Kritiky.cz > Divadelní recenze > J. P. Sartre - Špinavé ruce

J. P. Sartre - Špinavé ruce

V padle Kolowrat jsem se popr­vé oci­tl až toto úte­rý, kdy jsem shlé­dl slav­nou hru slav­né­ho auto­ra s názvem „Špinavé ruce“. Pamatuji si, že v době (a není to zase tak dáv­no), kdy jsem byl věko­vě čer­s­tvě po kate­go­rii „náct“ jsem dost Sartra „žral“, hle­dej­te v tom mož­ná jakousi mla­dic­kou neroz­váž­nost a pozér­ství, nicmé­ně už teh­dy se mi „Špinavé ruce“ moc zamlou­va­ly a moc jsem si je přál vidět. A vida....

Poslední dobou jsem z pro­duk­ce ND tro­chu zkla­mán, for­ma vítě­zí nad obsa­hem a lec­kdy je dost neu­cho­pi­tel­ná a pod­le mého názo­ru i tro­chu nesro­zu­mi­tel­ná. Jistě, kaž­dý může mít jiný názor, ale pod­le mě na prk­na ND leda­cos nepat­ří (mimo­cho­dem, veli­ce hez­ky to nedáv­no v pořa­du Před půl­no­cí řekl pan Munzar). padlo Kolowrat je malé, komor­ní a k podob­ným expe­ri­men­tům (Makropulos, Lear) roz­hod­ně nesvá­dí. Proč také, už jen samot­né téma hry „Špinavé ruce“ je stud­ni­cí mno­ha zamyš­le­ní.

Hra zná­zor­ňu­je pro­ble­ma­ti­ku odbo­je a revo­lu­ce na otáz­ce, zda strikt­ně zacho­vá­vat vyty­če­nou ide­o­lo­gii, či se uchý­lit ke kom­pro­mi­sům. Názory před­sta­vu­je vůd­ce stra­ny Hoeder (Jan Hartl) a jeho mla­dý asi­s­tent s vra­žed­ným poslá­ním Hugo. I když pák od počát­ku zná výsle­dek Hugovy mise, tak brzy zjis­tí, že o tom hra v pod­sta­tě ani není. Jedná se totiž zejmé­na o ukáz­ku „špi­ně­ní si rukou“, bez čehož de fac­to poli­ti­ku ani jinak dělat nelze.

Z her­ců bych vyzdvi­hl skvě­lé­ho Hartla, kte­rý dal stár­nou­cí­mu a zku­še­né­mu Hoederovi sku­teč­ně všech­ny potřeb­né atri­bu­ty a Kristýnu Podzimkovou, kte­ré se své role mla­dé man­žel­ky, ale v pod­sta­tě ješ­tě dív­ky, Jesiky zhos­ti­la rov­něž vel­mi pře­svěd­či­vě (a pak že her­ci z neko­neč­ných seri­á­lů jsou na odpis :)). Skvělá byla také hud­ba Petra Kofroně, což konec­kon­ců lze posou­dit i z you­tu­be ukáz­ky níže.

Holt konec vál­ky nezna­me­ná konec „špi­na­vé poli­ti­ky“, téma stá­le aktu­ál­ní (i když nejsme ve vál­ce).

  • Antikódy v Národním padle22. března 2020 Antikódy v Národním padle Antikódy od V. Havla jsem kdysi četl, svého času jsem o tom zanechal ve virtuálním prostoru nějakou tu řádku zde. Onen článek má dosud celkem slušný "google rating" a je pod ním i […] Posted in Divadelní recenze
  • padlo Šrapnel - Tělocvikář8. března 2020 padlo Šrapnel - Tělocvikář Po delší době jsem navštívil padlo. Už se ze mě pomalu stával kulturní barbar, takže jsem se na představení docela těšil. Jednalo se o padlo Šrapnel (jaký to výbušný název!) a jejich hru […] Posted in Divadelní recenze
  • Bezruký Frantík má energii na rozdávání6. března 2020 Bezruký Frantík má energii na rozdávání Setkání s žijícím bezrukým Frantíkem byl silný zážitek pro jeho vrstevníky stejně jako dnes pro ty, kdo navštíví divadelní představení. Na scéně stylizované jako cirkusové šapitó se […] Posted in Divadelní recenze
  • Kouzelný atlas - Putování časem - Královna Marie Terezie - kniha19. května 2017 Kouzelný atlas - Putování časem - Královna Marie Terezie - kniha Dvanáctiletá holka jménem Bára se s rodiči z Prahy přestěhovala na venkov a tak trochu jí to vadí. Ovšem na druhé straně s koupí rodinného domu získala i kočku Barču. Navíc vlastní […] Posted in Recenze knih
  • Verrücktes Blut (Šílená krev)30. března 2020 Verrücktes Blut (Šílená krev) Nová scéna Národního padla nabízí velmi často zajímavá představení, v poslední době jsem tam krom obligátního Čekání na Godota shlédl i velmi pozoruhodnou německou hru Šílená krev, kterou […] Posted in Divadelní recenze
  • Dokonalé štěstí aneb 178918. března 2020 Dokonalé štěstí aneb 1789 Barokní padlo mělo svoji krásu, která spočívala zejména v jeho nikterak neskrývané okázalosti. Jen považte, oheň a různá pyrotechnika na jevišti, k tomu fůra "ánsámblu", výpravné kulisy - […] Posted in Divadelní recenze
  • Mein Kampf ve Švandově padle (a bez jakékoliv švandy)14. března 2020 Mein Kampf ve Švandově padle (a bez jakékoliv švandy) Nazvat padelní hru Mein Kampf, to už si přímo volá po páckém úspěchu (minimálně v první fázi). Hra George Taboriho přitom není bůhvíjaká novinka, neboť u nás se už hrála krátce po sametové […] Posted in Divadelní recenze
  • Kancl (2018)19. listopadu 2018 Kancl (2018) Divadlo Rokoko jsem navštívil co si pamatuji poprvé. Překvapilo mě, kolik menších divadelních scén Praha ukrývá, ale podzemní hlediště s cca dvěma sty místy přístupnými z pouze jedné […] Posted in Divadelní recenze
  • Man & Mahler - padlo Ponec (Malá inventura)22. března 2020 Man & Mahler - padlo Ponec (Malá inventura) Tanec zrovna není z pů Thálie vystoupením, které bych navštěvoval nějak často. Z části proto také bylo pro mě představení Man Mahler dost výjimečnou záležitostí, o které se však nepíše […] Posted in Divadelní recenze
  • Enron - Lucy Prebble21. března 2020 Enron - Lucy Prebble Vím, že o padelní hrách tu moc často nepíšu, je to částečně i proto, že si mi o nich píše docela těžko. Shledal jsem totiž, že popsat něco tak unikátního a zároveň pomíjivého - jako je […] Posted in Divadelní recenze

Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Další naše články...