Jakub Žáček - majitel panoptika

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Jak bys­te popsal svo­ji posta­vu, kte­rou v této pohád­ce hra­je­te?

Je to maji­tel panop­ti­ka, kte­rý na své posta­vě a krát­kém pro­sto­ru, co v pří­bě­hu má, uka­zu­je, jak nemi­lo­srd­ný může být showbyz­nys. A záro­veň tím pou­ka­zu­je na to, že ne vždy to dob­ro­sr­deč­ní lidé v showbyz­ny­su vyhra­jí.

Když jste si pře­če­tl scé­nář, co vás na něm nej­ví­ce zau­ja­lo?

Jak může má vel­mi dob­rá zná­má Jitka Rudolfová tak pohád­ko­vě vidět? Nevyvádí mě z míry její cit­li­vost, ale to její pohád­ko­vé vidě­ní je pro mě pře­kva­pi­vé. Nicméně pohád­ka má roz­hod­ně svou své­byt­nost a líbí se mi na ní bez­ča­sé ukot­ve­ní. I když prav­dou je, že se dle kos­tý­mů ode­hrá­vá nej­spíš někdy kon­cem 19. sto­le­tí. To je výtvar­ně moje oblí­be­ná epo­cha, tak­že mi dělá moc dob­ře potá­cet se v tom, co archi­tekt stvo­řil. A dou­fám, že to bude na divá­ky půso­bit stej­ně dob­ře, jako v těch sta­rých čes­kých fil­mo­vých pohád­kách, kde je výtvar­no také sou­čás­tí něja­ké kom­plex­ní výpo­vě­di.

Jak se Vám spo­lu­pra­co­va­lo s Jitkou Rudolfovou na pla­ce?

Báječně. Když měla svůj celo­ve­čer­ní debut, tak mě obsa­di­la do mé prv­ní vět­ší role, za což jsem jí veli­ce vděč­ný. A už teh­dy jsme v sobě našli zalí­be­ní a já dou­fám, že Jitce vydr­ží, pro­to­že si mys­lím, že je per­spek­tiv­ní reži­sér­ka. A já bych moc rád hrál i v jejích dal­ších fil­mech.

Na jakou scé­nu z natá­če­ní nej­ra­dě­ji vzpo­mí­ná­te?

Určitě na svůj prv­ní natá­če­cí den, kdy jsem se s pohád­ko­vou režií Jitky setkal. Byl jsem vho­zen do troj­líst­ku s Jardou Pleslem a Vaškem Neužilem, kdy jsme se potka­li v hos­po­dě. Měl jsem hrát pod­na­pi­lé­ho, což mi dá poměr­ně vel­kou prá­ci, pro­to­že nepi­ju. Vaškovi to ale jde lépe, pro­to­že se občas napi­je, tak­že má ty potřeb­né zku­še­nos­ti. Tak jsem od něj dost okou­kal a vlast­ně jsem se hod­ně nau­čil. Od Vaška, jak hrát opi­lé­ho, a od Jardy, jak to pře­žít. Vzhledem k tomu, že hrá­li siam­ská dvoj­ča­ta, mě ta jejich dvoj­je­di­nost troš­ku naklo­ni­la k tomu, že mož­ná i pít občas zase budu.

Jak se vám líbil váš kos­tým a jak dlou­ho jste strá­vil v kostymérně/ mas­kér­ně?

Na kos­tým­ních zkouš­kách jsem strá­vil poměr­ně dost času. Byl jsem také u toho, když se vymýš­le­ly růz­né vari­an­ty. Pak jsem byl rád, že jsem se v tom kos­tý­mu nevi­děl - že mě neo­vliv­ňo­val z vnějš­ku. Ke své roli jsem tak mohl při­stu­po­vat z vnitř­ku. Je prav­da, že když mě někdo potkal na pla­ce v kos­tý­mu, lec­kdy si mys­lel, že jsem vod­ník nebo van­d­rák, kte­rý se dostal na natá­če­ní a chtěl by se zadar­mo najíst v cate­rin­gu. Tím jsem se ale nene­chal zmást a žil jsem si svůj život tako­vé­ho Františka Janečka 19. sto­le­tí.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře