Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Ještě máme čas - Viggo „Aragorn“ Mortensen realizoval svůj režijní a scenáristický debut.

Ještě máme čas - Viggo „Aragorn“ Mortensen realizoval svůj režijní a scenáristický debut.

JesteMameCas

Liberální John (Viggo Mortensen) žije ve slun­né Kalifornii obklo­pen milu­jí­cí rodi­nou, dale­ko od pro­vinč­ních hod­not tvr­dé­ho a homo­fob­ní­ho otce Willise (Lance Henriksen). Ve chví­li, kdy se u otce pro­je­ví pří­zna­ky sta­řec­ké demen­ce, cítí John povin­nost posta­rat se o něho a pře­ko­nat křiv­dy minu­los­ti...

I Viggo „ Aragorn“ Mortensen nako­nec rea­li­zo­val svůj režij­ní a sce­náris­tic­ký debut. Mortensen se u něj kon­krét­ně inspi­ro­val vlast­ní­mi zážit­ky z dět­ství a dospí­vá­ní a nato­čil film, kte­rý v zása­dě pojed­ná­vá o roz­dí­lu gene­rač­ních hod­not, roz­po­rech mezi homo­fob­ním a rasis­tic­kým otcem s homose­xu­ál­ním synem, kte­rý si vzal číňa­na a dotý­ká se ože­ha­vých rodin­ných vzta­hů. Ještě máme čas AKA Falling je více­mé­ně nároč­ná podí­va­ná, pro­to­že by se vyhro­ce­né emo­ce dali v Mortensenově režij­ním debu­tu krá­jet a je to pře­de­vším i díky bri­lant­ní­mu cas­tingu.

Lance Henriksen, nej­ví­ce pro­sla­ve­ný rolí Bishopa z Vetřelců se po letech dostal vel­mi výraz­né role a je v ní napros­to výbor­ný. 80-letý Henriksen defi­ni­tiv­ně uka­zu­je jak pod­ce­ňo­va­ným her­cem je a do role homo­fób­ní­ho patri­ar­chy Willise vlo­žil nesku­teč­nou ener­gii. Důkaz toho, že se do role vcí­til je i fakt jak nesku­teč­ně opo­vr­že­ní­hod­ný cha­rak­ter jeho Willis je. S pomo­cí Mortensenova též vyni­ka­jí­cí­ho výko­nu a záro­veň vel­mi zda­ři­lé režie a půso­bi­vé­ho scé­ná­ře je poté zadě­lá­no na vel­mi zají­ma­vou fil­mo­vou podí­va­nou.

Falling pra­cu­je s moti­vy jako je odpuš­tě­ní a tole­ran­ce. Samotný zásad­ní fakt, že je hlav­ní hrdi­na homose­xu­ál vlast­ně ve finá­le tak zásad­ní. Klíčový je tu fakt, že posta­va Willise je pros­tě a jed­no­du­še v mno­ha ohle­dech špat­ný člo­věk, kte­rý má rád když má hlav­ní slo­vo a je ve vede­ní. Po celou dobu vlast­ně není vysvět­le­no proč je Willis tak špat­ný člo­věk, fla­shbac­ky (kde byl typo­vě do role mla­dé­ho Willise vhod­ně vybrán Sverrir Gudnason) ale napo­ví­da­jí, že v zása­dě špat­ným člo­vě­kem není. Přesto je to ale člo­věk žijí­cí v tou­ze po domi­nan­ci a tu vyža­du­je i ve věku 80 let těs­ně nad hro­bem. A musí se při­tom vyrov­ná­vat se svým homose­xu­ál­ním synem a čín­ským zeťá­kem. Pro homo­fob­ní­ho rasis­tu pros­tě a jed­no­du­še noč­ní můra. Jeho nový domov mu sice ale­spoň umož­ní pří­le­ži­tost se více sblí­žit se svou vnuč­kou, je celou dobu ovšem jas­né, že trio chla­pů není ze spo­leč­né domác­nos­ti kdo­ví­jak nad­še­né a dochá­zí tak k vel­mi nepří­jem­ným situ­a­cím. Jde o film s hod­ně kon­flikt­ním vzta­hem, kte­rý má ale pořád v zárod­ku tu kla­sic­kou podo­bu lás­ky mezi rodi­čem a jeho dítě­tem. Tenhle vztah je ale pře­ce jen zpac­ka­ný z mno­ha důvo­dů, že jde vlast­ně vel­mi těž­ko oče­ká­vat, že se coko­liv na jejich tolik kom­pli­ko­va­ném vzta­hu coko­liv změ­ní.

Klíčový je ten fakt, že je Falling kom­plex­ní zále­ži­tost, kte­rou jde vní­mat odliš­ný­mi smě­ry. Bouřlivý vztah otce a syna sice pra­me­ní z toho, že je syn homose­xu­ál, což homo­fob­ní otec logic­ky nebe­re na leh­kou váhu, důle­ži­tý je tu ale sku­teč­ně fakt, že byl otec tyran a přes všech­na trau­ma­ta s ním spo­je­ná se syn pře­ce jen o své­ho nemoc­né­ho otce sta­rá. Dochází k něko­li­ka bouř­li­vým kon­fron­ta­cím a Mortesenův scé­nář a jeho pře­ve­de­ní do audi­o­vi­zu­ál­ní podo­by je poté sku­teč­ně půso­bi­vost sama. Nejenom díky výbor­ným výko­nům (kro­mě Mortensena a Henriksena také Laura Linney v roli Mortensenovy sestry/Henriksenovy dce­ry a Terry Chen jako Mortensenův pod­po­ru­jí­cí man­žel), ale sku­teč­né emo­ci­o­nál­ní síle, kte­rý samot­ný pří­běh vytvá­ří. Mortensenův scé­nář neob­je­vu­je Ameriku, nere­de­fi­nu­je zave­de­né pořád­ky a přes­to je sil­ný a pře­de­vším oči­vid­ně odži­tý a do jis­té míry osob­ní.

Vytknout se tomu mož­ná dá absen­ce něja­ké­ho pev­něj­ší­ho roz­kres­le­ní nejen počát­ku Willisových nega­tiv­ních čin­nos­tí ale cel­ko­vě všech postav, pořád­ně ustá­le­ní toho, jakým člo­vě­kem vlast­ně Willis je a jak k němu má divák při­stu­po­vat (sám si tím nejsem jis­tý a mys­lím, že ho jde sku­teč­ně vní­mat růz­ný­mi způ­so­by) a též jsem měl chví­le­mi pocit, že se z celé­ho toho vyhro­ce­né­ho vzta­hu a emo­ci­o­nál­ních výky­vů dalo vytřís­kat ješ­tě víc. Jenomže i přes­to je Falling bra­vur­ní podí­va­ná, kte­rá má navíc fajn vizu­ál (na kame­ru Marcela Zyskinda si ale zase tak zásad­ně pama­to­vat nebu­de­te) a cel­ko­vě se Mortensen jako režij­ní debu­tant před­ve­dl ve vel­mi dob­rém svět­le. A zají­má mě s čím pří­pad­ně při­jde příš­tě.

Trailer:

Verdikt: 4 z 5


Photo © Caramel Films

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 0,80349 s | počet dotazů: 210 | paměť: 50185 KB. | 10.04.2021 - 21:36:20