nepřá­tel­ském pro­stře­dí, na kte­ré mno­zí mni­ši pohlí­že­jí s pode­zře­ním. Mladý Adso se krát­ce setká­vá s dív­kou, kte­rá žije v chudé ves­ni­ci na úpa­tí kláš­te­ra, kde oby­va­te­lé žijí v hla­du a bídě a výmě­nou za věč­nou spá­su jsou nuce­ni záso­bo­vat opat­ství potra­vi­na­mi. Vyšetřování začí­ná ihned smr­tí mla­dé­ho mni­cha, ilu­mi­ná­to­ra Adelma, jehož tělo bylo po bou­ři nale­ze­no na úpa­tí vyso­kých zdí kláš­te­ra; Guglielmo oka­mži­tě pro­hlá­sí, že šlo o sebe­vraž­du. Během své­ho pát­rá­ní se sezná­mí se dvě­ma mni­chy, kni­hov­ní­kem Jorgem da Burgosem, sta­rým a sle­pým, nepřá­tel­ským k vese­lým kome­di­ím, smí­chu a dru­hé kni­ze Aristotelovy Poetiky, a se zne­tvo­ře­ným Salvátorem, mni­chem, kte­rý mlu­ví jazy­kem smí­še­ným mezi lido­vou řečí a lati­nou (s fran­couz­ský­mi, ang­lic­ký­mi a špa­něl­ský­mi slo­vy) a o němž se uká­že, že byl dol­ci­ni­tem, sek­tou kacíř­skou vůči kato­lic­ké církvi.

Záhadná úmr­tí pokra­ču­jí a ten­to­krát je to Venantius, řec­ký pře­kla­da­tel skrip­to­ria, jehož tělo je nale­ze­no pono­ře­né v nádo­bě se zví­ře­cí krví. William se domní­vá, že obě úmr­tí spo­lu sou­vi­se­jí, a zjis­tí, že oběť, kte­rá má čer­né prs­ty a čer­ný jazyk, byla Adelmovým pří­te­lem. Jedné noci Adso najde mla­dou ves­ni­čan­ku, kte­rá se skrý­vá před sklep­ní­kem Remigiem, jenž jí výmě­nou za sexu­ál­ní služ­by posky­tu­je jíd­lo. Dívka se novi­co­vi oddá a oba spo­lu pro­ži­jí váš­ni­vý těles­ný styk; Adso je vzhle­dem ke své­mu posta­ve­ní řehol­ní­ka zne­po­ko­jen, ale jeho mis­tr ho utě­šu­je, že se to sice už nikdy nesmí opa­ko­vat, ale že necí­til nic jiné­ho než lid­ský a při­ro­ze­ný cit.

Další obě­tí je Berengar, mnich s nad­vá­hou, rov­něž kni­hov­ník a s jas­ný­mi homose­xu­ál­ní­mi sklo­ny, kte­rý je nale­zen uto­pe­ný ve vaně, s prs­ty a jazy­kem rov­něž čer­ný­mi. William najde na sto­le, kde byl Berengar pře­de­šlé noci, lís­tek a pře­čte si čís­lo kni­hy, čímž se dovtí­pí, co se sta­lo: Berengar vyu­žil Adelmovy váš­ně pro kni­hy a dal mu výmě­nou za nedo­vo­le­ný styk jeden sva­zek, zaká­za­nou kni­hu, kte­rou si už dlou­ho chtěl pře­číst. Adelmo sou­hla­sil, ale pak se v noci bou­ře, zachvá­cen stu­dem a poci­tem viny, potu­lo­val po opat­ství a potkal pře­kla­da­te­le z řečti­ny, kte­ré­mu pře­dal dopis, načež se vrhl ze zdí opat­ství. Venantius, kte­rý chtěl vidět kni­hu, jež byla pří­či­nou jeho smr­ti, ji zís­kal a vydal se ji v noci číst, ale náh­le se mu udě­la­lo špat­ně a tělo našel Berengar, kte­rý ze stra­chu, že bude obvi­něn, tělo odtá­hl a hodil do cis­ter­ny, kde bylo nale­ze­no.

Kniha zůsta­la na pře­kla­da­te­lo­vě sto­le a Berengar ji začal číst, ale zača­la se u něj pro­je­vo­vat nemoc; poté, co kni­hu vrá­til na své mís­to, se ze stra­chu, že bude odha­len, vykou­pal v ced­ro­vých lis­tech, aby si ule­vil od boles­ti, ale vše bylo mar­né a zemřel uto­nu­tím. Závěr je tedy tako­vý, že pří­či­nou smr­ti je kni­ha, kte­rá zabí­jí, nebo spí­še pro kte­rou je někdo ocho­ten zabí­jet; čer­né prs­ty a jazyk tedy moh­ly být způ­so­be­ny otra­vou. Opat však nedá na Vilémova slo­va a pro­zra­dí, že povo­lal inkvi­zi­to­ra Bernarda Gui, aby vše vyšet­řil. William a Adso najdou taj­nou chod­bu do knihov­ny, kte­rá je pří­stup­ná pou­ze kni­hov­ní­kům a opa­to­vi, a jsou téměř uvěz­ně­ni v kom­ple­xu míst­nos­tí, ze kte­ré­ho se dosta­nou díky Adsovi, kte­rý, aby se v laby­rin­tu neztra­til, důmy­sl­ně při­vá­zal nit ze své­ho rou­cha ke sto­lu v míst­nos­ti.

Po pří­jez­du inkvi­zi­to­ra Bernarda se situ­a­ce v kláš­te­ře stá­vá vel­mi váž­nou: dív­ka z ves­ni­ce je v noci nale­ze­na spo­lu se Salvátorem ve sto­do­le s mrt­vým čer­ným kohou­tem (kte­ré­ho dív­ka vza­la z hla­du) a čer­nou koč­kou a oba jsou zatče­ni na zákla­dě obvi­ně­ní z prak­ti­ko­vá­ní sata­nis­tic­kých obřa­dů, pro­to­že omy­lem sto­do­la vzpla­ne a Bernardo se domní­vá, že dív­ka je zlá. Bratr Salvátor je pak mučen a vyslý­chán, při­zná se ke své minu­los­ti dol­ci­ni­ty a jme­nu­je také sklep­ní­ka Remigia. Mezitím je zabit dal­ší řehol­ník, bylin­kář Severino, a vina padá na Remigia, kte­rý je zatčen a obvi­něn ze smr­ti v kláš­te­ře.

Během pro­ce­su se vše­mi tře­mi (dív­kou, sklep­ní­kem a Salvátorem), kte­rý vyvr­cho­lí jejich odsou­ze­ním k smr­ti upá­le­ním na hra­ni­ci, Guglielmo dává sou­hlas k vyko­ná­ní roz­sud­ku vyne­se­né­ho Bernardem, ale záro­veň pro­hla­šu­je, že smrt v kláš­te­ře nepře­sta­ne. Inkvizitor ho obvi­ní, že se sna­žil dív­ku a dva kací­ře brá­nit, a řek­ne mu, že příští den s ním poje­de do Avignonu, aby se před pape­žem zod­po­ví­dal z kacíř­ství. Adso, zou­fa­lý z osu­du dív­ky, kte­rou milu­je, se s neli­bos­tí dívá na Viléma, kte­rý se zřej­mě více zají­má o kni­hy než o osud dív­ky.

Druhého dne během mše se jiné­mu mni­cho­vi, brat­ru Malachiášovi, kte­rý je zvyk­lý dopro­vá­zet „cti­hod­né­ho Jorgeho“, udě­lá špat­ně a zemře, při­čemž mu zčer­na­jí i prs­ty na rukou a jazyk. Bernardo, kte­rý byl svěd­kem této scé­ny, se na zákla­dě před­po­vě­di, kte­rou vyslo­vil během pro­ce­su, domní­vá, že vra­hem je Guglielmo, a naří­dí svým strá­žím, aby ho chy­ti­ly, ale mni­cho­vi se poda­ří spo­lu s Adsem taj­ně uprch­nout a oba se vyda­jí do knihov­ny. Mezitím jsou dív­ka (pova­žo­va­ná za čaro­děj­ni­ci), Salvatore a Remigio polo­že­ni na hra­ni­ci a čeka­jí na spá­le­ní. Guglielmo a Adso při­jdou ke vcho­du do knihov­ny dveř­mi mas­ko­va­ný­mi jako zrca­dlo a najdou tam Jorgeho, kte­ré­ho Guglielmo požá­dá, aby mu pře­če­tl dru­hou kni­hu Aristotelovy Poetiky, kte­rá pojed­ná­vá o hře, jedi­ném exis­tu­jí­cím výtis­ku na celém svě­tě. Jorge sou­hla­sí, ale William si nasa­dí ruka­vi­ci, pro­to­že ví, že strán­ky kni­hy jsou otrá­ve­né. Záhada je tedy objas­ně­na: Jorge byl viní­kem těch­to úmr­tí a byl to on, kdo otrá­vil strán­ky kni­hy, aby kaž­dý, kdo je bude číst, našel jis­tou smrt. Když si Jorge uvě­do­mí, že byl odha­len, ute­če, vez­me s sebou kni­hu a oba mni­ši ho pro­ná­sle­du­jí.

William se ho zeptá, proč to všech­no udě­lal, a Jorge mu pro­zra­dí, že Aristotelovu kni­hu vždyc­ky nená­vi­děl, pro­to­že pojed­ná­vá o smí­chu, kte­rý zabí­jí strach, a bez stra­chu není víra v Boha mož­ná: kdy­by se z kni­hy všich­ni dozvě­dě­li, že je mož­né smát se vše­mu, dokon­ce i Bohu, svět by se pro­pa­dl do cha­o­su. Jorge, zachvá­cen fana­tic­kým zápa­lem, spolk­ne strán­ky kni­hy a spáchá sebe­vraž­du, ale před smr­tí ješ­tě stih­ne zaú­to­čit na Adsa, odho­dit lam­pu, kte­rou měl u sebe, a spá­lit zby­tek zaká­za­ných knih v knihov­ně. V knihov­ně vypuk­ne vel­ký požár a Remigio a Salvatore mezi­tím uho­ří, zatím­co dív­ku zachrá­ní ves­ni­ča­né, kte­ří napad­nou Bernardovy strá­že, roz­ptý­le­né požá­rem v knihov­ně. Zatímco se William zou­fa­le sna­ží zachrá­nit co nej­ví­ce knih před pla­me­ny, Adso, povzbu­zo­ván mis­trem a v oba­vách o dív­ku, spě­chá ven z opat­ství. Bernardo, prcha­jí­cí v kočá­ře, se zabi­je pádem do ská­ly a Vilémovi se nako­nec poda­ří z ohně vyváz­nout bez zra­ně­ní.

Dalšího dne opat­ství zce­la vyho­ře­lo. William a Adso se vyda­jí z opat­ství, ale ces­tou chlap­ce potká dív­ka, kte­rá ho pro­sí, aby zůstal. Adso si všim­ne, že ho jeho pán zpo­vzdá­lí pozo­ru­je, pro­to­že chce, aby se svo­bod­ně roz­ho­dl, koho bude násle­do­vat, a po dojem­ném roz­lou­če­ní se oba milen­ci navždy roz­lou­čí. Když Guglielmo a Adso odchá­ze­jí, Adso svým hla­sem v závě­ru vyprá­vě­ní pro­hlá­sí, že své vol­by nikdy neli­to­val. Jeho pán mu na zna­me­ní úcty podal své brý­le a roze­šli se. Adso se nikdy nedo­zvě­děl, co se s ním sta­lo, ale je jis­té, že Vilém zemřel, prav­dě­po­dob­ně na násled­ky moru, kte­rý o něko­lik let poz­dě­ji vypu­kl v Evropě. Nikdy však neza­po­mněl na svou jedi­nou pozem­skou lás­ku, jejíž jmé­no nikdy neznal.

Rozdíly mezi filmem a knihou

Film byl se sou­hla­sem Umberta Eca nato­čen pod­le jeho romá­nu zce­la vol­ně a nezá­vis­le, tak­že v úvod­ních titul­cích neby­lo napsá­no „pod­le romá­nu Umberta Eca“, ale „palimpsest romá­nu Umberta Eca“. „Annaud se roz­ho­dl,“ říká Eco, „defi­no­vat svůj film v úvod­ních titul­cích jako palimpsest ze Jména růže. Palimpsest je ruko­pis, kte­rý obsa­ho­val původ­ní text a kte­rý byl seškrá­bán, aby na něj mohl být napsán jiný text. Jedná se tedy o dva růz­né tex­ty“. „A je dob­ře,“ dodá­vá Eco, „že kaž­dý má svůj vlast­ní život. Annaud necho­dí roz­dá­vat klí­če od mé kni­hy a mys­lím, že Annaudovi by vadi­lo, kdy­bych já cho­dil roz­dá­vat klí­če od jeho fil­mu.“

„Mohu jen říci,“ dodá­vá Eco, „abych uklid­nil ty, kte­ří jsou tím­to pro­blé­mem posed­lí, že pod­le smlou­vy jsem měl prá­vo vidět film, jakmi­le byl dokon­čen, a roz­hod­nout se, zda sou­hla­sím s tím, aby mé jmé­no zůsta­lo jako auto­ra inspi­ra­tiv­ní­ho tex­tu, nebo zda jsem ho stá­hl, pro­to­že jsem film pova­žo­val za nepři­ja­tel­ný. Z toho vyplý­vá, že ve fil­mu se obje­vu­jí roz­dí­ly, v někte­rých pří­pa­dech znač­né, jak v ději, tak v dia­lo­zích, kte­ré jsou vetká­ny do Ecovy nove­ly. Hlavní roz­díl opro­ti před­lo­ze spo­čí­vá v odstra­ně­ní teo­re­tic­kých dis­ku­sí, kte­ré jsou pří­liš slo­ži­té na to, aby moh­ly být pře­ve­de­ny na plát­no, zejmé­na úvod­ní scé­ny mezi Guglielmem a opa­tem a mezi Guglielmem a Ubertinem, zre­du­ko­va­né na něko­lik frag­men­tů. Totéž pla­tí pro soud­ní pro­ces s Remigiem a posled­ní roz­ho­du­jí­cí kon­fron­ta­ci mezi Guglielmem a Jorgem.

Film tak podá­vá jed­no­duš­ší vizi pří­bě­hu, méně zasa­ze­nou do kul­tur­ní­ho kon­tex­tu a záměr­ně slo­ži­tou, kde se řeše­ní záha­dy a klíč k její­mu výkla­du skrý­va­jí v dlou­hých historicko-filozofických odboč­kách. Ve fil­mu jsou viní­ci dob­ře pro­kres­le­ni a potres­tá­ni tak, jak divák oče­ká­vá (viz scé­na upá­le­ní a smr­ti Bernarda Gui, kte­rá v romá­nu chy­bí a zejmé­na v této posled­ní epi­zo­dě je his­to­ric­kým pod­vrhem). Stejně tak chy­bí jaký­ko­li náznak Williamova jem­né­ho obdi­vu k Jorgemu, čímž sta­rá posta­va zís­ká­vá výraz­ně nená­vist­ný vzhled. Ve fil­mu navíc při­by­la závě­reč­ná scé­na s pří­cho­dem Adsoovy milen­ky (v romá­nu je mís­to toho odve­de­na spo­lu se skle­pem a Salvátorem, zatím­co Adso spí a její osud je zpe­če­těn) a spo­je­ní nezná­mé­ho jmé­na dív­ky se jmé­nem růže je zce­la své­vol­né, jako by to samo o sobě bylo koneč­nou meta­fo­rou celé­ho pří­bě­hu (tato aso­ci­a­ce je jas­ně vyjá­d­ře­na hla­sem vypra­vě­če na samém kon­ci fil­mu), pro­to­že název romá­nu, z něhož film vychá­zí, nazna­ču­je mno­hem jem­něj­ší odka­zy na stře­do­vě­kou filo­zo­fii.

Mezi mno­ha detai­ly, kte­ré nejsou věr­né kni­ze, je napří­klad to, že pomoc­ník kni­hov­ní­ka Berengar nemlu­ví, Malachiáš je vykres­len mno­hem nega­tiv­ně­ji a opat nemá pří­liš vel­kou důvě­ru ve Williamovy schop­nos­ti. Chybí také zmín­ka o něko­li­ka posta­vách, kte­ré v kni­ze hra­jí ne zce­la ved­lej­ší roli, včet­ně Bencia z Uppsaly, sklář­ské­ho mis­tra Mikuláše a sto­le­té­ho Alinarda. Knihovna je zde před­sta­ve­na mno­hem vel­ko­le­pě­ji, co se týče sce­né­rie, se slo­ži­tou více­ú­rov­ňo­vou archi­tek­tu­rou a vyvý­še­ný­mi scho­diš­ti; v romá­nu nao­pak knihov­na zabí­rá pou­ze jed­no patro a sklá­dá se z jed­no­du­chých míst­nos­tí pro­po­je­ných dveř­mi. Chladná, zim­ní atmo­sfé­ra kláš­te­ra je respek­to­vá­na, což je jed­ním z důvo­dů kouz­la pří­bě­hu. Navíc mla­dý Adso, v romá­nu bene­dik­tin­ský novic, je ve fil­mu fran­tiš­kán­ským novi­cem a zpo­čát­ku vůbec neví o Vilémově inkvi­zič­ní minu­los­ti. Ubertino da Casale ve fil­mu také nosí fran­tiš­kán­ský hábit, na roz­díl od romá­nu, kde je vylí­čen jako plno­hod­not­ný bene­dik­tin­ský mnich, kte­rý změ­nil řád, aby uni­kl svým nepřá­te­lům u papež­ské­ho dvo­ra.


  • Photo © Twentieth Century Fox Film Corporation
  • Zdroj: Italská Wikipedie
Licence Creative Commons - Článek na Kritiky.cz, jehož auto­rem je Jiří Borový, pod­lé­há licen­ci Creative Commons Uveďte původ-Zachovejte licen­ci 4.0 Mezinárodní .

Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
  • Jméno růže - Unikátní zpracování románu Umberta Eca27. prosince 2020 Jméno růže - Unikátní zpracování románu Umberta Eca Jméno růže je dobrý film, leč kvalit literární předlohy nedosahuje. To je věta, kterou asi zaslechnete, když se někoho optáte na názor na výše zmiňovaný snímek. Nevím, předlohu jsem […] Posted in Retro filmové recenze
  • Magická hlubina15. března 2022 Magická hlubina Magická hlubina je francouzsko-italský film, na jehož scénáři, koprodukci a režii se podílel Luc Besson, který byl uveden do kin v roce 1988. Tento generační film je volně založen na […] Posted in Speciály
  • Robin Hood: Král zbojníků15. června 2021 Robin Hood: Král zbojníků Po útěku ze zajetí se Robin (Kevin Costner) vrací zpátky domů do Anglie, spolu se svým maurským přítelem Azeemem (Morgan Freeman). Vzápětí se dozvídá, že jeho otce zabili lidé sloužící […] Posted in Retro filmové recenze
  • Kmotr II6. dubna 2022 Kmotr II Mladičký Vito Andolini (Oreste Baldini) jako jediný z rodiny ujde krutému osudu, který pro ní připravil sicilský kmotr Don Francesco Ciccio (Giuseppe Sillato). Podaří se mu utéct do […] Posted in Retro filmové recenze
  • Asterix a Obelix6. března 2022 Asterix a Obelix Asterix a Obelix  je francouzsko-italsko-německý film režiséra Clauda Zidiho z roku 1999. Claude Zidi, režisér mnoha populárních komedií, natočil první hranou adaptaci komiksu Asterix, […] Posted in Speciály
  • Nejlepší hráčské scény s Jamesem Bondem2. března 2022 Nejlepší hráčské scény s Jamesem Bondem Martini... protřepané, nemíchané. Když uslyšíte tuto hlášku, pravděpodobně se díváte na bondovku, kde anglický gentleman v obleku zachraňuje svět. Víte, které jsou nejlepší kasino scény s […] Posted in Zajímavosti
  • Amadeus18. února 2022 Amadeus Amadeus je americký dobový životopisný film z roku 1984, který natočil Miloš Forman podle divadelní hry Amadeus z roku 1979. Děj se odehrává ve Vídni v druhé polovině 18. století a je […] Posted in Speciály
  • Ulička přízraků: Pulzující remake filmu noir od Guillerma del Tora31. ledna 2022 Ulička přízraků: Pulzující remake filmu noir od Guillerma del Tora Podvodník a podvodník se spojí s kočovným karnevalem, aby se naučil novým trikům, které by mohl přenést do velkoměsta ve filmu Ulička přízraků, živé, bohatě propracované aktualizaci […] Posted in Filmové recenze
  • Ulička přízraků (Nightmare Alley) – Recenze – 80 %27. ledna 2022 Ulička přízraků (Nightmare Alley) – Recenze – 80 % Film Guillerma del Tora Ulička přízraků je adaptací stejnojmenného románu spisovatele Williama Lindsayho Greshama, podle nějž vznikl snímek Ulička přízraků již v roce 1947. Tento film noir […] Posted in Filmové recenze
  • Ulička přízraků Guillerma del Tora26. ledna 2022 Ulička přízraků Guillerma del Tora Mladý ambiciózní umělec Stanton Carlisle (Bradley Cooper) s nadáním zmanipulovat lidi díky vhodně zvolených slov se spojí s psychiatričkou Lilith Ritter (Cate Blanchett), která je však […] Posted in Filmové recenze
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Stránka načtena za 3,49309 s | počet dotazů: 227 | paměť: 55570 KB. | 16.05.2022 - 15:37:59