Jak básníci čekají na zázrak - Z HISTORIE BÁSNÍKŮ

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Píše se rok 1982. Do „fil­mo­vé mat­ri­ky“ se popr­vé zapi­su­je film o Básnících – Jak svět při­chá­zí o bás­ní­ky.  Z tvůr­čí díl­ny dok­to­ra Ladislava Pecháčka a reži­sé­ra Dušana Kleina. A na fil­mo­vých plát­nech září dvo­ji­ce  kama­rá­dů – Štěpán Šafránek s duší bás­ní­ka a Kendy s vel­ký­mi sny o vel­kých fil­mech – Pavel Kříž a David  Matásek se stá­va­jí na sko­ro 35 let skvě­lý­mi kama­rá­dy. A s nimi samo­zřej­mě celá plejá­da dal­ších postav a her­ců.

Studentská kome­die o matu­ran­tech, kte­ří jsou plní ener­gie, nadě­jí, mají sny, ide­á­ly a chtě­li by měnit svět, ale ten  jejich je tro­chu zapouz­dře­ný v tota­li­tě. Ale to neva­dí, pro­to­že je tady mož­nost stu­dent­ské rece­se, drob­né a vtip­né rebe­lie,  kama­rád­ství a samo­zřej­mě jsou tady prv­ní lás­ky… a zce­la neče­ka­ný hrdi­na – Štěpán Šafránek, tro­chu sní­lek,  kte­rý píše a vymýš­lí svým lás­kám bás­nič­ky… Tu prv­ní napsal Borůvce … A byla to oprav­du jeho prv­ní lás­ka…

Laskavá kome­die s „bás­nic­kým“ nábo­jem, oko­ře­ně­ná  úžas­ným vti­pem a humo­rem dok­to­ra (oprav­du MUDr.!)  Ladislava Pecháčka a nato­če­ná leh­kou rukou režiséra-básníka  Dušana Kleina, si zís­ka­la divá­ky a sta­la se nej­ú­spěš­něj­ším  čes­kým fil­mem roku 1982. (Kinobox)

Básníci zabo­do­va­li a bylo zřej­mé, že svět o bás­ní­ky nepři­jde,  jen nikdo netu­šil, že je to začá­tek uni­kát­ní fil­mo­vé  série šes­ti kome­dií se stej­ný­mi hlav­ní­mi hrdi­ny, jejichž  pří­běhy bude­me sle­do­vat a spo­lu s nimi „stár­nout“ více  než 30 let! A že vznik­ne i uni­kát­ní přá­tel­ství jejich tvůr­ců

– Ladislava Pecháčka a Dušana Kleina.  Už v roce 1984 se Štěpán a Kendy vrá­ti­li do kin v kome­dii  Jak bás­ní­ci při­chá­ze­jí o ilu­ze. Tentokrát jako vyso­ko­ško­lá­ci

– Štěpán, jak jinak, stu­dent medi­cí­ny, a Kendy, stu­dent režie  na FAMU. K nim při­by­ly nové posta­vy, Vendulka Utěšitelka,  morav­ský synek Venoš a dokon­ce „vysla­nec“ čer­né Afriky –  Mireček… A samo­zřej­mě nové lás­ky. Tentokrát psal Štěpán  ver­še křeh­ké Jeskyňce… A divá­ci? – Film opět na stup­ních  vítězů – 2. mís­to v tabul­ce divác­ky nej­ú­spěš­něj­ších čes­kých  fil­mů.  O tři roky poz­dě­ji vstu­pu­jí Básníci do dospě­los­ti a na vlast­ní kůži pozná­va­jí Jak bás­ní­kům chut­ná život.  Je hoř­ko­slad­ký. Hořký pozná­ním, že ve svě­tě není všech­no růžo­vé, a že pokud člo­věk chce „pře­žít“, tak by musel jít  na kom­pro­mi­sy – a to samo­zřej­mě Štěpán odmí­tá a mís­to do nemoc­ni­ce nastu­pu­je coby obvoďák v malém měs­teč­ku…  Sladký je život samo­zřej­mě lás­kou – píšou se ver­še záhad­né Píšťalce se smut­ným náde­chem – i tato lás­ka se  hrou­tí… Jak to, že bás­ní­ci nema­jí štěs­tí v lás­ce?

 Ve stej­ném roce má pre­mi­é­ru i dal­ší film Ladislava Pecháčka – dra­ma Dobří holu­bi se vra­ce­jí… jako před­zvěst  „nových, dob­rých časů“… Jo, a začí­ná obdo­bí vají­ček!!!

„Nové“ časy nasta­ly – pře­vrat­né změ­ny spo­le­čen­ské,  poli­tic­ké, pod­ni­ka­tel­ský boom… Přežijí v tako­vém svě­tě  Básníci? Čtvrté pokra­čo­vá­ní, kte­ré si zapsa­la do své fil­mo­vé  mat­ri­ky 1. sou­kro­má fil­mo­vá spo­leč­nost Heureka, má tro­chu  chmur­ný název Konec bás­ní­ků v Čechách. Štěpán Šafránek  „nepře­žil“ ve svě­tě pod­ni­ká­ní, kde je hlav­ním dik­tá­tem zisk  a pro­spě­chář­ství na úkor oby­čej­né lid­ské soudrž­nos­ti. Zasáhlo  to i Kendyho, kte­rý se s ener­gií sobě vlast­ní vrhl na rekla­mu.  Štěpán zůstá­vá „jen“ léka­řem s plným nasa­ze­ním toho­to  povo­lá­ní a samo­zřej­mě zůstá­vá bás­ní­kem – zdá se, že  setká­ní s pod­ni­ka­vou SUPERPOPELKOU Ute bude mít  ten­to­krát „trva­lej­ší násled­ky“.

 Rok 2004! Na deset let se Básníci odml­če­li a mož­ná chy­bě­li – vrá­til je do kin pro­du­cent Miloslav Šmídmajer a  byl to prv­ní film, kte­rým vstou­pi­la na fil­mo­vou scé­nu spo­leč­nost Bio Illusion.

Jak bás­ní­ci neztrá­ce­jí nadě­ji. Bylo pri­ma uvě­do­mit si,  že ať už je jak­ko­liv a vše­li­jak – bás­ní­ci neztrá­ce­jí nadě­ji

– a my s nimi! Premiéra se kona­la hned ve dvou kinech  – Bio Illusion a Blaník. A více než půl mili­o­nů divá­ků v kinech!  To už v době, kdy čes­ká kina oku­po­va­la inva­ze ame­ric­kých  vel­ko­fil­mů. Štěpán Šafránek si dokon­ce vyzkou­šel jako lékař i  pozi­ci ředi­te­le nemoc­ni­ce, ale potvr­dil si jen sta­rou zku­še­nost  – on je lékař – a musí být tomu­to povo­lá­ní věr­ný… Pohodlná,  vyhřá­tá a zko­rum­po­va­ná křes­la není nic pro něho. A lás­ky?  Určitě! Protože lás­ka je věč­ná a k bás­ní­kům pat­ří jak hvězda  k nebi. Anička Zrzečka… Vstoupila do jeho živo­ta s úsmě­vem  váž­ky, aby se z něho vytra­ti­la… Naštěstí ne natr­va­lo – prá­vě  ve chví­li, kdy se na svět hlá­sil Štěpánův syn Štěpán Junior…  Rok 2016! 12 let bez bás­ní­ků. Už se zdá­lo, že i ze stra­ny tvůr­ců, Dušana Kleina a Ladislava Pecháčka,  to bylo posled­ní setká­ní s oblí­be­ný­mi hrdi­ny…

Za šes­tý díl fil­mo­vých Básníků mohou Chagall a poli­cis­té.

Spisovatel Ladislav Pecháček, kte­rý sto­jí za vše­mi díly Básníků, dlou­ho nechtěl o šes­tém díle ani sly­šet. Trvalo  dlou­hé roky dota­zů, zda by se do pokra­čo­vá­ní nepus­til, než při­pus­til, že kdy­by měl nápad, nevzpí­ral by se.

  Už uply­nu­lo 8 let od pre­mi­é­ry páté čás­ti, když v par­du­bic­kém let­ním kině pro­mít­li Šmídmajerovu kome­dii  Probudím se vče­ra a pozva­li auto­ra. A pro­to­že Ladislav Pecháček žije prá­vě v Pardubicích, pozval  Miloslav Šmídmajer i pana Pecháčka. A pro­to­že ví, že Pecháček milu­je výtvar­né umě­ní, tak mu vzal jako dárek lito­gra­fii  od Marca Chagalla. „Láďovi Pecháčkovi se roz­zá­ři­ly oči, ale pak zesmut­něl a říkal: Tu si nemůžu vzít!“ vzpo­mí­ná  Miloš Šmídmajer, kte­rý se samo­zřej­mě hned ptal: „Proč?“

„To by bylo zava­zu­jí­cí a já bych musel ten scé­nář napsat stůj co stůj,“ zně­la lapi­dár­ní odpo­věď.

„Uděláme gentle­man­skou doho­du,“ navr­hl Šmídmajer, „pově­síš si ji na zeď a já budu mít jis­to­tu, že tu myš­len­ku  nosíš v hla­vě. Když se to pove­de a scé­nář vznik­ne, budu rád, když se to nepo­da­ří, nedá se nic dělat!“ Tak se nako­nec  dohod­li a Šmídmajer navíc při­ve­zl do Pardubic i základ­ní nápad reži­sé­ra Dušana Kleina, kte­rý „taj­ně“ také pře­mýš­lel

o pokra­čo­vá­ní – a co kdy­by se Štěpán musel nyní o dva­nác­ti­le­té­ho syna sta­rat sám a občas by mu pomá­ha­li kama­rá­di  Kendy a Karas?  Za dva týd­ny při­šel mail od Ladislava Pecháčka:To není špat­ný, ten se bude jme­no­vat Štěpán Junior, bude nad­prů­měr­ně  inte­li­gent­ní, tak­že bude v jed­nom kuse vytá­čet svo­ji paní uči­tel­ku… a pros­tě se zača­ly roz­ví­jet nápa­dy.

Jenže tepr­ve poz­dě­ji pro­zra­dil Ladislav Pecháček, co ho defi­ni­tiv­ně zlo­mi­lo. V těch dnech špat­ně zapar­ko­val, a když  při­chá­zel k autu, stá­li tam dva poli­cis­té a bylo to jas­né. Auto stá­lo, kde nemě­lo, poku­ta jas­ná, přes­to Pecháček zkou­šel  štěs­tí: „Nešlo by to vyře­šit domluvou?“ Místní stráž­ní­ci byli vlíd­ni: „To by šlo, ale pro­zraď­te nám, kdy budou  dal­ší Básníci?“ A když Pecháček ráz­ně odpo­vě­děl: „Další už nebu­dou!“ byli poli­cis­té nemé­ně strikt­ní: „Pak to bude  za 500 korun!“ (Ostatně tuto tro­chu pozmě­ně­nou his­tor­ku vlo­žil i do nové­ho scé­ná­ře a bude se urči­tě líbit!).

Teprve poz­dě­ji při­šel Pecháček s tím, že zjis­til, že Chagallova lito­gra­fie od pro­du­cen­ta Šmídmajera nese název Past.  Tím pádem bylo jas­né, že do ní spa­dl – a už začal fabu­lo­vat pří­běh a postup­ně posí­lal vzor­ky. Navíc vzni­ka­jí­cí scé­nář  nazval lékař­sky – Pyridoxin, neboť ten obsa­hu­je vita­min B6, což měla být šif­ra k Básníci 6, tak­že prvot­ní komu­ni­ka­ce  mezi zúčast­ně­ný­mi pro­bí­ha­la vlast­ně uta­je­ně.

Uplynul rok a Dušan Klein se s pro­du­cen­tem Šmídmajerem a dra­ma­tur­gy­ní Dufkovou ocit­li u pana Pecháčka  doma a všimli si, že Chagallova lito­gra­fie nevi­sí na zdi, ale je o ni opře­na. „Ty sis ji nepo­vě­sil?“ podi­vil se  pro­du­cent. „Pověsím ji, až bude film hoto­vý,“ odpo­vě­děl teh­dy Pecháček. A ta chví­le se už blí­ží, pro­to­že pre­mi­é­ra  šestých Básníků už kle­pe na dve­ře.

Filmoví Básníci se tak stá­va­jí rekord­ma­nem, neboť ve svě­to­vé kine­ma­to­gra­fii nena­jde­me jiný pří­klad, kdy by se  natá­če­la pokra­čo­vá­ní se stej­ný­mi her­ci po dobu 35 let a her­ci by tak při­ro­ze­ně stár­li se svý­mi posta­va­mi.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře