Jen malý kousek nebe - Někdo musí přijít o zrak, aby začal vidět

Kniha Jen malý kou­sek nebe od Šárky Bukvajové zachy­cu­je všed­ní rea­li­tu oči­ma člo­vě­ka (začí­na­jí­cí mla­dé malíř­ky, jež se dopo­sud nikde umě­lec­ky nepro­sa­di­la), kte­rý ze dne na den při­jde o zrak. Autorka zce­la rea­lis­tic­ky a s jis­tou dáv­kou humo­ru popi­su­je běž­né situ­a­ce oči­ma něko­ho, kdo nevi­dí. Sledujeme tak, jak se hlav­ní hrdin­ka potý­ká s napros­tý­mi (pro vět­ši­nu z nás) bana­li­ta­mi jako je nemož­nost zavo­lat si pomoc z doty­ko­vé­ho tele­fo­nu, zasu­nout klíč do zám­ku nebo se podí­vat na jízd­ní řád auto­bu­su. Na dru­hou stra­nu se autor­ka neza­sta­vu­je ani před váž­ný­mi téma­ty, jako je napří­klad zou­fa­lá sna­ha hlav­ní posta­vy vypo­řá­dat se s napros­tou ztrá­tou soběstač­nos­ti a nezá­vis­los­ti nebo odmí­tá­ní při­je­tí rea­li­ty a neo­cho­ta při­pus­tit si, že už by nikdy nemu­se­la opět vidět.

Novela Jen malý kou­sek nebe je men­ší­ho roz­sa­hu, což ovšem kni­ze neu­bí­rá na hloub­ce. Ba nao­pak. Na krát­kém pro­sto­ru je kon­cen­t­ro­ván vel­mi sil­ný pří­běh bez zby­teč­ných odbo­ček. To nej­pod­stat­něj­ší jako kdy­by se dalo vždy vyjá­d­řit jen jed­nou krát­kou větou nebo poci­tem. Samozřejmě si umím před­sta­vit i ver­zi romá­nu o čtyřech stech stra­nách, kde by se roz­ví­je­ly i živo­ty nej­bliž­ší rodi­ny hlav­ní hrdin­ky, ale nejsem si jis­tá, zda by pak už samot­né vyzně­ní neby­lo doce­la jiné. Navíc for­ma, kte­rou Bukvajová pro svou kni­hu zvo­li­la, tedy vyprá­vě­ní v prv­ní oso­bě oči­ma nevi­do­mé­ho, pří­mo vybí­zí k žán­ru nove­ly. Zejména pro­střed­nic­tvím úvah a vnitř­ních mono­lo­gů hlav­ní hrdin­ky se tak dostá­vá­me až k samot­né pod­sta­tě toho, co má pří­běh zřej­mě sdě­lit, a sice že kaž­dá život­ní zku­še­nost – ať je sebe­hor­ší, nás má posu­nout o krok dál, a že někte­ří lidé začnou sku­teč­ně vidět až po tom, co při­jdou o zrak.