Jedna ruka netleská - Standa je smolař, zrovna ho pustili z vězení a on věří, že se karta obrací.

(zatím nehodnoceno)

Loading...

David Ondříček napsal ve spo­lu­prá­ci s Jiřím Macháčkem scé­nář a potom pod­le něj nato­čil film, kte­rý je mís­ty vtip­ný, mís­ty vel­mi vtip­ný, mís­ty vul­gár­ní a dohro­ma­dy tvo­ří moo­o­oc hezkou spatla­ni­nu. Při odcho­du z kina se slu­ší, abychom zatles­ka­li jed­nou rukou.

Hlavní hrdi­ny cra­zy kome­die jsou Standa (Jiří Macháček) a Michal (Marek Taclík), kte­ří se ke smů­le obou potká­va­jí po návra­tu Standy z věze­ní. Od té chví­le se jejich smů­la a neši­kov­nost náso­bí a divá­ci mají pří­le­ži­tost se smát. To je ale asi tak všech­no.

Jako tra­dič­ně je vel­mi sil­nou strán­kou Ondříčkových fil­mů hud­ba Jana P. Muchowa. A pak taky vykres­le­ní jed­not­li­vých postav. Každá z nich je dota­že­ná do posled­ní­ho detai­lu a tím pádem v jis­tém smys­lu uje­tá. Ať už jde o Standova otce (Jan Tříska) před­ná­še­jí­cí­ho Shakespeara, dce­ru Ivana Trojana ve sty­lu hol­čič­ky z Addamsovy rodi­ny nebo tele­viz­ní­ho mode­rá­to­ra zábav­né­ho pořa­du (Vladimír Dlouhý), kte­rý je posed­lý skry­tou kame­rou a neo­hlí­ží se na to, jest­li náho­dou neod­vy­sí­lá rodin­né zábě­ry. Ruku v ruce s cha­rak­te­ry postav jdou i vel­mi dob­ré herec­ké výko­ny her­ců.

No a pak při­chá­zí ta jed­na scé­na. Nebudu ji popi­so­vat, ale vy pozná­te, kte­rou mám na mys­li. Vím, že je to myš­le­no jako odsou­ze­ní toho, co všech­no si sta­ni­ce dovo­lí vysí­lat. Ale tahle scé­na byla pro mě pří­liš natu­ra­lis­tic­ká. Asi by pro mě byla sil­ná, i kdy­bych ji shlé­dl v por­no­gra­fic­kém fil­mu, kde bych na ni byl rela­tiv­ně při­pra­ve­ný. V mých očích sni­žu­je hod­no­ce­ní celé­ho fil­mu ješ­tě o stu­pí­nek níž. I přes ono Třískovo sha­zu­jí­cí hod­no­ce­ní „Šikovná hol­čič­ka!“...

Takže: Jestli chce­te shléd­nout pár dob­rých gagů a neo­hlí­ží­te se na dějo­vou linii, záplet­ku a dal­ší podruž­né zále­ži­tos­ti, upa­luj­te do kina. Jestli ne, dej­te si nohy na stůl a pusť­te si zprá­vy v tele­vi­zi. Taky jsou sesta­ve­ny ze scén, kte­ré na sebe až tak úpl­ně nena­va­zu­jí. A mož­ná se taky u zpráv na Nově zasmě­je­te.

No, mož­ná jsem to s tou kri­ti­kou pře­hnal. Ale mé oče­ká­vá­ní bylo po Samotářích pod­stat­ně vyš­ší. V kon­ku­ren­ci ostat­ních Ondříčkových fil­mů je Jedna ruka urči­tě pod­prů­měr.

Recenze z 19. 11. 2003

Photo © 2003 Lucky Man Films

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře