Kritiky.cz > Filmy > Retro filmové recenze > Iluzionista - Zapomeňte na kouzelný svět Harryho Pottera.

Iluzionista - Zapomeňte na kouzelný svět Harryho Pottera.

Iluzionista

Zapomeňte na kouz­la, kte­rá jste již vidě­li nebo jste o nich sly­še­li. Zapomeňte na Davieda Copperfielada. Prostě zapo­meň­te na vše, co kdy kouz­la jen při­po­mí­na­lo a nech­te se unést poe­tic­kým vyprá­vě­ním o ilu­zi­o­nis­to­vi Eisenheimovi.

Kouzla a čáry

Pokud se vydá­te na film s názvem Iluzionista, nepo­chyb­ně bude­te oče­ká­vat, že uvi­dí­te fan­tas­tic­ká kou­zel­nic­ká čís­la, při kte­rých se vám bude tajit dech. Ne ve všech fil­mech, kte­ré toto sli­bu­jí se jich sku­teč­ně dočká­te, ovšem v pří­pa­dě Iluzionisti bude­te jis­tě vel­mi pří­jem­ně pře­kva­pe­ni. S magií se setká­te hned v počát­ku fil­mu a neo­pus­tí vás až do spuš­tě­ní závě­reč­ných titul­ků. Jak se děj bude ubí­rat vpřed, mož­ná nejed­no­ho divá­ka napad­ne, že kouz­la zde tvo­ří pou­ze jakousi kuli­su pří­bě­hu, že to nej­dů­le­ži­těj­ší je napros­to mimo oblast kouz­le­ní. Ovšem ne vše je v tom­to fil­mu tak, jak se zdá.

Lidé a láska

Ne pou­ze o kouz­la v tom­to sním­ku běží. Film pře­de­vším pojed­ná­vá o lás­ce. A to (dalo by se říct) v té nej­tra­dič­něj­ší podo­bě. Iluzionista se tedy může jevit jako napros­to tuc­to­vý roman­tic­ký film odě­ný do his­to­ric­kých kos­tý­mů a kulis, ovšem pokud se mu pod­dá­te, boha­tě se vám odmě­ní. Sledovat osu­do­vou lás­ku v podá­ní Eisenheima a vévod­ky­ně z Těšína je samo o sobě magic­ké. Vidíme, jak se pot­ka­jí jako děti, jak spo­lu vyrůs­ta­jí, kvů­li spo­le­čen­ským pomě­rům jsou roz­dě­le­ni a po letech se zno­vu setká­va­jí, kdy Sophie je už (téměř) zasnou­be­ná s jiným. Nebojte se! Tímto vám nepro­zra­zu­ji nic zásad­ní­ho, vše zde uve­de­né se dozví­te asi v prv­ních 20 minu­tách fil­mu. Je fakt, že i násled­ný vývoj děje je poně­kud fád­ní, ale kupo­di­vu vás nepře­sta­ne bavit. To že mužem, kte­rý se zasnou­bí s vévod­ky­ní z Těšína je násled­ník trů­nu princ Leopold,  je tak nějak jas­né od prv­ní chví­le, co se princ obje­ví na scé­ně. Nicméně, jak dopad­ne sou­tě­že­ní dvou mužů roz­díl­né­ho sta­vu i cha­rak­te­ru (tedy Leopolda a Eisenheima) vám nepro­zra­dím. Raději se zamě­řím na hlav­ní pro­ta­go­nis­ty fil­mu.

Fandit či nefandit?

Ústřední roli ilu­zi­o­nis­ty Eisenheima si vystři­hl Edward Norton. Vzhledem k tomu, že se jed­ná o her­ce s vel­mi širo­kým zábě­rem rolí a chrak­te­rů (vzpo­meň­te na Kult háko­vé­ho kří­že a porov­nej­te jej s Allenovým Všichni říka­jí milu­ji tě!), neo­če­ká­vej­te fád­ní herec­ký výkon. Přestože někte­ré scé­ny by moh­ly sklouzá­vat k nechut­né­mu pato­su a srce­bol­ným gri­ma­sám, v Nortonově poje­tí, jsou tyto scé­ny sku­te­ně dojem­né, bez pře­hna­né­ho tla­če­ní na city. V jed­né scé­ně se dokon­ce nemů­že­te ubrá­nit poje­tí, že Eisenheim má oči pod­li­té krví. Ale to jen tak na okraj. Každopádně jest­li máte rádi dobu pánů ve fra­cích - pra­vých gen­tel­ma­nů, bude se vám posta­va Eisenheima v Nortonově podá­ní vel­mi zamlou­vat.

OVŠEM je zde ješ­tě jed­na posta­va, o kte­ré zatím neby­la řeč, ale str­há­vá na sebe vel­mi výraz­ně pozor­nost. Jedná se o posta­vu poli­cej­ní­ho úřed­ní­ka Uhla (k němu se vzta­hu­je i poti­tu­lek: Fandit či nefan­dit?), kte­rý dohlí­ží na Eisenheima na pokyn prin­ce Leopolda. Velitele poli­cie si zahrál Paul Giamatti a to tak nepře­ko­na­tel­ným způ­so­bem, že s ním bude­te napros­to nepo­kry­tě sym­pa­ti­zo­vat až vám to bude pro­ti srs­ti. Nepůjde vám totiž do hla­vy, jak-můžete-fandit-nepříteli (i když de fac­to, zda je Eisenheimovým sku­teč­ným nepří­te­lem je spor­né). Je dost mož­né, že tato okol­nost je dána do jis­té míry tím, že Giamattiho posta­va je lépe napsa­ná, než ostat­ní akté­ři sním­ku. Kupříkladu posta­va vévod­ky­ně z Těšína Sophie (Jessica Biel) je poně­kud topor­ná, tak­že ji uzná­te jako sou­část děje, ale nevzbu­dí ve vás pří­liš emo­cí. I když jis­té kouz­lo u ní může­te najít – ovšem pou­ze v scé­nách, kdy je s Eisenheimem.

Ještě dopl­ním, že násled­ní­ka trů­nu hra­je Rufus Sewell, kte­rý sice ope­ru­je s nepře­hléd­nu­tel­ným cha­risma, ale vzhle­dem k tomu, že je po celý film pre­zen­to­va­ný jako ten-špatný, nemá moc šan­cí, že si jej oblí­bí­te. Což je mimo­cho­dem jedi­né mínus fil­mu. Postavy jsou zde roz­dě­le­ny na ty-hodné a ty-záporné. Díky Bohu aspoň za posta­vu inspek­to­ra Wuhla, kte­rý je dob­ře špat­ný, nebo chce­te­li špan­tě dob­rý. Ale ani ten­to fakt, fil­mu neu­bí­rá na klad­ných bodech.

Prostředí

A tím se dostá­vá­me k posled­ní­mu bodu. Filmovým fajnšme­krům (a samo­zřej­mě nejen jim)  bych dopo­ru­či­la shléd­nu­tí toho­to sním­ku z jed­no­ho pros­té­ho důvo­du. Děj je zasa­zen do Vídně pře­lo­mu sto­le­tí. Jak již ovšem bývá zvy­kem, byl film natá­čen v našich luzích a hájích, jme­no­vi­tě pře­váž­ně v Praze, Táboře a kra­ji­ně již­ních Čech. Je pro­to pro divá­ka zají­ma­vé sle­do­vat, kte­ré loka­ce pozná. Musím se při­znat, že v někte­rých zábě­rech z vol­né kra­ji­ny jsem byla uchvá­ce­na krá­sou pří­ro­dy a muse­la jsem se zamys­let na dím, nako­lik je u nás oprav­du tak krás­ně a nako­lik je to dílo fil­ma­řů a jejich dotvá­ře­ní zábě­rů. Nechám na kaž­dém divá­ko­vi, nechť toto posou­dí sám.

Závěrem

Na závěr si jenom dovo­lu­ji zopa­ko­vat upo­zor­ně­ní z prv­ní­ho odstav­ce. Zapomeňte na všech­no a nech­te se uná­šet pří­bě­hem, her­ci, kra­ji­nou, kouz­ly. Pokud se opros­tí­te od před­sud­ků a raci­o­nál­ní­ho myš­le­ní bude­te doja­ti a obla­že­ni vel­mi pří­jem­ně strá­ve­ný­mi dvě­ma hodi­na­mi. A ješ­tě dopo­ruč­ní: Až při­jde vyvr­cho­le­ní pří­bě­hu, při­jmě­te hoJ


Foto: Bull’s Eye

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,16182 s | počet dotazů: 222 | paměť: 53349 KB. | 17.04.2021 - 06:53:37
X