Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Rozčarování | Futurama
Kritiky.cz > Speciály > Inferno - Obsah/O filmu

Inferno - Obsah/O filmu

Inferno 1
Inferno 1
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

            OBSAH

 

            Držitel Oscara Ron Howard se vra­cí, aby se ujal režie fil­mo­vé adap­ta­ce nej­no­věj­ší­ho dílu fil­mo­vé série spi­so­va­te­le Dana Browna (Šifra mis­tra Leonarda) o Robertu Langdonovi, kte­rá utr­ži­la po svě­tě přes mili­ar­du dola­rů. Ve sním­ku Inferno se zná­mý sym­bo­log (opět v podá­ní Toma Hankse) pouš­tí do pát­rá­ní po sto­pách, kte­ré sou­vi­sí se samot­ným Dantem. Když se Langdon pro­bou­zí se ztrá­tou pamě­ti v ital­ské nemoc­ni­ci, spo­jí své síly se Siennou Brooksovou (Felicity Jones), dok­tor­kou, do kte­ré Langdon vklá­dá nadě­je, že mu pomů­že ztra­ce­né vzpo­mín­ky zno­vu zís­kat. Společně se pouš­tí do závo­du s časem, kte­rý je pro­ve­de napříč celou Evropou ve sna­ze zabrá­nit smr­tí­cí­mu glo­bál­ní­mu spik­nu­tí.

           

            O FILMU

            Napjatě oče­ká­va­ný sní­mek Inferno, jenž je v pořa­dí tře­tí adap­ta­cí knih ze série Dana Browna o Robertovi Langdonovi, nava­zu­je na celo­svě­to­vý úspěch sním­ků Šifra mis­tra Leonarda (2006) a Andělé a démo­ni (2009). Román Inferno se stal nej­pro­dá­va­něj­ší kni­hou pro dospě­lé čte­ná­ře roku 2013 a doká­zal, že čte­ná­ři po celém svě­tě stá­le tou­ží po dal­ších pří­ho­dách Roberta Langdona s neu­tu­cha­jí­cím nad­še­ním.

            Při prá­ci na fil­mu zno­vu spo­ji­li své síly reži­sér Ron Howard, kte­rý před nedáv­nem reží­ro­val úspěš­ný doku­ment o sku­pi­ně Beatles Eight Days a Week: The Touring Years, a Tom Hanks, kte­rý se vra­cí v jed­né ze svých památ­ných rolí – v roli bys­tré­ho a vyna­lé­za­vé­ho Langdona. „Dan Brown si uvě­do­mil jed­nu pod­stat­nou věc,“ vysvět­lu­je Hanks pře­tr­vá­va­jí­cí obli­bu této série. „Všichni máme rádi hádan­ky a tajem­ství, zejmé­na pokud máme mož­nost vypá­t­rat jed­not­li­vé nápo­vě­dy a poté celou záha­du vyře­šit. Právě to tyhle fil­my divá­kům nabí­ze­jí – jsou takřka inter­ak­tiv­ní a jsou tako­vé už od Šifry mis­tra Leonarda.“

            Snímek Inferno, kte­rý si vypůj­čil svůj název, latin­ský výraz pro „peklo“, od Dantova mis­trov­ské­ho díla (v češ­ti­ně zná­mé­ho jako Peklo), při­chá­zí nově s prv­ky psy­cho­lo­gic­ké­ho thrille­ru. Doktor Robert Langdon se na počát­ku fil­mu pro­bou­zí, aby čelil své zatím nej­vět­ší výzvě – ztrá­tě pamě­ti. Pronásledován cho­rob­ný­mi vidi­na­mi a sil­ný­mi bolest­mi hla­vy musí při­jít na to, co se mu při­ho­di­lo a proč.

            „Pro Langdona je ve fil­mu peklo jak sta­vem mys­li, tak i veli­ce reál­ným zážit­kem, pro­to­že ho sužu­jí boles­ti hla­vy a trá­pí ho také sku­teč­nost, že nemá nejmen­ší tuše­ní, proč se mu to děje,“ vysvět­lu­je Hanks.

            „Robert Langdon si zce­la nepo­chyb­ně na začát­ku toho­to fil­mu pro­chá­zí svým vlast­ním sou­kro­mým peklem – svým osob­ním infer­nem,“ míní Dan Brown. Probouzí se v nemoc­nič­ním poko­ji, lidé se ho sna­ží zabít a on nemá nejmen­ší tuše­ní, co je zač arte­fakt, kte­rý má u sebe. Musí se vydat po sérii stop, na jejichž kon­ci by se měla nachá­zet odpo­věď na otáz­ku, kdo se ho pokou­ší zabít a proč. Nakonec si uvě­do­mu­je, že tu jde o mno­hem více než pou­ze o jeho osob­ní zále­ži­tos­ti – ve sku­teč­nos­ti je tu v sáz­ce osud celé pla­ne­ty.“

            Inferno je zatím nej­ví­ce vizu­ál­ně sty­li­zo­va­ným fil­mem z celé série a obsa­hu­je sérii tajem­ných sno­vých vizí, kte­ré divá­ko­vi uka­zu­jí, co se Langdonovi ode­hrá­vá v hla­vě, a film tak zís­ká­vá zce­la odliš­nou atmo­sfé­ru, než jakou měly před­cho­zí sním­ky. Právě to je důvo­dem, proč reži­sé­ra Rona Howarda tato série tak při­ta­hu­je – z 23 celo­ve­čer­ních sním­ků, kte­ré v prů­bě­hu více než tří dese­ti­le­tí nato­čil, se roz­ho­dl reží­ro­vat jedi­ná dvě pokra­čo­vá­ní, a to sní­mek Andělé a démo­ni a nyní také Inferno. „Našly by se posta­vy, kte­ré mám rád tak jako Roberta Langdona, ale sna­žím se vždy zkou­šet nové věci. Je to zají­ma­věj­ší než se jen neu­stá­le opa­ko­vat,“ vysvět­lu­je Howard. „Ale na fil­mech na moti­vy knih Dana Browna je skvě­lé to, že je kaž­dý z nich tak odliš­ný a v kaž­dém pří­bě­hu se zabý­vá­me jiný­mi moti­vy. Inferno je zatím po sty­lis­tic­ké strán­ce nej­ví­ce odliš­ným dílem z celé série. Mám tak mož­nost se vrá­tit k posta­vě, kte­rou mám rád, ale sou­čas­ně si mohu vyzkou­šet něco zce­la nové­ho.“

            Ve fil­mu je Langdon nucen roz­luš­tit hádan­ky, kte­ré sou­vi­sí s Danteho epic­kou bás­ní. „Langdonova mysl, trpí­cí pře­lu­dy, je trýz­ně­na mužem, kte­rý je Dantem posed­lý,“ vysvět­lu­je Howard. „Langdon je tak nucen cho­pit se pomy­sl­ných díl­ků celé sklá­dač­ky a pocho­pit, co se mu sna­ží sdě­lit.“

            „Dante vymys­lel moder­ní kon­cep­ci pek­la,“ říká pro­du­cent Brian Grazer. „Ve svém díle Dante pozo­ru­je pozem­ské hříš­ní­ky, trpí­cí za hří­chy, kte­ré spácha­li. To je zákla­dem háda­nek, kte­ré Langdon v tom­to fil­mu musí vyře­šit. Dante peklo popsal; Boticelli ho nakres­lil; ale pou­ze sym­bo­log Robert Langdon může zabrá­nit peklu na Zemi a zasta­vit vypuš­tě­ní smr­tí­cí­ho viru.“

            Jedním z důvo­dů, proč si Brownovy kni­hy našly tolik čte­ná­řů, je jeho geni­ál­ní schop­nost pře­vést sku­teč­né záha­dy z naší minu­los­ti do podo­by napí­na­vých thrille­rů pro moder­ní­ho čte­ná­ře či divá­ka. V pří­pa­dě Inferna je zdro­jem Brownovy inspi­ra­ce Danteho Peklo. Dante, slav­ný ital­ský bás­ník ze čtr­nác­té­ho sto­le­tí, se sna­žil ve svém díle popsat pouť duše na ces­tě k Bohu, kdy prv­ním kro­kem je odvr­že­ní hříchů. Sám Dante je tu pro­vá­děn deví­ti kru­hy pek­la, kde je svěd­kem sym­bo­lic­ké­ho potres­tá­ní hříš­ní­ků: vyk­la­da­či budouc­nos­ti mají hla­vy na těla nasa­ze­ny opač­ně, tak­že vidí pou­ze za sebe, zko­rum­po­va­ní poli­ti­ci jsou namá­če­ni do vrou­cí­ho deh­tu. Nejpřísnější tres­ty jsou vyhra­ze­ny pro nej­vět­ší padou­chy a zrád­ce: ve třech Satanových tla­mách jsou navě­ky pojí­dá­ni Cassius a Brutus, kte­ří zavraž­di­li Julia Caesara, a také Jidáš Iškariotský.

            Tím nej­těž­ším pro Browna bylo pro­stu­do­vat geni­ál­ní dílo, kte­ré inspi­ru­je čte­ná­ře a uměl­ce již po 800 let, a obje­vit v něm prv­ky, jež by moh­ly být uplat­ně­ny v rám­ci thrille­ru s Robertem Langdonem. Odpovědí mu byly dva kon­cep­ty před­sta­vy novo­do­bé­ho pek­la, kte­ré se navzá­jem veli­ce dob­ře dopl­ňo­va­ly: na jed­né stra­ně pře­lid­ně­ný svět, ve kte­rém trpí hla­dy mili­ar­dy lidí, a na stra­ně dru­hé nemoc, schop­ná polo­vi­nu lid­ské popu­la­ce zahu­bit. A prá­vě na tako­vou vizi pek­la na Zemi Brown uplat­ňu­je Danteho spra­ve­dl­nost: aby padouch jeho pří­bě­hu potrestal svět za to, že se v něm lidé pře­mno­ži­li nad únos­nou míru, vypus­tí do něj vra­žed­nou nemoc, kte­rá jich mili­ar­dy zahu­bí.

            „Říkal jsem si, že by byl skvě­lý nápad před­sta­vit čte­ná­řům padou­cha, kte­rý zjis­til, že se v posled­ních osm­de­sá­ti letech množ­ství lidí na Zemi ztroj­ná­so­bi­lo, a roz­ho­dl se pro­blém vyře­šit veli­ce spe­ci­fic­kým způ­so­bem,“ říká Dan Brown. „Jako kluk jsem Danteho dílo četl, jak na střed­ní ško­le, tak i na vyso­ké, ale musel jsem si ho pře­číst mno­ho­krát opa­ko­va­ně, abych při­šel na způ­sob, jak z této epic­ké bás­ně ze tři­nác­té­ho sto­le­tí vytvo­řit napí­na­vý thriller.“

            V roli harvard­ské­ho sym­bo­lo­ga se pocho­pi­tel­ně vra­cí Tom Hanks. Howard míní, že mu tato role doko­na­le sed­ne. „Jedním z důvo­dů, proč Toma v téhle roli mají všich­ni rádi, je to, že on je Robertem Langdonem ve svém běž­ném živo­tě,“ sou­dí Howard. „Oba jsou pohá­ně­ni zvě­da­vos­tí, sdí­le­jí smy­sl pro suchý humor a jsou to lidé, kte­rým když před­ho­dí­te něja­kou hádan­ku, se do ní jako psi do kos­ti neú­stup­ně zakous­nou a nepus­tí – svět kolem nich je fas­ci­nu­je a mají pozo­ru­hod­nou mysl, kte­rá jim umož­ňu­je ho roz­šif­ro­vat. A ješ­tě k tomu se jed­ná o jed­no­ho z nej­lep­ších her­ců naší gene­ra­ce.“

            Hanks se k roli Roberta Langdona vždy vra­cí s vel­kou rados­tí, pro­to­že roz­plé­tá­ní háda­nek se niče­mu nevy­rov­ná. „Dan Brown vytvo­řil posta­vu, po kte­ré může­te sáh­nout kdy­ko­liv zno­vu,“ říká. „Vždycky tu bude něja­ká hádan­ka, kte­rou bude potře­ba vyře­šit. Tyhle fil­my jsou ohrom­ně zábav­né a něco se z nich může­te i dozvě­dět.“

            Jako obvykle se pří­běh Dana Browna ode­hrá­vá na mís­tech po celém svě­tě, což tvůr­cům fil­mu poskyt­lo mož­nost obklo­pit Hankse růz­no­ro­dou sku­pi­nou mezi­ná­rod­ních her­ců: brit­ská hereč­ka Felicity Jones před­sta­vu­je Siennu Brooksovou, fran­couz­ský herec Omar Sy Christopha Boucharda, slav­ný indic­ký herec Irrfan Khan ztvár­nil roli Harryho Simse a dán­ská hereč­ka Sidse Babett Knudsen se uja­la role dok­tor­ky Elizabeth Sinskeyové. Američan Ben Foster se pak obje­vu­je v roli bio­in­že­ný­ra Bertranda Zobrista. „Jedním ze vzru­šu­jí­cích aspek­tů pří­bě­hů Dana Browna je to, že jejich glo­bál­ní pří­běhy dáva­jí mož­nost obsa­dit do dané role toho sku­teč­ně nej­lep­ší­ho her­ce, jaký se pro ni hodí, bez ohle­du na jeho národ­nost,“ míní Brian Grazer. „Je to důle­ži­té a nezbyt­né, pro­to­že jeden ze způ­sobů, jakým Ron Langdonovy pří­běhy, ode­hrá­va­jí­cí se po celém svě­tě, vyprá­ví, je ten, že ho obklo­pí her­ci, kte­ří pochá­ze­jí z nej­růz­něj­ších kou­tů svě­ta.“

            Stejně jako v pří­pa­dě Šifry mis­tra LeonardaAndělů a démo­nů se i v pří­pa­dě Inferna Dan Brown dotý­ká témat, kte­rá jsou v sou­čas­ném svě­tě vel­mi rele­vant­ní. Jak Tom Hanks při­po­mí­ná, „v Brownových kni­hách a ve fil­mech pod­le nich se vždy vysky­tu­jí něja­ké obec­né otáz­ky.“ V pří­pa­dě Inferna se jed­ná o pře­lid­ně­ní. „Opravdu se rodí pří­liš mno­ho lidí? Existuje způ­sob, jak bychom moh­li pro­blém pře­lid­ně­ní vyře­šit? Nebo se náš svět sta­ne novou ver­zí Danteho pek­la?“

            Tak jako před­chá­ze­jí­cí fil­my této série je i Inferno vskut­ku glo­bál­ním dob­ro­druž­stvím. „To je jed­na z pří­jem­ných výhod účin­ko­vá­ní v těch­to fil­mech,“ říká Hanks. „Vždycky jsme se dosta­li na fas­ci­nu­jí­cí a zce­la reál­ná mís­ta. V pří­pa­dě Inferna jsme se napří­klad doo­prav­dy ocit­li na stře­še bazi­li­ky sva­té­ho Marka v Benátkách a to jsou pros­tě doko­na­lé fil­mo­vé kuli­sy, jaké jen tak něco netrumf­ne!“

            „Při natá­če­ní jaké­ho­ko­liv fil­mu je vždy skvě­lé, pokud se může­te doo­prav­dy vydat na mís­ta, kde se děj ode­hrá­vá,“ sou­dí Howard. „Dnes lze posta­vit doko­na­lé deko­ra­ce, počí­ta­čo­vá gra­fi­ka je úžas­ná věc, ale nic z toho se nedo­ká­že vyrov­nat situ­a­ci, kdy se na daném mís­tě sku­teč­ně ocit­ne­te. Velmi spe­ci­fic­kým způ­so­bem to ovliv­ní všech­ny před kame­ra­mi i za nimi.“

            Přesně v duchu díla Dana Browna je divák vždy pří­to­men tomu, když Langdon roz­klí­ču­je dal­ší záha­du, čímž pro divá­ky vzni­ká oje­di­ně­lý záži­tek, kte­rý se od těch­to fil­mů nau­či­li oče­ká­vat.

            „Diváci se na Inferno prá­vem těší, pro­to­že v sobě ten­to film spo­ju­je dra­ma, akč­ní scé­ny, jed­ná se o thriller a má v sobě i lid­ský roz­měr,“ vysvět­lu­je Grazer. „Nabízí veš­ke­ré prv­ky tra­dič­ní­ho thrille­ru, roz­sáh­lý mezi­ná­rod­ní herec­ký tým, může­te se podí­vat na exo­tic­ká a svým způ­so­bem až fan­tas­tic­ká mís­ta po celém svě­tě a to vše za dopro­vo­du Roberta Langdona v podá­ní Toma Hankse.“

            Celý film pod­le Grazera fun­gu­je veli­ce dob­ře jako dal­ší díl série, ale sou­čas­ně je ho mož­no vní­mat i zce­la oddě­le­ně. „Pokud jste nevi­dě­li Šifru mis­tra Leonarda nebo Anděly a démo­ny, bude se vám přes­to veli­ce líbit, pro­to­že fun­gu­je i jako samo­stat­ný film, jako film, kte­rý je od toho vše­ho zce­la oddě­le­ný. Ale jed­ná se o skvě­lou vstu­pen­ku do této celo­svě­to­vé série.“

            Ben Foster vše zasa­zu­je do pat­řič­né­ho kon­tex­tu. „Mám tuhle fil­mo­vou sérii oprav­du moc rád,“ říká. „Něco se z ní dozví­te, obje­vu­jí se v ní skvě­lé posta­vy, podí­vá­te se na různá mís­ta po svě­tě a celou dobu si u nich hry­že­te neh­ty napě­tím. Jsou to kva­lit­ní a veli­ce zábav­né fil­my.“

            Natáčení v exte­ri­é­rech po celém svě­tě také umož­ňu­je vyu­žít veli­ce roz­ma­ni­té­ho herec­ké­ho týmu i štá­bu. „Na natá­če­ní thrille­rů Dana Browna o Robertovi Langdonovi je úžas­né to, že veli­ce při­ro­ze­ným způ­so­bem vzni­ká důvod, proč do tako­vé­ho fil­mu obsa­dit her­ce z celé­ho svě­ta,“ vysvět­lu­je pro­du­cent Brian Grazer.

            Ve stře­du dění se samo­zřej­mě oci­tá Tom Hanks coby Robert Langdon. Prohlašuje, že Inferno je pro tuto posta­vu veli­ce pře­lo­mo­vým bodem. „Obvykle ví napros­to vše o sym­bo­lech, umě­ní, his­to­rii, archi­tek­tu­ře, poli­ti­ce a geo­po­li­tic­kých kul­tu­rách. Ale na začát­ku toho­to fil­mu nemá nejmen­ší tuše­ní, kde se oci­tl a proč,“ popi­su­je Hanks. „Vydává se do Benátek, Florencie a Istanbulu – na mís­ta, kte­rá by měl znát do nejmen­ších detai­lů, ale není tomu tak. Od samé­ho počát­ku je tak divá­kům před­lo­že­na záha­da – jak při­šel ke své amné­zii? Proč byl prá­vě tam, kde byl?“

            Po Hanksově boku se obje­vu­je na Oscara nomi­no­va­ná hereč­ka Felicity Jones, kte­rá si zahrá­la roli dok­tor­ky Sienny Brooksové. Podle Jones je tato posta­va kom­plex­něj­ší, než by se moh­lo zdát. „Sienna je mla­dá žena, kte­rá se veli­ce aktiv­ně věnu­je eko­lo­gii, zále­ží jí na tom, co dělá,“ míní Jones. „Sienna Brooks není tako­vá, jaká se zdá, ale nave­nek je někým, kdo se zaple­te do řeše­ní záha­dy, sou­vi­se­jí­cí s hle­dá­ním smr­tí­cí­ho viru.“

            To je jeden z aspek­tů, kte­rý­mi ji tato role při­ta­ho­va­la. „Jedná se o sou­do­bý pří­běh o para­no­ie, stra­chu z vlád­ních struk­tur a o tom, komu může­me důvě­řo­vat.“

            Podle svých slov se při zpra­co­vá­ní své posta­vy Jones inspi­ro­va­la pří­mo zdro­jo­vým mate­ri­á­lem. „Když jsem se dozvě­dě­la, že jsem roli Sienny dosta­la, pře­čet­la jsem si kni­hu Dana Browna – bylo to veli­ce zábav­né čte­ní,“ vzpo­mí­ná. „V prů­bě­hu natá­če­ní jsem se ke kniž­ní Sienně neu­stá­le vra­ce­la a obje­vo­va­la drob­né názna­ky toho, jaká je její minu­lost, jež jsem moh­la při jejím ztvár­ně­ní uplat­nit. Knížky pro mě během natá­če­ní byly oprav­du cen­ným zdro­jem infor­ma­cí.“

            Francouzský herec Omar Sy, kte­rý ztvár­nil posta­vu Christopa Boucharda, hovo­ří o mezi­ná­rod­ním herec­kém týmu a štá­bu, kte­rý se na fil­mu Inferno podí­lel. „Najdete tu Angličany, Američany, Italy, Maďary, Francouze, Indy, Dány i Švýcary – lidi z celé­ho svě­ta, kte­ří sdí­le­jí spo­leč­ný cíl, krá­če­jí jed­not­ným smě­rem a vklá­da­jí svou ener­gii do téhož pro­jek­tu,“ popi­su­je Sy. „Je to veli­ce pří­jem­ný pocit a jsem hrdý na to, že jsem se na tom mohl podí­let.“

            Pro Syho byl sní­mek Inferno víta­nou pří­le­ži­tos­tí zahrát si roli, kte­rá je výraz­ným opa­kem toho, na co jsou u něj ve Francii divá­ci na roz­díl od těch ame­ric­kých zvyklí. „Mám boha­té zku­še­nos­ti s kome­di­e­mi – pořád se usmí­vám,“ vysvět­lu­je. „Ale v tom­to fil­mu jsem díky Ronovi dostal šan­ci zahrát si drs­ňá­ka a mám oprav­du vel­kou radost. Taková role byla vždyc­ky mým snem. A vlast­ně to ani neby­lo moc těž­ké – pros­tě jsem se jenom pře­stal usmí­vat!“

            Ben Foster ztvár­nil kom­plex­ní posta­vu Bertranda Zobrista, kte­rá v rám­ci celé hlav­ní záplet­ky sehrá­vá vel­mi význam­nou roli. „Mojí posta­vou je bio­in­že­nýr, dá se asi říci pro­vo­ka­tér, kte­rý roze­bí­rá smr­tí­cí rea­li­tu pře­lid­ně­ní,“ vysvět­lu­je Foster. „Je odhod­la­ný vytvo­řit virus a vypus­tit ho mezi lidi ve sna­ze zachrá­nit Zemi před vět­ší kata­stro­fou.“

            „První, co mi Ron řekl, bylo, že nechce, aby divá­ci při odcho­du z kina uva­žo­va­li o tom, jest­li byla moje posta­va klad­ná nebo zápor­ná,“ pokra­ču­je Foster. „Bylo pro něj důle­ži­té, aby dosta­li na tuhle otáz­ku jas­nou odpo­věď.“

            Jedním z důvo­dů, proč je Zorbist tak fas­ci­nu­jí­cí, je sku­teč­nost, že ačko­liv jsou jeho postu­py napros­to šíle­né, je scho­pen vel­mi meto­dic­ky a (téměř) pře­svěd­či­vě obhá­jit jejich nezbyt­nost. „Dialogy byly veli­ce nároč­né, pro­to­že pro RonaDavida Koeppa (sce­náris­tu) bylo veli­ce pod­stat­né, aby všech­ny sta­tis­ti­ky, kte­ré uvá­dí­me, byly prav­di­vé a správ­né,“ vysvět­lu­je Foster. „Zabýváme se tu sku­teč­ný­mi fak­ty, kte­rá jsou uspo­řá­dá­na tak, aby půso­bi­la jako pře­svěd­či­vé argu­men­ty. Zvířata, far­my, lesy i půda samot­ná jsou kul­ti­vo­vá­ny s cílem pomo­ci eko­sys­té­mům v pře­ži­tí. Když se začne­te zabý­vat lid­mi, podob­né otáz­ky začí­na­jí být veli­ce rych­le osob­ní a děsi­vé.“

            Slavný indic­ký herec Irrfan Khan si zahrál Harryho Simse, Probošta taj­né orga­ni­za­ce Konsorcium. „Na počát­ku Sims zod­po­ví­dá za chod kon­sor­cia, kte­ré dohlí­ží na plně­ní Zobristových cílů,“ říká Khan. „Zobrist je kli­en­tem Konsorcia, ale Světová zdra­vot­nic­ká orga­ni­za­ce tuší, že se sna­ží vytvo­řit virus, kte­rý je scho­pen zahu­bit polo­vi­nu lid­stva, tak­že by si s ním rádi poho­vo­ři­li. Mým úko­lem se poslé­ze stá­vá zabrá­nit rea­li­za­ci Zobristových snů.“

            Ačkoliv se film natá­čel na mno­ha výji­meč­ných sku­teč­ných loka­cích, pro­hla­šu­je Khan, že ta, kte­rá jeho posta­vu odrá­ží nej­lé­pe, vyrost­la v jed­nom z ate­li­é­rů: má tím na mys­li Simsovu kan­ce­lář na lodi Konsorcia. „Líbí se mi, jakou kan­ce­lář mi vytvo­ři­li – je vyba­ve­na špič­ko­vou tech­ni­kou, je doko­na­lá a úžas­ná,“ říká. „Všechno je veli­ce peč­li­vé, a přes­ně tako­vý je i Probošt; jeho prá­ce je veli­ce nebez­peč­ná a taj­ná a to jeho kan­ce­lář doko­na­le reflek­tu­je.“

            Dánská hereč­ka Sidse Babett Knudsen ztvár­ni­la dok­tor­ku Elizabeth Sinskeyovou, vedou­cí Světové zdra­vot­nic­ké orga­ni­za­ce, kte­rá se sna­ží zabrá­nit roz­ší­ře­ní smr­tí­cí­ho viru. „Má jen veli­ce málo času na to, aby vir vysto­po­va­la, jinak se dosta­ne mezi lidi a všech­ny nás zahu­bí,“ popi­su­je. „A kro­mě toho se ona sama s Langdonem nevi­dí popr­vé.“

            Babett Knudsen, kte­rá je ame­ric­kým divá­kům zná­má pře­de­vším svou hlav­ní rolí v dán­ském tele­viz­ním seri­á­lu Vláda říká, že ji tato role při­ta­ho­va­la sku­teč­nos­tí, že je její posta­va zpo­čát­ku poměr­ně záhad­ná. „Líbí se mi, že ale­spoň po něja­ký čas je Sinskeyová zaha­le­na tajem­stvím,“ říká Knudsen. „Nevíme, o co přes­ně usi­lu­je, ale má skry­té úmys­ly, jako všech­ny ostat­ní posta­vy ve fil­mu. Takže jsem si s tou­to sku­teč­nos­tí poně­kud pohrá­va­la a uží­va­la si to.“

            Snímek Inferno byl pro Babett Knudsen také jis­tým debu­tem: ješ­tě nikdy nena­tá­če­la akč­ní kaska­dér­ské scé­ny. „Točila jsem něja­ké pod­vod­ní zábě­ry v nádr­ži,“ podo­tý­ká. „Musela jsem se pono­řit do vody, vylo­vit taš­ku a umís­tit ji do pře­prav­ní­ho oba­lu. Bylo to pře­kva­pi­vě nároč­né, pro­to­že jsem toho pod vodou moc nevi­dě­la. Bylo to také vzru­šu­jí­cí – netu­ši­la jsem, že doká­žu zadr­žet dech na tak dlou­hou dobu.“

            Film se sna­ží nechat na divá­ko­vi samot­ném posou­ze­ní toho, kdo je klad­nou posta­vou a kdo posta­vou zápor­nou. „Rozdíl mezi tímhle fil­mem a před­cho­zí­mi dvě­ma je v tom, že v tom­to pří­pa­dě se jed­ná o sou­boj s časem, což celý film neu­stá­le žene kupře­du,“ vysvět­lu­je Omar Sy. „Narážíme tu také na filo­zo­fic­kou otáz­ku naší pří­tom­nos­ti na této pla­ne­tě, kte­rá je veli­ce zají­ma­vá. Jsem zvě­da­vý, jak si to vše divá­ci vylo­ží.“

            Děj thrille­ru Inferno se ode­hrá­vá na krás­ných a his­to­ric­ky vel­mi význam­ných loka­cích. Velká část fil­mu – celých 70 pro­cent – se natá­če­la v exte­ri­é­rech v Benátkách, Florencii, Budapešti a Istanbulu.

            Natáčení zača­lo v Benátkách na pře­krás­ném náměs­tí sv. Marka, kde se Langdon a Sienna vydá­va­jí po sto­pách až do Dóžecího palá­ce.

            Náměstí sv. Marka nebo­li Piazza San Marco je sym­bo­lic­kým srd­cem Benátek; bývá ozna­čo­vá­no za při­jí­ma­cí kom­na­tu Evropy. Na jed­nom jeho kon­ci se nachá­zí vel­ko­le­pá bazi­li­ka sva­té­ho Marka, upro­střed se tyčí zvo­ni­ce a ze třech stran ho obklo­pu­je ele­gant­ní arká­do­vá kolo­ná­da. Dóžecí palác, kte­rý se nachá­zí na nábře­ží u náměs­tí, je gotic­kou budo­vu v benát­ském sty­lu. Jak jeho jmé­no napo­ví­dá, síd­lil zde benát­ský dóže, hlav­ní před­sta­vi­tel býva­lé Benátské repub­li­ky. Palác byl v roce 1923 zpro­voz­něn jako muze­um.

            Během honič­ky ve Florencii se Langdon se Siennou oci­ta­jí ve vel­ko­le­pých zahra­dách palá­ce Pitti, aby násled­ně unik­li taj­ným výcho­dem ze zahrad Boboli. Ten je zave­de do Corridoio Vasariano, lemu­jí­cí celou dél­ku mos­tu Ponte Vecchio až do pro­stor Galeria deg­li Uffizi. Poté, co se jim pro­ná­sle­dov­né­ho nepo­da­ří dostih­nout, se dvo­ji­ce zno­vu setká­vá na nádvo­ří palá­ce.

            Palác Pitti je obrov­ským palá­cem, kte­rý se datu­je až do 15. sto­le­tí. Jeho nej­slav­něj­ším vlast­ní­kem byl vel­ko­vé­vo­da Cosimo I de“ Medici a palác slou­žil jako ofi­ci­ál­ní síd­lo jeho rodi­ny.

            Za palá­cem se tyčí majestát­ní zahra­dy Boboli. Původně byly navr­že­ny prá­vě pro Mediceje a jsou jed­ním z nej­ra­něj­ších pří­kla­dů ital­ských zahrad, kte­ré poz­dě­ji inspi­ro­va­ly mno­hé evrop­ské dvo­ry. Zahrady se roz­klá­da­jí na veli­ce roz­leh­lé plo­še a tvo­ří pří­rod­ní muze­um antic­kých i rene­sanč­ních soch plné jes­ky­ní a vel­kých fon­tán.

            Jedinečnou památ­kou je flo­rent­ský most Ponte Vecchio. Jeho nej­po­zo­ru­hod­něj­ší domi­nan­tou je množ­ství obcho­dů, vybu­do­va­ných po jeho okra­jích a pode­pře­ných kůly. Po mos­tu také vede chod­ba Corridoio Vasariano, kte­rá spo­ju­je palác Pitti s muze­em Uffizi, jed­nou z nej­vy­hlá­še­něj­ších umě­lec­kých gale­rií na svě­tě. Most, kte­rý popr­vé vysta­vě­li v dáv­ných dobách Etruskové, je jedi­ným z flo­rent­ských mos­tů, kte­rý pře­žil nepo­ško­ze­ný dru­hou svě­to­vou vál­ku.

            Stopy poslé­ze Langdona se Siennou zavá­dě­jí do ohro­mu­jí­cí Síně pěti­set v Palazzo Vecchio.

            Palazzo Vecchio nebo­li Starý palác je flo­rent­skou rad­ni­cí a jed­ná se o jed­no z nej­vý­znam­něj­ších veřej­ných míst v Itálii. Ačkoliv vět­ši­nu toho­to palá­ce nyní zabí­ra­jí muzej­ní pro­sto­ry, zůstá­vá sym­bo­lem míst­ní vlá­dy. Od roku 1872 v něm síd­lí sta­ros­ta Florencie a je také síd­lem měst­ské rady. Štáb fil­mu Inferno zde natá­čel po čty­ři dny, aby zazna­me­nal scé­ny, ve kte­rých se Langdon sna­ží zjis­tit, jak se v aktu­ál­ní situ­a­ci přes­ně oci­tl. Štáb vyu­žil v palá­ci řadu pros­to, mimo jiné napří­klad síň pěti­set, síň map či šat­nu, a také prv­ní nádvo­ří.

            Langdon se Siennou násled­ně pokra­ču­jí po sto­pách, kte­ré Zobrist zane­chal, až do bap­ti­se­ria San Giovanni nebo­li křest­ní kap­le sva­té­ho Jana Křtitele.

            Baptiserium se nachá­zí na náměs­tí Piazza del Duomo. Nejenže se jed­ná o jed­nu z nej­star­ších budov ve měs­tě (sta­vět se zača­lo v roce 1059), ale jde také o jed­nu z nej­vý­znam­něj­ších cír­kev­ních budov ve Florencii. V této křest­ní kap­li, zná­mé pozo­ru­hod­nou bron­zo­vou brá­nou, ozna­čo­va­nou též Rajská brá­na, byl pokřtěn jak sám Dante, tak i řada dal­ších význač­ných osob Renesance, a až do kon­ce 19. sto­le­tí také všich­ni flo­rent­ští kato­lí­ci.

            Jedná se o osmi­úhel­ní­ko­vou stav­bu, kte­rá je zvnějš­ku pokry­ta bílým a zele­ným mra­mo­rem. Interiér je pak kom­plet­ně pokry­tý mozai­ka­mi, zná­zor­ňu­jí­cí­mi hie­rar­chie andě­lů, výje­vy z kni­hy Genesis, život patri­ar­chy Josefa, život Ježíše Krista, život sva­té­ho Jana Křtitele a posled­ní soud.

            V Budapešti se natá­če­lo hned něko­lik scén včet­ně val­né vět­ši­ny scén v ate­li­é­rech. Exteriéry toho­to měs­ta moh­ly svým evrop­ským sty­lem zastou­pit vět­ši­nu míst, kte­rá pro­ta­go­nis­té fil­mu navště­vu­jí.

            Například scé­na, během kte­ré Langdon se Siennou zjiš­ťu­jí, že ze Starého palá­ce zmi­ze­la Danteho posmrt­ná mas­ka, se ve sku­teč­nos­ti natá­če­la v pro­sto­rách etno­gra­fic­ké­ho muzea v Budapešti. Zde se také ode­hrá­vá scé­na, ve kte­ré šoko­va­ní Langdon se Siennou sle­du­jí zázna­my z bez­peč­nost­ních kamer.

            Budapešťské etno­gra­fic­ké muze­um je jed­ním z nej­roz­sáh­lej­ších a nej­vý­znam­něj­ších evrop­ských muzeí. V jeho roz­ma­ni­tých sbír­kách se nachá­zí více než 200 tisíc etno­gra­fic­kých arte­fak­tů, ale také his­to­ric­kých foto­gra­fií, ruko­pi­sů, zázna­mů lido­vé hud­by, fil­mů a videí týka­jí­cích se jak kul­tur­ní his­to­rie maďar­ské, tak i mezi­ná­rod­ní.

            Scény, ve kte­rých jsou Langdon se Siennou pro­ná­sle­do­vá­ni pod­zem­ní kap­lí v benát­ské bazi­li­ce sva­té­ho Marka se natá­če­ly ve skle­pe­ních pozo­ru­hod­né­ho muzea Kiscelli v Budapešti.

            Muzeum Kiscelli, kte­ré se nachá­zí na úbo­čí kop­ce v Budě, sestá­vá z býva­lé­ho barok­ní­ho kláš­te­ra a kos­te­la. V prů­bě­hu dese­ti­le­tí byla tato budo­va vyu­ží­vá­na také jako vojen­ská kasár­na a laza­ret, než ji v roce 1910 zakou­pil vídeň­ský sbě­ra­tel umě­ní a výrob­ce nábyt­ku Max Schmidt, kte­rý ji pro­mě­nil v luxus­ní síd­lo. Schmidt ve své posled­ní vůli budo­vu i poze­mek odká­zal míst­ní­mu lidu pod pod­mín­kou, že zde budou pro­vo­zo­vá­ny park a muze­um pří­stup­né veřej­nos­ti. Navzdory váž­né­mu poško­ze­ní v prů­bě­hu dru­hé svě­to­vé vál­ky budo­va stá­le sto­jí a slou­ží jako pozo­ru­hod­né muze­um a umě­lec­ká gale­rie.

            Děsivé a podiv­né scé­ny, kte­ré se ode­hrá­va­jí v Langdonových vidi­nách, se natá­če­ly v maleb­né ulič­ce ved­le budo­vy maďar­ské Státní ope­ry.

            Budova maďar­ské Státní ope­ry byla navr­že­na Miklosem Yblem, význam­nou osob­nos­tí maďar­ské archi­tek­tu­ry 19. sto­le­tí, a veřej­nos­ti byla popr­vé zpří­stup­ně­na v roce 1884.

            Budova v novo­re­ne­sanč­ním sty­lu s prv­ky baro­ka je vyzdo­be­na mimo jiné obra­zy a socha­mi před­ních postav maďar­ské­ho umě­ní. Po vizu­ál­ní i akus­tic­ké strán­ce je buda­pešťská ope­ra pova­žo­vá­na za jeden z nej­lep­ších oper­ních sálů na svě­tě.

            Maďarské národ­ní muze­um zastou­pi­lo Harvardovu uni­ver­zi­tu ve scé­nách, v nichž se Langdon sna­ží oži­vit své vzpo­mín­ky.

            Maďarské národ­ní muze­um je nej­star­ším veřej­ným muze­em v Maďarsku. Současná budo­va byla posta­ve­na v letech 1837 až 1847 a je skvě­lou ukáz­kou novo­kla­si­cis­tic­ké archi­tek­tu­ry. Muzeum, zalo­že­né před 200 lety, se věnu­je maďar­ské his­to­rii a dodnes zůstá­vá sym­bo­lem maďar­ské národ­ní iden­ti­ty.

            Menší štáb se při natá­če­ní vydal také do mýtic­ké­ho Istanbulu v Turecku, aby zde během jed­no­ho víken­du nato­čil pří­jezd Langdona, Sinskeyové a Simse do ohro­mu­jí­cí­ho chrá­mu Hagia Sofia, jinak též chrám Boží moud­ros­ti.

            Chrám Boží moud­ros­ti býval chrá­mem, poté se z něj sta­la meši­ta a v sou­čas­nos­ti slou­ží jako muze­um. Byl posta­ven v šes­tém sto­le­tí naše­ho leto­poč­tu na pří­kaz byzant­ské­ho císa­ře Justiniána a je jedi­nou budo­vou na svě­tě, kte­rá slou­ži­la cel­kem třem růz­ným nábo­žen­stvím: pohan­ské­mu, orto­dox­ní­mu křes­ťan­ské­mu a sun­nit­ské­mu islá­mu.

            Pod budo­vou se nachá­ze­jí roz­sáh­lé nádr­že, o kte­rých his­to­ri­ci tvr­dí, že jsou tak roz­leh­lé, že by se do nich vešla celá loď. Tyto nádr­že byly výtvar­ným týmem fil­mu Inferno vybu­do­vá­ny za úče­lem natá­če­ní vyvr­cho­le­ní celé­ho fil­mu v buda­pešťských ate­li­é­rech.

            Ačkoliv se řada scén z Florencie sku­teč­ně v tom­to měs­tě i natá­če­la, někte­ré z nich byly nato­če­ny v Budapešti, kte­rá ve fil­mu Florencii čás­teč­ně zastou­pi­la. Velice čas­to se zábě­ry, kte­ré se ve fil­mu ode­hrá­va­jí na jed­nom mís­tě, natá­če­ly v něko­li­ka růz­ných loka­cích v růz­ných měs­tech, a na výtvar­ní­ko­vi Peterovi Wenhamovi bylo, aby všech­ny tyto zábě­ry půso­bi­ly zce­la celist­vým a jed­not­ným dojmem.

            Aby jed­no měs­to vypa­da­lo jako měs­to jiné, dohlí­žel na veš­ke­ré prá­ce Wenham osob­ně. Některé z pří­kla­dů jeho prá­ce jsou poměr­ně oči­vid­né, napří­klad pře­mě­na nápi­sů a pozná­va­cích zna­ček na maďar­ských vozech za nápi­sy a znač­ky ital­ské – a jiné jsou mno­hem nená­pad­něj­ší. „Velice důle­ži­té bylo pou­lič­ní osvět­le­ní,“ říká. „Ve flo­ren­cii mají lam­py želez­né držá­ky, kte­ré jsou zasa­ze­né do zdí, a domi­nant­ní ozdob­né hro­ty. Na budo­vy také při­pev­ňu­je­me vněj­ší žalu­zie – kdo­ko­liv, kdo navští­vil Florencii, je viděl. Bylo pro nás veli­ce důle­ži­té, aby byla ilu­ze kom­plet­ní.“

            Další ilu­ze zahr­no­va­la pro­mě­nu buda­pešťské­ho etno­gra­fic­ké­ho muzea v ital­ské pro­sto­ry, v nichž je ulo­že­na Danteho posmrt­ná mas­ka. Ačkoliv bylo natá­če­ní na sku­teč­ném mís­tě, kde je mas­ka ulo­že­na zce­la vylou­če­né, pozna­me­ná­vá Wenham, že fik­tiv­ní pro­sto­ry byly pro potře­by pří­bě­hu tak jako tak vhod­něj­ší: „Ve sku­teč­nos­ti se posmrt­ná mas­ka nachá­zí v dře­vě­né skříň­ce, vylo­že­né čer­ve­ným same­tem,“ popi­su­je.

            Vzhledem k tomu, že měl mož­nost vytvo­řit pro potře­by této scé­ny pro­sto­ry, kte­ré budou ve fil­mu půso­bit lépe, mohl v buda­pešťském muzeu popus­tit uzdu své kre­a­ti­vi­tě. „Prostory samot­né – šíř­ka cho­deb, prů­cho­dy do dal­ších čás­tí budo­vy – to vše půso­bi­lo přes­ně tak, jak mělo.“ Co už ale tak doce­la správ­ně nepů­so­bi­lo bylo novo­kla­si­cis­tic­ká archi­tek­tu­ra Budapešti. „V Budapešti najde­te nej­růz­něj­ší archi­tek­to­nic­ké sty­ly, ale zce­la jis­tě neob­sa­hu­je žád­né ital­ské prv­ky.“ Aby vše potře­bám fil­mu vyho­vě­lo, vytvo­řil Wenham muzeu pomy­sl­ný kos­tým. „Vynaložili jsme vel­ké úsi­lí, abychom na stá­va­jí­cím mra­mo­ru vytvo­ři­li jakousi ochran­nou vrst­vu, na kte­rou jsme moh­li malo­vat, a poslé­ze zase vše odstra­ni­li. Bylo to jako vytvo­řit muzeu zce­la nový oděv.“

            Budapešť doká­za­la zastou­pit také Benátky, neboť zde Wenham vytvo­řil kryp­ty, nachá­ze­jí­cí se pod bazi­li­kou sva­té­ho Marka. „Z prak­tic­ké­ho hle­dis­ka je pocho­pi­tel­né, že akč­něj­ší scé­ny je lépe točit v deko­ra­cích nebo exte­ri­é­rech, kte­ré nejsou tak vzác­né, jako bazi­li­ka samot­ná,“ říká. „Měli jsme mož­nost natá­čet na bal­ko­nu bazi­li­ky, ale násled­né scé­ny v sobě kom­bi­nu­jí zábě­ry z deko­ra­cí, vytvo­ře­ných v ate­li­é­rech, a umě­lá poza­dí. V Budapešti jsme obje­vi­li muze­um, kte­ré našim potře­bám moh­lo poslou­žit – jed­na­lo se o veli­ce praš­né a chát­ra­jí­cí mís­to a my zde polo­ži­li novou pod­la­hu, kte­rou jsme na zákla­dě peč­li­vé foto­do­ku­men­ta­ce vytvo­ři­li pod­le sku­teč­né pod­la­hy v kryp­tě. Pak jsme vybu­do­va­li zábrad­lí a také oltář pro cír­kev­ní arte­fak­ty.“

            Wenhamův tým vybu­do­val také pod­zem­ní nádr­že pod chrá­mem Hagia Sofia. Pro potře­by pří­bě­hu je zde voda o něco hlub­ší než ve sku­teč­nos­ti a Wenhamovy kuli­sy dle jeho odha­dů zahr­nu­jí jen asi pěti­nu cel­ko­vé roz­lo­hy sku­teč­ných nádr­ží. S pomo­cí mod­ré­ho plát­na byl tým vizu­ál­ních efek­tů scho­pen zajis­tit, aby Wenhamovy kuli­sy půso­bi­ly pat­řič­ně roz­lehle.

            Wenham se také veli­ce těs­ně podí­lel na návr­hu sek­ven­cí z „pekel­né uli­ce“ - podiv­ných scén, v nichž v Langdonově mys­li oží­va­jí výje­vy z Danteho Pekla. „Vytvořili jsme vel­mi bizar­ní pro­stře­dí,“ popi­su­je. „Nenacházíme se v Evropě ani v Americe. Chtěli jsme, aby vše půso­bi­lo jako oby­čej­ná uli­ce s oby­čej­ný­mi lid­mi, dokud se nepo­dí­vá­te tro­chu detail­ně­ji a nezjis­tí­te, že je vše veli­ce podiv­né. Auta jsou výhrad­ně čer­ná. Cedule na uli­cích splý­va­jí s budo­va­mi samot­ný­mi. Silničáři, kte­ří opra­vu­jí vozov­ku, u toho pou­ží­va­jí kopí, tak jako ti na Botticelliho nákre­su pek­la. Všechny tyhle podiv­nos­ti navo­zu­jí dojem zdán­li­vě nor­mál­ní sou­do­bé uli­ce, kte­rá se ale stá­vá stá­le bizar­něj­ší s tím, jak stou­pá zma­te­ní Langdonovy mys­li.“


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup

Části seriálu:  Inferno


  • Inferno - Tentokrát také o smrtícím globálnímu spiknutí!10. května 2021 Inferno - Tentokrát také o smrtícím globálnímu spiknutí! Šifra mistra Leonarda před patnácti lety byla nejlepší adaptací, co se od spisovatele knih plných konspirací čekalo. Andělé a démoni tři roky po prvním díle pokračovali v zavedeném tématu. […] Posted in Retro filmové recenze
  • Inferno - O TVŮRCÍCH25. října 2016 Inferno - O TVŮRCÍCH TOM HANKS (Robert Langdon) je herec, producent a režisér, poctěný mnoha významnými oceněními. Je jedním z pouhých dvou herců v historii, kterým se podařilo získat Oscara za nejlepší […] Posted in Profily osob
  • Inferno - ZAJÍMAVOSTI25. října 2016 Inferno - ZAJÍMAVOSTI - Zobristův smrtící virus vyrobili rekvizitáři dle následujícího receptu: 40 % vody, 30 % rostlinného oleje a 30 % kečupu. - Ron Howard požádal filozofa a futuristu Jasona Silvera, aby mu […] Posted in Zajímavosti
  • Šifra mistra Leonarda28. dubna 2021 Šifra mistra Leonarda Když jsem viděl kolik věcí se napsalo o Šifře (jak se v Cannes filmoví kritici smáli kvůli výkonu Toma Hankse atd..), nechtěl jsem o ní psát hned, ale chtěl jsem jí v sobě nechat vstřebat […] Posted in Retro filmové recenze
  • Jurský svět - důstojné pokračování klasiky4. května 2019 Jurský svět - důstojné pokračování klasiky Tentokrát je to úspěšný film. Producentům v čele s neznámým režisérem Coline Trevorrowem se naštěstí podařilo složit dostatečně zajímavý příběh s vynikajícími dinosaury. Nepotřebovali […] Posted in Retro filmové recenze
  • Andělé a démoni (POP ART Steelbook)28. února 2016 Andělé a démoni (POP ART Steelbook) Co mělo by mělo pokračovat po úspěšném, relativně, filmu? Asi druhý díl, že. Dan Brown napsal pokračování. Nebudu řešit to, jestli byl první díl první nebo druhý, ale knižní verze Andělé a […] Posted in Filmové recenze
  • Šifra mistra Leonarda (POP ART Steelbook)28. února 2016 Šifra mistra Leonarda (POP ART Steelbook) Co pak si pustit večer na domácí televizi? Tak třeba film, který je podle knihy. Šifra mistra Leonarda má nové vydání, pěkně plechové a hodící se do sbírky. Toto nové vydání přináší […] Posted in Filmové recenze
  • Jurský svět10. června 2015 Jurský svět Moje první dojmy z 4. dílu o dinosaurech na ostrově! Tak Jurský park (svět) je zpět. Čtvrtý díl, v očekávání nemožného, překvapil. Je kvalitnější než druhý díl a to je co říct. Dinosauři […] Posted in Filmové premiéry
  • Jurský svět - screeny z CZ Traileru26. listopadu 2014 Jurský svět - screeny z CZ Traileru Posted in Články
  • Životní trefa – na koš přímo od srdce10. července 2022 Životní trefa – na koš přímo od srdce Adama Sandlera nejspíš znáte jako komika z prostoduchých a často až otravných komedií. Podobně ho vnímá i Filmfanatic, jenže poslední dobou si značně poupravuje názor. Sandler totiž stále […] Posted in Filmové recenze

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Stránka načtena za 1,76207 s | počet dotazů: 250 | paměť: 58542 KB. | 12.08.2022 - 04:23:24