Jen pro tvé oči - Začínají 80. léta, což jsou pro Jamese Bonda hodně divoké roky.

JenProTveOci

Neznámí pacha­te­lé poto­pi­li u řec­kých ost­ro­vů brit­skou špi­o­náž­ní loď. Na její palubě se nachá­zí počí­tač na ovlá­dá­ní říze­ných střel. James Bond (Roger Moore) jej má zachrá­nit než pad­ne do rus­kých rukou. Zdá se však, že rejdař dvo­jí tvá­ře Krikatos (Julian Glover) spo­leč­ně s násil­nic­kým krá­lem paše­rá­ků Columbem (Chain Topol) smě­řu­jí ke stej­né­mu cíli. Melinda Havelock (Carola Bouquet), krás­ný anděl pomsty, se sta­ne Bondovi v posled­ní vte­ři­ně více než jen zachrán­ky­ní...

Začínají 80. léta, což jsou pro Jamese Bonda hod­ně divo­ké roky. Během téhle deká­dy vznik­ne cel­kem 5 ofi­ci­ál­ních bon­do­vek (+ Nikdy neří­kej nikdy, neo­fi­ci­ál­ní bon­dov­ka, kde se do hlav­ní role vrá­til Sean Connery), při­čemž po roce 1989 se James Bond na 6 let násled­ně odkli­dí ze stří­br­né­ho plát­na. V roce 1987 poté vůbec popr­vé od roku 1973 dojde k tomu, že v roli Jamese Bonda Rogera Moorea vystří­dá Timothy Dalton. Ještě prá­vě před Daltonem si Moore během 80. let sti­hl zahrát ješ­tě ve 3 bon­dov­kách. A všech­ny tyto bon­dov­ky v 80. letech mají jed­nu věc společnou- Režiséra Johna Glena!

Pro Johna Glena byla 12. bon­dov­ka s názvem Jen pro tvé oči režij­ním debu­tem, přes­to ale neměl s agen­tem 007 svou prv­ní zku­še­nost. Šlo totiž o stři­ha­če a reži­sé­ra dru­hé­ho štá­bu, kte­rý již před­tím stří­hal bon­dov­ky Ve služ­bách Jejího Veličenstva, Agent, kte­rý mne milo­val a Moonraker a slou­žil u nich prá­vě i jako reži­sér 2. štá­bu. Právě po před­cho­zí bon­dov­ce Moonraker dostal Glen pří­le­ži­tost bon­dov­ku reží­ro­vat a násled­ně se jako reži­sér ujmul všech bon­do­vek, kte­ré vznik­li do roku 1989. A hned u té prv­ní se prá­vě dalo tro­chu krou­tit hla­vou nad tím, proč prá­vě Glenovi byla svě­ře­na budouc­nost celé série na něko­lik násle­du­jí­cích letech.

Jen pro tvé oči není roz­hod­ně špat­ným fil­mem a ani špat­nou bon­dov­kou. Glen zvlá­dá akci, Moore i ve věku 54 let pořád doká­že půso­bit cel­kem svě­že a po Moonrakerovi se Mooreův Bond obje­vil ve rea­lis­tič­těj­ší bon­dov­ce, kde se navíc samot­ný úvod vra­cí k bon­dov­ce V taj­ných služ­bách Jejího Veličenstva a Bond si tak během úvod­ní sek­ven­ce vyří­dí všech­ny účty s jed­ním pleša­tým zápo­rá­kem, kte­rý má záli­bu v bílých kočič­kách (kvů­li pro­blé­mům s prá­vy nikdy nemoh­lo pad­nout, že to je Blofeld, chyt­rý divák si ovšem Bondova neji­ko­nič­těj­ší­ho zápo­rá­ka snad­no domy­sl a násled­ně ho zara­zí, že si s nej­slav­něj­ším Bondovým pro­tiv­ní­kem více­mé­ně vytře zádel). Právě úvod, kte­rý se je více­mé­ně pojat jako ces­ta odve­ty a záro­veň si udr­žu­je Mooreův styl men­ší komic­ké odleh­če­nos­ti (viz. samot­né zne­škod­ně­ní Blofelda) uka­zu­je, že se Bond po Moonrakeru více­mé­ně vra­cí k dří­věj­ším kole­jím a ten­to­krát se sku­teč­ně vra­cí­me k rea­lis­tič­těj­ší­mu poje­tí. A vět­ši­nu času to pře­ce jen fun­gu­je. Problém tkví v tom, že na Mooreovi už je ten věk pře­ce jen poznat, někte­ré akč­ní sek­ven­ce už půso­bí sku­teč­ně vel­mi směš­ně (lyže, čert vem tu nápa­di­tost) a Glen vět­ši­nu času pře­ska­ku­je mezi kla­sic­kou Mooreovou šíle­nou bon­dov­kou s gagy a záro­veň se sna­ží v pod­sta­tě naser­ví­ro­vat váž­ný film o pomstě, kte­rá v tomhle pří­pa­dě pra­me­ní z Bond girl Meliny Columbo v podá­ní Carole Bouquet. Právě tato Bond girl je díky sil­né­mu archu dost mož­ná jed­nou z nejlepších/rozhodně nej­za­jí­ma­věj­ších Bondových žen a navíc má atri­bu­ty, kte­ré snad­no agen­ta 007 donu­tí k její­mu svá­dě­ní. U Jen pro tvé oči je ale pořád pře­ce jen vět­ši­nu času cítit jis­tá nejis­to­ta v ohle­du smě­ru, kte­rá mě osob­ně pře­ce jen chví­le­mi výraz­ně­ji vyru­šo­va­la.

Julian Glover je jako hlav­ní zápo­rák Aristotle Kristatos super a Glover doka­zu­je, že je do role zápo­rá­ků ide­ál­ní. Ze všech bon­do­vých pro­tiv­ní­ků sice ve finá­le pat­ří do té dru­hé půl­ky v rám­ci výraz­nos­ti, je to ale mož­ná pře­ce jen pro­to, že pořád pla­tí, že od Goldfingeru po posled­ní Mooreovu bon­dov­ku jsou vyty­če­ná jis­tá klišé, kte­rá se prá­vě od Goldfingera opa­ku­jí až po Vyhlídku na vraž­du. Kvalitu Glovera výko­nu to ale roz­hod­ně nesni­žu­je.

Dech živo­ta má nej­vět­ší pro­blém pře­ce jen v tom, že se sna­ží být tro­chu kom­plex­něj­ším a dospě­lej­ším fil­mem, kte­rý si ale pořád drží výraz­né tra­de­mar­ky Mooreovy roz­pa­rá­dě­né éry. Už teh­dy se ale uká­za­lo, že by někte­ré váž­né moti­vy moh­li ve spo­ji­tos­ti s Bondem oprav­du fun­go­vat a o něko­lik let poz­dě­ji se sku­teč­ně poda­ři­lo vymlá­tit. Dech živo­ta roz­hod­ně není špat­ný film a pořád by se našlo pár hor­ších bon­do­vek. Zároveň jde bohu­žel o prv­ní bon­dov­ku od Dr. No, kde se v roli M neob­je­ví Bernard Lee, kte­rý zemřel těs­ně před pre­mi­é­rou a už v době natá­če­ní nebyl schop­ný si roli M zopa­ko­vat. (Nový M se obje­ví až v násle­du­jí­cí bon­dov­ce Chobotnička, kde se vra­cí herec Robert Brown, kte­rý si před­tím ve Špion, kte­rý mne milo­val zahrál vice­ad­mi­rá­la Hargreavese a je dost mož­né, že jde v pod­sta­tě o stej­nou posta­vu). Jen pro tvé oči tak bylo prv­ní bon­dov­kou, kte­rá doká­za­la fakt, že čas běží nesku­teč­ným tem­pem (ale­spoň původ­ní Q poté vydr­žel do roku 1999) a pře­de­vším, že i když se Moore sna­ží, jeho blí­ží­cí se šede­sát­ka je vel­mi snad­no roz­po­zna­tel­ná. Přesto se Moore pořád doká­zal v akč­ních sek­ven­cích před­vést a sérii ve finá­le defi­ni­tiv­ně opus­til až ve věku 58 let. Režisér John Glen už zde nicmé­ně doká­zal, že bon­dov­ky ale­spoň čás­teč­ně reží­ro­vat umí. Pak už byla pou­ze otáz­ka, zda to doká­že před­vést ješ­tě lépe u těch násle­du­jí­cích......

Trailer:

Verdikt: 3 z 5


Photo © United Artists


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,89479 s | počet dotazů: 209 | paměť: 48146 KB. | 21.01.2021 - 15:59:59