Kritiky.cz > Recenze knih > Gabriela Koukalová je jiná. Jaká? To popisuje ve své knize.

Gabriela Koukalová je jiná. Jaká? To popisuje ve své knize.

1644

Jiná. Jaká? Jaká je tedy Gabriela Koukalová, drži­tel­ka Světového pohá­ru v biat­lo­nu, dvoj­ná­sob­ná mis­tr­ně svě­ta a mno­ho dal­ších oce­ně­ní, kdy se pro­sla­vi­la svý­mi spor­tov­ní­mi úspě­chy, a pro svo­jí roz­tr­ži­tost se jí říka­lo čes­ká Bridget Jones.

Ve své kni­ze vysvět­lu­je proč sama ukon­či­la dob­ře roz­je­tou kari­é­rou vrcho­lo­vé­ho spor­tu, a nejen to, pro­to­že se svým vyprá­vě­ním se vra­cí doza­du. Vše začí­ná jejím dět­stvím, prv­ním lyžo­vá­ním se svým otcem, kte­rý ji ke spor­tu při­ve­dl, ale taky roz­trž­ky s ním, škol­ní léta, obdo­bí vzdo­ru, škol­ní prů­švi­hy, závo­dy...

Články o její oso­bě, co by úspěš­né spor­tov­ky­ni, kte­rá ukon­či­la kari­é­ru a roz­hod­la se stát celebri­tou, tedy aspoň tak to psa­la média, po vydá­ní teto kni­hy, ve mě vzbu­di­li zájem. Zájem zjis­tit jak se věci mají, co je nafouk­nu­tá bub­li­na a udě­lat si vlast­ní úsu­dek.

Na vše nee­xis­tu­je jed­no­znač­ná odpo­věď a ani úsu­dek. Záleží na úhlu pohle­du. Na spous­tu otá­zek, zná odpo­věď jen ona sama, a je to tak v pořád­ku. A i když zřej­mě už při psa­ní vzpo­mí­nek, moh­la tušit, že se to po vydá­ní nebu­de urči­tým lidem zamlou­vat, bylo to co se mi prá­vě líbi­lo. Upřímnost, přes kte­rou neje­de vlak a pros­tě musí ven.

Ačkoliv spor­tov­ce, zná­me z médií, sle­du­je­me je při závo­dech, fan­dí­me, tak pohled do záku­li­sí je pro veřej­nost mizi­vý, spíš žád­ný. Což byla pohnut­kou Gábiny Koukalové, vypsat se z poci­tů, a snad si ule­vit z pře­tla­ku, kte­rý se v ní naku­pil. A že se měla pořád­nou potře­bu se vypsat, od škol­ních let, vzta­hu s rodi­či, po přátelství/ nepřá­tel­ství s biat­lo­nist­kou Veronikou Vítkovou, Jitkou Landovou, tre­né­ra Ondřeje Rybáře,  před­se­du biat­lo­nis­tů Jiřího Hamzu, budou­cím man­že­lo­vi Petru Koukalovi, až po pro­ces ukon­če­ní své kari­é­ry, kte­rý je ke kon­ci, co by nej­zá­sad­něj­ší oka­mžik popsán for­mou dení­ku.

Na auto­bi­o­gra­fii si cením upřím­nos­ti, umě­ní si udě­lat sran­du ze sebe, i při­zná­ní svých sla­bos­tí, což málo kdo při­zná, obzvláš­tě pokud je zná­má osob­nost a nejis­tot až po radost z vítěz­ství. Kniha je čti­vá, díky tra­pa­sům a rebéli­ím ve ško­le , vtip­ná a pře­mýš­li­vá. Myslím, že se tam kaž­dý tro­chu pozná, pro­to­že o správ­ném smě­ru v živo­tě váhá občas kaž­dý.

Ukázka :

Když jsem s biat­lo­nem začí­na­la, vůbec jsem nedou­fa­la, že bych moh­la star­to­vat na olym­pi­á­dě. Spíše se nám teh­dy smá­li, že jsme mys­liv­ci na lyžích. Teď se můžu smát já. Holka, kte­rá kou­ři­la na škol­ních záchod­cích a hle­da­la kaž­dou výmlu­vu, aby nemu­se­la na tré­nink.

Hodnocení : 80%

Vydavatel : Petr Koukal

vydá­ní 4/2018

340 stran, kni­ha je dopl­ně­na foto­gra­fie­mi z archí­vu Gabriely Koukalové

pev­ná vaz­ba, váza­ná


Knihu si může­te kou­pit v Dobrých Knihách se sle­vou za 308 Kč.


Gabriela Koukalová je jiná. Jaká? To popisuje ve své knize.
Hodnocení: 5 - ‎2 hl.


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky: